Nadace a Země
Isaac Asimov
Nadace / Nadácia série
< 5. díl >
"Hary Seldon… narozen v roce 11 988 galaktické éry, zemřel roku 12 069. Tato data se častěji uvádějí ve vztahu k současné éře Nadace jako léta – 79 až 1 e.n.. Pocházel z rodiny náležející ke střední třídě, narozen na Heliconu v sektoru Arktura (kde byl prý jeho otec, podle nijak hodnověrných pověstí, pěstitelem tabáku na hydroponických plantážích planety), brzy se u něj projevily úžasné matematické schopnosti, o kterých koluje spousta historek a některé z nich se navzájem protiřečí. Ve dvou letech prý… …není pochyb o tom, že největší zásluhy má na poli psychohistorie. Seldon do této oblasti vstoupil v době, kdy sotva přesahovala souhrn nepřesných axiomů, učinil z ní důmyslnou statistickou nauku… …nejlepším existujícím pramenem, který nás může seznámit s podrobnostmi jeho života, je životopis z pera Gaala Dornicka, který se jako mladík se Seldonem dva roky předtím než tento velký matematik zemřel. Historie jejich setkání…" Encyclopedia Galactica' 'všechny uvedené citace z Encyclopedia Galactica byly se svolením vydavatelů převzaty z jejího 116. vydání, které v roce 1020 e.n. vyšlo péčí Nakladatelství pro Galaktickou encyklopedii na Terminu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , AG KultOriginální název:
Foundation and Earth, 1986
více info...
Přidat komentář
Výborné pokračování předchozí knihy, byť zpočátku trošku zdlouhavé "nekonečnými" rozhovory Trevize a Bliss. Ale poté, co hrdinové vyrazí do vesmíru hledat Zemi, tempo narůstá a bylo pro mě čím dál těžší se od četby odtrhnout. Bavilo mě spolu s hrdiny nalézat střípky informací o Zemi, fascinovala mě postupně odkrývaná historie osídlování vesmíru a byl jsem hodně zvědavý (až nedočkavý) na to, co hrdinové objeví na další planetě. Jen je trochu škoda, že závěr je otevřený a neexistuje pokračování, protože by mě zajímalo, jak se vesmír vyvíjel dál...
Deus Ex Machina ve své nahé pravdě! Fantastické finále série, která si nekladla za úkol nic menšího než nastínit vývoj lidstva v dalších dvaceti tisících letech. Asimov dopsal epilog někdy v roce, kdy jsem se já narodil (prorocky Zemi nechal spálenou radioaktivitou) a pak už jen vyplňoval prázdná místa. Bohužel si pro poslední díl nechal příliš málo materiálu, se kterým se dá pracovat a první polovina knihy tak omílá známé skutečnosti pořád dokola a až s exkurzí do budoucnosti planet známých z minulosti chytne čtenáře něčím novým (vlastně starým). Závěr je více než uspokojivý a z poslední věty mrazí.
Celá knížka se mi líbila. Byla jsem tolik zvědavá na každou další stránku, že mě ani moc nezajímalo, jak to celé vlastně dopadne - to přišlo až když se blížil závěr. O celém tom konci nějak nevím, co si mám myslet. Na jednu stranu mi to přišlo jako zajímavá myšlenka (i když ne zrovna šokující), ale na druhou jsem čekala, že série bude zakončena trochu jinak. Celkově mi přijde, že i když se mi v podstatě poslední dva díly téměř do konce líbily o něco více než původní tři, tak se v nich příběh až moc odklonil od původních tří dílů, o kterých si myslím, že by si zasloužily jim trochu podobnější konec.
Musím říct, že poslední díl cyklu, který je zatím tím nejlepším ze sci-fi s čim jsem měl tu čest se setkat ve mě vzbudil poněkud rozporuplné pocity. Jak již píší kolegové dole, patřím do tábora, který prosazuje původní trilogii.
Poslední dva díly jsou stylově úplně jinde, ale stále mají vysokou úroveň. Zúžení spektra postav na tři svérázné jedince může někdo schvalovat, jiný ne. Můj osobní názor je, že knihy nadace mají bez výjimky lehce sestupnou úroveň. Tento závěrečný díl je tak pro mne nejslabší a to z důvodu (!!SPOILER ALERT!!):
stereotypního skákání z planety na planetu s jakýmisi lidmi, kteří nehrají žádnou jinou úlohu, než kulisu pro tři (čtyři) hrdiny, zdroj jídla a informací. Všudypřítomný random luck, díky kterému se vždy postavy dozví klíčovou informaci nejnepravděpodobnějším způsobem (např. seznam světů v nějaké budově nějakého města na nějaké planetě), dialogy Bliss a Golana (ze začátku zajímavé, ale baví se pořád o tom samém), opět akcent na roboty, závěrečné vyvrcholení na půl stránky, fracek co chce svého robota a zkazí vám posledních 150 stran, nebo třeba neustálé zdůrazňování Trevizeho extatického vztahu s palubním počítačem.
Jasně, že kniha je dobrá, je to Asimov, ale musel jsem si trochu ulevit, protože se pořád nějak nemohu smířit s tím že TOHLE je konec.
P.S. Co mi připadá opravdu zvláštní je, že na str 364 cituji: "Z pohledu hyperprostoru je galaxie bod jako celý vesmír."
Takže mi chcete říct, že ze x bilionů lidí v Mléčné dráze ani jednoho jedince v životě nenapadlo říct počítači aby do toho bodu skočil?
Tato série už trochu ztrácí dech. Dialogy jsou rozvláčnější, neplynou tak lehce a je zde daleko výraznější a někdy i otravnější autorova snaha vše vysvětlovat i třeba několikrát během celé knihy a pořádně dopodrobna. Trochu to vypadalo, že autor už neví, o čem psát.
Nicméně autor zde nastínil zajímavé možnosti vývoje Země a jejích obyvatel během dlouhých tisíciletí v Galaxii... :-)
Nevyhnutelně vše spělo k tomuto konci,ta provázanost je dokonalá. Opět jiný styl,který se tentokrát dějově drží stále,ustředních tří postav,pro mě malinká skvrnka na povrchu Alfy. Hádky Trevize a Bliss ovšem nemají chybu. Jinak v rámci díla Nadace i navazujících knihách vypiplané. Již se zjevují další zásadní postavy v závěru,které navnadí na další vyprávění i když vlastně chronologicky v poslední knize cyklu. Hiroko versus Treviz. Zajímavá Asimova narážka na smutnou neštastnou záležitost v osobním životě se kterou se musel vyrovnat. V té době,kdy byla kniha napsána,veřejnost ještě dlouhé roky nic netušila. Určitě by se Nadace a Země dočkala pokračování,ale i tak je to obrázně v rámci scifi - učiněnný nudismus :-) Rád se začtu,do jedné z dálších jeho vyprávění,historie budoucnosti.
Poslední - aspoň co se dějové chronologie týče - díl ságy a zase trochu jiný. Tentokrát už plynule navazuje na ten předchozí a sleduje dál už jen jeho klíčové postavy. I příběh se zjednodušuje (klasický model cesty za tajemstvím opředeným cílem), což se nedá říct o myšlenkové náplni. Tentokrát se opravdu hodně filozofuje. Prakticky celou knihou se vinou vášnivé disputace mezi Trevizem, který zastává nedotknutelnost práva na individualitu (a zároveň hledá důvod, proč se rozhodnul jí lidstvu upřít) a Bliss, která neústupně obhajuje výhody všeobjímajícího kolektivního propojení. Na sci-fi opravdu velkorysá dávka podnětů k hloubání. V tomhle ohledu mě ale mrzí trochu uspěchaný závěr, v němž Trevize svoje dilema rozlouskne až moc snadno. Ale jinak bylo celé pátrání napínavé a rozpravy hrdinů vyprávění nijak zvlášť nebrzdily.
Poslední dvě knihy se dobře četly, jen mohly být klidně vydány úplně zvlášť. O nadaci už tam jde jen velmi velmi okrajově
Naprosto famózní zakončení série, celá kniha mi poskytla námět k přemýšlení na celou noc po dočtení, opravdu to stálo za to. Člověk si stále představuje, jak to tu bude vypadat za 25 000 let
Celé série Nadace mě opravdu chytla až dílem "Na hranicích Nadace" a její pokračování, "Nadace a Země", je důstojným vyvrcholením celé ságy.
První tři díly končily relativně uceleně, čtvrtý dával jasně najevo, že v pátém se bude hned pokračovat, a to pátráním po legendární Zemi. Tentokrát nás Asimov vzal na vesmírnou road movie, kdy létáme s hlavními postavami z minulého dílu z planety na planetu a skládáme střípky minulosti, abychom se dostali k vytouženému cíli (Zemi). Na cestě nás potká samo sebou mnoho dobrodružství, ale celou dobu čtenář tuší, že na závěr si Asimov nechává nějaké eso v rukávě. Opravdu rozuzlení dlouhého pětidílného příběhu nemá chybu a zvláště oceňuju návrat na úplný začátek dlouho před Nadací.
Velké rozčarování. Chytré zápletky a promyšlené zvraty, to, co mě na nadační sérii upoutalo, je v této knize nahrazeno prázdnou vatou, levnými proprietami a nekonečným tlacháním o ničem. Závěr z říše WTF pak už jen dorazil výsledný dojem hluboko pod autorův standard. Ani k postavám nebylo možné si vybudovat pozitivní vztah. Bavilo mě snad jen cestování po stopách historického osidlování vesmíru a objevování zapomenutých planet. Vřele nedoporučuji všem Asimovovým fanouškům.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Znovu jsem dočetl sérii Nadace vyjma dvou prequelů. Stejně jako dřív mě opravdu bavily první tři díly série. Nyní jsem ale zjistil, co mě tak vadilo naopak na posledních dvou knihách, a na této především: Nekonečné žvanění na úkor už tak dost šroubovaného děje, kdy hrdinové skáčou z jedné planety na druhou a každá z nich je (světe div se!) úplně jiná, než ty předchozí, minimálně jedna nezáživná a zbytečná kapitola (Hudební slavnost - proč?), krátké a nezáživné a jako obvykle užvaněné finále. Slovo Gaia už nemohu ani cítit. Naopak se mi paradoxně na finále líbil poslední odstavec, který otevíral možnosti příběh dále rozvádět. Bohužel, nebo možná bohudík, k tomu co se týče Nadace, nedošlo.