Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353609/bmid_nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg
4
1519
1519
Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.... celý text
Přidat komentář
Tak toto se nedalo dočíst. Bylo to nechutné hnedka od začátku. Ať už šlo o zvířata, děti i dospělé. Věřím, že se za války děly různé hrůzy, ale toto bylo až příliš. Nechápu to skvělé hodnocení. Knih už jsem přečetla celkem dost a i když se mi kniha nelíbila, tak jsem jí nikdy nedala jako odpad. Tato kniha neměla být nikdy vydaná, natož ještě zfilmovaná. Zbláznili se všichni nebo co se to proboha děje s tím světem, že někdo toto bere jako skvěle napsané dílo. Mě ani ten styl psaní nepřišel nijak dobrý. Byl květnatý, ale tím to haslo. Opravdu jsem velice znechucená, přišlo mi, jak kdyby to psal nějaký slabomyslný jedinec. Promiňte...
Prečítaná. Nebudem túto knihu ani hodnotiť hviezdičkami. Nebolo to čítanie pre mňa. Mne sa kniha nepáčila. Jediná časť knihy, do ktorej som sa začítala bol Epilóg. Ten bol už o autorovi a o tom, čo bolo po napísaní a vydaní knihy...
No…. Hele, buď se vám příběh líbil a označujete ho za výborný a nebo si říkáte: „co je to proboha za ma*ora?“
Bez sebemenšího zaváhání volím druhou možnost.
A kdo volil první variantu…asi se s vámi nikdy nechci potkat :-D
Jediný plus, že se mi hodí do čtenářské výzvy.
Kniha začíná defacto cyklem sadistických povídek prožívaných skrze hlavní postavu malého kluka, který si vše dává do naivních souvislostí. Tato část mi přišla vcelku nezáživná a taková, že se snaží co nejvíce a za každou cenu šokovat. V momentě, kdy se hlavní postava potká s vojáky Rudé armády se charakter knihy trochu změní a za mě teda rozhodně k lepšímu.
Chlad, tma, hlad, povery, strach... Obcasna nadej, viera a svetlo komety...
Cital som uz vselico a myslel som si, ze ma uz len tak nic neprekvapi. Prekvapilo...
Kniha, v ktorej ludska primitivita, predsudky a krutost nadobuda pravy vyznam slova.
Nevhodne pre citlive povahy.
Knihu jsem si přečetla jen kvůli reklamě na film. Knihy z válku čtu ráda, ale toto je opravdu literární odpad. Autor se asi vyžívá ve zvrácenostech, týrání, znásilňování a zlu. Absolutně nevěrohodný příběh. Ničím mě kniha neobohatila, nechápu co se někomu na knize líbí. Ani není napsaná nějak napínavě.
za mňa nie...nesedel mi ani štýl, ani príbeh..neverila som autorovi takmer nič...knihu som ani nedočítala;
Kniha mě nešokovala ani neznechutila, jak jsem ostatně očekávala. Nejhnusnější mi přišlo upálení veverky. Popsané hnusnosti prostě lidé bohužel dělají, ve výjimečných a potenciálně ohrožujících situacích jako je válka pak o to častěji. Líbila se mi jazyková forma, celkem věrohodná, pokud bereme příběh jako vyprávění malého chlapce. Zhruba po dvou třetinách mi ale přišlo, že dynamika děje slábne, konec mi pak přišel takový "nijaký". Stojí za přečtení, ale do seznamu knih, které mohu číst stále dokola Nabarvené ptáče nezařadím.
Pomaľované vtáča som čítala cca. pred desiatimi rokmi ako 12-ročná a úprimne povedané, z deja si toho veľa nepamätám, bolo to náročné čítanie, aspoň pre také decko. Čo si však pamätám bola brutalita a dosť drsný opis udalostí (možno aj kvôli tomu to nebolo ľahké sústo). Rada by som si ju prečítala znova, aj keď sa toho trochu obávam, predsa len ako dospelá sa na knihu a dej budem určite pozerať inak.
Ani jsem to nedočetla. Pokud bylo autorovým záměrem šokovat čtenáře, pak se mu to tedy povedlo :(
Silná kniha díky strohému popisu událostí malým chlapcem, kterému jsou cizí souvislosti a jen v podstatě zaznamenává svoji cestu mezi lidmi napříč válkou... Silnější tím víc, že jde o autentické prožitky autora
Úchylárna, nechápu, že někdo věří, že toto je skutečný příběh. Jedna úchylná kapitola střídá druhou, brutalita střídá ještě větší brutalitu. Nedoporučuji, ta kniha nedá člověku absolutně nic.
Tak co napsat, dobře sepsaný příběh plný brutality. A vlastě to tak bylo v každé kapitole. Byl to přesný záměr od autora, takhle to Kosinsi chtěl napsat, aby to bylo co nejvíc brutální. A na 100% se mu to povedlo. Mě ale samotná knížka nic nedala, nic ve mě nenechala. A už vůbec nevím, jak ji ohodnotit, takže asi poprvé nedám žádnou hvězdičku. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Do kina ovšem určitě nepůjdu.
Nějak nevím, jak k této knížce přistupovat a tak jsem se rozhodla nechat ji bez hodnocení. Pro mě to byl zvláštní sled zvrácených událostí, které se děly bez nějakého zjevného důvodu. Jako kdyby si autor prostě jen liboval v těch nejbizarnějších situacích a nějak mi uniká, co tím vším chtěl vlastně sdělit. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi tento příběh nevryl pod kůži. Zkrátka těžké hodnotit, dala bych jednu i pět hvězd zároveň.
Knihu Nabarvené ptáče jsem dostal do ruky ještě nějakou tu dobu před tím, než začal V. Marhoul do světa s obvyklou okázalostí hlásat, že natočí další „oskarový“ film. Měl jsem být jakýmsi předčtenářem a v tomto směru jsem zklamal. Nedočetl jsem se ani do půlky a knihu jsem odložil. Proč, to tady skvěle vysvětlují svými příspěvky např. Matty nebo Evaho73. Spíš mě zaujalo, kdo byl autor a proč toto dílo vytvořil. A to, co jsem se o Jerzym Kosinském postupně dozvěděl, mně přivedlo k tomu, že u autora se organicky propojila snaha se prosadit, využít onoho „průmyslu“ holocaustu a také tak trochu pohovět svým temným pudům. Co se týká toho druhého, tak podrobné sadistické popisy nejrůznějších zvráceností nejsou známkou nebo prezentací ukázky toho, jak jsou lidé zlí a zvrácení, anebo dokonce jak nenávidí vše, co se od nich odlišuje, ale vypovídá to spíše o autorovi samém. Nabarvené ptáče svým způsobem připomíná de Sadeho nedokončených 120 dnů Sodomy, které jsou ale dodnes vydávány a některými chápány jako znak absolutní svobodomyslnosti, ale skutečnost je podle mého názoru poněkud jiná.
Kosinski se narodil v židovské rodině, která ovšem celá přežila onen holocaust na území dnešního Polska právě díky pomoci oněch v knize tak negativně vykreslených venkovanů. Ti celé rodině umožnili onen přerod z židovských Lewinkopfů na polské katolíky Kosinské. A ještě jeden přerod se v této rodině po válce odehrál. Z otce Kosinského se stal komunistický funkcionář, díky jehož postavení mohl synek Kosinski nejen studovat sociální psychologii (tedy obor, který byl za totality vyhrazen jen skutečně vybraným „jedincům“), ale nakonec i vyjet na stipendium za studiem do USA (v roce 1957), kde ovšem zůstal. Podle vlastních představ asi proto, aby se stal světoznámým spisovatelem.
A zahájil Nabarveným ptáčetem. Ten obalil řadou „tajemství“, dokonce se ho snažil za jistých okolností představovat jako jistou autobiografii. A román vyvolal řadu kontroverzí, byť některým jednodušším jedincům, pokládajícím se ovšem za intelektuály (a nejen tehdy) jistě připadal úžasný. Problémem byl už fakt, že Kosinski neovládal dostatečně dobře angličtinu, musel tedy využívat služby rodilých mluvčích, kteří se později ozývali, že dílo je jejich. Kniha sama ovšem nemá k problematice holokaustu ani komplikovaným polsko-židovským vztahům co říct. Brutalita, násilí a sadismus, kterými byl Kosinski posedlý a které se táhnou jako červená nit celou jeho tvorbou v kombinaci s plagiátorstvím a sebepropagací nejsou pro skutečnou literaturu jako takové dostatečně nosným tématem. Spíš připomínají pornografii, která se leckdy (zrovna v onom díle markýze de Sade) balí do umělecko kritického hávu. Přitom příběh osamělého malého židovského chlapce, odloženého rodiči na venkov je příběhem dětství jiného a rozhodně známějšího polského umělce židovského původu – Romana Polanského. Ten ovšem ve své tvorbě vytvořil mimo jiné skvost, problematikou holokaustu a vztahů Poláků a Židů se zabývající – Pianistu. I tenhle film obsahuje řadu velmi brutálních scén, ale ty scény nejsou samoúčelné.
No a přes Polanského film se nějak tak dostávám zpět k tomu, co onen zájem o Kosinského román vyvolalo. K Marhoulově filmovému zpracování, bez jehož bombastické reklamy a režisérovy sebeprezentace by Nabarvené ptáče znal málokdo. Marhoul má s Kosinským společnou právě tu až křečovitou snahu se prosadit a proslavit, a tak není divu, že vezmeme-li si jeho předchozí veledílo Tobruk, zjistíme, že přes nákladnou výpravu se scénáristicky jedná o nepovedený plagiát ze dvou skvělých děl – Weirova filmu Gallipoli a Craneova krátkého románu Rudé znamení odvahy. Co dodat ke knize víc…
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Téměř až neuvěřitelné, že by všechna ta zvěrstva, která jsou v knize popsána, mohl zažít jeden malý chlapec. Příběh mi přišel jako vykreslení několika postav a poté shrnuté do jedné. Nad krutostí a všemi možnými psychickými úchylkami mi zůstával rozum stát.
Styl, jakým je kniha psaná, mi ale příliš nevyhovoval.
Nicméně kniha jako celek nebyla špatná, ale už jsem četla na toto téma mnohem lepší. Takže hodnotím jako takový průměr 3/5.