Nadia Comaneciová - malá komunistka, která se nikdy neusmívala
Lola Lafon
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417918/mid_nacia-comaneciova-mala-komunistka-k-bBU-417918.jpg
4
13
13
Kniha se věnuje životu slavné rumunské gymnastky Nadii Comăneciové, která ve svých čtrnácti letech vyhrála na OH v Montrealu. Autorka popisuje nesvobodnou cestu slavné sportovkyně: jen se zbavila dohledu komunistické státní bezpečnosti, stala se objektem pozornosti západních médií. I ta ji však okázale manipulovala do role cvičené opičky. Zamýšlí se nad tím, jak zázračnou dívku vnímal okolní svět, když kolem ní stvořil legendu, jakýsi „mýtus Nadia“, a během několika let totéž děvče zase demytizoval. A také načrtává zajímavé srovnání rolí, jež za studené války na obou stranách železné opony zaujímaly slavné osobnosti, zejména sportovci. Autorka vychází ze skutečných faktů, týkajících se života slavné rumunské sportovní gymnastky, není však biografií, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přinesla autorce více než desítku cen včetně prestižních Grand prix de lhéroine Madame Figaro, Prix Ouest-Francie Etonnants Voyageurs, Prix Jules Rimet a Prix verze Femina... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Sport
Vydáno: 2019 , Volvox GlobatorOriginální název:
La petite communiste qui ne souriait jamais, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla velmi dobře, ale vadilo mi, že nevím, kde fakta přechází v uměleckou licenci a naopak. Něco doplnil Google, něco zůstalo nezodpovězeno.
Prostředí gymnastiky znám, zmíněné tvrdé praktiky mě překvapily méně než popsané propojení vrcholového sportu s politikou. A v tomto ohledu na mě Nadiyn příběh měl jeden zajímavý a nečekaný dopad: respekt, který jsem chovala k Věře Čáslavské, ještě mnohonásobně vzrostl.
Je to zajímavé čtení, jako problém mi přijde nevyjasněný žánr této knihy. Je to dokument, fikce, životopis, od každého něco? Sama autorka přiznává, že její "rozhovory" s Nadiou jsou vymyšlené. Pohled do podivného prostředí vrcholového sportu v totalitní zemi je fascinující. Však taky víme svoje. Stejně tak je atraktivní popis bizarní diktatury ve finální fázi své existence. Ano, velmi zajímavé zpracování, ale zároveň hodně diskutabilní.
Asi nelze očekávat, že se z Nadii stane veselé usměvavé stvoření, které do knihy nadiktuje všechna svá tajemství. Je mi sympatické, že si i nadále zachovává odstup a nepropadá hromadné epidemii všehosdílení, byť spolupracuje na knize o svém životě. A autorka se s tímhle přístupem krásně vypořádala, líbí se mi jak je kniha koncipována.
I s tak velkým odstupem se mi ovšem těžko čte o režimu, který už díkybohu není.
Do třetice názor na knihu z ještě jiného úhlu pohledu.
Autorka podtitulem i obsahem evokuje totalitní praktiky a životní příběh Nadii je absolutně prorostlý režimem.
Celou knihou se možná trochu se svým dětstvím v Rumunsku vypořádává? Nevíme.
V závěru knihy jí gymnastka klade otázku "proč" knihu chtěla napsat a přímá odpověď tam není, což je asi dobře. Dává prostor úvahám čtenáře.
Z mého pohledu je klíčová smysluplnost kontra adorace vrcholového sportu.
Obrovské množství vedlejších motivů, které se v něm sbíhají.
Novodobé náboženství ?
Dobrým doplňkem by jistě byla četba knihy Jiná Gabriely Koukalové.
Neudělám to protože ano, zadře se vše pod kůži a sport dostává hořkou příchuť. Máte i zde pocit lehké koketérie s bulvárem.
Olympijský průmysl.
Soupeřivost je přirozená. Soupeřivost vrcholového sportu, které kryjí záda nemalé peníze má jen malý krůček ke zvrhlému promítání nejrůznějších osobních ambicí. Bohužel. Se svobodou je nakládáno velmi neomaleně.
Myslím, že vůbec nevadí jak autorka nakládá s fakty. Vyplyne mnoho pohledů na vrcholový sport jejichž katalyzátorem je rumunské děvčátko, které se souhrou okolností dostalo do středu dravého proudu......
Souhlasím, že závěrečné kapitoly nejsou úplně srozumitelné až trochu tápající.
Hodně netuctové čtení, ani náhodou odpočinkové, naopak, dalo mi dost práce dočíst...
Autorka získala za knihu sbírku ocenění, asi ne nadarmo. Francouzka, narozená
v polovině osmdesátek, která prožila dětství v Rumunsku, zvolila zvláštní formu. Kniha působí jako biografie; Lafonová čerpala ze zdrojů, které ale představují jen malou část z nepřeberného množství existujících knih, filmů, novinových článků, ústních svědectví, archivních materiálů rumunské tajné služby... A rovněž
z autobiografie sepsané Nadiou Comaneciovou. Propojila ty vrcholně subjektivní popisy událostí víceméně skutečných fiktivní korespondencí a telefonáty
se samotnou Nadiou. A nabídla tak množství protichůdných pohledů a třecích ploch, nutících k nikterak příjemnému zamýšlení...
Klíčovým tématem je svoboda. Vnitřní, vnější, domnělá, skutečná, co znamená, co přináší, co bere, kolik (a čeho) stojí, v čem je nebezpečná, zneužitelná, klamavá, ošidná, zmrhaná... Musela bych hodně citovat, abych se byť jen přiblížila tomu,
co všechno se mi při čtení zadralo pod kůži...
Jinak je děj "biografie" obdivuhodně plynulý, Lafonová s naprostou lehkostí a bravurou spojuje vyfabulované podrobnosti a dění se získanými a převzatými popisy událostí na pozadí studené války. Text je jazykově bohatý, pro mne v závěrečné části (možná až trochu zbytečně natahované) na samé hranici srozumitelnosti, když děj přeskakuje v časových rovinách, fikci, mnohovrstevné realitě, filozofických náhledech, politických zvratech, metaforách, zkoušejících postihnout Nadiiny duševní pochody...
Čekala jsem něco jiného.
Nelituju.
Na tuhle knihu jsem dlouho čekala, o mojí milované Nadie, o mojí inspiraci, mysteriu v ní, které vyvolává … vše. Lola si hraje s fakty, fikcí i možným pohledem na ní, s jejími vlastními slovy i pocity těch, kteří ji milovali, a těch, co se jí cítili zrazeni. Na každý pád je to absolutně nejúžasnější gymnastka na světě. I když techniku dnes už její nástupkyně překonaly, ten smutek v soustředěných očích, tušenou bolest za nimi a raketovou sílu v drobounkém těle … měla jen ona a bude navždy nej. Záběry z Montrealu jako doplněk ke čtení nikdy neomrzí, desítky, na které nebylo stavěné počítadlo, vzpomínky na naší Věru … díky Lolo.
Autorovy knížky
| 2019 |  Nadia Comaneciová - malá komunistka, která se nikdy neusmívala |
Autorka knihy uvádí, že nemá v úmyslu psát věrnou rekonstrukci života slavné gymnastky. Mezery mezi známými historickými milníky tedy vyplňuje v kurzívě spekulacemi a smyšlenou korespondencí... To mi nestačí. Chtěl jsem více, postačí si pustit dokument a budete vědět stejně. Podivným způsobem se zmiňuje emigrace Nadi a povícero se autorka opakuje a rekapituluje.
"Žili sice v ustavičném strachu, že je někdo uslyší, jak říkají zakázané věci, to je pravda, dneska si můžeme říkat, co chceme, paráda, akorát nás nikdo neposlouchá..."