Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Sirotek Pip je chudý jako kostelní myš a sní o bohatství a životě v lepší společnosti. Velké naděje do budoucna mu přinese jmění, které dostane od neznámého dobrodince. Pip odjede do Londýna, tam si užívá získané společenské postavení, je obklopen novými přáteli, konečně se smí ucházet o dívku svého srdce. Ale žádná růže není bez trní...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Great Expectations, 1861
více info...
Přidat komentář


Klasický román. V druhé polovině je dějově rychlejší, Pipovi jde i o život při setkání s úhlavním nepřítelem z ranného dětství, Orlickem. Nadějné vyhlídky na vlastní lepší život se Pipovi rozplývají v okamžiku prozření, že dobrodincem, který ho, řeklo by se dnešními slovy, sponzoroval, není osoba z okruhu blízklých, nýbrž někdo od koho by takovou pomoc nikdy nečekal. A k němuž, ačkoliv z prvu mu byl odporný, dozná určitých citů. V románu nechybí ani neopětovaná láska a naděje v nový život v podobě Pipa jr., který s Pipem má shodné pouze jméno....


První kniha od Dickense, co jsem přečetl, není to nic čím bych musel zrovna chlubit, leč je to tak. Kdyby druhá polovina knihy byla stejně tak čtivá jako ta první, neměl bych co vytknout. V té první části, kdy je líčena osobnost páně Pipova a jeho vztah s "otcem" je kupodivu Dickens lepším vypravěčěm než v části druhé, která je plná akce a dějových zvratů. Knihám s Dickensovým jménem na obálce se do budoucna vyhýbat určitě nebudu.


Detailním vylíčením charakterů všech postav a odkrýváním jejich minulosti a vzájemných rodinných pout dostává román slabý nádech detektivního příběhu, čímž se velmi oživí pomalý a utahaný děj.
Autorovy další knížky
1966 | ![]() |
2010 | ![]() |
1960 | ![]() |
2015 | ![]() |
1961 | ![]() |
Tuto knížku jsem začala číst s velkým očekáváním, protože Dickens je můj oblíbený autor. Nicméně první polovina mě moc nezaujala. Teprve ve druhé polovině se děj rozběhl a knížka konečně naplnila mé očekávání.
V duchu jsem Pipovi spílala za to, jak se choval k Joeovi a k ostatním, jaký se z něj stal nadutec a "pán", ale na druhou stranu jsem ho musela jen hrozně litovat....
Celkový dojem je určitě pozitivní.