Nádoba plná řeči. Člověk, řeč a přirozený svět
Irena Vaňková
V centru knihy stojí pojem řeč. Oproti pojmu jazyka - systému, o nějž se opírá strukturalismus, a text, spojeného s komunikačně a pragmaticky zaměřeným lingvistickým zkoumáním, má řeč (langage) akcentovat mnohoaspektovost a povýtce lidský charakter této skutečnosti: sepětí s tělesně-smyslovým ukotvením člověka a jeho prožíváním , s široce chápanou kognitivitou, a také s kulturou, s jazykovým obrazem světa. Kniha vychází z pohledu vlastního fenomenologicko - hermeneutické filosofii (Heidegger, Gadamer, Patočka). V propojení s teorií a metodami kognitivně orientované lingvistiky ukazuje, jak se řeč jeví nejen v kontextu filosofie, lingvistiky a sémiotiky, ale také v českém (naivním) jazykovém obrazu světa, např. ve svých metaforických konceptualizacích (řeč jako vodní tok, jako vlákno apod.), včetně těch přítomných ve folkloru a poezii.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Co na srdci, to na jazyku. Kapitoly z kognitivní lingvistiky |
2007 | Nádoba plná řeči. Člověk, řeč a přirozený svět |
2009 | Český jazyk 4 pro základní školy |
1996 | Mlčení a řeč v komunikaci, jazyce a kultuře |
2008 | Český jazyk pro základní školy 3. Učebnice |
Vlastně se musím přiznat, že je tato kniha velice pozoruhodná - z počátku se mi zdála poněkud zmatená, bez struktury, poskládaná hala bala, chyběly mi vysvětlivky u některých použitých zkratek, takže jsem, zkrátka a dobře, z počátku bojoval s jejím odložením.
Ale jak už to bývá, vytrvalost a trpělivost přinesla své ovoce, a já uzřel sladké plody na stromu Ireniných myšlenek, které, opřené o pestré citace a výklady, přinesly do mého zorného pole spousty AHA, NO TOHLE, TAK TO JE NEUVĚŘITELNÉ; díky tomu se z knížky stal pestrobarevný ježek záložek (zvykl jsem si v zapůjčených knihách z knihovny nepodtrhávat, ale používat samolepící barevné záložky, přijde mi to, ke knize a budoucím čtenářům, ohleduplnější...).
UPDATE 22. 3. 2021 - Zcela náhodou jsem v těsné návaznosti četl tuto knihu a knihu Pavla Hoška, Sloužím Tajnému ohni, a zcela náhodou se tyto dvě knihy zvláštním způsobem překrývají a doplňují.
V první řadě se musím oběma autorům omluvit za poněkud kritický náhled na jejich díla, neboť, jak se ukázalo po napsání obou komentářů, setrval jsem v jejich tvorbě dobu delší, než bych očekával.
Oběma knihám je společné zamýšlení se nad jazykem, slovem, vjemem a vnímáním, hledáním jazykového metasvěta, láska k tvorbě; u Vaňkové v mnohých citacích Skácela, Holana, Topinky, u Hoška, logicky, Tolkiena.
Již se stalo tradicí, že mi Pavel ukáže i jinou, než notoricky známou literární tvorbu, daného autora - v případě E. T. Setona to byly hlavně jeho bravurní povídky, v případě J. R. R. Tolkiena je to List od Nimrala a Netvoři a kritikové - na obé se náramně těším.
I básnická tvorba Miloslava Topinky mne, právě díky Vaňkové, oslovila a bez ní bych se o ní jen těžko dozvěděl.
Ano, knihy nám rozšiřují obzory, to není žádný závratný objev, ale není to jen v tomto rozhledu, kterým na mne tyto dvě knihy zapůsobily. U Ireny je to komplexnost tématu, souborný náhled na tématiku, což se projevilo i bezpočtu opsaných vět v mém deníku, u Pavla je to srdcové zaujetí pro daný problém a jeho zprostředkovaný výklad.