Nacistova dcera
Max Czornyj
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485044/bmid_nacistova-dcera-BZ1-485044.jpg
4
153
153
Existuje něco jako „gen zla“? Alicja Nowińská se usmívá sama pro sebe. Zvedne ruku na přivítanou a napřímí se. Ukáže na hluboké křeslo u kávového stolku. Když k němu přijdu, vyjede na své kolečkové židli od stolu. Když spolu hovoříme, nesmí mezi námi být bariéry. To je jedno z pravidel úspěšné terapie. Mně však už nic nepomůže. Nejsem dobrá. Nosím v sobě gen zla. A žádným pokáním ho neodčiním. Nacistova dcera je strhující román o minulosti, na kterou nelze zapomenout. O hrůzné době 2. světové války a lásce navzdory všemu. O dětech, které by neměly být odpovědny za činy svých rodičů. O pokání, které nastává v okamžiku, kdy se k pravdě postavíme čelem. Někdy, abychom opět nalezli klid a lásku, musíme projít peklem.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
Córka nazisty, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha mi byla doporučena kolegyni, která v podstatě jiný žánr nečte a z knihy byla nadšená. Já její nadšení nesdilim. Kniha je totálně zmatená, stejně jako Greta. Brzy ztratíte pojem kdo je kdo, kde je a jak jsou spolu svázání, nebo kde se potkali. Na závěr zjistíte, že celá kniha je falzum a jde jen o to, aby mohla v klidu zemřít, aby věděla, že nemá gen zla. Jinou pointu jsem tam fakt nenašel. Tak zase přešlap....50%
Zase jiný pohled na život za války, koncentrační tábory atd.
Tady mě závěr překvapil hodně, a stejně si nejsem úplně jistá, kde je pravda.
Ale příběh to byl zajímavý. Nemohla jsem se odtrhnout.
Téměř do poloviny jsem myslela, že knihu nedočtu. Ale nevzdala jsem to. Knih s touto tematikou jsem přečetla již mnoho, ale tuto bohužel nemohu zařadit mezi mé nejoblíbenější.
Celý děj byl velmi zmatený a na můj vkus tam bylo zbytečně moc postav..
Bestie z Buchenwaldu od toho autora mě bavila mnohem více.
Kniha mě zaujala tématem pohrávání si s myslí. Je zajímavé, jak se mysl vypořádává s traumaty a některé zasune hluboko do šuplíku a zavře je tam.
Je zde téma nejen druhé světové války, ale taky Alzheimera a to mě fascinovalo. Chvílemi v popise hrdinky, která Alzheimerem trpí, nevíte co se opravdu děje, ale je to čirá skutečnost.
Kapitoly jsou krátké.
Za mě to byla zajímavá kniha.
Bohužel tato knížka má u mne nízké hodnocení. A je to škoda, protože čtu ráda knížky u druhé světové válce, nejlépe skutečné příběhy lidí, kteří přežili. Jenže Nacistova dcera je zmatená knížka, plná postav, které se střídají. Greta, která ztrácí paměť, začne číst deník Anny, která s matkou přijede transportem do Polska. Pod svá křídla si je vezme jeden "esesák", pan Rott. Greta zjišťuje, že je to její otec. Jenže její terapeutka jí sdělí, že ona je Anna. Prostě - děj je ze začátku pomotaný, pak se tam konečně něco děje, ale konec je opět pomotaný. Nevíte, kdo je kdo. A co se vlastně stalo. No, četla jsem lepší knížky. ;)
(SPOILER)
Nemám ráda střídání postav.
Dobrý autor dokáže psát tak, že nepotřebuje kapitoly oddělovat, aby bylo jasné, odkud vítr vane.
Nebylo mi jasné, jak v táboře smrti někdo píše a uchová 100 str. deník, ale poslední stránky mi to objasnily.
To byl trochu podraz nejen na Annu, ale i na čtenáře.
Terapeutka mi lezla krkem, být jeji pacient, tak už dávno visím.
Ale celkem to šlo, knihu mám z knihovny, nekoupila bych si ji.
Vrcholná scéna byla dojemná, vlastně obě, první šílená a neskutečné krutá, druhá laskavá a k pláči.
Lidstvo by nemělo zapomínat, to co se dělo v táborech, transporty, když to čtu, mám z toho dlouho noční můry. Zde to bylo obzvláště popisné, autor nás neušetřil ničeho. Nejhorší je, že jde o skutečnost.
Taky jsem čekala trochu jiný příběh podle názvu. Ale knížka se četla dobře, byla zajímavé, postavy byly ale trochu ploché. Konec mě překvapil. Na plných 5 hvězdiček to nevidím vzhledem k tomu, že knih o holocaustu jsem už přečetla dost.
Anotaci knihy jsem vůbec nečetla, a tak jsem netušila, co mě čeká. Čekala jsem nějakou zakázanou lásku mezi "dcerou" a třeba nějakým židem, právě podle obálky. Nakonec byl příběh ale o něčem úplně jiném, což mě nejprve trochu zklamalo, ale poté jsem se začetla a líbily se mi pasáže s Annou. Konec se mi vlastně moc nelíbil, ale asi se to dalo čekat, vzhledem k boji s Alzheimerovou nemocí.
(SPOILER) Velmi napínavé čtení, občas dost drsné v pasážích z vyhlazovacího tábora. Střídání dějových linek knihu ještě více oživí a čtenáře vyburcuje k soustředění. No a pak ten konec? Přiznám se, že jsem posledních pár stránek četla 2x,protože se to celé tak převrátilo, že jsem si to potřebovala přečíst ještě jednou a v klidu, abych si utřídila myšlenky a pochopila, co je pravda a jak to tedy vlastně je. Myslím, že tahle kniha by si zasloužila filmové zpracování.
... zajímavý čtivý příběh, boj s Alzheimerovou nemocí, vybavování si minulosti, hledání pravdy.Konec překvapivý, stále jsem čekala, kdy dojde k setkání, co si řeknou...
Zajímavý a dojemný příběh. Plyne rychle, autor má skvělý styl psaní. Občas tam byly nějaké momenty, kdy mě postavy trochu štvaly, ale jejich jednání jsem víceméně chápala.
Velmi zajímavý a silný příběh z období 2. svět.války, který na mě hodně zapůsobil.
Někdy je opravdu velmi těžké vyrovnat se s minulostí a odpustit si. Člověk si nevybírá, v jaké rodině se narodí.
Kniha se četla dobře. Nejsem z knihy ani nadšená a ani zklamaná. Za mě příběh průměr. Jak tu psal již někdo dole, obálka knihy mi přijde též mimo mísu...
Knih s touto tématikou,jsem přečetla již hodně.Hrůzy koncentračních táborů,život nacistů v soukromí,který mi připadá zcela neslučitelný se životem v jejich "práci".O tom nebylo v knize nic nového.Ovšem život s Alzheimerovou chorobou popsán skvěle.Konec překvapivý,obálka mi přišla zcela neadekvátní k obsahu knihy.
(SPOILER)
Upřímně, kniha mě dost zklamala. Možná jsem se jen moc těšila na knihu z "druhé strany". Knih o holokaustu bylo napsáno spousty a co si budeme, ne všechny lze považovat za kvalitní. Knih z pohledu nacistických pohlavárů, jejich příbuzných a nebo "obyčejných Němců", moc není, i když pár se jich přeci jen najde (Ochutnávačka, Každý umírám sám, Můj táta, velitel Osvětimi). Knihy z tohoto pohledu mám moc ráda, přesto ne všechny jsou vydařené. Kvůli vysokému hodnocení jsem čekala, že v Nacistově dceři naleznu zase nový pohled na dobu 2. světové války. Avšak, ouvej. Postavy byly příšerně ploché. Nemůžu říct, že bych si nějak víc oblíbila některou z nich. Alicja mi byla vyloženě nesympatická a to v knize v podstatě jako terapeutka nic neudělala. Jen se vozila na kancelářské židli, pila kávu a hrála nedobytnou.
Začátek příběhu vypadal slibně. Ale pak děj nabral takové poněkud nereálné kulisy. Vyšinutý esesman, o jehož životě jsme se ve výsledku nedozvěděli skoro nic, hrdá Polka, zmatená dcerka, táta se synem, kteří působili jak když jsou tam omylem...
Abych jen neprskala, pár věcí se mi líbilo. Gretiny parádně popsané alzheimerové stavy, čtenář sám nevěděl, co se na stránkách a v hlavě hrdinky vlastně odehrává. A předposlední kapitola. To byla po tom všem utrpení docela pecka, až mi spadla brada. A zaslzela jsem jen jednou, když Gretina první láska nepřišla na dostaveníčko po odhalení jejich vztahu. To byl pro mě asi nejsilnější moment z knihy.
Dle mého, to knihám Kathariny Fuchs (někdo je v komentářích u Dvou hrstí života zmiňoval jako rovnocenné s Nacistovou dcerou) a jejím postavám s propracovaným charakterem, nesahá ani po kotníky. Ale ta předposlední kapitola to vážně zachránila, takže tři hvězdy.
(SPOILER)
Hrdinka této knížky je Greta, která bojuje se stářím a Alzaihmem zároveň se vrací do doby svého dětství v době 2.světové války. Vzpomíná na svého otce, kterého měla ráda a zároveň trpí pocitem viny za otce nacistu. K návratu do dětství jí pomáhá čtení deníku Anny, který vyprávění o jejím osudu, pobytu v Majdanku a o tom jak se setkaly. Ale, kdo je vlastně Anna ? A přežila válku nebo se stala jednou z mnoha objetí války ? Anin deník vnukne Gretě touhu zjistit co se s dívkou stalo a jestli přežila tak se jí omluvit za to co její otec nacista dělal.
Knížka má zajímavý děj a krátké čtivé kapitoly. Konec byl pro mě překvapením.
Nacistova dcera
Příběh je velice zajímavý a moc se mi líbil styl, kterým je kniha napsána.