Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1519
1519
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
K Nabarvenému ptáčeti jsem se dostala přes chystaný film pana Marhoula, jehož natáčení jsem měla tu čest se na jeden den zúčastnit. V té době jsem o knížce nevěděla zhola nic, řečeno nám bylo to, že děj je o židovském chlapci, který se ukrývá před válkou kdesi na východě a zažívá všemožné útrapy. To je ale velmi zkreslené pojetí - Nabarvené ptáče není primárně kniha o válce. Dokonce není primárně ani o židovské perzekuci. Nicméně obojí románem prosakuje jako krev přes tenký obvaz. Válka slouží jako kulisa, jako mocný spouštěč strachu a s ním spojených xenofobních projevů vůči malému černookému a černovlasému klukovi, tvoří podhoubí pro páchání nejneuvěřitelnějších krutostí, tady ale nikoliv ze strany "nepřítele", ale obyčejných lidí. O to bolestnější a krutější čtení to je.
Jsem daleka tomu komukoli tuhle knihu doporučovat, protože popisovaných brutalit je tu opravdu nepočítaně. Dokonce i vím, že už si jí znovu nikdy nepřečtu, což ale neznamená, že ve mě nevyryla hlubokou rýhu a že na ní jen tak zapomenu. Právě naopak - je to jedna z knih, které s vámi po přečtení zůstanou už pořád. Proto k ní přistupujte obezřetně a po předchozím zvážení toho, že všechny uvedené nechutnosti dokážete zpracovat. Protože pod tímhle bahnem je skryto spousta myšlenek, o které by bylo škoda přijít...
Krutá a drsná kniha v kruté a drsné době druhé války (jasně že světové, pro hnidopichy). Nevím jestli je vůbec možné, toto dílo převést na filmové plátno, a jestli bude i koukatelné, pokud tam mají být i krutosti popsané v knize. (V dnešní kinematografii už je těch krutostí víc než dost a podle mě se režiséři předhánějí kdo je krutější.) Ale neměl jsem psát o knize? Jenže co napsat o takovém díle, kde na každé stránce máte ústa otevřená překvapením, v očích děs a jímá vás hrůza od chování lidí vůči malému klukovi, i vůči sobě, v době, která je ještě horší než ten nejhorší sen. Knihu jsem přečetl na jeden zátah (teď se divím), ale už si ji nikdy víc nepřečtu. Mám to tak u knih, které ve mě zůstávají navždy uložené. Tato je ale uložená v záporném pólu.
Ambiciózní plán režiséra, scenáristy a producenta Václava Marhoula převést na filmové plátno tento světově proslulý román spěje k finální realizaci… Minulé léto se na našich šumavských lokálkách natáčela jedna ze sekvencí filmu – parní vlak a osm vagonů vezou vězně do koncentráku. V hlavní roli se představí devítiletý Petr Kotlár z Českého Krumlova… Ano, přiznávám. Impulsem pro přečtení knihy byl zmíněný filmový fragment. Knihu jsem totiž léta odkládal na později. Tak jako člověk odkládá nepříjemné povinnosti… A to přestože jsem přesvědčen, že tuto knihu (stejně jako knihu Jako zabít ptáčka) by měli číst především mladí.
Nabarvené ptáče je brutální jaksi mimoděk. Neuvěřitelnou a permanentní krutost, kterou chlapec prožívá, si sám pro sebe snaží poskládat do pochopitelného a přijatelného vzorce. Chvíli pohan, chvíli úporný katolík, chvíli neúprosný marxista. Na pozadí zuří druhá světová válka, ale ta tu hraje pouze roli (byť důležité) kulisy. Zásadní je intenzivní strach vesničanů z neznámého, z cizího, ze zdánlivě nepochopitelného. Jejich nevědomost, omezenost a bezbřehá krutá zloba. Strach hejna z nabarveného ptáčete. A stejně jako to hejno se i oni k jinak zbarvenému lidskému ptáčeti chovají tvrdě a nekompromisně, s pocitem podivné spravedlnosti a v úctě k jakémusi zvrácenému řádu. A jen tu a tam jejich světem zabliká zářivé světýlko dobra.
Četl jsem rozhovor s Václavem Marhoulem a novinář se vyptával hlavně na to, zda budou ve filmu ty nejkrutější až hororové scény. Prý budou. Trochu mám strach, že právě tyto scény přebijí to zásadní, co v knize rezonuje. Nekonečný příběh lidské hlouposti, omezenosti a krutosti. Je úplně jedno, zda jsou ti lidé pohané, věřící katolíci, či nevěřící bolševici. Je jedno, zda zuří temný středověk, druhá světová válka, nebo zdánlivě korektní jednadvacáté století. Tohle temno uprostřed lidské duše stále doutná a stačí malá jiskra, aby opět vzplálo a ujalo se vlády…
Kniha není zrovna snadnou ke čtení. Naturalistický popis násilí v jeho nejsyrovější podobě vyhnán ještě o pár stupínků výše. Pod nánosem sadistických výlevů, znásilnění a jiných kontroverzních témat se příběh odehrávající z pohledu mladičkého chlapce zdá lehce zacyklený a místy je lehce předvídatelný (když pominu další a další způsoby kreativního mučení).
Celková koncepce knihy však dává smysl, zdánlivě utopické bloudění hlavní postavy skrze utrpení může být symbolem pro podobnou cestu mnoha lidí či celých národů. Brutalita dodává knize notnou dávku kontroverze, která dokáže čtenáře popudit či zaujmout a rozvést tak dialog o celé tématice dané doby.
V kontextu současné politiky polské vlády a jejím vztahu k tématu spolupráce polského obyvatelstva s nacisty za války je zajímavé pozorovat vztah polských vesničanů a Židů, respektive vyjadřovanou nenávist od vesničanů k Židům a "cikánům".
Knihu doporučuji těm, kteří jsou si jisti, že zvládnou unést její nutnou brutalitu a vnímat pak i příběh, který má co předat. Je dobré se touto tématikou zabývat, ač to není téma, při kterém se člověk láme v pase smíchy.
Kniha se nečte lehce, člověk při jejím čtení ztratí víru v lidskost. Po jejím přečtení jsem na ni musel neustále myslet a dokola ji rozebírat a analyzovat. Už teď vím že jsem ji nečetl naposledy ale že se k ní vrátím. Je to určitě kniha která není pro slabší povahy, spousta lidí ji odloží už při čtení první nebo druhé brutální scény. Jsem zvědavý jak se s její filmovou adaptací popere pan Marhoul.
Jsou knihy, které vás povzbudí, dodají vám optimismu a posílí vaši víru v lidstvo a krásu života. Tahle to není. Příběh odhalující lidství v jeho živočišné podobě není dobré podstupovat na lačno ani po přejedení. Nezbývá než doufat, že nebudete mít příležitost (ani vaše děti) prožít nic ani vzdáleně podobného. A část popisující postavení člověka v sovětské společnosti by nebylo od věci zařadit do školních čítanek.
"Vesničané tomuto vyprávění zamyšleně naslouchali a říkali, že Bůh židy konečně potrestal. Zasloužili si to už dávno, hned jak ukřižovali Krista. Bůh jim to nikdy nezapomněl, jestliže až dosud jejich hříchy přehlížel, neznamená to, že jim odpustil. Nyní používal Hospodin jako svůj nástroj k výkonu spravedlnosti Němce."
kniha opisuje tvrdost jednoduchych ludi, ktori nemaju problem tyrat a mlatit deti, ale zaroven sa boja Boha a veria poveram.
velmi dobra kniha. preco potom nie je pat hviezdiciek? zaver mi prisiel akoby autor to chcel velmi rychlo ukoncit. potom sice v zavere vysvetluje svoje pohnutky napisat tuto knihu.
Kniha se mi líbila. Občas byla dost brutální... Ale ten konec už byl táhlý a nebavil mě...
Ač o strašných věcech, mnohdy paradoxně prováděných lidmi na sobě bez ohledu na tom, jestli je nebo není válka, jde o brilantně napsanou knihu a je úplně jedno, jestli je autobiografická nebo ne. Zajímavé je, že nacisti jsou zde viděni spíš jako válečná mašinérie ve srovnání s (nejspíš polskými) venkovany jako pověrami zblblými zvrhlíky páchající krutá zvěrstva i na vlastních dětech. Místy jsem měla pocit, že čtu o středověku... Nevím, jestli se podaří V. Marhoulovi knihu zfilmovat skousnutelně i pro otrlého diváka. Mínusem pro mě osobně je, že u popisu všech těch kruťáren jsem se neubránila pocitu, že se na nich autor až zbytečně popásá, aniž by to vedlo k umocnění účinku na čtenáře a jeho uvědomění si té hrůzy. Je to tak trochu jako s horory - Psycho je určitě lepší než béčkové krváky s vyhřezlými střevy a hektolitry krve.
Ke knížce jsem přišel náhodou díky informaci o natáčení filmu Václavem Marhoulem. Určitě stojí za přečtení, ale je to pouze pro otrlé povahy. Tolik hrůzy a násilí se v jedné útlé knize jen tak nevidí. Nejhorší na tom je, že nejspíš to tak bylo a když člověk vidí co se děje ve světě, tak nejspíš to tak bude i nadále.
Jak se asi cítí takové "nabarvené ptáče", kde se ho ostatní z hejna snaží vyštvat jen pro jinou barvu? Téma opět nebezpečně aktuální. Bohužel.
Odhalení lidské malosti a špíny jak jen to jde a jak to jen čtenář unese. Knihu jsem nedokázala přečíst na jeden zátah, ale ani úplně odložit. Každopádně zkušenost nepřenosná.
Když jsem ji koupila, myslela jsem si, že je to další autobiografický román pro mládež o dospívání za války. Ah. Co jiného jsem si po té anotaci mohla také myslet? Ne, že bych četby a koupě litovala. Ale na nakladatelství Argo jsem byla naštvaná. Co kdybych to četla už ve 13? Brr.
Podle doslovu se zdá, že inspirací pro knihu byly nejen vlastní zkušenosti, ale i zkušenosti známých, rodičů autora, nebo příběhy přeživších, co se objevily v novinách. Některé se staly, některé se upravily, některé se podle klíče, který zapadal do reálných případů, domyslely fantazií... Zlí kritici tvrdí, že i jiné knihy a že se jedná hodně o plagiát. Podle wikipedie i doslovu autor s touto knihou zažil drobné peklo a údery ze všech stran. Nakladatel po něm chtěl, aby byla kniha vedena jako autobiografie (logicky se jich tehdy asi psalo hodně a pocit skutečného příběhu prodával). Poláci si brali jeho příběh osobně. Američané v něm viděli komunistickou propagandu. Východní slované útok na jejich život a tradice.
Chápu to. Při čtení mě napadalo to samé. Člověk sáhne po knize, aby dostal notnou dávku nenávisti k nacistům a dostane se mu notná dávka nenávisti k vesničanům. Jenže co vedlo trýznitele k jejich činům?
Pro mě je tato kniha encyklopedií lidského zla na úrovni jednotlivce na pozadí zla světových rozměrů. Záznam toho, jak válka moderního typu ovlivňuje psychiku všech, kdo jsou poblíž a v neustálém tlaku. Kde jedna neúroda znamená nejen hlad, ale také trest, který už nikdy nevymažete z paměti.
Tíživou atmosférou mi to připomnělo dva filmy. Das Weiße Band a Die Blechtrommel. Je to samozřejmě jen pocit. Že mi to připomnělo zrovna filmy je asi logické, protože kniha je dost grafická. Jazyk zhuštěný, tempo rychlé. Popisy někdy otravné, i když se s nimi autor vypořádal třeba jen na 3-4 odstavce... ale i tak, meh. Popisy různých postupů a léčebných návodů jsem si ovšem velmi užila.
Nakonec je mi jedno, jak to bylo s tím autorstvím. Sama za sebe kniha své místo má. Copak vám prarodiče neříkali, kolik zla během dětství i života zažili? A nepokračovalo to i po válce? A umíte si představit, jaké je to prožívat pubertu a první její změny daleko od rodičů, sami, v nepřátelském prostředí?
Bylo to tak strašné, že jsem nemohla dočíst, přesto, že to bylo čtivě napsáno a dle skutečnosti - což jinak přímo preferuji.
Tak tato kniha byla velmi silná káva. Násilné,morbidní a přesto hodně čtivé. To, že je to napsané podle skutečnosti ,dodává knize ještě větší rozměr.Dlouho mi tato kniha zůstane v hlavě.
Vše již je napsáno v předchozích komentářích....Úchylné, neuvěřitelné a přitom velmi čtivé.
Čtivé a strašné. Připomíná to film Idi i smatri. Filmové zpracování vidět nechci. Ani kvůli sobě, ani kvůli Marhoulovi.
Opravdu dobré knihy – pokud tedy nejsou neškodně laskavě všeobjímající –, které nutí člověka přemýšlet a vyjasňovat si své myšlenky a postoje, takové knihy mívají obvykle rozptyl od odpadu až po pětky, od adorace po úplné odmítnutí. A to Nabarvené ptáče splňuje. Jinak vůbec nic proti Marhoulovi, naopak, ale stejně se bojím, aby ta látka nebyla nad jeho síly.
Kniha se četla dobře, jestli se o takové knize dá něco takového napsat. Ale...jak se píše níže. Přijde mi to vše jako kalkul. Kniha mi přišla jako americký film. Kde hlavní hrdina dostává hodiny a hodiny do těla a druhý den se opět zvedne a nic mu není a jakmile on dá jednu ránu, tak nepřítel padá a nemá šanci se zvednou a přežít. Různé, hrůzné sexuální praktiky popisované v knize mi ani nějak nevadily, vždyť kolik je lidí tolik je chutí, ale celkový pojem knihy a kapitol je takový zvláštní. Jen krutost a krutost. Nic jiného. Nemohu říci, co se tam dělo, nezažil jsem to, Ale lépe popsané pocity a hrůzy z války, s mnohem větším dopadem má Remarque...Pro mě osobně zklamání, čekal jsem něco více uvěřitelného, ale v knihovně na budoucí čtení nechávám, třeba k tomu dospěji...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Brutální, neuvěřitelné, kruté.. nicméně mě ani jednou nenapadlo knihu odložit.. dočetla jsem a jsem za to ráda.. ale upřímně, nevím jestli budu chtít vidět filmové zpracování.