Nadace
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231916/mid_nadace-231916.jpg
4
1464
1464
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Nadaci, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie...... celý text
Přidat komentář
Klasika žánru scifi vlastně není tak úplně ryzí scifi. Kniha je spíše takovým politologicko filosofickým dílem. Jádrem knihy jsou politické manipulace. Neočekávejte žádné akční pasáže. Děj posouvají dopředu dialogy plné lstí, manipulací a politických kliček.
Ze začátku jsem byl dosti zmaten a musel jsem si na internetu dohledat, o co v knize vlastně jde. K obtížnosti pochopení přispívá, že kniha se vlastně skládá z 5 povídek, které jsou od sebe časově dosti vzdálené. V každé z nich vystupují jiné postavy a svět už vypadá trochu jinak. Proto se můj názor na knihu dost proměňoval. Na začátku jsem byl celkem zklamaný. Později, když už jsem znal souvislosti a dávalo mi to větší smysl, jsem byl nadšený.
Každopádně nejedná se o čtení pro každého. V knize nejde ani tak o příběh, vlastně ani o postavy, které se tak rychle mění, že se o nich nic bližšího nedozvíte, jako spíše o myšlenky (vývoj civilizace). Však i sám Asimov přiznal, že se inspiroval dílem historika Edwarda Gibbona Úpadek a pád římské říše.
Na závěr ještě malinká poznámka k překladu. Pokud byste knihu chtěli číst, určitě vám doporučuji sehnat si překlad až z roku 2001 nebo novější. Starší překlady bohužel trpí mnoha neduhy.
Četla jsem tak, jak jde příběh chronologicky, ne jak Asimov díly napsal.
Úžasná série.
Nadaci od Isaaca Asimova osobně považuji za kultovní dílo v oblasti sci-fi. Galaktická Říše spěje k rozkladu a geniální matematik vymyslí plán, aby definitivně nedošlo k rozpadu celé civilizace a aby na troskách Říše postavil Říši novou. Skvěle napsaná kniha, která je začátkem fantastické série boje o zachování kultury lidské civilizace před jejím definitivním zánikem.
Paralely v naši lidské historii funguje jako úžasné zrcadlo jak se vládlo, vládne a bude vládnout.
Bohužel mě kniha nechytla tak, jak bych čekal, a musel jsem se k ní několikrát vracet. Na můj vkus se tam moc řeší politika a málo věda a technika. Asi nejzajímavější pro mě byl úvodní popis Trantoru.
Kniha je síce napísaná výborne, Asimov mal pár výborných nápadov, ale celkový príbeh ma žiaľ nechytil tak ako som dúfal.
Určitě super myšlenka. Bohužel je tato kniha napsaná dosti nezáživně. Celá kniha se skládá v podstatě jen z rozhovorů, kde buď plánují anebo prostě jen tak filozofují. Akci tam v podstatě není žádná, takže pro ty, co mají rádi akční knihy, kde se něco děje, tak toto je přesný opak. Je to spíše takové politikaření. Rozhodně jsem z tohoto dílu nebyl nikterak nadšen. Uvidíme, co přinese druhý díl.
Po spoustě let jsem se znovu pustil do série Nadace velkého klasika science fiction Isaaca Asimova. Bylo moc příjemné zase se začíst do příběhu, psaného v době, kdy bylo samozřejmé, že věda a technika nakonec vyřeší všechny krize a vyvedou lidstvo ke hvězdám. Do světa, kde domovem bude celá galaxie, a skromná planeta, odkud lidstvo vzešlo, bude téměř zapomenuta. Tady se čas a historie měří na celá tisíciletí, události předpovězené psychohistorií se neodvratně vyplňují, a ti co si v chaosu upadající říše uchovají znalosti a vědomosti, budou noví vůdcové.
Něco z toho se dnes už může zdát trochu naivní, celý směr vývoje lidstva nakonec vždy záležel na rozhodnutí jednotlivců... ale přesto, Asimov byl velký vizionář a číst a přemýšlet nad jeho příběhy je potěšení.
Všimli jste si, že v celé knize vystupuje jen jedna jediná žena, a to v naprosto nevýznamné roli v poslední části?
Nepopírám, že Nadace je dobrá kniha, s nápadem a dobře napsaná. Jen mě osobně nudilo, že veškeré zápletky jsou politické a základním námětem je, kdo koho přechytračí - i když vymyšlené to vždy bylo tak dokonale, že asi teorie chaosu byla dle knihy dávno překonána.
Isaac Asimov je v očích mnoha čtenářů velikán, což nezpochybňuju, nicméně přečtením Nadace se velikánem nejspíš nestane v očích mých. Nesedl mi styl, nedokázala jsem se často vyznat v postavách a upřímně řečeno, číst tak tenkou knížku měsíc je docela na pováženou. Tak snad jindy, s jinou jeho knihou...
Moje hodnocení nemůže být objektivní, neboť (je to vůbec možné?) si doteď pamatuju tu chvíli, kdy jsem jako dítě na chatě před téměř 30 lety otevíral malou tenkou právě vydanou knížku s barevným obalem a názvem Nadace, aniž bych věděl, že tenhle dárek bude znamenat dlouhou, napínavou a zábavnou cestu vesmírem a časem, neboť tahle kniha bylo jen první sousto, sousto, po kterém jsem se nemohl dočkat dalšího a čekal jsem jak na smilování na další díly. Tohle jídlo si člověk vychutná až po přečtení ostatních dílů série Nadace (přičemž ten chronologicky první jsem četl až naposled, protože ještě v té době nebyl vydán), a nejen té, též detektivních románů o robotech Nadaci předřazených, bez nichž by nebyl kompletní fantastický Asimovův svět, svět Země, vesmíru, celých generací lidí a robotů, který byl plný překvapení a přesto logický. Četl jsem knihu v době, kdy internet byl ještě v plenkách, počítače byly 10x dražší a 1000x pomalejší než dnes, na knihu je třeba koukat prizmatem půlstoletí, co mezi napsáním a českým vydáním uběhlo, ale ani to jí neubírá na zajímavosti a nadčasovosti. Nejspíš ani otec netušil, co tehdy koupil, ale jsem opravdu rád, že jsem tuto knihu kdysi dostal. Těším se, až si jednou, teď, po 30, nebo později, po 50 letech zase přečtu celou sérii.
Celá série Nadace je super. Říkal jsem si, že si ji zase někdy přečtu postupně podle jejich času a ne, jak jsem se jednotlivým dílům dostal. Zvláštní, že se mi nějak nechce. Ke každému dílu pak něco (asi ) napíšu, teď samozřejmě neví, co kde je. Nejvíc ve mě zůstal pocit - spíš frustraci - (a velké poznání a úděs postavy - Daneela?), že osud několika staletí závisí na tom, jestli jediný člověk správně ve správnou chvíli zareaguje a nebude mít překážky, že veškerá statistika a psychohistorie je k prdu. A dále myšlenka Gaii, ta mi je docela blízká.
Genialni dilko z padesatych let, politicke dejiny v galaktickem meritku a navrch psane naprosto brilantnim stylem! Az je mi stydno hodnotit hvezdickami, kniha mi vzala dech naprosto neocekavanym zpusobem... Nezbyva nez se ctenarovo pokorou smeknout kloboucek hluboko a vrele doporucit jako povinnou cetbu :D
Tuto scifi klasiku jsem rozhodne necetla naposledy :)
Těšil jsem se na legendární sci-fi příběh a dočkal se těžkotonážního příběhu, který na pouhých 220ti stránkách řekne víc, jak kdejaká dnešní detektivka se 600ti stranami. Problém u Nadace jsem měl především s tím, že příběh nevypráví konzistentně, ale formou kapitol, které jsou v podstatě epizodami ze života Nadace. Počítejte tedy s tím, že každá kapitola rovná se jiné postavy. A postav je tu opravdu kvantum. Chvíli jsem si na to musel zvykat a chvíli to opravdu trvalo. Na obranu Nadace ale musím říct, že je fascinující, co v roce 1951 Isaac Asimov dokázal mít v hlavě. Sice se rozhodně nejedná o jednoduché čtení, ale místy si budete říkat, jak kniha v mnoha myšlenkách předběhla dobu. Když je někdo vizionář jako Isaac Asimov, tak holt neexistuje konkurence. Nakonec ale končím u tří hvězd a jdu do dalšího dílu. Jsem zvědavý, jak se ten námět bude vyvíjet a doufám v ucelenější děj.
Asimov v Nadaci předvádí svůj talent vyprávět epickou historii budoucnosti skrz větší množství velkých, důležitých momentů, které posunuly galaxii zase o kousek dál ve vývoji, což ovšem dělá prostřednictvím příběhů zúčastněných můžů, které by samy o sobě tak epické nebyly.
Série o robotech sice časově předchází Nadaci, ale je psaná výrazně jinak. Což ovšem na kvalitě Asimovova vesmíru nijak neubírá.
Samozřejmě některé popsané technologie začínají být lehce úsměvné, především pokud jsou založeny na atomové energii. Ovšem co my víme... Možná to tak jednou bude. Na druhou stranu, Asimov pracuje s malými výkonnými počítači v kapse, hologramy a hi-tech šperky. V podstatě kdyby některé používané technologie nazval jinak, nikdo by dneska nepoznal, kdy bylo toto dílo napsáno.
Příliš mnoho postav svým způsobem z tohoto díla vytváří to, díky čemu se stalo kultem, zároveň ale ztěžuje orientaci, čemuž nepomáhají ani časové skoky. Proto není dobré číst tuto knihu v dlouhém časovém horizontu, lepší je zvládnout ji na jeden nebo dva zátahy.
Ačkoliv je Issac Asimov považován za jednoho z největších sci-fi klasiků, já mu nikdy úplně na chuť nepřišla a asi už nepřijdu. U Nadace, kterou jsem konečně (na třetí pokus) dočetla celou, jsem se často dost nudila. Další díly už si odpustím, stejně jako jiná díla IA.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Tvl, já se na tu "klasiku sci-fi" asi už fakt vykvajznu, když je to jedna hovadina vedle druhý. Tohle jsou tuším čtyři samostatný povídky propojený tématem.. O čem byly nebo co tam vystupovalo za postavy po dvou dnech po dočtení marně vzpomínám, jen nějaká základní myšlenka zůstala. Jako fakt, zatím se mi nestalo, abych každej večer musel znovu číst poslední dvoustránku, abych si od včera vůbec vzpomněl co se tam děje, nebo spíš o čem tam kecají. Jako základní idea dobrá, ale je to takový lehce neslaný, postavy placatý, bez hlubšího čehokoli a naprosto zapomenutelný. Navíc mají zoufale neoriginální jména, asi takový, jaký jsem dával postavám já, když jsem ve třinácti čmáral sci-fi povídky zezadu do sešitu přírodopisu. Takže jako opět - asi super knížka před 50- ti lety, dneska ne - a fakt ne, nedám tomu pět hvězd jenom proto, abych vypadal, jakej jsem znalec...