Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1519
1519
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
Nabarvené ptáče mi přišlo tak, řekněme, venkovsky apokalyptické, až to začínalo být trochu ohrané. Děj zacyklený v rytmu opakovaných tragédií, až se vytrácelo překvapení a spíš jsem se přistihl na konci kapitoly při konstatování: No jo, zase. Pak přišlo to brutální finále před příchodem Rudé armády. Asi mělo čtenáře dorazit. Na mě to ale působilo spíš jako řetězení šokujících popisů, jež mají překonávat samy sebe, až se u mě stal pravý opak: převládal dojem lacinosti. Ale kritický dojem nepřevládá, je to dobrá kniha. Nejvíc budu přemýšlet o odstavci, který popisuje život ve městě po skončení války, kdy se vracejí vězni z koncenráků, vysídlenci, lidé, které válka připravila o rodiny i majetek, a pochroumaní vojáci: "Nemohli tu najít práci ani bydlení. Byli nervózní, prchliví a hádaví. Vypadalo to, jako by si každý myslel, že on je ten osudem vyvolený, a to jen proto, že přežil válku a měl pocit, že by se s ním kvůli tomu mělo jednat jinak než s ostatními."
NABARVENÉ PTÁČE
Ufff... já nevím :/. Potažmo asi spíš vím, za mě spíš ne, ale jsem... zmatená, lehce v rozpacích. Na tuto knížku jsem se moc "těšila" - stejně jako na film. Mám "ráda" drsné příběhy z války, příběhy naturalistické a takové, které Vám skutečně přiblíží válečné hrůzy... Ale Nabarvené ptáče bylo... Hm, jak to napsat a nezamotat se do toho :). Každopádně když jsou mé pocity ze čtení zmatené, možná bude zmatený i můj komentář, ale to nevadí... Dvě věci, které mi na této knížce vadily nejvíc:
1.) bezdějovost.
2.) násilí /a doslova sexuální úchylnosti a zvrácenosti/ na zvířatech.
Zkusím rozvést:
1.) Knížka byla v podstatě neustále "jen" o tom, jak se potuluje malý chlapeček z místa na místo, přičemž má neustále "štěstí" na naprosto úchylné a zvrhlé sadisty. Na jednu stranu: ok, asi by bylo naivní si myslet, že i na těch nejhorších místech se vždy najde nějaké dobro, ale nedokážu se ubránit pocitu, že to bylo stále všechno "na jedno brdo". Jako plus můžeme brát to, že knížka svým popisem přiblíží chování vidláků (a úchyláků a psychopatů) ve vesnicích východní Evropy v 40. letech 20. století, ale.. ale. To tak trošku souvisí s druhým bodem, takže se k tomu dostanu za chvíli. Každopádně ano, já čekala trošku více "děje", trošku nějaké akce, NĚCO.
2.) ano, vadí mi to a nedokážu se přes to přenést. Ok, musím to přijmout, jsou sadisti a bestie, které zvířata týrají i dnes, ale v této knížce jsem si často říkala... proč?!?.. a není to "jen" o zvířatech, mně prostě přišlo, že celý tento příběh byl nasáklý naprosto zvrhlou sexualitou. Jakože naprosto, přes čáru, fuj. A vlastně nešlo "jen" o zoofilii. Všimla jsem si, že kdykoli přišlo na nějaké násilnické scény, ten sexuální podtón/pud/tématika/nevím, jak tomu říkat/ tam byl neuvěřitelně cítit - až bych řekla, že to tam bylo na prvním místě... př: nájezd Kalmyků. Detailní popisy znásilňování - přesně víte, co tam s ženami/dívkami/miminkami dělali - a jak do toho zapojili i chudáky koně - ale proč tam tedy nebyl i detailní popis toho, jak je zabíjeli? Možná to nedává smysl, ale přišlo mi to absolutně nevyvážené... když už tedy jdu na tu dřeň, proč "jen" co se týká sexu? V něčem mi tato knížka připomněla Srbský film.
SHRNUTÍ: stát znovu před volbou, zda tuto knížku budu a nebo nebudu číst... ano, přečetla bych ji znovu. Zvědavost by zvítězila. A MOŽNÁ ji třeba v průběhu života ještě jednou přečtu, četla jsem ji totiž v období, které pro mě bylo hodně náročné a depresivní samo o sobě, ale... za mě ne. Nedoporučuji ji. Rozhodně ne všem... doporučuji ji takovým, kteří rádi čtou příběhy z války a kterým nebude vadit násilí na zvířatech a silný sexuální (pro mě zvrhlý a úchylný) podtón. Svým způsobem by se tato knížka dala doporučit jako jakýsi experiment, je prostě.. zvláštní. Zvláštní kniha, zvláštní autor, zvláštní okolnosti všeho...
Na film se podívám a jsem zvědavá.
Ale plošně tuhle knížku doporučit prostě nemůžu.
Více na mém YouTube :-).
Brr... Děkuji kinee za komentář, plně souhlasím, vyjádřila to za mne. Film jsem dosud neviděl, ale jen uvažuji, jak tuto krutost dokázal režisér Marhoul přenést na plátno. To snad ani nejde. Silné dojmy z knihy ve mně budou ještě dlouho, dlouho vězet, jak kdybych visel hodiny nad zlým psem.
Tak mam docteno a spousty emoci v sobe. Vzdy tvrdim, ze kniha je dobra, pokud vyvola emoce takove, jake vyvolat ma. Tady si myslim, ze se to povedlo velmi. Dokonce i premyslim, zdali vyhrava znechuceni nad dejem ci doslovem, jakou nechutne hnusnou propagandu knize vychodni Evropa udelala, na druhou stranu se vlne emoci fakt nedivim. Dlouho jsem necetla neco tak odpudiveho, prestoze se knizka cetla rychle a dobre :-) Jsou v ni zastoupeny prvky z zivota tech nejchudsich obyvatel venkova-jejich predsudky a obyceje, ktere pak vedly k tak brutalnimu chovani. Je v ni skryta i dusicka ditete, ktere chce za kazdou cenu zit a snazi se vsemu tak nejak po detsku porozumet. Jeho zlomeni a nakonec? Jak tato kniha dopadne nenapisu, ale necht si ji precte jen ten, kdo ma opravdu silny zaludek, protoze skvele popisy a ich forma ve vas vyvola sve.
Ano, souhlasím s většinovým názorem, je to drsná a místy velmi nechutná knížka. Bezpochyby kontroverzní román. Ale co se divíme, vždyť válka musela být ukrutná tak, že ani stránky této knihy to nedokážou vylíčit... Ale na druhou stranu, přečtěte si nějakou severskou krimi, kde to "nechutnostmi" přímo překypuje a autoři si v nich až sadisticky libují. Zde se nemarkýruje a autor píše tak, jak to bylo a s tím nic nenaděláme...
Co však dělá tuto knihu výjimečnou, je bohatý květnatý jazyk a prostě co se to dobře čte. Naturalistické popisy mi místy připomínají Šlejharovo Kuře melancholik, jen té surovosti je zde ještě o něco víc. Pro mě je to kniha, kterou si budu dlouho pamatovat. Ale na Marhoulovo filmové zpracování asi sílu nemám...
Knihu jsem přečetla, byť jsem jí musela odkládat. Nejsem si jista, zda některé brutální scény musely být vylíčeny tak dopodrobna. U mě to vyvolávalo bohužel jen odpor a nebyla jsem schopna vnímat nic jiné.
Je neuvěřitelné, jak všechny ty hrůzy a násilí chlapec ustál. Vlastně jsem se ke konci ani nedivila tomu, jak pak sám dokázal ublížit ostatním. Samotný příběh krutý, ale číst se to dá, čekala jsem to mnohem horší. Nicméně si pořád říkám, kde na to autor přišel....tolik sadistických myšlenek ...:(
Knihu jsem číst neplánovala - ale čekala na mne a já tu výzvu přijala....
A vydržela jsem do konce, neopustila jsem toho malého opuštěného chlapce, který si v útlém dětství prochází kalvárií druhé světové války ....
On se stává nabarveným ptáčetem, které se marně snaží přesvědčit hejno, že je jedním z nich ....
Je to čtení kruté, brutální a doporučím přečíst doslov autora :
" Pud sebezáchovy, touha přežít, je vrozený a nezdolný .... "
Tato kniha je napsána jako varování a vyvolává kontroverzi, a odtud je už kousek k zamyšlení ....
Ale shlédnout film - na to nemám odvahu ...
Tolik zla za jeden život. Zdá se vám kniha černobílá, pak se ptám, kdo z Vás byl v dětství tím nejspravedlivějším a uměl vnímat nuance mezi zlem a dobrem? Zdá se Vám autor jako vyšinutý jedinec, pak se ptám, kdo z Vás zažil válku (či jiné násilí) se všemi aspekty? Po přečtení této knihy a shlédnutí filmu, jsem se jen utvrdila v tom, že zlo páchané člověkem nezná hranic. Opravdu tato kniha není pro naivní snílky o utopii zvaném ráj na zemi. Kniha je fikce ale k realitě má blíž, než příběhy z červené knihovny.
Knihu chápu jako koncentrované zlo a soubor drsných událostí ve válečném území. Spíše připomíná fantasy literaturu než literaturu faktu, kterou se tváří být. Jinak je to samozřejmě silný příběh o potřebě dobra a jeho marném hledání. Po různých upoutávkách na stejnojmenný film jsem byl připraven knihu znechuceně odložit, ale přečetl jsem a musím jí jenom velmi ocenit.
Tolik krutosti , autor psychicky vyšinutý jedinec jinak si to neumím vysvětlit.
Tak tohle teda ne-e! První jsem se snažila ke knížce přistupovat tak, že se autor snažil o jistou formu alegorie na jeho osobní vnitřní černotu, samotu, pocit… a přenesl to do knihy tím, že všechny postavy jsou v podstatě „špatné“, vše popisuje černobíle, respektive černě - všichni okolo jsou tyrani, surovci, blázni, úchylové, atd., no a pak jsem si to shrnula ve fakt, že začátek dobré, člověk vnímá násilí na malém chlapci, válka zuří okolo, ano, ale postupem četby jsem otupila a někdy se snad i mírně pousmála, protože mi to přišlo jako sci-fi, není tam živáčka, který by byl alespoň trošku normální, mimo hlavního hrdiny, a ten mi zase občas přišel jako nadčlověk, když například (SPOILER) ve věku 10 let vydržel každý den visel na rukou ze stropu několik hodin a ještě většinu času s pokrčenýma nohama (KONEC SPOILERU). Asi se přemluvím a přečtu ještě knížku Cesta ptáčete, kde naopak autorka vyvrací „pravdivost“ knihy Nabarvené ptáče. Za mě ale hodnotím jako ztráta času, jsou mnohem silnější (a podle mě pravdivější) příběhy ze 2.SV, které vás za srdce opravdu vezmou, tato knížka k nim za mě rozhodně nepatří.
Tak tuto knihu jsem musela číst na etapy. První stránky mě natolik šokovaly, že jsem ani neměla chuť číst dále. Nakonec jsem se ke knize vrátila a abych pravdu řekla, nevím co si myslet - přijde mi to celé neuvěřitelné...film rozhodně vidět nechci
Knihu bych určitě nedoporučil slabším jedincům . Je psána surově chladně ale na jednu stranu se četla dobře. V knize bylo hodně lidského násilí zvrácenosti až perverze. Autor hodně v knize poukazuje na mentalitu a jednoduchost v hlavách vesničanů které bydleli mezi slovenskem a Ukrajinou. Řekl bych že i v současnosti tam určitě v osadách bydlí furt hodně primitivů . Nejsem si jist zda by 8lety kluk vydržel takovou Sodomu co autor píše v knize určitě to byla hodně zla doba ale nevím jestli je to pojato skutečnosti či ne přece jenom je to psaný román a ne autentické svědectví....
Ale kniha se mi moc líbila moc sem jich nečetl takhle drsně psané za mě plný počet hvězd
Neskutecne silný příběh!
Autor dokázal v relativně krátké knížce vylicit život na venkově v období druhé světové války. Jakoby tento druh života nebyl sám o sobě složitý a nebezpečný, hlavní hrdina - malý chlapec je považován za cikána a Žida, což samo o sobě v té době znamená problem nejen pro nej, ale pro všechny, kteří by mu jakkoliv pomáhali.
Za 6 let války se z pětiletého chlapce stane jedenactilety, má za sebou více zážitku a zkušenosti, než lecktery dospely. Jeho věk připomíná pouze dětské smyšleni a snaha dozvědět se pravdu o vlastním osudu a o tom, jak se správně na světě chovat, aby byl člověk ušetřen tryzneni.
Kniha není pouze nástrojem, který dokáže popisovat bolest a utrpení lidi. Kniha má čtenáři nabídnout ucelený přehled o životě na venkově za války z pohledu malého chlapce, který je znevyhodnen vlastním vzevrenim. A přeci chce žít a přeci to dokáže a přežije! O sramech na autorově duši se však můžeme pouze domyslet...
Autor chtěl asi šokovat, ale trochu to přehnal. Nemyslím popisem násilných scén, nýbrž jejich kvantitou. Násilné a drsné scény jsou v podstatě na každé stránce, takže během prvních padesáti stránek jste opravdu šokováni, během dalších třiceti stránek už si na to zvykáte a od takové stránky 100 už se vesměs jen nudíte. Čtenář nebude šokován, když mu bude násilí předkládáno pořád a dokola, protože si na to prostě časem zvykne. Chlapec prochází vesnicemi a potkává idiota za idiotem. Když přijmu fakt, že se i v polovině 20.století chovali lidé jako ve středověku, nemůžu přijmout fakt, že se tak chovali všichni. To je opravdu jeden neandrtálec za druhým. Až ke konci potká pár "normálních" lidí. Hodnotím knihu, nikoliv film (který jsem stejně neviděl).
Co na tuto knihu napsat? Někdo ji vychvaluje, někdo říká že měl problém jí díky "nechutným scénám" dočíst a musel jí často odkládat.... Osobně jsem se s knihou taky prala, ale spíš z důvodu, že jsem už od začátku autorovi příběh nevěřila a tak mě kniha nebavila ani moc číst. Jinak zmíněné nechutné a drsné scény mě nijak zvlášť citově nezasáhli - což se třeba o jiných knížkách z koncentračních táborů říct nedá.
Dokážu pochopit co chtěl autor knihou říct, četla jsem i co všechno vydání této knihy způsobilo.... ale za mě opravdu nějak ne....
Jsem velkým fanouškem knih o holokaustu a II.světové válce.
Ale tato mystifikace byla i na mě moc. Zvlášť, když už dlouho je známa pravda o rodině Kosinských.
Bezesporu je to jedna z nekontroverznějších knih posledních padesáti let.
Nechci ji hodnotit jako odpad, protože po přečtení doslovu, jsem pochopila, co tím chtěl autor říct - upozornit svět na zvěrstva, která se za války děla, upozornit na to, čeho všeho jsou lidi schopni. No vrátilo se mu to jako bumerang, sám napsal, že kdyby věděl, co všechno tím rozpoutá, že by knihu asi nevydal. A právě proto, že Nabarvené ptáče vzbuzuje tolik protichůdných emocí a tím na sebe přitahuje pozornost, tak právě proto bude kniha nesmrtelná. To, jestli si tu nesmrtelnost zaslouží, to už je jiná otázka.
Řadím se k těm, kteří knihu vnímají jako nadmíru koncentrované násilí a zlo. Nikdy nic není jen černé, v každé době, ať už je sebehrůznější, určitě existují i světlejší odstíny černé - a právě tyto v knize chybí.
Chci napsat - nelíbila se mi a nezasáhla mě - ale můžu, když na ni určitě nikdy nezapomenu?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Po tom, co jsem o téhle knize slyšela, jsem měla strach se do ní pustit...... je pravda, že je to velice silný a místy dost nechutný příběh.... ale že bych ji kvůli některým scénám nedočetla, to ne !! Bohužel taková doba prostě byla .... snad už tohle nikdo nikdy nezažije !!