Nadace
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231916/mid_nadace-231916.jpg
4
1464
1464
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Nadaci, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie...... celý text
Přidat komentář
Půvabná klasika sci-fi žánru, kterou jsem kdysi nedočetla a letos v létě vyposlechla v podobě audioknihy.
Ačkoli s filosofií autora hluboce nesouhlasím, Nadace se mi líbila. Nápadu i zpracování si cením. Text je ovšem už poněkud "starožitný", takže pátou hvězdičku přidávám za naléhavost, se kterou jsem hned běžela poslouchat druhý díl.
Myšlenky v Nadaci jsou na svou dobu brilantními nápady které ve své nadčasovosti trefně vystihují společnost dnes jako tehdy - ale jsou všechny načrtnuté tak ve zkratce a povrchně, že nemají jak skutečně zapůsobit a dospět k něčemu podstatnému, než de facto jen parafrázovat úpadek římské říše a vzestup jejích nástupců. Rozhodně ale jde o nesmírně zábavné a svižné sci-fi.
Celá série stojí za přečtení, ačkoliv možná někde uprostřed série zjistí že to není ta samá radost jako na začátku, tak odložit se to nedá. Zejména některé díly jsou přímo uhrančivé. Četla jsem ji komplet pouze dvakrát, přiznávám že pak jsem se vždy vracela a vracím k nejoblíbenějším částem. Styl Asimova byl úžasný a jeho schopnost vše odvyprávět ani nemluvě. Na papíře to funguje znamenitě, je v tom genialita, lidskost a prvky toho co vás dovede odklonit těmi nejrůznějšími směry. Je to čtivé, extrémně návykové a velice kvalitní.
Nechci teď znít nevděčně poté, co jsem vysomrovala seznam, jak číst za sebou knihy autora, ale...už jsem to pokazila první knihou Ocelové jeskyně (než jsem měla těm seznam). Takže...
(Prostě si musím přečíst alespoň první knihu, než se podívám na adaptaci! Můj kříž je těžký!!!)
Hmm, takže začneme. Tohle není příběh o tom, jak kluk poznal holku. Tohle je příběh o tom, jak chlap vypočítal, že za 500 let přestane veškerá sranda, a přijde hodně dlouhá doba temna. A všichni jsou za to rádi, že jo? Že jim to řekl, ne? A společně začnou pracovat na tom, jak tomu zabránit. Jo...ne, tak takhle to vážně nezačíná :(
Hari Seldon je evidentně chytrej chlap, když tohle zvládnul vypočítat. Protože ruku na srdce. Kolik z vás si dobře spočítá už jenom v krámě slevu? (Tedy, pokud nejde vo pivo, to je motivace jak sviňa.) Jenže tím pádem asi počítal i s tím, že z toho jeho výsledků nebudou ostatní nadšení. Je to přece Říše! Ta už toho vydržela! Ta nemůže padnout! Je to přece Říše!
Úvodní soudní přelíčení bylo docela náročný číst (padaly tam dost hluboký myšlenky) a vážně skvělý úvod do děje a vzniku Nadace. Hezké zametení pod koberec. O to bylo zajímavější číst dál. Jak právě Nadace je hybatelem většiny věcí, až mi bylo líto, že se všichni nedožijí toho, aby to viděli...
Co mi ale vrtalo hlavou bylo (mučila jsem svou duši, aby svědomí bylo čisté a nepřečetla si anotaci druhého dílu), na jak dlouhém časovém prostoru se bude kniha odehrávat. Když ještě ani nejsme na straně padesát a je skok o padesát let. A musím říct, že se mi to takhle fakt líbilo. Pobýt chvíli v každé fázi Nadace a poznat jejich myšlenky a co se stalo za tu dobu. Pozorovat ten pomalý rozklad a projít všemi fázemi (názvy části naprosto sedí...). Jak se každé místo, kam člověk šlápne začne řítit ke svému nevyhnutelnému konci...
Nejvíc mě asi dostalo ono téma odkazu. Ten, který nám řekl, co máme dělat, je mrtvý. Musíme to to tedy dělat dál? Nemůžeme to zkusit jinak? A změní se něco, když se po dlouhé době konečně dozvíte skutečný důvod, proč jsme to měli dělat? Změní to naší původní myšlenku? A co když už žádné další zjevení nebude? Znamená to konec? Neuspěli jsme? Nebo právě naopak, uspěli jsme?
Vlastně skoro na každé stránce je něco, nad čím je dobrý se zamyslet. A to mě baví. Jako hodně. Vlastně jsem se i na hodně místech zasmála (lidi být lidi...napořád). Prostě pohoda čtení :)
Ale po přečtení naprosto chápu, proč to není kniha pro každého...
Bavil mě formát. Na někoho to může působit jako román popisující po částech jednu éru. A někdo to může vidět jako několik povídek spojených do románu linkou oné éry.
Jenže potom se pokaždé musí začínat znovu, tedy znovu (encyklopedie poradí), ale pokaždé jinak. Protože on se život taky opakuje. V cyklech.
No, možná by kniha dřív nebyla ani pro mě. Toho materiálu na přemýšlení a politiky tam je hodně, ale má to jeden háček. Kniha naprosto skvěle napsaná. (Další potvrzení, u dalšího autora, že se mi po třicítce něco přecvaklo v hlavě?). Takže to ubýhá naprosto v pohodě a vlastně jsem se na konec těšila. Ne až to skončí. Ale až to skončí, protože hodně brzo přijde další díl :)
po cca třiceti letech jsem se znovu dostal k této knize, kterou jsem tenkrát hltal a musel jsem ji mít doma. A vůbec se mému patnáctiletému já nedivím, že mne to tak bralo. S odstupem času, je kniha psaná trochu divně, a pohled na technologie budoucnosti je jaksi vyčpělý, přesto budu pokračovat dalšími díly. Kniha není jen o technice, ale je i o psychologii a budoucnosti obecně :)
Začátek byl slibný, ale s postupujícím čtením bylo pro mě málo vzrušujíciho děje a příliš mnoho politiky
Táto kniha je veľmi zaujímavou ukážkou vzostupu a pádu obrovského Impéria, ktoré však dokáže zachrániť geniálny jedinec. Nadáciu som čítal v približnom veku, kedy ju písal samotný spisovateľ a asi aj preto mi jeho myšlienkové pochody boli tak blízke. Najkrajšie mi osobne vždy prišli práve tie skoky do neznáma a šikovnosť, s akou sa postavy vedeli so svojimi problémami vysporiadať. Čo je naozaj super, tak napriek svojej ,,tenkosti" je to skvelý príbeh, kde naozaj geniálny plán geniálneho muža píše geniálne ľudské príbehy (a aj geniálne nastavuje prostredie pre ďalšie diely série). Toto bol môj prvý kontakt s hard sci-fi a aj preto táto kniha (ako aj séria) má u mňa špeciálne miesto na poličke tak ako aj hodnotenie 5/5.
Opět mi trvalo dlouho než jsem si srovnal v hlavě hodnocení této ságy, která ve své době musela být něco, co by dnešní kritéria považovala minimálně za ,,odvážné,,. Samozřejmě jako většina lidí, jsem znal Asimova jakožto ,,otce,, robotů (vím že Čapek vymyslel to slovo, nebojte) s jeho zákony robotiky. Proto jsem byl zvědav na Nadaci, už jen kvůli referencím.
Mohu se přiznat, že je to opravdu nadčasové dílo ( narozdíl od ,,nevimpročtakstrašněpřeceňovanejm" Trifidum...), které nutí k zamyšlení a i přes propadliště času je a bude pořád aktuální. Leč technika se vyvíjí, žel bohu člověk zůstává stejný, bez ohledu na války, mory, evoluci či odlišnost planety, na které se narodí....
První kniha o Nadaci pokládá více otázek, než na které odpovídá, ale to je snad samozřejmou součástí kvalitních děl.
Pozn.
Přiznám se nebylo mi dobře po těle, když sem to četl/poslouchal, protože z toho cítím kus pravdy, pravdy kterou cítil sám Asimov, proto to napsal. Mohu jen doufat, že nikdy nebude zapotřebí Hariho Seldona, aby zachraňoval lidské pokolení na tisíce let dopředu.
Je do drahně let, co jsem Nadaci (hned dvakrát) četl a pokračoval dál celou sérií. A i teď mi to přijde jako opravdu zajímavý nápad, kde je sci-fi až v druhém plánu a celé téma je spíše hrou s proměnami sociologie, náboženství, politiky atd. Podobně, jako si Isaac Asimov hraje v knize Já, robot se zákony robotiky, tady v několika tématem spojených příbězích nechává před očima čtenáře vyvíjet společnost kdesi daleko v budoucnosti a na okraji galaxie.
Pustila som sa do tejto série opäť po desiatich rokoch, nakoľko už hodnú dobu sa mi na nej pravidelne mimovoľne zastavuje zrak, akoby mi chcela niečo povedať. Kľúč na riešenie krízy? Možno. Nadace ako celok je mimoriadne inteligentné a nadčasové sci-fi, ktoré som od prvého prečítania nikdy úplne nedostala z hlavy a žije si vo mne svojim životom ďalej. Keby som nebola tak dychtivá po nových a nových knihách, mohla by som ju čítať stále dookola.
Jsem překvapený, že většina kmentářů popisuje Nadaci jako nudu... Jasně, není to barbar Conan, ale mě Nadace fakt baví (alespoň první knížka ze série). Myšlenka psychohistorie, která dokáže předvídat budoucnost desítky tisíc let do budoucnosti. Moderní prorok Sheldon, který vás občas tahá za fusekli, aby dosáhl naplnění svého proroctví. Lidé, kteří řeší napětí mezi prorockou budoucností a svou vlastní zodpovědností a aktivitou. Maličká Nadace bez zdrojů vzdoruje velkým barbarským královstvím. Doporučuji ;-)
„Atomový anihilátor je dobrá věc, ale může střílet oběma směry." Salvor Hardin
Netušil som, že skvelý Temný les je vlastne jedna veľká pocta Asimovovej Nadácii a že najväčší mediátor mimo Luo Tiho je Hari Seldon.
Nadácia je zaujímavá kniha hneď z niekoľkých aspektov. Je tu fascinujúci nápad psychohistórie, akési predpovedanie budúcnosti za pomoci rôznych ekonomických, ekologických a sociálnych faktorov. A ešte zaujímavejšie sú samotné riešenia jednotlivých kríz, akýchsi zlomových historických udalostí, ktoré až posmešne poukazujú na to, aké páky sa používajú na ovládnutie más a národov a to bez jediného výstrelu. V podstate je to politicko-sociologické scifi, ikeď sa nejedná o nijak náročné čítanie.
Kniha sa dosť líši od autorových akčnejších, dobrodružné založených kníh. Tu akciu či romantickú líniu nenájdete, čo je myslím len dobre, keďže to nieje práve to, čím Asimov vynikal (slabšia séria o Impériu). Naopak to gro, prepracované zápletky s ďalekosiahlym dosahom, presah do reálneho sveta, prosto to, čím sa zapísal do biblie žánru, toho je Nadácia (podobne ako Ja robot) stelesnením.
Som celkom zvedavý, či ma hlavná séria o nadácii niečim prekvapí, alebo bude iba nasledovať v trende odhaľovania vízií Hariho Seldona. Čosi mi hovorí, že to najlepšie ešte len príde.
! Spoiler !
Spojitostí s Temným lesom je tu hneď niekoľko. Liouova vesmírna sociológia je obdobou Asimovovej psychohistórie a podobne ako Seldon, aj Luo Ti a ďalší mediátori sa snažia predvídať budúcnosť a chystať sa na ňu. Obdobou Nadácie, ktorá je zrnkom pokrokovej civilizácie v galaxii barbarov je Liouova Zem, ktorá sa znenazdajky ocitá v Temnom Lese, vo vesmíre plnom predátorov. Podobne ako Asimov, Liou postupne opisuje postup civilizácie naprieč dlhými časovými úsekmi. Obdobia vzostupu striedajú obdobia stagnácie a úpadku. Liou podobne ako Asimov rád čitateľa šokuje odhaleniami a nečakanými súvislosťami. Ale ikeď platí, že knihy majú spoločné črty, stále sú to jedinečné diela.
Z logiky samotné podstaty Nadace zákonitě vyplývá absence napětí (pokud by se tedy nakonec neukázalo {spoiler: neukáže}, že šlo od začátku o Seldonův monumentální podvrh {osobně mi myšlenka na kvantifikaci citů a dějin - tedy algebraicky vyjádřitelný koncept Asimovovy „psychohistorie“ - za účelem získání výpočetní formulky budoucnosti přijde úsměvná...a ve svém, do předu loženém, pojetí světa i bezbřeze smutná...což na druhou stranu vůbec nutně neznamená, že by nemohla být pravdou, jen že by taková pravda byla celkem depresivní} s jehož pomocí by na základě smyšlené, nikoli ovšem nutně zcela neopodstatněné, prognózy/hrozby, mobilizoval lidstvo k vytažení si palce z jednoho, či druhé konce a zachránil co se dá. To by byla vcelku vkusná pointa o hybné moci strategicky zaseté ideje/lži...čemuž by odpovídal i pěkný výňatek, kterému, s jistou rezervou ohledně „nikdy“ a „správné“, kvituji: „Nikdy nedopusťte, aby vám morální skrupule zabránily udělat to, co je správné!“) stran jejího osudu. Těžiště jsem tedy přirozeně hledal v její výpravnosti...jenomže ta se nekoná; Asimov nastíní nějaký problém, smázne ho nesrovnalostmi hýřícím „řešením“, načež jak politik s máslem na hlavě, a vševysvětlujícím „no commentem“, chvatně skočí mimo světla reflektorů. Ono žírné „jak“ kvalitního vyprávěčství zcela odpadá.
Skokovost, a z ní plynoucí nemožnost navázat s jakoukoli postavou vztah, bych i přešel; pokud by tato sloužila jako tvůrčí prostředek k zhmotnění rozmáchlého měřítka galaktického plynutí času a našeho mravenčího tikání v něm; nic takového z ní na mě ale nedýchlo (nuzně načrtnuté, na logiku příšerně kulhající světy, nabízené mezi oněmi skoky, totiž svou rušivou nedotažeností soustavně ubíjejí i hrstku potenciálně zajímavých úvah, jež nich plynou)...a jestli něco, tak spíš neodbytný pocit, že si chtěl jejím prostřednictvím Asimov zajistit stabilní příjem (intuice mě, zdá se, nezklamala; v jednapadesátém končí šňůru stěhování a stává se otcem - v tomhle světle nabývá název „Nadace“ značně potměšilého významu); platforma, na jejíž bázi mohl i bez valné snahy chrlit objemy prázdné literární pěny je lidsky-fiskálně pochopitelné východisko, čtenářsky už hůře. Je mi smutno, že něco takového píšu o Asimovovi, ale nemohu jinak. Jeho stěžejní dílo je pro mě zklamáním...nevím, možná mu křivdím a jde o důmyslně vyskládanou mozaiku, jež své kouzlo zjeví až ve svém celku; i kdybych si ale nemyslel opak, tak zkrátka po prvním dílu nemám na ty další sebemenší chuť. Což je problém.
Jediné, co v mých očích Nadaci zachraňuje, je poselství, jenž sice blahořečí užitečnost znalostí, zároveň jde ale proti strnulému, suchoprdnému akademismu a dodává, že ani sebelíp uchovaná informace nevzklíčí k užitku v jílu leklé, neorané mysli. Je po hříchu hanbou, že Asimov zrovna takovouhle myšlenku artikuluje prostřednitvím děravých, na smeč přihrávajících, zcela účelově a uměle fabrikovaných problémů, jejichž prostřednictvím pak, s až mučivou laciností, vzbuzuje zdání geniality hlavních postav, aniž by tyto s čímkoli pronikavým skutečně přicházely. Postup, kdy autor bezskrupulózně šije realitu (přičemž ta je, viz. už hned první modelová situace Anakreonského povstání a Čtyř království, vymaštěná prakticky ve všech ohledech svého dění) postavám na míru tak, aby v ní „vynikly“ (#umělá inteligence), mi pila krev už v Merleho Malevilu; ani v něm se to ale nedělal tak okatě.
Jen ze setrvačné úcty k autorovi (i když mě teď z případného znovuotevření „Já, Robot“ jímá upřímná hrůza) výše zmíněnému poselství a následujícímu dodatku v PSku dám s odřenýma ušima 4 shovívavé **** ale teda uf...
PS: S odstupem několika dní seznávám, že jsem možná byl, co se hlavních motivů týče, krutý. Ve své době mohlo nejspíš být i takto ploché zobrazení civilizace na pozadí kulis o rozměrech galaxie zjevením...jen už ho asi, coby zmlsaný scifista, nejsem sto plně docenit. Při tom je dost možná předobrazem žánru moderní space opery, což si, ať si o něm myslí, kdo chce, co chce, jisté uznání zasluhuje. Stejně jako fakt, že Asimov „svým“ (dle yerryho, pro mě objevného, komentáře jde o číselný aspekt Kabaly) konceptem psychohistorie nenásilně vystavil otázce osudovosti a svobodné vůle i zapřísáhlé pohany a nefilozofy:) Četba dalších dílů mě ale stejně neláká; důležité bylo nadhozeno už zde a jako takové mi stačí.
Ufff, tak tato útlá knížečka mi teda dala zabrat. O Nadaci jsem se doslechla od kamaráda, který mi o ní barvitě vyprávěl a pro její myšlenku jsem se nadchla také. S velkým očekáváním jsem se na ni tedy vrhla. Postava Hariho Seldona, se kterou jsme se setkali hned na začátku mi padla do oka. To, jak Hari přemýšlel a vše neustále podkládal svými výpočty mi přišlo fascinující a z mého pohledu to z něj udělalo neobyčejnou postavu. Jeho časová linka však bohužel poměrně záhy končí. Přichází na řadu další časový úsek a místo a v momentě, kdy mě autor zaujme, opět sek a jsme zase jinde, s jinými postavami, o několik desítek let později. Bohužel s každým takovým sekem mě kniha bavila méně. Postavy byly nezajímavé, dění nijaké a od třetí části mám vše v mlze. Pořád jsem s nadějí doufala, že na konci se stane něco, co změní můj pohled na celou knihu, ale ne. Silou vůle jsem dočetla a jsem opravdu ráda, že to mám za sebou. Po další knize od Asimova už určitě nesáhnu, protože mi prostě nesedl. Hodnocení 40% za myšlenku, Hariho a první dvě části. Zbytek bych smazala.
Klasiky Scifi skutocne nebyvaju akcne jazdy, ale skor filozoficke diela a preto ich milujem :)
Po několika nadačních románech, které se soustředily spíše na život a dílo Hariho Seldona se konečně dostáváme ke knize základní, k Nadaci, tedy česky správně Základně. Hned z kraje je třeba si říci, že tento druhý Asimovův román, vydaný v roce 1951, tak úplně románem není, neboť jde o přepracované verze čtyř povídek, které vyšly v Astounding Stories v letech 1942-1944, ke kterým byla v kompletu přidána úvodní povídka „Psychohistorici“. Ta se odehrává roku 1 éry Nadace, a podstatnou část, krom seznámení Gaala Dornicka se slavným Hari Seldonem, tvoří popis soudního jednání s oběma pány, které už známe z předešlé knihy Předehra k nadaci. „Encyklopedisté“ (50 é.N.) je vlastně úplně prvním příspěvkem do nadačního cyklu a jeho původní název je, jak jinak, Nadace. V roce padesátého výročí založení Nadace čelí společnost na Terminu prvnímu nebezpečí ze strany nedalekých čtyř království, odtrhnutých od zanikajícího Impéria. Zpráva Hariho Seldona zjevuje hodnostářům Nadace pravdu o skutečném poslání jejich společného projektu. „Starostové“ (80 é.N.) se odehrávají třicet let poté, co se starosta Hardin stal politickým vůdcem Terminu a líčí jeho řešení další krize ve vztahu ke čtyřem královstvím. Nadace se stává faktickým hegemonem v nejbližší vesmírné oblasti. Kapitoly „Kupci“ (135 é.N.) a „Obchodní magnáti“ (155 é.N.) ukazují vzkvétající Nadaci v její snaze ovládat své okolí nejen nábožensky ale také ekonomicky.
Ač je tato kniha dílem základním v Asimovově Univerzu, právě její povídkový charakter je důvodem, proč při poznávání autorova vesmíru tímto románem nezačínat a spíše si vybrat chronologickou cestu k Nadaci.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
10. Oblázek na obloze (Asimov)
11. Předehra k Nadaci (Asimov)
12. A zrodí se Nadace (Asimov)
12,1. Ohrožení Nadace (Benford)
12,2. Nadace a chaos (Bear)
12,3. Vítězství Nadace (Brin)
13. Nadace (Asimov)
14. Nadace a Říše (Asimov)
Moje třetí kniha od Asimova a musím říct, že tato slavná série mě dost zklamala.
Kniha začíná poměrně nadějně a zábavně, kapitola Psychohistorici se mi opravdu líbila. Bohužel další části už mě nebavily. Byly na mě až moc politické.
Ano nápad o Seldonovi, který předpověděl konec Říše atd je skvělý, ale . . . Celkově musím říct, že Asimov nebude můj oblíbený sci-fi autor, o dost blíž je mi třeba Clarke či Lem, kde hraje větší roli technika.
Tuto knihu nemůžu hodnotit více než 40%
Děsně nudná sci-fi do které jsem se musel neustále nutit a dočetl s velkým sebezapřením, když to před lety tak vychválili. Naprosto souhlasím s Razičem. Teď po tolika letech se zpětně píše komentář dost těžko, když už nevím, o čem to vůbec bylo. Jediné na co si vzpomínám že se mě to spolu s vychvalovanou Dunou vůbec nelíbilo. Ještěže jsem hned stačil tyto dva klenoty sci-fi literatury prodat.
(Jm. spis. Asimova) _ _ _ _ _
Pokusy o luštění křížovek ještě z dob, kdy jsem ani pořádně nečetl. A kdo je to ten Asimov? Spisovatel sci-fi?
Teď, jelikož mám rád klasiku a zároveň sci-fi, dostala se mi do rukou právě Nadace. Zajímavé dílo.
Vypravěčský styl osobitý, trošku mdlý, ale pro popis událostí stačí. Postav více, zapamatovat si vymyšlená jména skoro nemožné. O to však přeci nejde. Pochopil jsem to jako průřez významných událostí z historie Nadace a všechny české krále vám taky nevyjmenuji.
Lišáctví hlavních postav se mi moc líbilo. V hlavě mi zůstala myšlenka, že "z atomového blasteru se dá přeci střílet na obě strany" (nebo tak nějak). Pěkně to nastiňuje, jak asi fungují mocenské hry v pozadí... a i to, že dnešní "říše" je možná také v úpadku. A že vědomosti lidstva jsou moc důležité.
Není to nejlepší kniha, co jsem kdy četl, ale vzhledem k tomu, že je napsaná v 50. letech, oceňuji, že je nadčasová a stále aktuální. Bohužel, to že je to starší dílo Nadaci neomlouvá a plné hodnocení si schovám pro jiné knihy.
Život je krátký na celou sérii, ale pokud se ke mně dostane druhý díl, rád si ho přečtu.
Ve zkratce: pěkné, zaujalo. :)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Zajímavé, jak Asimov na pár stránkách s několika událostmi dokáže hýbat dějinami.