Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1514
1514
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
Napřed jsem se začetla a říkala si to není možné a pak mě to přestalo bavit. Jsou tam popsané jen strašné neuvěřitelné hrůzy, které potkaly jednoho chlapce. Kam se vrtnul, tam se stalo něco nechutně špatného. Špatně se to četlo, nenutilo mě to ani číst dál, protože to bylo pořád stejné, pak už opravdu nezáživné. Nedočetla jsem, ale předpokládám, že se příběh nijak víc nerozvinul, prostě jen snůška hrůz.
Ach jo! :( :(
Opravdu se přestávám těšit na všechny knížky, které mi přišli a v budoucnu přijdou. Pokaždé co se pro něco nadchnu tak to stojí za starou belu.
Další kniha, která má akorát neskutečnou reklamu. Jsem zklamaná i otrávená.
Knihu jsem začala číst někdy začátkem minulého týdne. Ještě stále nejsem v prostředku knihy!! A to jsem velmi rychlý čtenář, který je schopný knihu zhltnout i za jeden den. Tohle ale asi v mém případě nefunguje a zřejmě ani dál nepůjde. Ze zásady knihy jen tak neodkládám a snažím se je dočíst, i když nejsou absolutně záživné, tady mi asi nezbývá nic jiného než knihu skutečně odložit, abych nebyla doslova ke všemu ještě znechucená. Doufám, že se k ní třeba Jednoho dne vrátím až budu starší a moudřejší (24), jak vždycky říká moje milovaná babička :)
Teď vážně:
1) Kniha je strašně nudně napsána, autorův styl psaní je jako když jde hlemýžď přes silnici. Ne nejde o složité popisy (zkuste si přečíst třeba Terror -uf,uf - to jsou popisy! Ne-li na dvě kapitoly a déle) jde o formu podání. Nějak se mi za týden, ano týden, nepodařilo vžít do role malého chlapce, ani do hrůz co se v tu dobu děly.
2) Můj osobní problém zřejmě, ale okolnosti/situace mi nepřijdou uvěřitelné. Je to dítě pro boha! Tohle se mi nezdá, že by všechno mohl přežít jen tak.
3)Anotace nebo respektive reklama na knihu je bohužel opět klamavá. Proč ? Tak já nevím buďto jsem psychopat, nebo čtenáři žijí na nějakém růžovém obláčku a nemají absolutně představu o světě A TĚCH správných hrůzných hrůzách. Všichni pořád píšou a vykládají jak je to nechutné, hrozné a znepokojující, možná i na psychiku 5* - prosím vás kde přesně ty hrůzy jsou? Je možné, že přes šnečí tempo dějové (pokud tomu tak můžeme říkat ) linie, jsem ještě nedošla. Kdo ví, já osobně pořád čekám a nikde nic :D
SPOILER!! Pokud je pro vás co hodnotíte 5* hrůza, že někomu někdo vydloubne oko, že někdo někoho znásilnil a posléze zabil, nebo že doslova někdo jedl kočičí bobky s breberkami, tak si prosím nepouštějte večer zprávy nebo dokumenty z období války a už vůbec si nekupujte nějaké detektivky založené na pravdivých událostech- nemuselo by to pro vás dopadnout dobře. Jen varuju.
Každopádně:
Nevím asi mi uniká TA pointa toho smutku a bezmoci, možná je to tím, že jsem se opravdu nevcítila do postavy nebo do děje. Nebo Jednoduše jsem fakt necita..
Myslím si, že na trhu jsou daleko lepší, čtivější a krutější knihy na toto téma.
Hold zkusila jsem to ale pro mě, pro jakožto otrlou čtenářku zvyklou na opravdové hnusy , to nebyl ten správný šálek čaje.
Nebudu tomu dávat odpad neboť hodně čtenářů si tato kniha našla a jistě i najde! :) ale jak říkám tohle je hodně podprůměrné.
Měl jsem pocit, že čtu jeden nekončící řetěz utrpení a krutostí. Uznávám, že jsou tam i místa kde se k chlapci chovají pěkně, ale zcela to zapadne v tom blátě všude okolo. Celkové vyznění je trýznivé, někdo v tom prý vidí naději, já jsem viděl jen smutek a obžalobu lidí. Vím, že takové věci bohužel děly, ale že by se to všechno stalo jednomu dítěti? Rozhodně je to příběh pro silné nátury. Na druhou stranu si myslím, že je dobře, že taková kniha existuje, protože už jenom ta polemika, kterou zvedá, má svojí přidanou hodnotu pro lidi, kteří přemýšlejí.
Několikrát jsem ji chtěla odložit. Ale ze zásady to nedělám. A tak jsem ji dočetla, se vším tím zvěrstvem, které popisuje. U některých knih jsem si říkakla, jak je možné, že se k sobě lidé mohou takto chovat. Dělat jiným takové zrůdnosti. Tato je všechny předčila.
Trochu mě zaráží, jak se s tím ten malý chlapec vyrovnal. Jak dokázal bez větší psychické úhony vše přestát.
Víckrát už ji určitě číst nebudu a asi zapadne někam na dno mé knihovny. I ta obálka je silně depresivní.
Silne, mistama extremne nechutne. Ze zacatku to bylo dobre ctive a clovek se tak nejak nepozastavoval nad utrpenim hlavniho hrdiny, protoze bylo podavano tak jak ho vidi 6tilety chlapec, s davkou detstvi, fantazie a lehkovaznosti. Vubec celkova promena hlavniho hrdiny v dile byla skvele popsana, to jak uvazoval, jak se choval. Doslov, me ale absolutne zdrtil, ze jsou porad lide, kteri vyvraceji evidentni fakta a jeste jsou schopni utocit na lidi, kteri si prosli peklem, jen kvuli etnickemu puvodu.
Tohle bylo silné kafe i na mně. Naturalismus knihy jsem zpočátku brala, ale pak se to vystupňovalo do okamžiku, kdy jsem chtěla knihu odložit. Nakonec zvítězila zvědavost, jak to s hrdinou dopadne. Literální styl byl fajn, kniha se četla dobře, jen obsahově je opravdu kontroverzní i pro mě. Každopádně to byla jedinečná zkušenost a je dobře, že o takové knihy máme možnost číst.
Tak tohle byl hnus velebnosti... Jako já asi chápu, že autor chtěl co nejlépe vystihnout situaci a vůbec, ale takhle ne.
Poprvé v životě lituji peněz, které jsem za knihu dala.
Omlouvám se, ale za mě NE NE NE!
Co dodat, kniha dost drsná na mě. Jedna strana je co obsahuje za drsný život a druhá jak je napsaná. Každý si může udělat svůj vlastní názor.
Kniha bohuzel nema zadny dej, zadny pribeh. Je to nasledny popis utrpnych valecnych scen ocima ditete, paradoxne monotonne pusobicich. Ackoli jsou popisovany sceny desive, dechberouci, tak nakonec kniha celkove pusobi nezazivne. Dle meho nazoru je ji venovano vice pozornosti, nez si zaslouzi, prestoze se jedna o tak zavazne tema.
Není ani možné co si může prožít jedno dítě v ,takové době.Věřím,že někteří knihu odloží a nedočtou,některé kapitoly jsou opravdu drsné.
Silný a drsný příběh o tom, co dítě musí protrpět za druhé světové valky, aby zachránilo svůj život.
Je naprosto jedno, jestli je Jerzy Kosinski ono „nabarvené ptáče“ z jeho knihy, nebo není. Nabarvené ptáče má totiž každý národ, každá vesnice, každé společenství. Nejde ani o to, že tou nelítostnou krajinou, kde i sedláci takřka průmyslově vraždí, kde je jedna nenávist napodobeninou druhé a neustále se rozrůstající do monstrózních rozměrů, je Polsko. To Polsko, které chce za každou cenu vystoupit z tragédie Druhé světové války jako jednoznačná a nezpochybnitelná oběť. To je ale omezený pohled, jehož nabourání snad už dnes nevyvolává tolik vášní jako v době vydání knihy – tedy v šedesátých letech minulého století. Dnes víme, že snad v každém národu, který se dostal do kolotoče války existovali oběti, ale také pachatelé – nebo oběti/pachatelé. Poláci obecně nenáviděli Židy a když Hitler přišel s „průmyslovým“ řešením, vítali to – chytli ptáče, zbarvili mu šedivé peří do všech barev světa a vypustili ho zpátky do divočiny – do světa, kde dříve všichni žili pospolu, vedle sebe. A to ptáče, na které se ukázalo, ostatní ptáci uklovali k smrti. Obětní beránek, pospolitost na základě upálení čarodějnice vytažené ze svého středu – o tom mluvil už Freud nebo Girard. Takto funguje svět. Nabarvené ptáče nevnímám jako lidský příběh – je to sled po sobě jdoucích brutalit, výčet všeho zlého, co na cestě zemí postihnutou válkou mohlo člověka potkat. Především je to ale naboření paradigmatu – rozviklání pevné pozice oběti. Což v šedesátých letech očekávatelně odjistilo granát.
„Vzpomněl jsem si na zajíce, kterého jednou chytil Makar do pasti. Bylo to krásné statné zvíře. Člověk cítil, jak ho to táhlo na svobodu, jak toužil kličkovat a mrštně unikat. Zavřený v kleci se vztekal, dupal a naráže tělem do její stěny. Po několika dnech na něho Makar, vydrážděný jeho neklidem, hodil těžkou celtu. Zajíc se vzpíral a snažil se ji nadzvednout tak dlouho, až to vzdal. Nakonec zkrotl tak, že mi žral z ruky. Jednoho dne se Makar opil a nechal u klece otevřená dvířka. Zajíc vyskočil ven a rozběhl se k louce. Myslel jsem, že jedním mohutným skokem vlítne do vysoké trávy a už ho nikdy neuvidíme. Ale jen tam zůstal sedět s nastraženýma ušima. Zdálo se, že vychutnává svoji svobodu. Ze vzdálených polí a lesů zaznívaly zvuky, které jen on mohl slyšet a kterým jen on mohl rozumět. Nesly se k nám pachy a vůně, které jen on dovedl ocenit. Všechno to bylo jeho. Opustil klec, byl volný.
Náhle se s ním však udála změna. Svěsil nastražené uši, povadl a jako by se i zmenšil. Jednou si poskočil, zavětřil, ale neutekl. Hlasitě jsem hvízdal v naději, že ho to přivede k rozumu, že si uvědomí, že je volný. Ale jenom se otočil a líně, jako kdyby najednou zestárl a trochu se i scvrkl, se vydal zpátky ke svému kotci. Po cestě k němu se ještě na chvíli zastavil, napřímil se, opět nastražil uši a ohlédl se. Pak prošel kolem králíků, kteří ho napjatě pozorovali, a skočil zpátky do klece. Zavřel jsem za ním dvířka, i když to nebylo nutné. Nosil teď klec sám v sobě.“
Jestli nějaký román má šokovat čtenáře ,tak je to zcela jednoznačně Nabarvené ptáče .Kniha je napsaná velmi dobře a čtivě .Čtenáře děj doslova pohltí a donutí ho zamyslet se nad dějinami minulými a současnými .Neuvěřitelné kolik toho hrdina z románu unese.......
Myslím si, že je kniha trochu nadsazená. Literárně se podle mého nejedná o bůhvíjaký poklad, na proslulosti se podepsaly spíše skandály autora. Vyprávění je dost jednotvárné a pokud vás neohromuje popis násilí...
Půjčila jsem si Nabarvené ptáče a pak jsem čtení dlouho odkládala. Četla jsem po krátkých úsecích. Bylo těžké o tom číst. Bylo nepředstavitelné, co jedno malé židovské dítě v tomto románu během druhé světové války samo zažívalo. Ani setkání s rodiči po válce nebylo jednoduché a bylo prožitým utrpením a traumatem malého chlapce poznamenáno.
Vzhledem k obsahu knihy nebudu hodnotit hvězdami. Nedovedu si jaksi představit, hodnotit nejvyšším počtem hvězd tolik zla a utrpení, co se ho do jednoho románu jenom vešlo. Kniha, na kterou člověk nezapomene.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
O knížce jsem se dozvěděla, až co jsem uviděla film. Film byl velmi brutální až depresivní. Horší je to podle mě vidět - černobílé plátno a beze zvuku, tomu dodává temnou atmosféru. Bála jsem se knížky, ale ve srovnání s filmem, je lepší kniha. Doba taková dříve byla a pro nás je to už nepředstavitelné.
Možná knihu už číst více nebudu, ale určitě mi zůstane navždy v paměti.