Náčelník
Aleš Palán , Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525537/bmid_nacelnik-65443ac869e54.jpg
5
121
121
Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým. Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.... celý text
Přidat komentář
Pro mne kniha roku 2023 - nejen mezi rozhovory a v rámci literatury, jíž se nepřesně říká "populárně naučná". Způsob tázání Aleše Palána slouží a je odrazovým můstkem zpovídanému, Miloslav Nevrlý odpovídá podmanivým až strhujícím způsobem. Ať už se hovoří o floře, fauně, horách, vlastním životě, druhých, s nimiž se potkal cestou či na toulkách, či obecně lidských věcech. Vrchovatě se mi dostalo toho, čemu soukromě říkám "ACH efekt"- užila jsem si maximálně. Další zastávka Karpatské hry, následující Kdo chodí tmami... Veliké díky oběma autorům.
"Netrápí tě konečnost, smrtelnost? Jak se ti to podařilo? A bolelo to, zabydlet se v takovém východisku?"
"Vlastně ani nevím. Nebolelo a nebolí mě zatím nic, ale to se může změnit. Nevím, jestli se trochu nerouhám, ale zdá se mi, že se smrti nebojím. Prostě něco mně bude jednou odňato a já to již nebudu postrádat."
(s. 235)
Miloslav Nevrlý, muž, který se nejlépe cítil s batohem na zádech a když se mohl toulat po Jizerských horách, Karpatech a na dalších místech. Díky svým zkušenostem, zážitkům a knihám, inspiroval mnoho dalších cestovatelů, kteří se vydali v jeho stopách. Jeho kniha Karpatské hry mnohým lidem změnila život.
Při příležitosti jeho devadesátých narozenin vychází kniha rozhovorů, ve které se dozvíme více o jeho cestách, ale vzpomíná i na své dětství, na svou rodinu, později pak na své zaměstnání a my tak poznáváme jeho naplněný život.
Ten, kdo klade otázky, je Aleš Palán. Jeho knihy rozhovorů jsou úžasné. Nedočkavě vyhlížím každou jeho novinku a díky tomu se mi dostal do rukou Náčelník, který by mě jinak možná minul, naštěstí se tak nestalo a já jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst velice zajímavý a inspirativní lidský příběh.
Pan Nevrlý má rozhodně o čem povídat, myslím, že by jeho povídání vydalo ještě minimálně na dvě knihy. Bavilo mě vše, jak jeho vzpomínání na mládí a dětství, které prožil za války, jaké měl rodiče a jak vůbec přišel na to, že jsou hory a pobyt v přírodě pro něj tak důležité. Tak i jeho pohled na svět, víra v Boha a láska ke knihám. V knize najdete také fotografie, které vám text krásně doplní.
Zajímavý člověk, který má co předat dalším generacím. Skvěle pokládané otázky. Určitě mě kniha navnadila na to, abych si přečetla knihu Karpatské hry, a to i přesto, že zrovna nejsem největší fanda horské turistiky. Knihu však rozhodně koupím tchyni pod stromeček, neboť po celý život miluje chození po horách a myslím si, že ji tato kniha osloví ještě více než mě.
Ať už jste milovníci hor nebo nikoliv, tato kniha je pro každého. Krásné myšlenky a životní příběhy vás rozhodně zaujmou a třeba i v něčem namotivují.
Kniha mě nadchla. Zpočátku jsem si trochu zvykala na dlouhé odpovědi dané tím, že rozhovor neprobíhal při osobním rozhovoru, ale písemnou formou. Nicméně, to je jen taková maličkost. Celkové vyznění knihy je úžasné - úplně z ní sálá životní optimismus, energie, láska k přírodě, životu i celoživotní práci... A já mám zase větší potřebu vydat se do Jizerek, které jsem zatím (zjevně neprávem) na cestách po českých kopcích míjela. Děkuji za tuto knihu!
Pokud Náčelníka neznáte, vůbec to nevadí. Vyprávění vás zaujme od prvních stránek. Dostane se vám příběhu muže, který je neuvěřitelným způsobem pokorný, skromný. Z jeho vyprávění je cítit láska k vlasti, horám, přírodě - prostě skaut každým coulem. Skaut s velkým srdcem. Bylo to velmi inspirativní setkání, rozhostil se v mé duši klid a mír.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Nádhera. Životní filozofie pana Nevrlého mě dojímá a inspiruje. Dokázala bych jeho myšlenky číst stále dokola.
Skvělý počin pana Palána.
Krásná kniha o přírodě, o moudrostech starého a přitom tak mladého člověka. Pan Palán opět nezklamal, jeho knihy mám moc ráda. A tahle byla balzám na duši, v dnešní době, kdy slyšíme jen samá negativa, krásné a čisté vyprávění. Poučná, skromná a nadšená pro hory a přírodu. Budu se k ní ráda vracet.
Milovník knih Miloslava Nevrlého by si tento rozhovor určitě neměl nechat ujít. Pokud však chcete nahlédnout do nitra Náčelníka a skutečně se dotknout toho, proč je tak jedinečným člověkem, pak bych spíše doporučila: přečtěte si přímo jeho knihy - ty vám dají mnohem víc a o panu Nevrlém vám i více řeknou. Přišlo mi, že až ke konci tohoto rozhovoru se Miloslavu Nevrlému nějak asi rozvázal jazyk a začala jsem ho v tom rozhovoru víc "cítit", tak jako v jeho knihách... teprve tehdy začala tu a tam prosakovat jeho citlivost, láska ke všemu, jeho jedinečnost, schopnost souznět se všehomírem, prostě až tehdy jsem ucítila tu sílu ducha. Předtím se mi ten rozhovor zdál tak nějak opravdu hodně faktografický, popisný, jako by nevyužil potenciálu Náčelníkovy osobnosti a nevymámil z něj víc mouder :) Asi je těžké takový rozhovor vést, chápu... Stejně jako naplnit očekávání každého čtenáře :) Každopádně mě to docela mrzí, nutno dodat, že u Aleše Palána již podruhé - u knihy Člověk musí hořeti o opatu Tajovském jsem měla ten samý problém... zajeďte víc na hlubinu u lidí, kteří za to stojí!
Tak tady musím zvýšit rozhodně počet komentářů. Nemohu přece dovolit zapadnout takovému skvostu.
Po přečtení jsem se okamžitě chtěla s panem Nevrlým setkat. Některé místa mi byla strašné známá, takže jsem se přenesla zpátky do Jizerských hor. Jako bych tam byla s nima. Autor, dobrý člověk a já.
Pan Palán knihu píše opět jako rozhovor, což mi vůbec nevadilo. Kniha se čte rychle a v člověku zanechá dojem. Budu dlouho vzpomínat.
Karpatské hry mě unesly. Mluvily mi z duše, už jen jejich čtení mě naplňovalo takovou zvláštní rozechvělostí, nutkáním někam vyrazit, oprostit se od všeho... No prostě, patřím k těm, kteří je řadí k nejdůležitějším knihám svého života.
Jelikož žádná další Nevrlého kniha takový efekt neměla, ani těmhle rozhovorům jsem nevěnovala příliš pozornost a nijak aktivně je nesháněla - ale když se mi naskytla příležitost si je přečíst, neodmítla jsem. A pravda je, že to (opět a očekávaně) druhé Karpatské hry nejsou. Zprvu je to vzpomínání starého pána na svá mladá léta v muzeu, i pozdější léta v muzeu, o psaní knih, i o pozdějším psaní knih - až se to zhruba na stránce 200 přehoupne a na posledních 50 stránkách je ten rozhovor, pro který stojí za to to číst.
Miloslav Nevrlý mě z českých autorů opravdu ovlivnil nejvíce a jeho knihy (především Kniha o Jizerských horách, Nejkrásnější sbírka, Zašlá chuť morušek a Karpatské hry) a životní filozofie často určily směř mé cesty, vnímání hor, přírody i našich českých/slovenských koutů. Jeho osobnost i psaní jsou jedinečné, jeho knihy mají čestné místo v mé knihovně (některá díla i ve více vydáních) a často se k nim vracím.
Proto je tato kniha rozhovorů pro mě zajímavým doplněním života a myšlenek a přestože je začátek na můj vkus (dotazování) dosti politický na úkor toulacího vyzvídání, patří to k osobnosti tohoto autora.
Některé informace jsou známé, jiné nové (např. detaily o osadě Jizerka a jak tam vznikala Kniha o Jizerských horách), a klidně mohly být podrobnější. Krásně inspirující je jeho povídání o smíření se všemi změnami, teorie o "nevracení se" a to stárnutí s přizenou noblesou, kdo to dnes umí.
A přestože M. Nevrlý tvrdí, že už všechno napsal, po dočtení této knihy rozhovorů mám pocit, že o svých cestách by mohl vydat mnoho dalších knih a bylo by stále o čem přemýšlet a psát.
Nuda. Styl formou otázek a odpovědí mě nenadchl. Pan Nevrlý prožil zajímavý život, který může být pro mnohé inspirativní, avšak ze stránek knížky se na mě nic z těch krásných míst nepřeneslo.