Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72629/bmid_nabarvene-ptace-UXJ-72629.jpg
4
1524
1524
Druhé vydání „autobiografického“ románu. Líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné. Práva k filmovému zpracování zakoupil Václav Marhoul.... celý text
Přidat komentář
Při osvobozování vesnice Kalmyky se člověku opravdu nedělá dobře.
Ale ruku na srdce, pokud jste někdy mluvili s člověkem na výhodě, který zažil či zažil vyprávění o válce - tato knížka je jen slabý odvar silného bujónu. Mám příbuzné v Bělorusku a při vyprávění se každému začnou ježit chlupy na zátylku.
Člověk je hodný a čestný, bohužel lidi jsou svině.
Páni.
Nabarvené ptáče po marketingu při novém vydání v r. 2019 působilo přesně jako ta knížka, kterou si prostě musíte přečíst. Proč? Protože je v ní násilí, erotické scény, krutost, zneužívání jak lidí, tak zvířat,... A to lidi přece v dnešní době chtějí, ne?
Možná proto jsem byla při čtení a po dočtení knihy v šoku.
Ano, děj knihy je postaven na odpornosti lidské existence a hranic, které byly (nejen) během druhé světové s potěšením překonávány, ALE kniha na ději nestojí. Stojí na pohledu malého opuštěného chlapce, na slovy mezi řádky, na dopad slov na čtenáře a především na brilantním jazyku autora, který vás obmotá a pomalu dusí. Jeho slova se do vás zahryzávají a každou stránku máte pocit, že vám něco sebraly.
Knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četla. Nabarvené ptáče je přesně ta kniha, která vám při prvním čtení nedá vše, co má. Každým čtením budete objevovat další skryté řádky, myšlenky, filozofické i psychologické pasáže, apod.
Je smutné, že Nabarvené ptáče je prezentováno jako jedna z nejdrsnějších, nejkrutějších knih vůbec. Ono to tak sice je, ale je to to naprosté minimum z toho, co vše vám nabídne.
Kniha mě velmi překvapila. Čekal jsem něco poněkud jiného. Avšak styl jazyka a slova, kterými autor popisoval příběh malého chlapce, nádherně čtenáře navnadily do děje a částečně jakoby zakryly krutosti lidí, které jsou v díle popisovány a znázorňovány. Rozhodně doporučuji. Teď budu snad opět o krůček blíž k tomu, abych zahodil veškeré své nepodstatné předsudky o lidech stejného druhu jako já, avšak jen jiné barvy pleti či vyznání.
Zaujaly mě diskuze o filmu, ale nejsem si jist, že bych jej zvládl, tak jsem se rozhodl sáhnout po knižní předloze. Očekával jsem, že knihu nepřečtu a odložím. Přestože popisuje neskutečné množství podob zla a nenávisti, tak to na mě nezanechalo takový efekt jaký jsem očekával. Možná proto, že jsem si hodně přečetl o filmu a věděl co čekat, možná proto, že jsem knihu četl na cestách vlakem, kde není takový klid, abych mohl vše do důsledku vnímat, možná proto, že jsem již přečetl hodně knih věnující se období druhé světové války, ... Těžko říct. Musím však konstatovat, že je kniha skvěle napsaná a po delší době se k ní budu chtít vrátit a přečíst si ji asi více v klidu. Taktéž asi časem budu chtít shlédnout film (i když si stále nejsem jist, že jej zvládnu celý).
Neuvěřitelná kniha. Jsem ráda, že jsem četla, ale film rozhodně vidět nepotřebuji. Už takhle to bylo poměrně drsné.
Opět jedna z knih, u které nemohu dát hvězdičkové hodnocení, protože mi nepřijde vhodné ani jedno. Dostala jsem se k ní až přes avizovaný film (ten jsem ještě neviděla). Přestože nejsem z díla zrovna nadšená a skoro celou dobu jsem si říkala, co tím chce autor vlastně říct, proč něco takového vůbec psal, nemohu ani říct, že je vyloženě špatná. Rozhodně není pro každého, slabší povahy by se do ní určitě pouštět neměli.
P.S. Po přečtení komentářů u této knihy jsem měla pocit, že pokud někdo knihu přečte do konce, násili všeho druhu ho moc nerozhodí (ruku na srdce, je tam toho tolik, že postupně člověk prostě otupí, řekne si sice, že je to odporný, ale co....jde se dál) a nedej bože ještě se mi třeba kniha i líbí, znamená to, že je odporný sadista, blázen, magor...doplňte dle libosti. Tohle myšlení mi přijde dost omezené, asi tak jako spousty lidí v knize.
Některé knihy mají tu moc nám zprostředkovat hrůzný zážitek z doby, kterou jsme nemohli sami poznat, a rozhodně nás při tom nešetří. Nabarvené ptáče je jednou z nich.
Není to jen bezpečné nahlédnutí pozorovatele, vstupujeme do světa, kde není naděje. Občas se vynoří trochu lidskosti, ale ta je vzápětí zadupána. A když už si myslíme, že to horší být nemůže, nastupují Kalmyci a začínají plenit…
Není pochyb o tom, že všechno, co je popsané v knize, se za války dělo. Polemiky o tom, že se to nemohlo přece stát všechno jednomu chlapci, mi připadají bezpředmětné. Mimochodem na konci knihy je doslov, kde autor vysvětluje, že čerpal z výpovědí mnoha svědků a z veřejně dostupných válečných dokumentů.
Nesmím opomenout formu, která byla mistrná v tom, že se autorovi podařilo vyprávět z perspektivy dítěte (nejdříve šestiletého, poté postupně věk přibýval), tedy nahlížel události s dětskou logikou.
Hodně zajímavý mi například přišel detail, kde chlapec vymění katolickou víru za spravedlivější víru v socialismus, ale zároveň si hned uvědomuje, že tak jako nesl tíhu vrozeného křesťanského hříchu, ani teď není od dědičného hříchu očištěn - nepochází z rodiny dělnického původu. Není svět, kde by byl bez viny a proto je jasné, proč se mu děje všechno to zlo.
Ta kniha je neskutečná, plná zla. Nechce se mně věřit, že se tohle někde a někdy mohlo stát. To snad bylo možné ve středověku. Přečtení této knihy nemohu nikomu doporučit, k tomu se musí rozhodnout každý sám. Já jsem slyšela o natočeném filmu a vždy si raději přečtu knihu a pak kouknu na film. Ale po přečtení, nevím jestli budu mít odvahu na film. Kdyby bylo ve filmu jen polovina z toho, co je v knize, tak to musí být opravdu náročné. Skutečně se tohle dělo?
Dost drsně je kniha napsaná. Nedovedu si představit, že by všechny ty hrůzy mohlo zažít malé dítě. Někdy jsem až musela přestat číst, ale stejně jsem se k tomu vrátila.
Myslím, že bych i mohla říct, že se mi kniha líbila. Film ale vidět nechci.
O knize jsem se dozvěděla teprve až potom, co vyšel film, a to kniha vyšla už v roce 1965. Naštěstí jsem ale odmítla vidět film dříve, než si přečtu knihu.
Jedná se o hodně kontroverzní román, protože autor napadá a obviňuje Poláky z krutostí v době 2. sv. války. Kniha z tohoto důvodu nebyla v Polsku nikdy vydána.
Můžu říct, že v knize je spousta a spousta utrpení, ať lidských či zvířecích. Neustále jsem jen kroutila hlavou, ale nemohla jsem přestat číst. Autorův literární jazyk je skvostný. Toto jsou jedny z důvodů, proč je mi vlastně fuk, jestli je román autobiografický nebo ne. Což podle těchto a tamtěch, není.
SPOILERY.
Válečná knížka, takže to rovná se vlezeme tomu všichni už předem raději do sedínky žejo.
On uteče jednomu stavení a hned padne do rukou dalšímu magoroj, a tak to jde pořád a pořád.
Mi říkejte, že je celý Polsko, nějaký ty lesy, složený jen z magorů!
Je to silně přeceněný, nadnesený a trapně přeháněný v těch komentech i ději samotném.
Ta kniha nemá na čem stát - na malým utíkajícím zmetkovi, kterej by si mnohé mohl ulehčit, ale pořád kope kolem sebe no tak co uděláte- no dáte mu s chutí po hubě žejo.
Jak by se mohl někdo něčemu divit ??
Spojit válku a děcko je sice sázka na jistotu, ale protože už není možný nic ověřit, je z toho prostě jedna matlanice a lidi mu na to skočili.
Většina teda, já ne. Pro mě to je snůška kydů a nedotejká se mě to, je mi líto jen těch zvířat.
Mi řikejte že ho mlátí chlapi, knězi, lid, děcka, prostě VŠICI, kope ho kůň, kouše prase, číhá na něj ve dne v noci pes, prostě by mu každej jen ubližoval... při obřadech v kostele mu podrážej nohy, kněz ho přímo u oltáře štípe a dloube, lid ho hodí do sraček...jako proč?? Všechny a všude by zajímalo jedno snědý děcko?? Víte co takových všude bylo??
No přestala jsem číst v místě kde popisuje jak ÚDAJNĚ píchal s tou poblbanou holkou Evkou - jako v těch deseti letech ji tam tentil a vůbec mu to nepřišlo divný? Tak to číst odmítám.
Jednak ničemu z toho nevěřím a druhak se mi to hnusí i jako snůška nesmyslů.
On totiž nesmysl je- NENÍ TO AUTOBIOGRAFIE!!! Tak nebuďte tak rozcítěný a ze všeho furt podělaný, ale zkuste jednou taky uvažovat.
Chtěla jsem vidět film, ale nikdo se mnou nechtěl jít. Po přečtení knihy už film ani vidět nechci. Každá četba se mi promítá jako film, tady to chvílemi nebylo možné, protože moje fantazie si prostě všechny ty hrůzy neuměla převést na obraz. Moc dobře napsané, těžko se lze smířit s tím, že se to opravdu dělo.
Viděla jsem film jako první a chtěla jsem vědět, jaká bude knížka. A byla úplně stejná, jako film. Malé dítě celou dobu ani jednou nepromluvilo, ve filmu řeklo doopravdy asi jen tři věty, ale jinak byl němý. Dávám 3* za to, že je to z druhé světové války, ale jinak mne kniha moc neoslovila. Moc popisu, žádná přímá řeč. Ani mi nevadí, že jsem na film nešla do kina, protože bych vyhodila peníze za nic. Bohužel, Nabarvené ptáče se mi moc nelíbilo a knížku jsem dočetla spíš ze zvyku, než abych byla natěšená a "hltala" stránky jedním dechem. Jsou mnohem, mnohem lepší knížky, které stojí za přečtení (můj názor).
Jako asi většina lidí v posledních letech, i já jsem Nabarvené ptáče začala číst na popud všech těch "recenzí" od známých, jak je nabarvené ptáče hrozné, tragické, skandální, šokující a vůbec barbarsky nelidské. Spíš než touha si něco takového přečíst mě k četbě vedla jakási "akademická" zvědavost, co lidem může připadat v literatuře tak děsivého, že - dle svých slov - musí v polovině přestat číst, protože to "nedají".
No, přestala jsem také číst v polovině. Ale ne proto, že bych popisovaným byla vystrašená k smrti, ale protože jsem se ukrutně nudila. Nabarvené ptáče totiž bylo přesně tím, čím jsem se od počátku obávala, že bude: prvoplánově drastickou báchorkou. Nepopírám, že něco z toho jistě bude mít předobraz v autorově životě, ale jsem naprosto přesvědčena o tom, že velkou část bude tvořit i autorův "umělecký záměr" zvednout čtenářům kufr. Kniha na mě dělala dojem autorova deníčku ze zřejmě ne úplně šťastného dětství a mládí, o kterém vydavatel prohlásil, že moc lidí zajímat nebude, dokud tam nepřidá ještě alespoň pár hektolitrů krve a asi tak vagon hnusu.
Na to, jaká to měla být drasťárna založená na reálných událostech, to byla tak neosobní kniha, že jsem takovou snad nikdy nečetla. Sama trochu píšu (nepředstavujte si ale, prosím, že mám na kontě dvacet románů - to rovnou přiznávám, že nemám) a do každé povídky otisknu něco ze sebe sama, i když třeba píšu čistou fikci. Ale pořád je v tom poznat můj rukopis, vztah k tématu a zaujetí. U Nabarveného ptáčete jsem nic takového neregistrovala. Mechanické a takřka "biologické" popisy všech krutostí mi přišly tak emočně strohé, že jsem je zkrátka nemohla považovat za autenticky prožité... Střídaly se navíc v ostrém kontrastu s idylickými obrazy přírody, aby hnus (ne)lidského chování ještě víc vynikl a odrazil se od milosrdenství přírodních výjevů, ale přišlo mi to opět jen jak snaha čtenáře ještě víc vtáhnout do hry a strhnout pozornost na peklo, které se autor snažil v knize barvitě vylíčit.
Závěrem dodám, že zcela věřím tomu, že se podobné (i horší!) věci ve světě dějí. Čemu ale nevěřím, je to, že se všechny staly Kosinskému.
I zde se mi potvrdilo, že přehnaně zmarketizované knihy nebývají ani zdaleka ty nejlepší. Dobrá kniha se totiž prodává sama. A předně dokáže ve čtenáři vzbudit hrůzu způsobem mnohem "hladším" a sofistikovanějším, než je syrový popis krve a vydloubaných očí.
Přes poetický název je kniha souborem ošklivých, zrůdných, zcestných zážitků... Chápu komentáře níž, které si kladou otázku, proč je jejich koncentrace na poměrně malém prostoru tak vysoká. Podle mě to může mít dva základní důvody. Buď měl autor pocit, že jen tak vynikne jejich opravdovost, protože v případě jediného podobného příběhu by mohlo jít o náhodu, anebo byla i v něm větší dávka perverze, než bývá zvykem. Případně od obojího trochu. I když byl později Kosinski (mimo jiné) nařčen z manipulací, myslím, že bez ohledu na to, zda příběh prožil anebo jen vytvořil, je v jednotlivostech vlastně velmi uvěřitelný. A literárně bezpochyby kvalitní.
Tak takto kniha odhaluje hrůzi druhé světové války úplně z jiné strany než jsme zvyklí. Převážně to byly popisy hrůz páchaných německými vojáky, ale tady jsou to i prostí vesničané. Kniha mne ale úplně nenadchla a někdy jsem se musel přemáhat, bych ve čtení vytrval.
Kniha není fikcí, ale realitou, přestože je příběh tak surový, že se ani nechce věřit, že se odehrál před 80ti lety. Chvílemi jsem měla pocit jako by se hrdina ocitnul někde ve středověku. Je až neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat že strachu a nenávisti. Člověk se musí pozastavit nad tím, že chlapec, který prožil dětství jako "zvířátko na útěku", se dovedl následně začlenit do společnosti.
Přečíst knihu stačí jen jednou, natolik se vám vryje do paměti, že podruhé již není třeba. Je velmi smutné, že odpůrci této knihy ani dnes nejsou schopni přijmout realitu a krutosti, které se za 2.světové války odehrály.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
| 2019 |  Nabarvené ptáče |
| 1995 |  Byl jsem při tom |
| 1996 | Kroky |
| 2005 | Schůzka na slepo |
| 2010 | Kokpit |
(SPOILER) Nikdo mi nevymluví, že tohle je především výlev sadistických sexuálních fantazií autora a "autentický" příběh z války je jen taková marketingová nálepka. Ano, za války se lidé chovají hůř než divá zvěř ale tahle kniha mi svojí strukturou a neuvěřitelně samoúčelnou snahou šokovat a znechutit za každou cenu ze všeho nejvíc připomínala knihy Markýze De Sada a věřím, že její autor se u psaní nejednou ukájel. Ostatně posuďte sami. Převážná většina knihy vypadá asi takto:
Chlapec putuje krajinou, dojde do vesnice kde se ho někdo ujme a vždy je to nějaká naprosto nechutná primitivní a sadistická lidská troska. Chlapec je tak neustále mlácen, mučen a przněn. Pokaždé se navíc nachomýtne k nějaké skulince kterou pěkně voyeursky pozoruje co jeho mučitel dělá v soukromí, když zrovna nemučí jeho a tak si můžeme užít řadu popisů zoofilie, mučení zvířat, vraždění, mučení lidí a dalších milých kratochvílí. K tomu samozřejmě řada dějových odboček kdy se dozvíme další nechutnosti(a jednu jedinou užitečnou věc - výrobu přenosných "survival" kamínek zvaných kometa). Když chlapec uzná, že je už dostatečně ztýraný, uteče a v další kapitole se nechá ubytovat dalším magorem a celé schéma se opakuje. Ani jednou nepotká někoho normálního nebo aspoň neutrálního. Paradoxně jediný kdo se k němu zachová aspoň trochu slušně jsou nacisti. Takhle to jde, přátelé, skoro celou knihu až někam do poslední čtvrtiny, kde se dostane k Rudé armádě která ho jediná přijme a autor si uvědomí, že by v té knize mohl být i nějaký jiný děj a lehce ubude prasáren, ale opravdu jen lehce a jsou to už jen poslední kapitolky.
Opravdu nechci nijak snižovat utrpení lidí za druhé světové války ale já téhle hovadině prostě nevěřil. Nemluvě o tom, že hlavní hrdina je prakticky superman. Na desetiletého mu to dost filozoficky myslí, nemá problém se držet holýma rukama ve vzduchu řadu hodin, přežije omrzliny, zlomeniny, mlácení, topení v žumpě plné výkalů bez infekce a umí obstojně souložit(ano, krom barvitých popisů mučení se dočkáme i řady pedofilních scén). Uznávám, že tuhle knihu z hlavy jen tak nedostanete, ale není to pro její literární či výpovědní kvality. Tohle není kniha o hrůzách druhé světové války, tohle je prachobyčejné sadistické porno. Teď se jen cítím trochu znepokojen tou hromadou pětihvězdičkových hodnocení.