Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1514
1514
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
Pro pochopení této knihy je důležité vědět, že se opravdu nejedná o autobiografii. Líčené hrůzy jsou spíš jistým podobenstvím, umocněnou obžalobou primitivismu, brutality, tmářství a nevědomosti, která místo snahy o pochopení raději v sebeobraně hodí kamenem. Hlavní hrdina na své pouti tráví spoustu času lyrickými popisy přírody, opojení přírodou se mísí s pověrami a bájemi, líčenými až s básnickou poetikou. Proti tomu stojí záměrně chladné, až odtažité popisy násilí, brutality a obscénností, připomínající zpověď pacienta, který chce svou noční můru popsat věcně, bez emocí a následně na ni rychle zapomenout. Překvapivě tu chybí jakákoliv citová angažovanost, odraz prožitku, rozumové či citové zhodnocení. Jednotlivé scény, řazené bez větší provázanosti připomínají záblesky vzpomínek smíšené s cizím vyprávěním a encyklopedickými poznatky. Závěr sám přináší překvapivé zjištění – místo soucitu přichází zmatení, skepse a smutek.
Tak to bylo něco. Naprosto chápu protichůdné názory všech lidí. Musím pochválit styl psaní, moc dobře se to četlo. K postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, koneckonců k tomu ani nebylo moc prostoru. Dějově to bylo něco, co jsem ještě nečetla. Bylo to drsné a kruté a musela jsem si dávat přestávky. Ale toužila jsem vědět, co bude dál. Se spoustou názorů jsem se neztotožnila, ale ráda jsem si je vyslechla. Celkově tedy knihu hodnotím pozitivně.
Za plusy považuji: Krásné popisy přírody, alegorii nabarveného ptáčete, vylíčení zaostalosti a tmářství na venkově polsko – ruského pomezí. Prvních sto stran mě docela zaujalo. Mínusy: Po několika kapitolách začne vzorec „útěk-bití-útočiště-bití-tragédie“ unavovat a přes veškerou invenci ve vymýšlení krutostí i nudit. Druhých sto stran jsem se nemohla dočkat, až bude konec.
Není mi jasné, proč vznikla legenda o autobiografičnosti knihy. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je skutečný příběh malého kluka? Z přesnosti vzpomínek i poměrně složitého filosofování je jasné, že jde o fabulaci. Ta obrovská kumulace tragédií (z nichž jedna každá se zcela jistě mohla stát nebo stala, jen ne zároveň jednomu člověku v jednom životě) mě spíš vede k domněnce, že bylo psané na efekt. Podle toho, co autor píše v doslovu, ho k psaní přiměla snaha podat svědectví o hrůzách války. Jenže jak už tu psali mnozí, méně bývá více, a třeba Želary – Jozova Hanule jsou pro mě výpovědí mnohem silnější. Autor každopádně prokázal dobrý odhad v tom, na co mohli v době vrcholné studené války Američané slyšet.
Tohle se dá číst jedině s velkými přestávkami, nejlépe v kombinaci s nějakou optimističtější četbou. Celé jsem to nedala, moc brutální, prostě mi to nešlo.
Námět sám o sobě nebyl špatný, na tohle téma jsem přečetla už dost knih. Ale Nabarvené ptáče bylo už i na mě moc.. Z téhle knihy mám pocit, že je to z většiny jenom výčet těch nejhorších věcí, co se člověku mohlo v tomto období stát a to vše je naloženo na jednoho malého kluka. Místy je kniha až odporná a nechutná, autor se v tom zřejmě vyžíval.. Líbilo se mi přirovnání k ptáčkovi s nabarvenými křídly, ale to je tak všechno. Napadá mě srovnání s Tarantinem, který také dost přehání. Uvažuju, jestli budu mít odvahu podívat se na film.
Kniha se mi nelíbila. Nevyvolala ve mě žádné emoce. Ne ve smyslu že by to nebylo hrozne, hrozná doba...ale neměla jsem tedy pocit že by to bylo něco sadistickeho, že by se autor vyzival v popisu násilí jak jsem četla v nějaké recenzi. Četla jsem mnohem "horší lepší knihy" které jsem musela odkládat se slzami nebo husí kůži. Ptace mě nebavilo a nechalo klidnou. K hlavnímu hrdinovi jsem si neutvorila absolutně žádný vztah.
Je to destilovaná krutost (ale i to je stránka lidskosti), a ke všemu ještě páchaná převážně civilisty. Palec hore za náhled do pohanského vnímání světa, popisy přírody a fakt, že konec války není happy end.
Nechápu význam toho proč do podrobná popisuje zvěrstva a násilí nejen na něm samotným ale i jak mlynář lžíci na polévku vydloubne celedinovi oči.. Jak strkaji venkovani láhev do vagíny Blbe Ludmily.. A to týrání zvířat.. Do detailu popisuje jsk musel zaživa stahovat králíka z kůže a ještě se diví že králík kope a kvičí bolesti.. Jak kdyby se autor doslova využíval a zároveň litoval.. Ano válka dela z lidí bestie.. Ale při vší účtě k autorovi.. Ta utrpení by děcko nemělo šanci přežít.. Kniha surová aji jsem si poplakala.. A úplne zklamání film.. Absolutně nechápu co si touto hovadinou pan Marhoul odkazoval
Když projdu hodnocení, je to buď pět hvězd, nebo odpad. Já se pořád nemohu rozhodnout na kterou stranu se přiklonit. Dočetla jsem se, že Kosinski nikdy nepopíral domněnky, že je román autobiografický, což ve skutečnosti není pravda. Z doslovu ke knize to vypadá jinak. Ale přesto, že se mi příčí vydávat smyšlenky za pravdivý příběh, byla jsem nachystaná knihu ocenit, pokud si to zaslouží.
Jenomže podle mě všeho moc škodí. Celý děj mi připadal jako jeden velký výčet násilí, jako seznam všechno zlého, co se vám za druhé světové války mohlo přihodit. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co mi to má vlastně dát, na mě z toho dýchala snaha šokovat a na mysl mi přitom přišel i Tarantino a jeho potřeba prolévat ve filmech spousty krve. Problém je, že když je toho násilí a hrůzy moc, časem otupíte a já se vlastně nudila.
Přesto nechci dávat jednu hvězdu nebo odpad, protože si pořád říkám, že třeba mi jen to zásadní a pro mě nové poselství prostě zůstalo skryto. Možná je to tím, že už jsem přečetla řadu knih z dob druhé světové války a dalších, které pojednávají o tom, jak krutý a bezcitný člověk umí být. Možná se mohl Kosinski trochu víc zabývat tím, co vesničany vedlo k takovému zacházení. Já vím, že je to perspektivou dítěte, ale vesničani byli vykreslení převážně jen jako tupí sadističtí balíci. Možná měla ta kniha správný dopad v době, kdy vznikla, aby šokovala ty naivní cizince, které Kosinsky potkal ve Švýcarsku, jak líčil v doslovu.
Líbil se mi jeho styl psaní, umí pěkně pracovat s jazykem, metafora s nabarveným ptáčetem je také vydařená, ale fakt, že lidé nemají rádi ty, kteří se nějakým způsobem liší už je mi znám delší dobu, a proto ve mně kniha nezanechala žádnou větší stopu a nemám potřebu ji číst znovu. Třeba bych na ni měla úplně jiný pohled, kdyby to byla jedna z mých prvních na toto téma.
Stejně zbytečně nechutné, jako film. Kniha je v podstatě jen výčtem různých způsobů týrání dítěte, včetně pedofilie. Naprosto se ztotožňuji s komentářem Rawen616.
Tohle je opravdu silný příběh s autobiografickými prvky. Vůbec si neumím představit, že by se mohlo něco takového dít. Je až s podivem, že chlapec v těchto hrozných podmínkách přežil. Místy bylo vyprávění opravdu nechutné.
Musím souhlasit s Rawen616 kniha je sadistické porno,o hrůzách války nevypovídá, není věrohodná. Co nejvíce nechutností se vejde na stránku, tím lépe. Navíc vyprávění je rozsekáno do kapitol, které vlastně končí vždy, když děcko opustí vesnici, aby si šlo pro nášup do další. Respektuji vkus a názor každého, nejsem útlocitná a drsnost knih mi nevadí, tato však nebyla drsná, jen nechutná. Za mne tedy ne.
(SPOILER)
Nikdo mi nevymluví, že tohle je především výlev sadistických sexuálních fantazií autora a "autentický" příběh z války je jen taková marketingová nálepka. Ano, za války se lidé chovají hůř než divá zvěř ale tahle kniha mi svojí strukturou a neuvěřitelně samoúčelnou snahou šokovat a znechutit za každou cenu ze všeho nejvíc připomínala knihy Markýze De Sada a věřím, že její autor se u psaní nejednou ukájel. Ostatně posuďte sami. Převážná většina knihy vypadá asi takto:
Chlapec putuje krajinou, dojde do vesnice kde se ho někdo ujme a vždy je to nějaká naprosto nechutná primitivní a sadistická lidská troska. Chlapec je tak neustále mlácen, mučen a przněn. Pokaždé se navíc nachomýtne k nějaké skulince kterou pěkně voyeursky pozoruje co jeho mučitel dělá v soukromí, když zrovna nemučí jeho a tak si můžeme užít řadu popisů zoofilie, mučení zvířat, vraždění, mučení lidí a dalších milých kratochvílí. K tomu samozřejmě řada dějových odboček kdy se dozvíme další nechutnosti(a jednu jedinou užitečnou věc - výrobu přenosných "survival" kamínek zvaných kometa). Když chlapec uzná, že je už dostatečně ztýraný, uteče a v další kapitole se nechá ubytovat dalším magorem a celé schéma se opakuje. Ani jednou nepotká někoho normálního nebo aspoň neutrálního. Paradoxně jediný kdo se k němu zachová aspoň trochu slušně jsou nacisti. Takhle to jde, přátelé, skoro celou knihu až někam do poslední čtvrtiny, kde se dostane k Rudé armádě která ho jediná přijme a autor si uvědomí, že by v té knize mohl být i nějaký jiný děj a lehce ubude prasáren, ale opravdu jen lehce a jsou to už jen poslední kapitolky.
Opravdu nechci nijak snižovat utrpení lidí za druhé světové války ale já téhle hovadině prostě nevěřil. Nemluvě o tom, že hlavní hrdina je prakticky superman. Na desetiletého mu to dost filozoficky myslí, nemá problém se držet holýma rukama ve vzduchu řadu hodin, přežije omrzliny, zlomeniny, mlácení, topení v žumpě plné výkalů bez infekce a umí obstojně souložit(ano, krom barvitých popisů mučení se dočkáme i řady pedofilních scén). Uznávám, že tuhle knihu z hlavy jen tak nedostanete, ale není to pro její literární či výpovědní kvality. Tohle není kniha o hrůzách druhé světové války, tohle je prachobyčejné sadistické porno. Teď se jen cítím trochu znepokojen tou hromadou pětihvězdičkových hodnocení.
Při osvobozování vesnice Kalmyky se člověku opravdu nedělá dobře.
Ale ruku na srdce, pokud jste někdy mluvili s člověkem na výhodě, který zažil či zažil vyprávění o válce - tato knížka je jen slabý odvar silného bujónu. Mám příbuzné v Bělorusku a při vyprávění se každému začnou ježit chlupy na zátylku.
Člověk je hodný a čestný, bohužel lidi jsou svině.
Páni.
Nabarvené ptáče po marketingu při novém vydání v r. 2019 působilo přesně jako ta knížka, kterou si prostě musíte přečíst. Proč? Protože je v ní násilí, erotické scény, krutost, zneužívání jak lidí, tak zvířat,... A to lidi přece v dnešní době chtějí, ne?
Možná proto jsem byla při čtení a po dočtení knihy v šoku.
Ano, děj knihy je postaven na odpornosti lidské existence a hranic, které byly (nejen) během druhé světové s potěšením překonávány, ALE kniha na ději nestojí. Stojí na pohledu malého opuštěného chlapce, na slovy mezi řádky, na dopad slov na čtenáře a především na brilantním jazyku autora, který vás obmotá a pomalu dusí. Jeho slova se do vás zahryzávají a každou stránku máte pocit, že vám něco sebraly.
Knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četla. Nabarvené ptáče je přesně ta kniha, která vám při prvním čtení nedá vše, co má. Každým čtením budete objevovat další skryté řádky, myšlenky, filozofické i psychologické pasáže, apod.
Je smutné, že Nabarvené ptáče je prezentováno jako jedna z nejdrsnějších, nejkrutějších knih vůbec. Ono to tak sice je, ale je to to naprosté minimum z toho, co vše vám nabídne.
Kniha mě velmi překvapila. Čekal jsem něco poněkud jiného. Avšak styl jazyka a slova, kterými autor popisoval příběh malého chlapce, nádherně čtenáře navnadily do děje a částečně jakoby zakryly krutosti lidí, které jsou v díle popisovány a znázorňovány. Rozhodně doporučuji. Teď budu snad opět o krůček blíž k tomu, abych zahodil veškeré své nepodstatné předsudky o lidech stejného druhu jako já, avšak jen jiné barvy pleti či vyznání.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Drsná kniha, vidět film musí být ještě horší.