Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1519
1519
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
Na této knize, příběhu mne nakonec mnohem více než tolik diskutována brutalita oslovila, dojala a uchvátila naopak silná touha hlavního hrdiny po životě, hledání (a nenacházení) "návodu na lepší zivot", zklamání z každého již téměř objeveného takového návodu: v přírodní pohanské mytologii, či spíš pověrách, Bohu, zlu, komunismu. To vše by nemělo tu sílu nebýt vsazené do něčeho tak křehkého, ale silného, v touze po pochopení věcí kolem sebe nezdolného, jako je dětská duše. Právě tím ve mě tento román zanechal takový dojem, jako málokterá kniha.
Snad jedinou věci, která mně v knize moc nesedla, je doslov, který vzhledem k výše uvedenému, na mé dojmy z "Ptáčete" působí spíš rušivě - aniž bych chtěl autorovi jakkoliv ubírat "nárok" na to připojit i tuto smutnou souvislost Nabarveného ptáčete.
I přesto, že vím, jak silně a srdce se dotýkajícím způsobem umí čeští filmaři zpracovat ne nepodobná témata (Habermannuv mlýn, Lidice, Želary), myslím, že Václav Marhoul má před sebou asi největší výzvu své kariéry.
Knihu těžko lze považovat za autobiografickou - ty nadsazené historky jsou často až příliš nerealistické.
Zajímavý je duševní "vývoj" hlavní postavy, kdy je nejprve silně ovlivněn pověrami vesničanů, poté do jeho života vstoupí Bůh a ten je následně vypuzen Stalinovým komunismem. Ovšem jediné, co chlapec vlastně chce, je, aby se mu dařilo lépe. Proto se nebojí vyzkoušet všechny možné způsoby, jak se zbavit utrpení: zkouší to nejen s pomocí Boha, ale později i s pomocí zlých sil.
Dále mne zaujalo, jak krutost vesničanů a partyzánů (pomiňme nyní Kalmuky...), tedy klukových sounárodovců, kontrastuje s relativní laskavostí Němců, kteří ho v jednom momentě nechají utéct, posléze jej svěří do péče kněze - jsou tedy vykresleny jako poněkud lidštější bytosti.
Kluk se také vyvíjí a zlepšuje ve své protřelosti a vynalézavosti (srv. se samotným Kosinskim), kdy je schopen přežít v zimě venku, dále zavede chlapíka do bunkru s krysami, přivede do vesnice zraněného koně, ukradne pasáčkům "kometu", vyhodí do povětří stodolu... - a jeho největším snem je vlastně stát se vynálezcem a vynalézt způsob, jak změnit barvu kůže.
NEJVÝRAZNĚJŠÍ SCÉNA: mlynář vydloubne oči čeledínovi, čímž spustí klukovy nesmírně zábavné fantazie o těch očích
NEJTRAGIČTĚJŠÍ POSTAVA: Stupid Ludmila
NEJKOMIČTĚJŠÍ SCÉNA: kluk odplouvá na vzduchovém měchýři po řece
NEJZAMINDRÁKOVANĚJŠÍ POSTAVA: Garbos
NEJNADRŽENĚJŠÍ POSTAVA: Ewka
NEJZMANIPULOVANĚJŠÍ POSTAVA: Gavrila
Klukovu touhu po nekonečném dobrodružství vystihuje nejlépe tento citát: "I was somehow disappointed; the war seemed to be over."
Čteno v originále.
Jak tohle Marhoul zfilmuje, aby to bylo věrné a přitom nevyvolávalo zhnusení, jsem vážně zvědav. I když i z drsného jádra se dá vykřesat poetika, porozumění, snad i šibeniční humor (třeba mně líčení o »kometě« - nepostradatelné pomůcce každého tuláka - pobavilo). Chápu, že si desperát Kosinski s takovouto dětsky přímočarou obžalobou venkovského »našince« naběhl, a nejenom u toho »našince«... 35/15
knihu som dočítala pred niekoľkými dnami a naviem začať čítať ďalšiu. stále ju neviem dostať z hlavy. Tiaž mi chýbali nejaké dialogy, priama reč, ale potom som si zvykla. Kniha je dobre napísaná, číta sa rýchlo, ked teda neberiem do uvahy brutálne scény. Odporučam nečítať pri jedle. Niekolkokrát som si hovorila že ju odložím a nebudem čítať ale stále som verila v šťastný koniec. neviem ale či tam nejakývšťastný koniec vôbec bol...
Jedno obrovské sklamanie. A to som sa celkom tešila, pretože námet knižky podľa anotácií vyzeral výborne. Samozrejme netvrdím, že vraždy, znásilnenia, incesty, zoofílie a podobné zverstvá, prípadne deviácie (fuj, nechcem na to ani spomínať) neexistovali a neexistujú, či už počas vojny, alebo mimo nej. Aby však bola knižka vystavaná len na nich? (Ja som v nej totiž nič zmysluplné nenašla, len samé nechutnosti.) Čo to preboha malo byť, príručka pre úchylov?!?!?
Len nech sa ešte niekedy stretnem s názorom, že napríklad G.R.R. Martin je odklonený nejakým ´pofidérnym´ smerom, dotyčnému razantne vysvetlím a názorne ukážem, čo je nechutné a sprosté.
Pozn.: Jedna hviezdička je u mňa odpad, ešte nikdy som neudelila len jednu a dúfam, že už nikdy nebudem musieť. Ak ste pri zmysloch, nečítajte to.
Rozumím tomu, že kniha byla či stále je vnímána jako kontroverzní; pro vlastní četbu jsem ovšem nepotřebovala a vlastně ani nechtěla uvažovat o tom, co je autobiografie a co je "jen" fikce. Způsob, jakým Kosinski vypráví o zle, špíně a lidské nízkosti, vypovídá - podle mého - o nezpochybnitelných literárních kvalitách textu, na který nelze lehce zapomenout. Hodný pozornosti je také doslov, po jehož přečtení stále nevím, kolik z toho všeho lze autorovi skutečně uvěřit. Lze vůbec říct o knize tohoto typu, že je skvělá? Hle - i takový je člověk. Když si ho nebarvíme narůžovo.
autor určite nechcel očierniť svoju krajinu len napísal to čo zažil. muselo to byť stašné
"... pravda je jediná věc, která nás lidi spojuje. Každý z nás je pravděpodobně ovládán vnitřní vůlí žít za každou cenu. Člověk chce žít, protože žije, protože celý svět žije ..."
Slovo autobiografický v anotaci musí brát člověk trošku s rezervou. Kniha mi místy přišla až příliš nadsazená, kumulace zvrhlosti na polském venkově je jen těžko uvěřitelná. Jen stěží si umím představit, že by zabíjení, vydloubávání očí, incest, zneužívání dětí nebo sodomie byly i na zaostalém venkově tak samozřejmou věcí. Autor v doslovu rovněž naznačil, že se o čistou autobiografii nejedná, o její míře však může čtenář jen spekulovat.. Každopádně se jedná o působivé dílko, které dává člověku velký prostor k tomu, aby se zamyslel nad špatnostmi tohoto světa. Trošku mi svým zaměřením připomněla knížku A uzřela oslice anděla (Nick Cave) - její hrdina byl taky němý "magor", člověk nečistý a svým způsobem čistější než by se mohlo zdát...
Musím dát pět, i když jsem opravdu myslela, že kvůli dost brutálnímu obsahu, knihu ani nedočtu.
V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !
Silná kniha... Čakala som všeličo, ale toto ma dostalo.
Od knihy som sa nemohla odtrhnúť, jednoducho som potrebovala vedieť, či ten chlapec (nemám pamäť na mená tak som s ani nevšimla či sa tam spomínalo) prežije všetky tie zverstvá a útrapy s ktorými sa stretával na každom kroku...
Veľmi ma šokovalo, ako sa ku koncu knihy zmenil, i keď po tom čím si prešiel sa to dalo čakať.
Děj knihy se odehrává za 2. světové války na venkově ve východním Polsku. Jsou to stránky plné násilí a brutality, omezenosti a předsudků, strachu a pověr místních obyvatel, to vše z pohledu malého chlapce, který se do onoho prostředí dostal tak jako mnozí jiní v té době – byl rodiči v dobré víře poslán do bezpečí po vpádu nacistů v roce 1939. Člověk je nelítostná bestie, o tom napsal Kosinsky tuto knihu, kterou se vyrovnal s částí svého života a která mu přinesla po vydání mnoho problémů jak v komunistickém Polsku, tak i v USA ze strany polských emigrantů. Nabarvené ptáče jsem koupil zcela náhodně a vůbec toho nelituju.
Možná nejlepší kniha, co jsem kdy četla!
Absolutně mě šokovala, koho také ne a mám vlastně pocit, že pokud má tato kniha v hodnocení od někoho menší počet hvězdiček než 5, tak se v komentářích dočtete, že je to právě kvůli brutálnosti. Chce to silný žaludek a určitě to není kniha pro každého, neměla by se dostat do rukou nikomu pod 16, 17 let.
Vyhněme se spekulacím o plagiátorství v tomto díle, které se průběžně řeší a posuňme se dál....
Práva na zfilmování má český režisér Marhoul. Prý je vyfoukl Hollywoodu, kde by to sice nezvládli - jejich pojetí evropského prostředí a mentality je v lepším případě vždy úsměvné, ale v českých podmínkách, řekněme si to na rovinu, pro změnu nejsou peníze. A já bych mu na film tentokrát klidně přispěla, i když si popravdě nejsem vůbec jistá, že něco takového zfilmovat jde. Už jen kvůli požadavkům na dětského herce.
Výkon hlavního hrdiny v knize nelze popsat, musí se to přečíst.
Knihu kterou hodnotím jen z čirého osobního bláznoství, ale nemohu ji nikomu doporučit. Opravdu tady nepomáhá slovo nadhled, odstup, nebo něco takového, řekněmě strojeného. 5/5 Snad za odvahu autora, což je v podstatě neocenitelné. Ovšem z tohoto důvodu kniha napsána nebyla kvůli nějakým pochybným hvězdičkám na jejím pozadí. Čte se to těžko, já osobně to četla několik měsíců a to je na mě hodně i na kontroverzní román, i na válečný román ( protože od takových knih nechci sluníčko a měsíček už z principu), ovšem tady jsem očividně střídala barvy a zůstávala viset na jedné stránce doslova bez dechu a hlídala jsem se co budu dělat třeba za hodinu ( což jde dost těžko) abych ten marast dokázala opustit. No zcela opustit jsem to chtěla rovnou několikrát,protože tam jsou drsná místa, která vzhledem k dítěti vůbec člověk nesnese už v počátku......
Věřím že je stálo za to takovou knihu napsat a zároveň si ji i přečíst, protože on je v tom až " um " předat to dál tak aby to zanchalo opravdu dojem, a tohle dojem zanechá. Ovšem zdá se mi že ani o dojmy mu nešlo,na mě zírala holá skutečnost, tu chtěl komentovat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Uf, tak tohle nebylo lehké čtení... Ta spojistost malého chlapce s ptáčetem, které je šikanováno ostatními, byla velice mrazivá. Asi nejvíc na mě zapůsobila scéna s žárlivým manželem a pomstě na mladém klukovi a pak ta scéna s kalmyky...