Nadace a Země
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125953/bmid_nadace-a-zeme-aEQ-125953.jpg
4
599
599
Nadace / Nadácia série
< 5. díl >
Z knihoven nadačních světů kdosi systematicky odstranil všechny záznamy o Zemi. Kolébku lidstva se tedy vydávají napříč galaxií hledat politik Golan Trevize a akademik Janov Pelorat. Na světech mimo sféru vlivu Nadace obestírají jejich cíl pověry a tabu. Jméno Země je sprosté slovo. Kosmičtí cestovatelé si naštěstí najdou spojence, Pelorat dokonce milenku jménem Bliss, mezi telepaty z planety Gaia. Na dosah cíle zachytí Bliss myšlenkové vlny inteligentních tvorů. Nedokáže ale poznat, zda jsou ti tvorové lidé…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Argo , TritonOriginální název:
Foundation and Earth, 1986
více info...
Přidat komentář
Poutavé, strhující, ale místy zdlouhavé. Jako by to autor schválně natahoval, protože měl dostat zaplaceno za napsané znaky. Ostatně se v tomto ohledu sám přiznal. Po čtyřiceti letech se vrátil k Nadaci z důvodu, že za to dostal balík.
Přes veškerou úctu k autorovi… jde to znát. Hlavně ta propast čtyřiceti let. To otevření děje znovu a jeho nové rozpracování a propojení s romány o robotech.
I přes to je to skvělé počtení a místo na výsluní Nadaci náleží právem.
Se závěrem se ale ztotožnit nedokážu. Ten konec je pro mě nepochopitelný. Hivemind jako nejlepší způsob uspořádání, utopení lidské individuality v moři všepohlcujícího supervědomí, to prostě není můj šálek čaje (ani kávy, lihoviny, okeny, dehtu nebo čehokoliv jiného).
Pár zajímavostí z knihy:
1. cena svobody: "… A jestli představují kriminálníci cenu, kterou musíme platit za rebely, kacíře a génie, jsem ochoten ji platit. Přímo požaduji, aby ta cena byla placena."
2. rovnost? "Všechny části Gai jsou živé a po této stránce rovnocenné, nicméně některé, jako například lidé, jsou zřejmě rovnocennější než ostatní."
3. Ekologie: " Taková společnost by se určitě rychle zničila. Nemyslím, že by bylo možné, aby si lidé neuvědomovali důležitost zachování právě těch základních složek, které je udržují naživu."
4. Omezenost lidského jazyka: "…Ale to je chyba našeho jazyka… Žádný lidský jazyk nebyl vyvinut se zřetelem na hermafroditismus."
Závěr Nadace je jiný a když si čtu komentáře, tak jim skutečně všem rozumím. Nesouhlasím ale s tím, že se jedná o variaci na Odysseu, byť ten koncept je obdobný - ve skutečnosti skrz cestu Trevizeho s členy posádky sleduje Asimov vývoj planet z původní kolonizace vesmíru. Čtenář se tak opět dostane na Auroru, která ve své nabubřelosti nepřežila, na Solárii, kde se vytvořila extrémně asociální společnost (víc než kdy předtím), podívá se i na jiné planety. Opět - ano, pokud čtenář je obeznámen především s robotickou sérií.
Tím ovšem chápu, že takový postup se může jevit nepochopitelným, protože Nadace vystupuje jako samostatná série a přesto - její závěr reflektuje události, které přímo v Nadaci nejsou.
Ano, nekončící dišputace na téma Gaia vs. individualismus můžou být otravné, mě třeba bavily s tou vědomostí, co vlastně stojí za Gaiou a proč si sama Gaia není schopna odpovědět na všechny Trevizeho otázky a argumenty.
Samotný závěr, že buď zůstaneme individui a pak jsme odsouzeni k vzájemnému nepřátelství na věky, nebo se staneme superorganismem - Asimov není filosof, nepokouší si na něj ani nějak extra hrát. Skutečné rozloučení teprve napíše.
Jinak nevím co dodat, je to takový klasický Asimov, zase postavy chodí na záchod, zase se řeší prsa, sprchování a sex. A nemám problém s tím přiznat, že trochu neodhadl svou závěrečnou myšlenku v rozsahu knížky a - bohužel - tím jak chtěl knihu napsat v duchu začátku série, tak se mu lehce vymkla z kontroly.
Asimova mám rád a tak jsem přelouskal i tento závěrečný díl. Nápad dobrý, ale už to bylo tak trochu utahané cestou a v závěru to letělo 200 km/hod. Pořád ale důstojné ukončení série.
Závěr celé série o Nadaci pokračoval přesně v duchu předchozího dílu. Další ucelený román, který se na jednu stranu tváří dobrodružně, ale ve skutečnosti je stejně jako předchozí díly plně vystavěn na myšlenkách a dialozích. Bohužel jakoby autorovi už došla šťáva, témata dialogů se velmi často opakují, až jsem měl pocit, že např. Golan s Bliss mají tak dvě témata k rozhovoru a k nim se stále znovu a znovu vrací. Vzhledem k tomu, že akce je v knize, co by se za nehet vešlo jsou opakované a nic nerozvíjející rozhovory postav (ke kterým jsem si ani za dvě knihy nenašel cestu a připadají mi stále neuvěřitelně ploché). Posádka lodi tvořená Golanem, Peloratem a Bliss se snaží v tomto díle najít Zemi, přičemž jde o jakousi variaci na Odysseu. Navštěvují postupně různé planety a překonávají různé nástrahy a nebezpečí. Bohužel návštěvy všech planet jsou velmi epizodní a střídají se jako na běžícím pásu, přičemž zrovna originální také nejsou. Nicméně pořád je třeba dát knize kredit za těch několik zajímavých myšlenek, které předhazuje. Rozhodně tady nečekejte žádný děj, na konci této knihy se nacházíme prakticky tam, kde končila kniha předchozí (a vlastně i ta předtím, protože ta minulá také skoro žádný děj neměla). Závěr byl pro mě naprostým zklamáním, ačkoliv nejspíš jen logické vyústění posledních dvou knih, přál jsem si něco trochu jiného. Z mého pohledu v závěru některé z postav kompletně popřou i tu chabou charakteristiku, kterou měly. Skoro do poslední stránky jsem doufal, že se dostaneme do zaběhnutých kolejí z první trilogie, ale to jsem se mýlil. Z mého pohledu se jednalo jednoznačně o nejslabší díl celé série. Možná jen proto, že už mě styl postavený na rozhovorech a nulové akci přestal bavit, ale hlavně proto, že první díly série byly daleko zajímavější, originálnější a hlubší. Absence jakéhokoliv relevantního děje mé náladě také nepřidává. Celkově mi poslední dva (nově dopsané) díly připadaly jako trochu zbytečné ždímání populárního produktu. Dávám tomu pouze 2* a pokud se někdy rozhodnu číst Nadaci znovu, tak skončím jen u původní trilogie, kde podle mého názoru měl skončit i Asimov.
Teď už to poslouchám opravdu jen ze zvědavosti, kam až může původně béčkové sci-fi vůbec ještě klesnout. První díl měl aspoň nějakou myšlenku, ale tohle je už jen příběhový průjem, který nemá nic společného ani s tou Nadací
Pokračování v pátrání Trevizeho a Pelorata po existenci Země, kdy kdosi odstranil veškeré záznamy a důkazy o její existenci. Příběh je taková road movie po planetách, stupňované napětí, skvělé dialogy a hlavně vygradovaný závěr. Celou sérii Nadaci mám moc rád a tato kniha to důstojně zakončila.
Jak už jsem psala u předchozího dílu, byl mi milejší "neosobní" a pragmatičtější styl původní trilogie. Ústřední konflikt/debata Gaia versus individualismus se ústy Trevize a Bliss neustále opakují bez nějaké výraznější gradace nebo změny postojů, a ani se to nedočká moc uspokojivého završení. Navíc tam zase bylo dost momentů, kde jsem si připadala chytřejší než postavy, což u "detektivního" sci-fi příběhu není moc žádané. Co mi ale vadilo úplně nejvíc, jak zastarale tahle budoucnost z dnešního pohledu působí. Existuje spousta (starých) knih odehrávajících se v budoucnosti, kde se autorům povedlo uvěřitelně projektovat budoucnost bez ohledu na to, v jakém stavu byl vývoj společnosti a technologií za jejich života, ale Asimov a jeho pozdní díla do toho tedy nespadají. Zejména způsob, jakým tady jeho postavy mluví a smýšlejí o světě kolem sebe (ale i ta technická stránka, třeba zmiňování toho, že všechny technologické vymoženosti včetně skafandrů jsou kovové nebo že roboti by nemohli existovat bez lidí, kteří by se o ně starali) mi přijde zastaralejší než jeho díla z padesátých let. Škoda.
Asi ani tie 4* si to celkom nezasluzi, ale ked to patri k Nadacii... Bludia ako prd v gatiach po celej Galaxii a pri zbytocnom opisovani vsetkych moznych udalosti, co zazili pri jednotlivych pristatiach, je to hrozne rozvlacne. Zaujimave je, ze cez dejove diery tam zacal presakovat aj taky, jemne eroticky, opar. Ked uz Isaaca nic ine nenapadlo, aj toto mu bolo dobre (alebo zostarol a hladnej svini sa len o ....). Ale robi to takym divnym, v sucasnosti uz celkom nekorektnym a z casti trochu uchylnym stylom - ako sa Bliss kupala s tou, mozno aj 14 rocnou hermafroditkou a ako ju Trevize stale urazal, pre jej neurcitu orientaciu, a vadilo mu, ze ma gule...
Zcela jistě nejhorší díl série.
Nadace a Země obsahuje jen minimum Nadace a ještě méně Země. Je to příběh odehrávající se v univerzu Nadace, ale nikoliv o Nadaci. Politické intriky jednotlivých frakcí o osud galaxie zde tedy nehledejte. Nehledejte zde ani mnoho příběhových linek. Celý příběh je jen jakýmsi dovětkem za brilantním finále předchozího dílu. Necelých třista stran tedy bloudíme vesmírem, abychom našli odpovědi, jen abychom byli zanechání s krátkým finále, směšnuplnou odpovědí na naše otázky a minimálním vývojem postav. Celých třista stran bloudíme ze světa na svět, bez toho aby se cokoliv dějově významného stalo. Postavy působí jako by měli svou osobnost předepsány z minulého dílu a jen opakovali své názory, bez toho aby je jakkoliv měnili či předkládali nové argumenty.
Pokud jste fanoušky Nadace či Robotů tak tato kniha stojí za přečtení, jakožto finále jejich příběhů. Jen si od tohoto finále nic moc neslibujte...
Skvelé finále. Dobrodružné, premyslené...., ale tak odlišné od prvých troch dielov. Všetky planéty, ktoré hlavní hrdinovia navštívili pri hľadaní Zeme, boli iné - rôzne prírodné podmienky, odlišný spôsob a pohľad na život. Golan o svojom rozhodnutí, ktoré urobil v predchádzajúcej časti pochyboval - (vybrať si individualitu alebo skupinové vedomie?) a preto potreboval nájsť viac dôvodov pre konečné rozhodnutie.
Z pohľadu filozofie táto časť bola výborná .... strata osobných slobôd v prospech vyššieho dobra? - rozobraté z každej strany....
Závěr původní série o Nadaci byl snad ještě ukecanější než předchozí díl, což je škoda, protože jsem se těšil přecejen na akčnější a trochu grandióznější finále. Celá kniha je prakticky o souboji mezi individualismem a kolektivismem, který je bohužel vyjádřen donekonečna opakujícími se dialogy. Aspoň že ta odysea po vesmíru to tak trochu zachraňuje. A zatímco v předchozích dílech (především v prvních třech knihách) dokázal Asimov v samém závěru překvapit formou nečekaného dějového obratu, u Nadace a Země je to spíš takové vaření z ničeho, jakoby sám autor nevěděl, jak to má vlastně celé ukončit. Škoda. Sérii jako celek ale hodnotím kladně a až si dám od Nadace trochu oraz, vrátím se k jejím prequelům.
Série těch nejukecanějších Star Trek epizod propojených pouze obecně. Tak málo děje a tolik dialogů, že je to dost i na celou sérii Nadace. Ano, oceňuji některé vymyšlené koncepty, včetně rozvedení a domyšlení témat známých z předchozích knih série. Jen by to nesmělo být v této knížce...
Někdy mi totiž bylo při čtení až trapně – jak u scén pubertálně-lechtivých, tak u těch psaných (přeložených?) jako ze starých pořadů o etiketě, které nám kdysi pouštěli na tanečních. A nejde jen o to, že text už od doby vydání tematicky zestárl, ale nehezkému pocitu řádně pomohl i zvolený velmi formální jazyk, který byl o to divnější, o co se hlavní postavy snažily mluvit civilněji (např. u vyostřenějších debat).
Závěr ve stylu Deus ex machina už je pak jen něco, čemu by se člověk smál... Čertík v krabičce...
Série Nadace, Asimovův galaktický epos a dílo definující novodobé Sci-fi, končí. Z finále je bohužel namísto velkoleposti či geniální pointy cítit recyklace předchozích dějových zvratů a pokles nápaditosti kdysi mistrně píšícího vizionáře. Již předchozímu dílu jsem vyčítal příliš stránek a podivně generické téma space opery. Mrzí mě, že tuto výtku musím opakovat i u Nadace a Země, a proto zemním svou kritiku u slovy chvály: hlavní postava Trevize je živelně uvěřitelný dobrodruh a vůbec práce s postavami a jejich charakterem se mi velmi líbila, poznávání rozmanitosti lidského rodu napříč mnoha izolovanými světy jsem si užil. Asimov zde také předkládá největší množství zcela rozdílných světů a velmi poutavě popisuje jejich ekologii a prostředí, takže zatímco u jiných knih expozice nudí, zde vyniká čtivostí (samozřejmě musíte být správně chlapecky naladění a vše si barvitě představovat!)
Čím však Isaac zachází, tím také schází. Pojetí knihy jako tripu trojice přátel po neznámém vesmíru je po úžasné trojici prvních knih série obrovský krok zpět, a žádná úžasná dobrodružství nedokáží zalátat díru po nějaké nové myšlence, okolo které by se vše točilo. Namísto spění k pointě cítí čtenář na patře chuť nastavované kaše, dialogy jsou velmi často jen bezduchá semantika typu postava A něco tvrdí a postava B oponuje, ovšem bez dopadu na další události a děj. Závěr a vlastně i celá kniha už zkrátka nemají to kouzlo Asimovova světa, jaké jej známe a milujeme.
Knížku hodnotím jako slabší závěr výborné série trochu nespravedlivě přísně, samostatná by Nadace a Země byla stále silně nadprůměrné Sci-fi s kouzelným světem, inteligentní a přeci kouzelně přímočaré. Ale když nás Asimov od začátku rozmazloval genialitou, nemůžu mu odpustit, jak nám závěrem svého veledíla podrazil nohy.
Tloušťka knihy roste téměř pravidelně díl od dílu, bohužel tempo vyprávění se neustále snižuje. V pátém pokračování už jsem Asimova občas nedočkavě popoháněl. Na stará kolena se rozepsal o sexu, a našel v tom takové zalíbení, že jedné z lechtivých pasáží věnoval hned pět stran. Sice čtivě napsaných pět stran, jenže v prvním svazku na téhle ploše vyhrotil a uklidnil krizi hýbající celou planetou. Oceňuji s jakou vychytralostí zakončil několik příběhů ze začátků jeho spisovatelské kariéry, ale s jeho talentem to šlo udělat s větší ladností a napínavostí.
Po úžasných čtyřech knihách pro mě byl tento díl docela velké zklamání. Autor naprosto zahodil původní příběh, který pečlivě čtyři díly budoval, pro ideu, která neměla žádný rozumný podklad a která zůstala dále neprobádána.
Kniha byla opět napsána velmi čtivě, čtení mě bavilo, ale není to Nadace. Propracovanost a komplikovanost předchozích knih se vytratila. Ukončení bylo neuspokojující.
Kdyby Nadace a Země nebyla součástí série Nadace, kniha by to byla výborná, každopádně to absolutně nedosahuje kvalit dílů předchozích.
Jdu proti proudu, za mě nejlepší díl Nadace, přitom je ironicky úplně ze všech nejméně o Nadaci. Je to tak strašně poutavé a napínavé, prostě si nemůžu pomoct. Miluju to.
Závěrečný díl eposu, psaný s odstupem 35 let od první knihy je už plně poznamenaný autorovým myšlenkovým posunem. Původní space opera se odsunula daleko na pozadí a děj je zahlcený neustálými úvahami a 'reminiscencemi', jak velmi přesně popsala madem (viz její komentář níže).
Pro vášnivé scifisty a fandy původní trilogie z padesátých let tedy sice povinná, ale poněkud nudná četba.
Je velice zajímavé že osobně se i po letech dokáží postavit za ty 4*. Ale co je ještě zajímavější že mi přijdou smysluplné jak komentáře s 5* tak s tou 1*. Je to zvláštní dojem. Asimov zůstane mým oblíbeným autorem, ale uznávám jeho slabá místa. Má je asi každý.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
(SPOILER) Tak se nám to nějak poskládalo dohromady, přes tisíce let historie... Obávám se ale, že docela naivně. Ostatně, kvůli naivitě, zejména kolikrát nesmyslných dialogů, které jdou i proti elementární logice, dávám tak nízký počet hvězdiček. Na druhou stranu potěšilo, že Asimov měl představu, že od Alfy Centauri uvidíme stejná souhvězdí jako odtud a že Slunce by se promítalo do souhvězdí Kasiopey. Všechno nám pak končí hezkým Deus ex machina - a to doslova, protože v tom má své umělé prsty starouš R. Daneel Olivaw. Omlouvám se všem fanouškům Nadace, ale pro mě místy opravdu nic moc, celkově trochu infantilní a třeba ta myšlenka Gaiy a Galexie mi fak vůbec nesedí...