Zázračné oblaky
Françoise Sagan (p)
Nádherná oblaka série
1. díl >
Ide o manželskú dvojicu Josée a Alana. Alan je bohatý Američan, Josée nezávislá mladá Francúzska. Alan je žiarlivý a Josée chce byť nezávislá a milovať Alana bez toho, aby bola stredom jeho vesmíru. Je to ťarcha, ktorá ju zväzuje...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Les Merveilleux Nuages, 1961
více info...
Přidat komentář
“On hľadí iba na vás, moja žena iba na neho a vy do vzduchu.”
Dosť ťažká vec pre mňa na hodnotenie. Niekde na pol cesty medzi červenou knižnicou a serióznou psychológiou.
Začiatok s tými dialógmi mi prišiel strašný, ale tak Francúzsko 60’s, beriem. Je to písané návodne, takže fandíte ženskej postave. Tá sa veľmi často chová jak sviňa a je vám to proti srsti. A potom, niekde začiatkom poslednej štvrtiny, ju autorka nazve deckom. Sily sa vyrovnajú. Svine sú všetci. Cez to všetko má pravdu skôr tá žena.
Rozhodne to je pokleslá literatúra, ale má niekoľko výstižných point.
Kniha přečtena za den ... Dobrá oddechovka, když se zrovna nudíte.... Kniha se mi líbila.. :))
Právě jsem dočetla.. Anotace knihy je docela výstižná. Kniha se mi více líbila na začátku.. Kladně hodnotím obálku. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, je to moje první kniha od F. Saganové.
Dva neslučitelné životy dvou rozdílných lidí. Chorobná žárlivost a sarkasmus se smyslem především zraňujícím mohou definitivně změnit druhého člověka v bestii. Toto je většině lidí známo, teď už je to známo i Alanovi. Někdy je lepší pozdě než-li později, v tomto případě to došlo až k Nejpozději. Byl to velice krásný příběh a s čistým svědomím mohu říci, že Alana mi vůbec není líto, zasloužil si to.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
1966 | Dobrý deň smútok |
1990 | Mé nejhezčí vzpomínky |
2002 | Dva romány o lásce: Za měsíc, za rok / Dobrý den, smutku |
1970 | Tři romány o lásce |
1987 | Hedvábné oči |
(SPOILER) Pre mňa tretia kniha od autorky a jednoznačne najslabšia. Myslím posolstvom (hoci, áno - proti čomu bojujeme, proti čomu sa búrime, to vlastne priťahujeme - dá sa to takto pochopiť), no vlastne najmä pocitom, čo zostane po vyústení... bezútešnosť a zacyklenosť v blude, neschopnosť odísť z patologického vzťahu (častý to autorkin knižný motív) atď.
Štýl je perfektný ako v ostatných dvoch - preto som aj čítala a napokon dočítala, hoci dej sa nikam neposúval. Chcel to byť zrejme psychologický pohľad na dve rozdielne bytosti, resp. dve bytosti, z ktorých každá chce žiť inak, spolu im to nejde, no nemajú silu si to priznať nahlas a zariadiť sa podľa toho. Na môj vkus to však bolo príliš ploché, plytké. Knižka teda poputuje naspäť do knihobúdky, kde som ju našla.