Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Román anglického realisty o chudém chlapci, kterému vděčnost galejníka přinesla velké naděje do života a kariéry a stejně velké zklamání. Dickensův příběh barvitě a věrně popisuje dobové prostředí Anglie 19. stol., napadá pokryteckou středostavovskou morálku a odsuzuje nelidskou a nespravedlivou justici. Kniha vyniká psychologicky prokreslenými portréty postav, jejich osudy koření humorem sice dobromyslným, ale vždy satiricky zaostřeným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Great Expectations, 1861
více info...
Přidat komentář
Naprosto fantastická kniha. Okouzlující vyprávění o naivitě a někdy až slepé krutosti dětství, ponížené lásce, drsných osudech i nezlomném přátelství. Příběh, který je vyprávěn v prostoru a čase tak uvěřitelně, jako náš vlastní život, ale zároveň tvořen duší umělce. Je nám vykreslována doba starého Londýna a okolí, zvyklosti na poli soudnictví a vězeňství, kteréžto dodávají zatrpklou příchuť, jež není ke škodě. Na konci se vše doplní a spojí v jedinečný celek.
***
Chápu i negativní ohlasy, není to kniha pro každého. Ovšem inteligentní čtenář by měl brát na vědomí, že autor devatenáctého století nemohl v žádném případě psát pro běžného čtenáře dnešní doby.
***
Jinak moje první setkání s Dickensem, a to díky knize Pera Pettersona - Jít krást koně, kde jej čte jedna z hlavních postav. Občas se takto nechávám inspirovat na knihu následující - umí to hodně spisovatelů... A již jsem si opatřil Příběh dvou měst. Těším se!
Kniha se čte relativně dobře, v některých místech jsem nechtěla pokračovat, ale překonala jsem se a dočetla. Něco tomu chybělo, nemohla jsem souhlasit s Pipovým jednáním a uvažováním, což mě na tom nejvíce štvalo. Avšak konec byl jaksi geniální.
Je to již delší dobu, co jsem knihu četla, ale jedna z mala, která mi utkvela v pameti nadlouho. Hezky příběh, dobré ctivy.
Kniha se mi líbila moc, byla čtivá, byla naivní, byla v ní realita i sny. A je to jedna z těch knih, kdy jsem vůbec neodhadla její konec. Dopadlo to úpně jinak než jsem si myslela a ono je to možná dobře, když o tom tak přemýšlím.
Klasika, kterou by si měl každý přečíst, protože takhle krásně se už dnes nepíše
Na tuto knihu jsem se moc těšila, všichni říkali jak je to úžasné a nakonec takové zklamání. Byla jsem z toho otrávená, ale musela jsem to dočíst, byla to moje povinná četba do školy. Určitě ji již nikdy nebudu číst.
Tohle je jediná kniha, kterou jsem četla od Dickense, ale ráda bych ji porovnala i s ostatními např. by mě velice lákala Malá Dorittka, po té, co jsem viděla její filmové zpracování. Nyní jsem mohla knihu porovnat s filmovým zpracování z roku 2011 a film je docela věrný knižní předloze. Kniha je neuvěřitelně dlouhá a zdlouhavá, než se tam něco stane... Taky ta složitá, rozvětvená souvětí. Občas mi dělalo docela potíže sledovat celou tu hlavní, propletenou dějovou linii. Ale každá kniha, která ve vás probudí jakýkoliv cit, nemůže být špatná. Taky jsem si poplakala ;o) díky podrobnému vykreslení pocitů vás donutí k pohnutí mysli a vytažení kapesníku.
Pár stránek mi trvalo, než jsem se začetla. Je to přece jen trochu jiné čtení, než jsou současné knihy. Postupem času jsem se však dostala do děje a knihu jsem přečetla téměř naráz. Mně osobně podrobnější popisy vyhovovaly, mám ráda, když si můžu představit dobu a prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Rozsiahle dielo s vynikajúcou charakteristikou postáv a príbehom, ktorý chvíľkami pripomína detektívny príbeh.
Pomalý posun děje by v kombinaci s poutavým popisem nebyl až tak nepříjemný, avšak Dickens se jakožto realista věnuje spíše detailní analýze a střízlivému popisu myšlenek hlavního hrdiny. Dalším realistickým znakem je vývoj hlavního hrdiny v průběhu času, v případě Dickense je však tento vývoj na můj vkus až příliš podbízivý a jednostranný. Milovník přehnaného melodramatu si v závěru knihy přijde na své.
Na knize mě táhl především strhující popis atmosféry a právě ten pomalý a utahaný děj, který zároveň v mém pohledu působil negativně. Dickens jednostranně propaguje prostý život v chudobě, který Pip prožil v dětství. Toto podání mi příliš nevonělo a proto mě nezaujala celková myšlenka knihy. Možná mi až moc připomíná děj O. Twista.
S odstupem času vidím své hodnocení jako přehnaně tvrdé, ale skutečností zůstává, že se v zásadních myšlenkách neztotožňuji s Dickensem, ale obdivuji jeho literární podání.
Skvělý popis, skvělé myšlenky, výborně vystižená atmosféra. Na někoho to může působit táhle a zdlouhavě, ale je to autor, který se narodil před dvěmy sty lety ve staré Anglii a tehdy se ještě nikam nepospíchalo. Není to kniha do metra, kde je spousta rušivých elementů, je to kniha na dlouhé zimní večery, ke krbu, s hrncem čaje nebo sklenkou dobrého červeného vína.
"Představte si, že byste ze svého života vyškrtli jeden určitý den, a uvažte, jak rozdílně by se byl utvářel jeho běh. Postůj, oko, jež toto čteš, a zamysli se na okamžik nad dlouhým řetězem ze železa nebo ze zlata, z trní nebo z květů, který by tě nikdy nebyl spoutal, nebýt toho, že jeho první článek ukul jeden památný den!"
Nejdřív jsem viděla film. A něčím mě zaujal, tak jsem si přečetla román. A rozhodně nelituji, je tak klasický, anglický a dickensovský!
Formálně jedno z nejvydařenějších děl tohoto autora. Skvělé popisy, Dickens záměrně přehání a vytváří tím hodně působivé, plastické postavy. Ke konci je na můj vkus - v zápletce - trochu levně melodramatický a křečovitý. Ale to je detail.
Komentáře o "nudě" mě překvapují, pro mne to byl ohromný čtenářský zážitek. Mé první setkání s Dickensem, a hodně mě to uchvátilo.
Pro mě ta kniha byla působivá a čtivá po celou svou délku, ale zaznívají tady názory že první část nuda a nic a druhá část spádovější. Nevím, jde o to že Dickens tímto stylem vypráví. Dokonce mu tady právě za to vyprávění dávám těch pět hvězdiček:). No ale pro ty kdo raději výraznější akci to může místy zavánět zíváním, to uznávám, když se na to podívám s odstupem.Jinak je to ale skvělý příběh, kdy se nám opět hrdina dostává do situací že člověk neví v co doufat, ale doufá.
Prostě klasa no:)
Tuto knížku jsem začala číst s velkým očekáváním, protože Dickens je můj oblíbený autor. Nicméně první polovina mě moc nezaujala. Teprve ve druhé polovině se děj rozběhl a knížka konečně naplnila mé očekávání.
V duchu jsem Pipovi spílala za to, jak se choval k Joeovi a k ostatním, jaký se z něj stal nadutec a "pán", ale na druhou stranu jsem ho musela jen hrozně litovat....
Celkový dojem je určitě pozitivní.
Klasický román. V druhé polovině je dějově rychlejší, Pipovi jde i o život při setkání s úhlavním nepřítelem z ranného dětství, Orlickem. Nadějné vyhlídky na vlastní lepší život se Pipovi rozplývají v okamžiku prozření, že dobrodincem, který ho, řeklo by se dnešními slovy, sponzoroval, není osoba z okruhu blízklých, nýbrž někdo od koho by takovou pomoc nikdy nečekal. A k němuž, ačkoliv z prvu mu byl odporný, dozná určitých citů. V románu nechybí ani neopětovaná láska a naděje v nový život v podobě Pipa jr., který s Pipem má shodné pouze jméno....
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura dospívání chudoba, bída
Autorovy další knížky
1966 | Oliver Twist |
2010 | Vánoční koleda |
1960 | Nadějné vyhlídky |
2015 | David Copperfield |
1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Sám pan Dickens považoval Nadějné vyhlídky za to nejlepší, co napsal. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nepřečetla celé jeho dílo - nemohu soudit v tak širokém měřítku. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o úžasné dílo, v němž pan Dickens mistrovsky využívá svůj vypravěčský talent.
Pip je krásně vykreslená postava; zpočátku je chlapec naivní a beznadějně zamilovaný do chladné a pyšné Estelly, později okouzlen leskem přepychu zapomíná na své staré známé z chudých poměrů a straní se jich, aby se kolotočem osudu opět ocitl na známé cestě, kterou v dětství opustil.
Nadějné vyhlídky jsou příběh o ctižádosti a snech, o síle přátelství i lidské vypočítavosti a omylech. Je to příběh o tom, že štěstí můžete najít i mezi chudšími obyvateli, že peníze nejsou vše, co je k lidské spokojenosti potřeba a že ne všechny sny se mohou splnit a proto bychom se k nim neměli příliš upínat, aby nám skutečný život neutekl mezi prsty.