Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
Nadace / Nadácia série
< 6. díl >
Odvážné líčení budoucnosti lidstva uvozující jedno z největších mistrovských děl vědeckofantastické literatury, jímž je cyklus románů o Nadaci z pera Isaaka Asimova. Jde o dílo dosud nepřekonané co do jedinečného skloubení nepřetržité akce, smělých myšlenek i propracovanosti, které mapuje boj statečné skupiny lidí o záchranu civilizace před nezadržitelným přílivem temnoty a násilí - a to vše začíná příběhem jednoho mimořádného muže. Píše se rok 12 020 E. G. a císař Kleon I. Neklidně poposedává na říšském trůnu v Trantoru. Zde ve slovutném, mnoha kupolemi zaklenutém hlavním městě galaktické Říše vytvořilo čtyřicet miliard lidí nepředstavitelně technicky i kulturně rozvinutou civilizaci. Kleon však ví, že někteří lidé usilují o jeho pád - ti, které by dal zničit, kdyby uměl předvídat budoucnost. Hari Seldon přijel na Trantor zveřejnit pojednání o psychohistorii, své pozoruhodné predikční teorii. Mladý mimosvětský matematik však ještě netuší, že už zpečetil osud svůj i celého lidstva. Hari je totiž obdařen prorockými schopnostmi, které z něj činí nejhledanějšího muže Říše…muže disponujícího klíčem k budoucnosti - apokalyptické mocnosti, která bude už navždy známa pod názvem Nadace.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2013 , Argo , TritonOriginální název:
9788025709757, 1988
více info...
Přidat komentář
Když se tak ohlédnu za dějem knihy, tak si nějak uvědomuji, že se toho až zas tolik nedělo. V podstatě jsme se s hlavními hrdiny přesouvali z místa na místo a objevovali jeho krásy i nástrahy (ty především) až jsme došli do poslední kapitoly, kde se všechny nitky spojily a každá akce i myšlenka zapadla na své místo. Na druhé straně se dovídáme vše ze života člověka, který dal vzniknout psychohistorii a to za přečtení rozhodně stojí. I když je kniha nejdelší ze všech, čtení jde velice rychle, protože děj se necourá a stále plyne kupředu.
Prvotřídní sci-fi příběh, smysluplná zápletka a hlavně pro mě opravdu nečekané rozuzlení
Tak jsem se po hodně delší době vrátila k Asimovovi a tímto zase trošku k žánru sci-fi, tak nějak se mi zachtělo si znovu přečíst sérii o Nadaci, kterou jsem celou četla asi jako 20tiletá. A tentokrát to vezmu pěkně chronologicky, čili od Předehry. Asimov nezklamal, knížku jsem zhltla za 3 večery a musím říct, že v ní nebyl jediný odstavec, který by mě nebavil. Skvělé čtení, poběžím do knihovny pro další díl/y a určitě doporučuji!
Asimov mě překvapuje čím dál tím víc, zatím to nejlepší, co jsem od něho četla. Stránky ubíhaly jedna za druhou a konec mě docela překvapil, tak už se fakt těším až se vrhnu na další díl.
Knižka je síce v poradí 6. dielom v seriáli o Nadácii, ale chronologicky 1., preto som začal týmto dielom. Dej ako to už u Asimova býva samozrejme, je dosť popisný a miestami zdĺhavý.
Matematik Hari Seldom tu začína pokladať základy novej vedy zvanej psychohistória, ktorá by mala pomôcť ľudstvu predísť chaosu a ochrániť ho tak ako celok. V príbehu sa stretneme so starým známym zo série románov o robotoch, viac neprezradím. Hari Seldon na úteku pred cisárskou administratívou Trantoru navštívi viaceré sektory tejto hlavnej planéty impéria. Neunikne mu jedna zvláštnosť, zvyky a kultúra v jednotlivých sektoroch sa veľmi líšia...
Niektoré opisy príbehu sú trochu zdĺhavé, jednanie a dialógy hlavných hrdinov ale aj jednanie protistrany je miestami trochu naivné. V knižke je pár akčných prvkov, ale len toľko aby to bol stále Asimov. Hodnotím ako lepší priemer.
První kniha, kterou jsem od Asimova přečetl a hned mě pěkně chytla :) Sice jsem tušil, jak to bude s "vedlejšími" postavami a na konci knihy se mi to i potvrdilo, avšak to knize vůbec nic neubralo na čtivosti. Při četbě jsem si připadal jako Gulliver při objevování nových světů a to bylo právě to, co mě táhlo celým dějem. Už se těším na další díly ze série Nadace :)
Před čtením téhle knihy jsem si říkal, že už mě Asimov ve své sérii Nadace nemá čím překvapit. Trochu jsem se obával - zejména proto, že se jedná o "Předehru" k celé sérii a také proto, že jde o věc zase ne až tak krátkou. Nicméně velmi rád jsem se nechal vyvést z omylu. A co je nejzajímavější - zhruba od 100 do 350 strany jsem se držel jisté hypotézy ohledně jedné z ústředních postavav, která mi přišla nejpravděpodobnější. Na dalších cca 30 stranách mi Asimov ukázal, že jsem se velmi mýlil a já tomu plně uvěřil, načež hned na stránkách následujícím mi ukázal, že jsem měl v podstatě pravdu. Něco takového jsem nečekal ...nu, Asimov nejspíš dobře věděl, jak si se čtenářem pohrát!
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Četl jsem knihu až po dílech co následují a dost jsem se obával, zda mě kniha chytne. Obavy byly však liché, Asimov nezklamal a já se neskutečně bavil.