Nagori
Rjóko Sekiguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501463/bmid_nagori-JJ1-501463.png
4
21
21
Nagori je japonský výraz, doslova „stopy vln“, vyjadřující nostalgii z loučení, zejména zármutek, že určitá roční doba končí. Krátký text o pomíjivosti, zmiňující japonské poetické i kulinární umění, je zamyšlením nad naším vztahem k času, fascinující je v tomto ohledu srovnání japonského a evropského vnímání včetně jistého přesahu do politiky. Ve skutečnosti však původně šlo také o pozvánku pro stipendisty, kteří s autorkou sdíleli roční pobyt v římské Villa Medici, na večeři o jednom stu ingrediencí, kterou pro ně autorka v souvislosti s úvahami o ročních obdobích připravila.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Nagori: La nostalgie de la saison qui vient de nous quitter, 2018
více info...
Přidat komentář
Príjemná 3,5* oddychovka/esej o jedle, ročných obdobiach, pominuteľnosti života.
Kniha nesouroda jako denicek, poznamek pod carou malem vic nez textu, jedina poznamka prekladatelky nesmyslna...
Zaznelo tam par hezkych myslenek, ale rekneme, ze neprecist si ji, o nic neprijdete, pokud nejste vylozene fascinovani japonskou kulturou, jazykem, nebo nevarite na urovni sefkuchare.
Krásné zamyšlení nad ročními obdobími ve spojitosti s jídlem. Sice jsem od knihy očekávala něco trochu jiného, přesto se mi rozjímání o odcházejících sezónách líbilo. Kniha asi nebude pro všechny, ale pokud máte rádi japonskou kulturu a nostalgii nebo jídlo tak doporučuji k přečtení
Úvaha o střídání ročních období, která opakuje obecně známé věci a jejiž čtení mi nic nepřineslo. Období na mě přirozeně působí, to, že se rozdíly v dnešní době zastírají či nevnímají vím, jahody v zimě mi nechutnají a výčet jídel na konci knížky ...?
Ďalší doklad japonskej posadnutosti jedlom (kombinovať čítanie s Kawakamiovej novelami a s filmom Tanpopo), ktoré sa však postupne rozlieva nielen do uvažovania o sezónach a o špecifickom koncepte nagori, ale aj do uvažovania o prírode, o temporalite, o poézii haiku, o človeku... Štýlom až akési nezúčastnené, a pritom z toho tryská fascinácia svetom. Tá kniha zároveň zanecháva takú tú stopu, ktorá vás nabáda poddať sa sezónnosti, poddať sa tomu opojnému prenikaniu sa so svetom a ktorá skrz zaujatie zmyslovosťou vkladá človeka do až náboženského spôsobu prežívania sveta. Skrátka do uvedomenia si pominuteľnosti, čo je kategória podobná i nepodobná konceptu nagori. Autentická existencia akoby bola na dosah. V tomto je tá kniha naozaj zenová.
V prvom rade musím oceniť mnohé zaujímavé postrehy: Vedeli ste, že priemyselné potraviny s dlhou trvanlivosťou odzrkadľujú našu túžbu po nesmrteľnosti, pohodlí a večnej mladosti? Alebo, že jednotlivé ingrediencie sú ako ľudia, ktorých musíme spoznať predtým, než ich dáme dohromady? A tiež fakt, že nagori je veľmi blízke lúčeniu, kedy hľadíme za odchádzajúcou postavou strácajúcou sa za horizontom ako chvost kométy?
Čo je však na knihe (aspoň pre mňa) najzaujímavejšie je spôsob chápania času. Nagori je tu vždy dvojznačné, pretože človek si tu uvedomuje čas ako unikajúci a zároveň prichádzajúci, a pritom akoby sa človek v tej zmyslovosti mal ocitnúť tu - v súčasnosti. Nagori tu neoznačuje ani lineárne plynutie a ani cyklickosť, ale práve ich stretnutie, ktoré akoby si vytváralo vlastnú temporalitu - extatickú udalosť. Claude Romano pre to nachádza ďaleko upachtenejšie a menej poetické slovo: vždy-už-to-čím-bude-ako-také. Myslím si, že nagori je presne toto, ale treba sa pritom ešte bližšie pristaviť.
Vlastně je to pozoruhodná kniha, soustíčko na jeden den.
Když zachovám autorčinu terminologii, řekl bych, že se sama kniha dělí na všechna tři označení sezónnosti: hašari, sakari a, pro knihu nejdůležitější, nagori.
Na počátku se rozvine jako květ, nabídne rozmanité vůně a chutě, dozraje polemikou o haiku po katastrofě ve Fukušimě (ne nepodobnou úvahám o možnostech poezie po tragédii šoa), a závěrečná kapitola "Uvidím ještě další jaro?" je, řekl bych čistokrevným nagori, jak jsem ho z této knihy poznal.
Ostatně ten jednoroční "experiment" je vskutku geniální a dává celé knize fenomenální (k věcem samým) rozměr!
Zajímavé na této knize je, jakým zvláštním způsobem ve mě rozčeřila, to, co jsem za poslední dobu přečetl - Storlovy Anděly ap., Derridu s Roudinesco, i Rovelliho s Calvinem: Jak říkám, pozoruhodné dílo!
Útlá knížečka, v níž se vše točí kolem plynoucího času a jídla. U některých čtenářů možná zanechají „otisky svých vln“ některé myšlenky, ale třeba i jazyk, místy hraničící s poezií. Osobně si odnáším veskrze příjemné dojmy, ale určitě není vhodná pro všechny.
"Žádný odchod, žádné loučení se neděje v jediném okamžiku. I když samo loučení trvá vteřinku, zůstávají ještě vlny, světlo zanechané časem stráveným spolu."
Nagori
Táto kratučká esej od japonskej autorky žijúcej vo francúzsku je celkom iná, ako som pôvodne čakal. Myslel som si, že autorka sa bude zaoberať hlavne tou nostalgiou či pocitom smútku za niečím, čo už končí. A ono sa tým aj naozaj zaoberá, ale podstatne väčšia časť je venovaná jedlu. Je to skoro až taká óda na jedlo a možnosti si vychutnávať zmes rôznych tradičných aj netradičných chutí. Aby som bol celom úprimný, po obsahovej stránke sa o nič prelomové nejedná, ale z tejto knižky ale sála tak veľmi príjemná atmosféra a pokoj, že si myslím, že je dobré si ju prečítať. Zastaviť sa, zamyslieť sa a užívať si maličkostí. Chcel by som raz v živote dosiahnuť takú úroveň pokoja akým pôsobia autorkine myšlienky v tejto knihe. Kniha je krátka, dá sa prečítať za necelé dve hodinky. Odporúčam.