Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542908/bmid_nabarvene-ptace.jpg
4
1514
1514
„Nabarvené ptáče se marně snažilo přesvědčit svoje soukmenovce, že je jedním z nich.“ V prvních týdnech druhé světové války, na podzim roku 1939, poslali rodiče svého šestiletého chlapce z jednoho velkého města ve východní Evropě do bezpečí jedné vzdálené vesnice. Za okupace a ve válečném zmatku, kdy docházelo k neustálému přesunu obyvatelstva, rodiče ztratili spojení s člověkem, který jejich dítěti našel prozatímní domov na vsi. Mezitím chlapcova pěstounka zemřela a opuštěné dítě putovalo samo od vesnice k vesnici. Někdy mu lidé poskytli přístřeší, jindy ho odehnali…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
The Painted Bird, 1965
Interpreti: Jiří Köhler , Jan Kačer
více info...
Přidat komentář
Při čtení se mi až skoro nechtělo věřit, že malý kluk na své cestě potkával jen samé zlo a nepochopení. Bohužel. Jedinou kladnou roli měli snad jen ruští vojáci. Silný a brutální příběh, který ale stojí za přečtení, už jen kvůli tomu, co vykresluje. Ani tak nezáleží, jestli to autor všechno prožil osobně, nebo knihu složil z příběhů, které mu někdo vyprávěl. Na film se určitě podívám, ale jedno přečtení mi myslím stačilo.
Knihu jsem si pořídil až poté co jsem shlédl její filmové zpracování. Musím uznat, že se oproti filmové adaptaci v ledasčem rozchází. Jde o velmi těžkou knihu u které si každý kdo najde odvahu se do ní pustit najde něco jiného. Brutalita kterou popisuje autor příběh chlapce putujícím za svým osudem je někdy až moc. O knize i filmovém zpracování jsem toho nemálo sepsal na svém blogu. Jinak shrnutí je asi jasné. Válka není pěkná a rozhodně se o ní ani pěkně nečte nicméně je potřeba se podívat zpět a nezapomenout že se mnohdy stávali i horší zvěrstva než jsou popisovány v této knize.
Brutalita střídá brutalitu. Dlouho jsem čekal na příchod první kladnější postavy, dočkal jsem se jí nepočítám li kněze až v závěru knihy ve formě ruských vojáků. Pokaždé, když kluk potkal někoho nového tak jsem jsi říkal že tenhle ho zachrání nebo tak něco ale ne.
Když jsem si knihu koupil tak jsem věděl že bude drsná ale i tak mě šokovala. Některé pasáže nezapomenu, třeba tu s vydloubnutýma očima nebo na lahev rozbitou ve vagíně, ale takových věcí je tam mnohem víc. Knihu si možná znovu přečtu ale nevím jestli chci vidět film.
Každá kočka vypadá ve tmě stejně, ale u lidí to tak není.
Kniha se mi nečetla dobře a proto jsem ji četl dost dlouho. Jsem rád, že to mám za sebou a co se týče filmu, tak nevím jestli se na něj budu chtít podívat.
... co k tomu napsat... krutý osud malého kluka, hrozné chování lidí, u kterých se zastavil, aby nějak přežil. Neustálé pochyby, jestli na film jít či nikoli, ale taky asi počkám, až si ho pustím doma.
Musím říct, že pokaždé, když si myslím, že už nic krutějšího se nemůže stát, se stane něco mnohem krutějšího. Jakoby týrání, zlo, hnus, zvrácenost a další odvrácené strany lidské existence neměli žádnou hranici, žádné dno. Pokaždé se jde propadnout hlouběji a hlouběji a zažít něco horšího. Lidská deviace a zvrácenost hranice asi nemá. A člověk si ani nedokáže představit, kam to až sahá. Co asi s člověkem udělá tohle zažít? Ptáče je podobný kus. A troufnu si tvrdit, že pokud jsem tohle přečetla, tak už mě nemůže nic překvapit. Všechny knihy i o holocaustu byly jen slabým čajíčkem. Na Lecha, blbou Ludmilu, mlynáře, který vypichuje oči, psa Jidáše, Evku obcující s kozlem, najezd Kalmyků
Snažím se přenést do myšlení lidí, kteří nemají vzdělání, lékařskou péči, nejsou civilizovaní, v zimě jsou zavření ve chlívku se zvířetem, jsou izolovaní, bez médii, bez informací a je možné, že takové prostředí dělá nenormální jedince?
Hodně silná kniha, kdy nepotřebuji vidět film. Popsat to všechno v pár větách nejde... Silná, dojemná, někdy jsem musela začít číst něco veselejšího, ale krásná.
Autor této knihy nic z tohoto neprožil. Měl spokojené dětství s rodiči schovaný na vesnici. Údajně byl sám sadistický sexuální úchyl. Do své knihy vložil své vlastní násilné představy. Vytvořil tím umělecké dílo budící obdiv. Čtenáři jsou uchváceni transcedentálním prožitkem brutálních scén a obdivně přikyvují, ano takový je život. Tak skvěle to umělec dokáže vyjádřit. Jeho černá duše nalezla surreálné plátno. Umělecký zážitek z četby může být i toto. Pro mě to byl prostě hnus.
Všude se o knize a filmu mluvilo, všude se o příběhu psalo, každý měl na to nějaký názor, promítací sály byly plné lidí, ale já přesto věděla, že na film - podle toho, co jsem slyšela - určitě nepůjdu. Buď film neuvidím vůbec a nebo si počkám, až bude možnost si ho "dát" v klidu doma s možností kdykoliv ho přerušit. Takže jsem v prvé fázi sáhla po knize.
Chlapce jsem litovala, Jeho zážitky plné krutostí, zvráceností, násilí musely dětskou bílou duši poznamenat nevratně. Primitivnost a zvířecí chování vesničanů mě šokovalo. Byl příběh opravdu zasazen do období 2.světové války? Připomínalo mi to spíše Hru o trůny... Bylo to hnusné. Jak píše někdo níže ve svém komentáři - bohužel podobné věci se stále ve světě dějí. Brutalita spojená s lidskou rozpínavostí a ruku v ruce s hloupostí je nebezpečná v každé době. A důsledky jsou obdobné, i když se nám nechce věřit.
Omlouvám se, asi nepopisuji knihu. Spíše své pocity po přečtení vedoucí k zamyšlení.
Zpět ke knize. V závěrečné části mě poněkud "vadilo" náhlé odhodlání chlapce stát se sovětským hrdinou. Přesný odraz vštěpování ideologie ruským vojákem osvoboditelem. Tímto prosím nijak nesnižuji jejich zásuhy. Jen chci říct, že když se dítěti něco opravdu opakuje, předvádí, vštěpuje a věnujeme mu péči, dítě si tohle odnáší daleko do své budoucnosti, do svých názorů. Je to pro něj zkušenost, s kterou dále pracuje. Bohužel náš malý hrdina měl tolik hnusných zážitků, že možná ta Stalinovká byla pro nějak ta nejlepší.
Odnáším si "nabarvené ptáče" (zámerně s malým n na začátku) jako metaforu. Pro život příští. Svůj. Váš. Náš. Jejich. Podobnou knihu už nechci nikdy číst. Na film nepůjdu. Myslím, že já určitě nezapomenu. Ale chci si tvořit budoucnost hezčí. Kýčovitě krásnou s létajícími bělásky nad rozkvetlými kopretinami, dívkami s vlajícími sukněmi a vánkem čechrajícím prameny neposlušných vlasů. Přesto budoucnost reálnou, možnou.
Stejně jako můj bratr prohlásil, že nechápe, proč vznikl takový film, já se stejně ptám, proč vznikla taková kniha. Ano, válka byla hrozná. Ano, menšiny zažívaly nelidská utrpení. Ano, rodiče a rodiny dělaly vše pro to, aby uchránily alespoň děti. A bohužel ano, jsou jiné knihy, které autoři zpracovali lépe. Mnohem lépe. Proč tak brutální demonstrace zla, násilí, naprostých šíleností, které mě zpočátku šokovaly, pak ale hodně rychle (tím, jak se na chlapce lepila stále dokola čím dál větší hrůza a smůla) znudila a ke konci i vyloženě otrávila. Podotýkám, že mi násilí v umění nevadí - ale musí mít nějaké opodstatnění. Opět cituji bratra, ale podvědomě jsem taky čekala, kdy onemocní nějakým tyfem a dopadne fatálně. Formální stránce knihy se dá taky vytknout plno věcí, vadila mi ta odosobněnost, naprostá neúčast, ačkoli je psaná v ich-formě, jedinou emocí v knize byla věta, že chlapec cítí strach, mám dojem. Po přečtení knihy jsem si ještě přečetla autorův doslov a ten už moje znechucení vygradoval; domnívám se totiž, že když má autor tak nutkavou potřebu vysvětlovat své dílo, omlouvat se, reagovat na okolí, vlastně ani moc nevěří tomu, co stvořil. Díla mají mluvit sama za sebe, nemá je svými ústy autor omlouvat, vysvětlovat nebo kdo ví co ještě. To je prostě degraduje o dva stupně níž.
Silný, brutální a barvitý příběh vyprávěný s dětskou naivitou.
Krutost člověka k člověku, lidská hloupost a pověrčivost.Útrapy války, politické pletichaření a propaganda.Skvělý úvod a doslov.Nemám co bych dodal. Snad, že název " Nabarvené ptáče ", jak se z příběhu dozvíte, hovoří za vše.Po knize určitě zkusím shlédnout i filmové zpracování.
(audioknihy) Naturalistická zvrácenost, kterou jsem nebyla schopná doposlouchat. Vydržela jsem asi do poloviny, kdy neustále následovala jedna hrůzná scéna za druhou. Svůj čas už jsem nechtěla dál plýtvat na něco, co se mi hnusilo.
Příběh opravdu nabývá dojmu, že ho píše dítě a občas jsem se pousmála nad určitými výroky chlapce. Takový letmý úsměv proběhl za knihu tedy pouze třikrát,ale na tuto knihu je to až až.
V knize je spousta násilí, která jsou prováděna buď přímo na malém chlapci nebo na jiných lidech. To násilí prováděné na chlapci není zas až tak strašné s porovnáním s tím, co se dělo s ženami a dětmi, které přišly do kontaktu s Kalmyky. Ta část knihy je tou nejhorší a věřím, že pokud člověk zvládne přečíst tohle, přečte už vše. Od téhle knížky nečekejte zkrátka nic pěkného je to fakt záhul.
Je to čtení pro silné povahy a asi spíš bezdětné jedince.
!!!V knize se objevuje pedofilie i zoofilie!!!
Jsem celkem zvědavá na film, jak se filmaři poprali se vším násilím a sexuálním násilím.
Ač to bylo těžké a vyčerpávající čtení, dávám knížce 5*.
Bylo to velmi autentické.
PS: Kdo knize dá odpad fakt nechápu , i když se někomu nemusí líbit obsah, stále je to velmi dobře napsaná kniha!
Kniha se četla dobře, ale vzhledem k popisování krutosti jsem ji nedostala, odložila jsem ji a myslím že se k ní již nevrátím. Ne ale z důvodu že by byla špatná. Právě naopak.
Kniha se mi četla dobře a za dva dny jsem tak s ní byl hotový. Děj měl v první části opravdu spád. Střídalo se zde vykreslení přírody, venkova, pověr a lidového léčitelství. Do tohoto válečného času autor občas (poměrně často) zasadil nějakou až nesmyslnou brutalitu či sexuální nechutnost. Tyto vsuvky mi ale vlastně do děje pasují. Válka byla krutá a autor chce krutost co nejvíce vykreslit a donutit čtenáře nad dějem přemýšlet (např. barvení ptactva a strach hejna z odlišného druhu. U lidí vidím stejnou paralelu...) Věřím, že některé z těchto brutalit se mohly stát. Na film se půjdu podívat, protože očekávám něco ve stylu filmu Volyň. (Hrozné, kruté a krvavé vykreslení války, kdy jsem měl problémy vše dokoukat). Děj knihy vrcholí krutým nájezdem Kalmyků. Poté již přichází doznívání a z mého pohledu nejméně poutavá část v táboře vojáků.
Přiznám se, že jsem se během čtení docela těšil, abych měl toto už za sebou. Věřím tomu, že se všechny ty popisované věci děly, zřejmě se zrovna někde dějí a dít se asi budou dál a to nejenom během nějakých válek. Na to už jsem asi přečetl dost, abych žil v iluzi, že se něco takového prostě stát nemůže a je to všechno jenom výplodem autorovy úchylné fantazie. Ovšem tahle koncentrace zla pro mě byla tak neuvěřitelná a nepřirozená, že to pro mě znamená jedno - že přece jenom to dobro a pozitivno na světě prostě přirozeně existuje, jen si ho možná tolik nevšímáme a bereme ho jako jakousi samozřejmost a které jsem se v knížce asi marně snažil podvědomě hledat. Nevím, jesti tohle bylo autorovým záměrem, ale přesně tohle si z téhle knížky odnáším...
" ... každý v sobě nosí smysl pro vlastní spravedlnost, bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní ..."
Kniha je krutá, brutální, s každou další kapitolou jsem se děsila, co nám autor ještě nachystá, říkala jsem si, že už nic horšího být nemůže (mohlo). Ale je velmi dobře napsaná, a nelituju, že jsem ji četla. Film jsem neviděla a ani se nechystám.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítě
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
Tak mám dočteno,uf. Musela jsem s tím ale hodně bojovat a přemáhat se. Dělala jsem mezi kapitolami dlouhé pauzy,abych to mohla rozdýchat. Kniha je napsána výborně, ale obsah dokáže citlivějšímu člověku dost pochroumat duši i srdce. Rozhodně nedoporučuji pro slabší povahy. Obsah díla je excelentně detailní na brutalitu, týrání, mučení, zabíjení a znásilňování nejen lidí, ale také zvířat. Přijde mi, že všechno zlo a špína světa je napěchováno do jedné jediné knihy, což je hodně silný odvar. Na každém řádku v příběhu chlapec trpí a je až neuvěřitelné, že se při svém putování setká jen se samou hrůzou. Smrt je mu v patách, zázrakem vždy přežije a kupodivu z toho všeho ztratí "jen" řeč a nezešílí. Rozhodně se nedivím, že autor spáchal později sebevraždu. Pokud měl tohle v hlavě a něco z toho sám zažil, není co dodat.