Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468764/mid_nadejne-vyhlidky-HQ5-468764.jpg
4
675
675
Román anglického realisty o chudém chlapci, kterému vděčnost galejníka přinesla velké naděje do života a kariéry a stejně velké zklamání. Dickensův příběh barvitě a věrně popisuje dobové prostředí Anglie 19. stol., napadá pokryteckou středostavovskou morálku a odsuzuje nelidskou a nespravedlivou justici. Kniha vyniká psychologicky prokreslenými portréty postav, jejich osudy koření humorem sice dobromyslným, ale vždy satiricky zaostřeným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Great Expectations, 1861
více info...
Přidat komentář
Vzhľadom na meno autora som čakal od knihy možno niečo iné. Niečo viac? Kniha sa však niesla v duchu toho, čo mi povedala jedna čitateľka o dielach Dickensa - ponurosť . Rozuzlenie bolo skutočným prekvapením, inak mi však kniha ničím neučarovala.
Nikdy jsem moc nechápal oblíbenost tohoto románu, která přispívá k opakovanému filmovému zpracovávání. Zásadním nedostatkem pro mne je iracionální, přehnaná a těžko uvěřitelná motivace obou temných postav - galejníka, co si chce vychovat svého gentlemana, a paní Havishamové...
Tato kniha mi tedy dala zabrat. Četla jsem ji tři týdny a mnohokrát uvažovala, jestli ji nemám odložit. Ale vytrvala jsem. V první polovině románu mi přišlo, že se toho děje docela málo. Teprve ve druhé polovině se děj konečně více rozjíždí, ke konci to bylo dokonce i trochu dobrodružné. Příběh mi přišel takový i trochu snový, paní Havishamová byla dost zvláštní. A musím bohužel přiznat, že u některých zásadních zvratů jsem úplně přesně nepochopila mechanismus, jak se staly. Pipa mi bylo na konci líto. Kniha jako celek se mi docela líbila.
.....ale když byla pryč, rozhlížel jsem se po koutku, kde bych si schoval obličej, a zašel jsem až za půli vrat v pivovarské uličce. Tam jsem se opřel předloktím o zeď, položil jsem si čepici na rukáv a rozplakal jsem se. A jak jsem plakal, kopal jsem do zdi a vší silou jsem se škubal za vlasy; tak hořké byly moje pocity a tak palčivá byla ona bolest beze jména, že bylo zapotřebí nějaké protiváhy.
Už to v jednu chvíli vypadalo jako červená knihovna! Autor, známý a opěvovaný klasik, řešil dlouhodobě Pipův niterný srdeční život! Náš hlavní hrdina byl totiž od dětství beznadějně zamilován a jeho citům se dostalo až až prostoru...
Naštěstí je ale ostatní děj románu tak bohatý, místy velmi napínavý, místy velmi citový - a nejde vůbec jen o záležitosti lásky, že čtenář-ka s potěšením objeví stovky stran trvající zábavu...
Charles Dickens je autor ze starých časů, kdy nebylo milion věcí této nové doby... v níž, dnes opravdu nevím, zda my, dnešní lidé, máme příliš Nadějné vyhlídky.
Mám stále pochmurnější pocit, že doba Nadějí pomalu končí...
Nesmím podléhat pesimismu! Autor nám barvitě vylíčil život v 19. století, jak Londýn, tak anglický venkov. Žilo se tehdy jinak, v některých ohledech podstatně jednodušeji, v jiných to bylo zas mnohem, mnohem složitější, ale lidé byli a jsou v zásadě pořád stejní... Všelijací.
Přese všechno, v čem se dnes tento podivný svět zmítá, Naděje v lidských srdcích pořád zůstávají.
S přáním Nadějných vyhlídek všem příštím čtenářům, opouštím Pipa, Joea, Estellu a všechny ostatní, a hýčkám svůj úmysl pustit se do nějakého dalšího Dickensova románu. Budiž mi zdrávo, krásné 19. století!
Krásný příběh z pera autora Dickense, situovaný do Anglie 19. století, ano: není žádná růže bez trní.
Asi jedna z nejslavnějších věcí od Dickense a já samozřejmě do teď netušil, o čem že to vlastně celé je. Ze školy jsem si to rozhodně nepamatoval a žádné filmové zpracování jsem neviděl. Máme tu dalšího malého hrdinu, kterému se během chvíle zcela změní život a sám vůbec netuší, kdo za tím stojí. Tedy, má podezření, ale jistotu žádnou. K tomu všemu přidává autor hromadu dalších postav se svými vlastními příběhy, krásný popis prostředí (jak už je jeho zvykem) a všechno to pěkně zamíchá dohromady.
Krásná klasika. Pan Charles Dickens je opravdový mistr vypravěč. Příběh je spletitý a na postavy bohatý, dokonalý je ve vývoji postav a změnou jejich charakterů. Krásný je překlad, ve kterém se podařilo udržet duch vzdělané a sprosté mluvy. Staré obraty mi nevadily, naopak příjemně navozovaly duch té doby. Klasicky jsem se zarazil na výrazu "vochle" (Tickler), což jsem si musel dohledat. Ale musím pochválit i podařené dialogy a spoustu úsměvných pasáží a dovedně používanou ironii. V příběhu je všechno, dobrodružství, láska, přátelství, drama i odlehčení. Je to kniha, která rozhodně neurazí a nabídne i témata k zamyšlení.
Pamatuji si, že ve škole mě tento román nutili číst a nic jsem z toho neměl. Prostě k tomuto románu se musíte dožít, protože v mladém věku plno částí příběhu nechápete nebo si jej vykládáte špatně. Jsem rád, že jsem si tuto knihu našel hodně starou. Výtisk byl v roce 1965. Jsem rád, že jsem se k této knížce vrátil. Příběh stojí za to.
Paráda, klasický Dickens, po dlhých rokoch som si ho opäť doprial a zapôsobil na mňa rovnako ako v mladosti. Klasické rozprávanie z pohľadu hlavného hrdinu Pipa, číta sa to krásne, príbeh je zaujímavý a pútavý, samozrejme, s typickým dickensovským záverečným rozuzlením vzťahov. Čítal som preklad z roku 1965, takže tam bolo ešte plno archaizmov, ale to mi príliš nevadilo. Bolo by zaujímavé prečítať si súčasnejší preklad.
Moc krásný příběh, hořkosladký, sladkobolný.
Je úžasné, jak autor dokáže vytvořit prostředí a postavy pomocí složitých souvětí a metafor.
Za mě poctivé dílo se vším všudy - autor dal čtenářovi vše, co si tak intuitivně mohl přát /a to i dobrý ale zároveň nepředpovídatelný závěr/. Je vidět, že Dickens čerpal ze svých vlastních zkušeností.
Oceňuji vykreslenost charakterů a celkově styl psaní.
Když někdo umí, tak prostě umí - to se jen tak neschová:)
Inu, cílová skupina už nebudu, on asi celkem nikdo, ale pořád mi vrtalo hlavou, kdože je ten pan Pip? Jak mají Angličané tak ve zvyku ve svých knihách odkazovat na jiné své knihy a literární postavy. Takže jsem na pana Pipa párkrát narazila a bylo potřeba si to nějak zasadit do hlavy. Celkem by se asi nic nestalo, kdyby mi to zůstalo utajeno, ale čte se to pěkně a je to vlastně i napínavé!
Knihu jsem četla coby povinnou četbu do školy. Kniha mě nijak zvlášť nenadchla, celkově mi přišlo, že děj knihy začal být zajímavý, poutavý až tak v půlce.
Jinak si ale velice vážím, prostředí, do kterého je kniha zasažena.Dickens psal o Viktoriánské Anglii, kterou osobně zažil, a mohl tak čtenáři zprostředkovat autentičnost této doby.
Začátek a konec příběhu byl fajn, ale střed a podivné mrhání životem mě bohužel nezaujalo. Byť je kniha psaná příjemně čtivě, asi bych jí znovu neotevřela...
(SPOILER)
Ano, ano, všechno bylo dobré- měla jsem dostatek času si přečíst celou knihu, aniž bych to nějak musela hrnout, četla jsem to i v takové Té náladě (aspoň jsem si to myslela) - jak vám třeba sedne knížka, která je absolutně pitomá, ale vy ji přesto milujete, protože jste ji četli za VYNIKAJÍCÍCH okolností, sedly mi postavy..... Ale já to nedočetla.
Nevím, ze začátku mi to přišlo strašně dlouhé, nudné a chování postav nelogické, ztrácela jsem se v tom, kdo je kdo. Vzdala jsem to.
Avšak asi půlrok poté, když jsem neměla skoro žádný čas a měla jsem zrovna chuť si přečíst něco tak klišoidního jako AFTER či DIMILY (aneb čtěte to jako: " a měla jsem chuť zničit si život přečtením něčeho tak klišoidního jako AFTER či DIMILY) jsem dostala geniální nápad. Rozhodla jsem se, že Nadějným vyhlídkám dám ještě jednu šanci.
A....
ONO TO BYLO TAK ZATRACENĚ STEJNĚ NELOGICKY NAPSANÝ, ALE JÁ SI TO TOTÁLNĚ ZAMILOVALA!!!
Vskutku- a mohla bych napsat, jaká je to klasika, skvost světové literatury, mé nejoblíbenější dílo atd. atd. (což taky samozřejmě je :D), ale já to psát nebudu. Takových komentářů bude x nade mnou a je jich x pode mnou- to je mimochodem taky dobře, protože tahle úžasná knížka si to zaslouží. Nicméně to shrnu asi takto:
+
q) Po druhém přečtením absolutní spokojenost
w) Od zhruba poloviny knihy do předposlední kapitoly? to mělo nějaký nádech dramatična.
e) Líbil se mi intelekt některých postav- jejich filosofie, myšlenky, názory..
r) Přímo miluji, jak Dickens popisuje nové postavy
-
q) První přečtení absolutní zklamání /viz nahoře: 3. věta/
w) ačkoliv jdou Dickensovi popisovat postavy, ((podle mě:)) popis např. různých místností byl až na výjimky tragický, popisoval to tak obšírně, že jsem to nijak nepochopila- ale to mi zas tak nevadilo, stejně jsem si to představila po svém.
e) Trochu mi tam chyběla nějaká zmínka o pozdějším Estellině životě.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4: 3
Perou se ve mně 3 různá MOŽNÁ
1. Knihu bych přečetla hned napoprvé- 4 a 1/2 hvězdičky
2. Knihu bych přečetla a nezamilovala bych si ji - 3, možná 3 a 1/2 hvězdičky
3. Tak, jak jsem to četla, napodruhé, zamilovala jsem si- 4 hvězdičky
:3
Níže jsem si dovolila připsat pro mě nejzajímavější a nejlepší citáty z knihy.
" Ví Bůh, že bychom se neměli stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce." - Ch. Dickens, Nadějné vyhlídky
"Tak po celý život sami ukazujeme své nejhorší vlastnosti, kvůli lidem, kterým nejvíc opovrhujeme." - Pip, Ch. Dickens, Nadějné vyhlídky
"Všichni podvodníci jsou úplní břídilové proti lidem, kteří podvádějí sami sebe."
- nejsem si jistá, jestli to řekl Pip, nebo přímo autor
"Že se na to nepamatovala a že jí to bylo úplně jedno mně znovu rozplakalo. Byl to, ale pláč v mém nitru a takový je ze všech nejtrpčí." - Pip, Ch. Dickens, Nadějné vyhlídky
" ......a kdyby přestalo bít, přestala bych žit. "- Estella, Ch. Dickens, Nadějné vyhlídky
Poslední věc- tyhle citáty jsem neopisovala, napsala jsem je tak, jak si je pamatuji. Možná určitě, je tudíž nějaký citát v knize jinak napsaný.
:3
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura dospívání chudoba, bída
Autorovy další knížky
| 1966 |  Oliver Twist |
| 2010 | Vánoční koleda |
| 1960 | Nadějné vyhlídky |
| 2015 | David Copperfield |
| 1961 | Kronika Pickwickova klubu |
Knihu jsem začala číst před rokem, ale měla jsem problém děj chápat a ponořit se do něj. Proto jsem ji odložila a teprve teď jsem se odvážila pokračovat. A přečtení považuji za úspěšné zvládnutí osobní výzvy! Trvalo mi to sice měsíc, ale přesto jsem ráda, že jsem se do ní pustila - je to příběh velmi poučný a inspirativní. Navíc jsem se dozvěděla něco o klasickém autorovi, což se taky počítá. A příště se nebudu bát vzít do ruky nějakou náročnější četbu!