Nabarvené ptáče

19.01.2020

Chlad, tma, hlad, povery, strach... Obcasna nadej, viera a svetlo komety...
Cital som uz vselico a myslel som si, ze ma uz len tak nic neprekvapi. Prekvapilo...
Kniha, v ktorej ludska primitivita, predsudky a krutost nadobuda pravy vyznam slova.
Nevhodne pre citlive povahy.

Knihu jsem si přečetla jen kvůli reklamě na film. Knihy z válku čtu ráda, ale toto je opravdu literární odpad. Autor se asi vyžívá ve zvrácenostech, týrání, znásilňování a zlu. Absolutně nevěrohodný příběh. Ničím mě kniha neobohatila, nechápu co se někomu na knize líbí. Ani není napsaná nějak napínavě.

za mňa nie...nesedel mi ani štýl, ani príbeh..neverila som autorovi takmer nič...knihu som ani nedočítala;

10.01.2020

Kniha mě nešokovala ani neznechutila, jak jsem ostatně očekávala. Nejhnusnější mi přišlo upálení veverky. Popsané hnusnosti prostě lidé bohužel dělají, ve výjimečných a potenciálně ohrožujících situacích jako je válka pak o to častěji. Líbila se mi jazyková forma, celkem věrohodná, pokud bereme příběh jako vyprávění malého chlapce. Zhruba po dvou třetinách mi ale přišlo, že dynamika děje slábne, konec mi pak přišel takový "nijaký". Stojí za přečtení, ale do seznamu knih, které mohu číst stále dokola Nabarvené ptáče nezařadím.

Pomaľované vtáča som čítala cca. pred desiatimi rokmi ako 12-ročná a úprimne povedané, z deja si toho veľa nepamätám, bolo to náročné čítanie, aspoň pre také decko. Čo si však pamätám bola brutalita a dosť drsný opis udalostí (možno aj kvôli tomu to nebolo ľahké sústo). Rada by som si ju prečítala znova, aj keď sa toho trochu obávam, predsa len ako dospelá sa na knihu a dej budem určite pozerať inak.

09.01.2020

Ani jsem to nedočetla. Pokud bylo autorovým záměrem šokovat čtenáře, pak se mu to tedy povedlo :(

09.01.2020

Silná kniha díky strohému popisu událostí malým chlapcem, kterému jsou cizí souvislosti a jen v podstatě zaznamenává svoji cestu mezi lidmi napříč válkou... Silnější tím víc, že jde o autentické prožitky autora

Úchylárna, nechápu, že někdo věří, že toto je skutečný příběh. Jedna úchylná kapitola střídá druhou, brutalita střídá ještě větší brutalitu. Nedoporučuji, ta kniha nedá člověku absolutně nic.

Nuda, špatně se čte, nechutné. Úplná ztráta času.

Tak co napsat, dobře sepsaný příběh plný brutality. A vlastě to tak bylo v každé kapitole. Byl to přesný záměr od autora, takhle to Kosinsi chtěl napsat, aby to bylo co nejvíc brutální. A na 100% se mu to povedlo. Mě ale samotná knížka nic nedala, nic ve mě nenechala. A už vůbec nevím, jak ji ohodnotit, takže asi poprvé nedám žádnou hvězdičku. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Do kina ovšem určitě nepůjdu.

30.12.2019

Líbilo se, pokud se to tak dá říci.

28.12.2019

… nedočetla jsem

Nějak nevím, jak k této knížce přistupovat a tak jsem se rozhodla nechat ji bez hodnocení. Pro mě to byl zvláštní sled zvrácených událostí, které se děly bez nějakého zjevného důvodu. Jako kdyby si autor prostě jen liboval v těch nejbizarnějších situacích a nějak mi uniká, co tím vším chtěl vlastně sdělit. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi tento příběh nevryl pod kůži. Zkrátka těžké hodnotit, dala bych jednu i pět hvězd zároveň.

Knihu Nabarvené ptáče jsem dostal do ruky ještě nějakou tu dobu před tím, než začal V. Marhoul do světa s obvyklou okázalostí hlásat, že natočí další „oskarový“ film. Měl jsem být jakýmsi předčtenářem a v tomto směru jsem zklamal. Nedočetl jsem se ani do půlky a knihu jsem odložil. Proč, to tady skvěle vysvětlují svými příspěvky např. Matty nebo Evaho73. Spíš mě zaujalo, kdo byl autor a proč toto dílo vytvořil. A to, co jsem se o Jerzym Kosinském postupně dozvěděl, mně přivedlo k tomu, že u autora se organicky propojila snaha se prosadit, využít onoho „průmyslu“ holocaustu a také tak trochu pohovět svým temným pudům. Co se týká toho druhého, tak podrobné sadistické popisy nejrůznějších zvráceností nejsou známkou nebo prezentací ukázky toho, jak jsou lidé zlí a zvrácení, anebo dokonce jak nenávidí vše, co se od nich odlišuje, ale vypovídá to spíše o autorovi samém. Nabarvené ptáče svým způsobem připomíná de Sadeho nedokončených 120 dnů Sodomy, které jsou ale dodnes vydávány a některými chápány jako znak absolutní svobodomyslnosti, ale skutečnost je podle mého názoru poněkud jiná.
Kosinski se narodil v židovské rodině, která ovšem celá přežila onen holocaust na území dnešního Polska právě díky pomoci oněch v knize tak negativně vykreslených venkovanů. Ti celé rodině umožnili onen přerod z židovských Lewinkopfů na polské katolíky Kosinské. A ještě jeden přerod se v této rodině po válce odehrál. Z otce Kosinského se stal komunistický funkcionář, díky jehož postavení mohl synek Kosinski nejen studovat sociální psychologii (tedy obor, který byl za totality vyhrazen jen skutečně vybraným „jedincům“), ale nakonec i vyjet na stipendium za studiem do USA (v roce 1957), kde ovšem zůstal. Podle vlastních představ asi proto, aby se stal světoznámým spisovatelem.
A zahájil Nabarveným ptáčetem. Ten obalil řadou „tajemství“, dokonce se ho snažil za jistých okolností představovat jako jistou autobiografii. A román vyvolal řadu kontroverzí, byť některým jednodušším jedincům, pokládajícím se ovšem za intelektuály (a nejen tehdy) jistě připadal úžasný. Problémem byl už fakt, že Kosinski neovládal dostatečně dobře angličtinu, musel tedy využívat služby rodilých mluvčích, kteří se později ozývali, že dílo je jejich. Kniha sama ovšem nemá k problematice holokaustu ani komplikovaným polsko-židovským vztahům co říct. Brutalita, násilí a sadismus, kterými byl Kosinski posedlý a které se táhnou jako červená nit celou jeho tvorbou v kombinaci s plagiátorstvím a sebepropagací nejsou pro skutečnou literaturu jako takové dostatečně nosným tématem. Spíš připomínají pornografii, která se leckdy (zrovna v onom díle markýze de Sade) balí do umělecko kritického hávu. Přitom příběh osamělého malého židovského chlapce, odloženého rodiči na venkov je příběhem dětství jiného a rozhodně známějšího polského umělce židovského původu – Romana Polanského. Ten ovšem ve své tvorbě vytvořil mimo jiné skvost, problematikou holokaustu a vztahů Poláků a Židů se zabývající – Pianistu. I tenhle film obsahuje řadu velmi brutálních scén, ale ty scény nejsou samoúčelné.
No a přes Polanského film se nějak tak dostávám zpět k tomu, co onen zájem o Kosinského román vyvolalo. K Marhoulově filmovému zpracování, bez jehož bombastické reklamy a režisérovy sebeprezentace by Nabarvené ptáče znal málokdo. Marhoul má s Kosinským společnou právě tu až křečovitou snahu se prosadit a proslavit, a tak není divu, že vezmeme-li si jeho předchozí veledílo Tobruk, zjistíme, že přes nákladnou výpravu se scénáristicky jedná o nepovedený plagiát ze dvou skvělých děl – Weirova filmu Gallipoli a Craneova krátkého románu Rudé znamení odvahy. Co dodat ke knize víc…

21.12.2019

Válka mění lidi k nepoznání v te nejhruznejsi formě . A to co je popsáno v této knize, je tak syrové, brutální, zle..
tato kniha patří k nejdrsnejsim dílům, která jsem kdy četla. A jednoznačně patří i k těm nejlepším co jsem kdy četla.

20.12.2019

Šílené, kruté, neuvěřitelné. Jsem moc zvědavá na film. Neumím si představit, jak dokáží ukázat všechna ta zvěrstva odehrávající se v knize.

20.12.2019

Drsná, upřímná, pravdivá, šokující. Tak bych vyjádřil, jak na mě kniha působila. Osudy malého chlapce za války obsahují všechnu špínu a zlo, jíž jsou lidé schopni. Jedna záporná postava střídá druhou. Autor si skvěle vystačí s popisnou formou děje bez přímé řeči. Při čtení mi místy běhal mráz po zádech, ač se kniha čte sama.

13.12.2019

Masakr.

10.12.2019

Tak mám dočteno,uf. Musela jsem s tím ale hodně bojovat a přemáhat se. Dělala jsem mezi kapitolami dlouhé pauzy,abych to mohla rozdýchat. Kniha je napsána výborně, ale obsah dokáže citlivějšímu člověku dost pochroumat duši i srdce. Rozhodně nedoporučuji pro slabší povahy. Obsah díla je excelentně detailní na brutalitu, týrání, mučení, zabíjení a znásilňování nejen lidí, ale také zvířat. Přijde mi, že všechno zlo a špína světa je napěchováno do jedné jediné knihy, což je hodně silný odvar. Na každém řádku v příběhu chlapec trpí a je až neuvěřitelné, že se při svém putování setká jen se samou hrůzou. Smrt je mu v patách, zázrakem vždy přežije a kupodivu z toho všeho ztratí "jen" řeč a nezešílí. Rozhodně se nedivím, že autor spáchal později sebevraždu. Pokud měl tohle v hlavě a něco z toho sám zažil, není co dodat.