Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné.... celý text
Přidat komentář
Téměř až neuvěřitelné, že by všechna ta zvěrstva, která jsou v knize popsána, mohl zažít jeden malý chlapec. Příběh mi přišel jako vykreslení několika postav a poté shrnuté do jedné. Nad krutostí a všemi možnými psychickými úchylkami mi zůstával rozum stát.
Styl, jakým je kniha psaná, mi ale příliš nevyhovoval.
Nicméně kniha jako celek nebyla špatná, ale už jsem četla na toto téma mnohem lepší. Takže hodnotím jako takový průměr 3/5.
Tak toto se nedalo dočíst. Bylo to nechutné hnedka od začátku. Ať už šlo o zvířata, děti i dospělé. Věřím, že se za války děly různé hrůzy, ale toto bylo až příliš. Nechápu to skvělé hodnocení. Knih už jsem přečetla celkem dost a i když se mi kniha nelíbila, tak jsem jí nikdy nedala jako odpad. Tato kniha neměla být nikdy vydaná, natož ještě zfilmovaná. Zbláznili se všichni nebo co se to proboha děje s tím světem, že někdo toto bere jako skvěle napsané dílo. Mě ani ten styl psaní nepřišel nijak dobrý. Byl květnatý, ale tím to haslo. Opravdu jsem velice znechucená, přišlo mi, jak kdyby to psal nějaký slabomyslný jedinec. Promiňte...
Prečítaná. Nebudem túto knihu ani hodnotiť hviezdičkami. Nebolo to čítanie pre mňa. Mne sa kniha nepáčila. Jediná časť knihy, do ktorej som sa začítala bol Epilóg. Ten bol už o autorovi a o tom, čo bolo po napísaní a vydaní knihy...
No…. Hele, buď se vám příběh líbil a označujete ho za výborný a nebo si říkáte: „co je to proboha za ma*ora?“
Bez sebemenšího zaváhání volím druhou možnost.
A kdo volil první variantu…asi se s vámi nikdy nechci potkat :-D
Jediný plus, že se mi hodí do čtenářské výzvy.
Kniha začíná defacto cyklem sadistických povídek prožívaných skrze hlavní postavu malého kluka, který si vše dává do naivních souvislostí. Tato část mi přišla vcelku nezáživná a taková, že se snaží co nejvíce a za každou cenu šokovat. V momentě, kdy se hlavní postava potká s vojáky Rudé armády se charakter knihy trochu změní a za mě teda rozhodně k lepšímu.
Chlad, tma, hlad, povery, strach... Obcasna nadej, viera a svetlo komety...
Cital som uz vselico a myslel som si, ze ma uz len tak nic neprekvapi. Prekvapilo...
Kniha, v ktorej ludska primitivita, predsudky a krutost nadobuda pravy vyznam slova.
Nevhodne pre citlive povahy.
Knihu jsem si přečetla jen kvůli reklamě na film. Knihy z válku čtu ráda, ale toto je opravdu literární odpad. Autor se asi vyžívá ve zvrácenostech, týrání, znásilňování a zlu. Absolutně nevěrohodný příběh. Ničím mě kniha neobohatila, nechápu co se někomu na knize líbí. Ani není napsaná nějak napínavě.
za mňa nie...nesedel mi ani štýl, ani príbeh..neverila som autorovi takmer nič...knihu som ani nedočítala;
Kniha mě nešokovala ani neznechutila, jak jsem ostatně očekávala. Nejhnusnější mi přišlo upálení veverky. Popsané hnusnosti prostě lidé bohužel dělají, ve výjimečných a potenciálně ohrožujících situacích jako je válka pak o to častěji. Líbila se mi jazyková forma, celkem věrohodná, pokud bereme příběh jako vyprávění malého chlapce. Zhruba po dvou třetinách mi ale přišlo, že dynamika děje slábne, konec mi pak přišel takový "nijaký". Stojí za přečtení, ale do seznamu knih, které mohu číst stále dokola Nabarvené ptáče nezařadím.
Pomaľované vtáča som čítala cca. pred desiatimi rokmi ako 12-ročná a úprimne povedané, z deja si toho veľa nepamätám, bolo to náročné čítanie, aspoň pre také decko. Čo si však pamätám bola brutalita a dosť drsný opis udalostí (možno aj kvôli tomu to nebolo ľahké sústo). Rada by som si ju prečítala znova, aj keď sa toho trochu obávam, predsa len ako dospelá sa na knihu a dej budem určite pozerať inak.
Ani jsem to nedočetla. Pokud bylo autorovým záměrem šokovat čtenáře, pak se mu to tedy povedlo :(
Silná kniha díky strohému popisu událostí malým chlapcem, kterému jsou cizí souvislosti a jen v podstatě zaznamenává svoji cestu mezi lidmi napříč válkou... Silnější tím víc, že jde o autentické prožitky autora
Úchylárna, nechápu, že někdo věří, že toto je skutečný příběh. Jedna úchylná kapitola střídá druhou, brutalita střídá ještě větší brutalitu. Nedoporučuji, ta kniha nedá člověku absolutně nic.
Tak co napsat, dobře sepsaný příběh plný brutality. A vlastě to tak bylo v každé kapitole. Byl to přesný záměr od autora, takhle to Kosinsi chtěl napsat, aby to bylo co nejvíc brutální. A na 100% se mu to povedlo. Mě ale samotná knížka nic nedala, nic ve mě nenechala. A už vůbec nevím, jak ji ohodnotit, takže asi poprvé nedám žádnou hvězdičku. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Do kina ovšem určitě nepůjdu.
Nějak nevím, jak k této knížce přistupovat a tak jsem se rozhodla nechat ji bez hodnocení. Pro mě to byl zvláštní sled zvrácených událostí, které se děly bez nějakého zjevného důvodu. Jako kdyby si autor prostě jen liboval v těch nejbizarnějších situacích a nějak mi uniká, co tím vším chtěl vlastně sdělit. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že by se mi tento příběh nevryl pod kůži. Zkrátka těžké hodnotit, dala bych jednu i pět hvězd zároveň.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura polská literatura myšlení dítěte literární mystifikace středoevropská literatura vypráví dítěAutorovy další knížky
2019 | Nabarvené ptáče |
1995 | Byl jsem při tom |
1996 | Kroky |
2005 | Schůzka na slepo |
2010 | Kokpit |
Bezesporu je to jedna z nekontroverznějších knih posledních padesáti let.
Nechci ji hodnotit jako odpad, protože po přečtení doslovu, jsem pochopila, co tím chtěl autor říct - upozornit svět na zvěrstva, která se za války děla, upozornit na to, čeho všeho jsou lidi schopni. No vrátilo se mu to jako bumerang, sám napsal, že kdyby věděl, co všechno tím rozpoutá, že by knihu asi nevydal. A právě proto, že Nabarvené ptáče vzbuzuje tolik protichůdných emocí a tím na sebe přitahuje pozornost, tak právě proto bude kniha nesmrtelná. To, jestli si tu nesmrtelnost zaslouží, to už je jiná otázka.
Řadím se k těm, kteří knihu vnímají jako nadmíru koncentrované násilí a zlo. Nikdy nic není jen černé, v každé době, ať už je sebehrůznější, určitě existují i světlejší odstíny černé - a právě tyto v knize chybí.
Chci napsat - nelíbila se mi a nezasáhla mě - ale můžu, když na ni určitě nikdy nezapomenu?