Naděje s bukovými křídly
Jan Skácel
Někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového. Nové souborné vydání sbírek Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška. Druhé vydání.
Přidat komentář
Nebudu trhat partu a namísto opěvování Skácelových formálně prostých, ideově hlubokých veršů také uvedu své oblíbené:
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže
Večer
Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané
a měsíc
bílý srpek dne
vyžírá ticho z kamene
a říká neříkané
Dvě stovky čtyřverší ze skácelovského světa - melancholie, krása, vítr, domov, podzim - a obratné změny rytmu a překvapivě vyhřezlý humor...
když za potopy stouply vody
popadal noe sotva dech
a ještě musel lenochody
do archy nosit na zádech
Jsme oklamáni svými tužbami
všechno je úzkost porážka i sláva
smrt vysmívá se našim starostem
a času se nám nedostává.
Novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řežbáře.
Někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
Autorovy další knížky
1965 | Smuténka |
2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
1983 | Uspávanky |
2008 | Básně I |
2008 | Básně pro děti |
a není spolehnutí na tmu
to ticho bolí jako svět
a hluchý chtěl by naslouchat mu
a slepý nahlas rozumět
Nemyslím, že je třeba něco dodávat.