Nahá opice
Desmond Morris
V tomto světovém bestselleru, vydaném poprvé v roce 1967, ale nadmíru aktuálním i dnes, vypráví Desmond Morris, známý britský zoolog, o člověku v souvislosti se zvířecí říší, ve které nachází zdroje a zárodky jeho běžných reakcí a zažitých mechanismů chování, neboť se soustřeďuje „na ony aspekty našeho života, jež mají zřejmou obdobu u jiných druhů zvířat“. Všímá si původu lidské bytosti (kterou nazývá „nahá opice“) a sleduje ji v oblasti pohlaví, výchovy, zkoumání, agrese, výživy a potřeby starat se o svůj zevnějšek i celé své tělo; pozoruje také její vztah k ostatním živočichům. Nahá opice se tak řadí po bok Darwinovy teorie vzniku druhů, nedívá se tedy na člověka jako na padlého anděla, nýbrž jako na vyšší vývojový stupeň opice, který je pozoruhodný svou odolností, energií a představivostí. Neměli bychom tedy zapomínat na svůj živočišný původ, ale naopak bychom si měli hlouběji uvědomovat svou sounáležitost a spojení s přírodou. Člověk jako další živočišný druh.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2018 , JotaOriginální název:
The Naked Ape, 1967
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavý pohled na lidského tvora. Ukazuje jak se naše základní instinkty a chování vyvíjelo v čase a jaké je dnes.
Je to skoro 60 let staré, ale kupodivu to moc nezastaralo. Autor to napsal skutečně nadčasově. Akorát je to příliš stručné a populární. V době, kdy to vyšlo, to možná působilo provokativně, ale dnes už to tak není.
Myslel jsem, že to bude cyničtější a drzejší. Autor popisuje člověka jako další živočišný druh. Pojmenoval ho nahá opice a jako zoolog vlastnosti tohoto zvířete popisuje od jeho původu až po chování.
Užitečné čtení hlavně kvůli odlišnému pohledu na nás samé. Kdo nic takového nečetl, tak určitě doporučuju. Jenže nejzajímavější je úplný začátek. Předmluva a pak náš původ popsaný hned v první kapitole.
V předmluvě autor uvádí, že antropologický výzkum současných primitivních společností nic neříká o naší minulosti. Jedná se o zaostalé společnosti, které ve svém vývoji selhaly. Víc to nerozvádí.
A to je problém celé knihy. Autor přechází důležité informace jednou větou. Zmíní, že ženy potřebují víc spánku než muži a tím skončí. Vůbec neřeší proč. Podobných zkratkovitých informací je tam plno.
Po původu nahé opice se věnuje našemu sexuálnímu chování, vzniku monogamie a důležitosti partnerství. Věnuje se nutnosti dlouhé výchovy našich dětí, extrémní zvědavosti našeho druhu a agresivitě.
Už méně naší stravě, péči o naše tělo a přístupu k dalším živočišným druhům. I zde se vysvětluje, že naši předci byli víc masožravci než všežravci. Zas povrchně. Fanatické vegany to nepřesvědčí.
Koho zajímá dnešní pohled na náš vývoj, tak mrkněte na Příběh lidského těla od Liebermana. Naše přirozenost se taky řeší letmo. Zkuste Původ ctnosti od Ridleyho a kdo se chce pořádně odvázat, tak Lidstvo od Bregmana.
Nejvíc podivné je, že autor úplně vynechal nám nejbližší žijící bytost: šimpanze bonobo. Šimpanze logicky zmiňuje, ale jen ty učenlivé. Přitom se oba druhy liší. To je zvláštní nedostatek.
Počítejte se stručností a poznáním na úrovni 70. let. I tak doporučuju. Je užitečné znát střízlivý pohled biologie na člověka. 80%
Super zajímavá knížka o původu a smyslu lidského chování. Podle mě nezestárla ani po x letech, kdy byla napsána. Už jenom proto, že jsme se od pravěku moc nezměnili.
Zajímavá kniha, srozumitelná i pro mně jako laika. Doporučuji těm, kteří se chtějí dozvědět něco nového o tom, proč se v jistých situacích chováme určitým způsobem.
Velmi zajímavě a čtivě podané téma od zoologa o tom, jak se chování zvířat (zejména primátů a lidoopů) projevuje v našem lidském chování, jakých nových rozměrů nabylo a kam se za tisíciletí posunulo.
Kniha je rozdělena do několika kapitol, z nichž každá popisuje určitý aspekt lidského počínání - od samotného původu člověka, přes sexuální chování, rodinu a výchovu, poznávání světa, soupeření, stravování až po upravování a vztah k (ostatním) zvířatům. Kniha je psána poutavě, avšak místy trpí nepřesnostmi (jak je ostatně zmíněno i v doslovu), jsou opomíjena důležitá fakta, nebo jsou fakta předkládána poněkud zjednodušeně. Vysvětlení některých korelací mi samotné připadá poněkud zvláštní (zejména v posledních kapitolách u upravování a o zvířatech) avšak budiž - s ohledem na to, v jakém roce vyšel originál.
Spíše než hodnotit tuto knihu lze s autorem polemizovat o jeho názorech. Byť kniha čerpá z různých zdrojů, tak autor sám hned v úvodu poznamenává, že výsledný názor je unikátní kombinací. A to je také největší potíž knihy. Postupně jsem nabýval dojmu, že autor kombinuje pouze poznatky, které se mu zrovna hodí a ostatní opomíjí. Což následně také zmínil v doslovu doktor Veselovský.
Je zajímavé, že některé poznatky, které se z dnešního pohledu zdají nové, tak jsou v této knize již obsaženy. Na druhou stranu, jiné názory jsou naštěstí již překonány. Například autor označuje dlouhodobé kojení jako primitivní oproti umělé výživě. Dnes ovšem už víme, že mateřské mléko je pro dítě to nejlepší.
V paměti mi však utkvěla pasáž (spíše jen odstavec), který na chvíli srazil hodnocení knihy na tři hvězdy. Autor zde pojednává o úpravě vlasů nahé opice jinou nahou opicí - tedy holičem či kadeřnicí. Formuluje zde názor, že takovouto úpravu si v důsledku vývoje necháváme dělat pouze od osob stejného pohlaví. Pokud je to výjimečně osoba opačného pohlaví, jedná se výhradně o zženštilého muže nebo mužatku. To je názor vědce! A to byla kniha vydána teprve před padesáti lety.
Je to starší dílo, ale i tak jsem v něm našla spoustu zajímavých (a pro mě nových) myšlenek.
Nahá opice je velmi čtivá kniha, která představuje člověka z čistě biologického hlediska - a to je pohled vskutku zajímavý, i proto, že bývá často opomíjený. Nabízí vysvětlení několika důležitých oblastí lidského života, jako je třeba sexuální chování, výchova, výživa či náš vztah k ostatním živočišným druhům. Jak se dozvíme na konci v doslovu, v textu se objevují i určité nepřesnosti - především kvůli zjednodušení obsahu, ale my už dneš víme, že také proto, že kniha vyšla již v roce 1967 a některé zde uvedené informace jsou tedy již dávno přežité/vyvrácené... Přesto je kniha zdrojem řady skvělých myšlenek, které mně osobně poslouží jako dobrý základ, na který bych ráda nabalovala další vědomosti o člověku a přírodě celkově...
Nahá opice je i po více než padesáti letech od svého vydání knihou navýsost poučnou a inspirativní. Můžeme se jakkoliv pyšnit myšlenkou o naší nadřazenosti jako nejvyspělejšího živočišného druhu, ale copak se evoluční vývoj se vznikem Homo Sapiens navždy zastavil?
Kniha se mi líbila právě proto, že pohlíží na člověka jako na další vývojový článek evoluce, na tvora, který rozhodně není dokonalý, ale dokáže se učit (tak jak to ostatně dělal a dělá stále).
"Homo sapiens zostal nahou opicou napriek vzdelaniu a nestratil nič zo starých prízemných pohnútok, aj keď nadobudol nové a vznešené! Je hrdý, že má spomedzi primátov najväčší mozog, ale pokúša sa poprieť fakt, že má aj najväčší genitál; klamne prisudzuje túto česť mohutnej gorile."
Človeku rozhodne nechýba odhodlanie, nepochybne s istou dávkou zdanlivo opodstatnenej arogancie, opustiť svoju pravdepodobnú genealógiu, ktorá poukazuje na nie práve božský, snáď urážlivý pôvod a vyhlásiť sa za vyhnanca z Edenu. Spojenie s "tými" opicami ho nejakým záhadným spôsobom uráža. Predsa je očividné, že "primitívny" šimpanz je na hony vzdialený ľudskej civilizovanosti. Podceniť onoho šimpanza a preceniť civilizovanosť a máte dokonale hmatateľnú priepasť medzi druhovými príbuznými. Či je efektívnejším učiteľom skutočnej pokory etológia alebo náboženstvo, teda ostáva otázkou - na ktorú si odpovie každý sám v súlade s veľkosťou vlastných obzorov. Sám autor, však mimo mnoho iných stále platných postrehov, hovorí o "zakorenenej" potrebe teizmu v našej prirodzenosti. Rezignácia na vieru, či už osudovo alebo konkrétne podmienená sa so zreteľom na prežitie nášho druhu nevypláca. Verme teda v čokoľvek, čo nám uľahčí prežitie - len nie v nadčloveka.
Výbornú myšlienku napísal PabloFuentes, dovolím si Ťa tu citovať: Je dobré se nepovyšovat nad ostatními zvířaty, protože jednoho krásného dne bychom mohli být třeba na jejich místě. A dovolím si doplniť: pretože prihliadnúc na súčasný vývin a smer, ktorý si sami udávame, môže sa ľahko stať, že nás tie "primitívne" zvieratá prežijú.
Velmi povedená kniha napsaná čtivou a populární formou. Říká to, co si myslím už dlouho. Na člověka je nutné se dívat jako na další druh zvířete nebo bytosti, jestli chcete, která spolu s ostatními tvory obývá naši planetu. Je dobré se nepovyšovat nad ostatními zvířaty, protože jednoho krásného dne bychom mohli být třeba na jejich místě.
Jak již bylo řečeno, některé části knihy byly dnes už překonané. I tak je to i na dnešní dobu velmi dobré čtení. Ps. smutné je, že popis sexu mezi nahými opicemi mi přišla jako jedna z nejlépe napsaných sexuálních scén vůbec za celou historii knih, co jsem kdy přečetl.
Kniha o evolučných začiatkoch človeka a o naších živočíšnych, pudovych dedičstvách. Je zaujímavé čítať o zvieracej ríši, hlavne o cicavcoch a ich potrebách a porovnávať to s človekom ktorý tieto potreby povýšil na oveľa vyššiu sofistikovanú úroveň ale základ ostal rovnaký.
V 5. Kapitole píše o BOJI, že človek bojuje v vonkajšom svete 2 hlavné boje a to je boj v hierarchii spoločnosti a boj o územie, ja by som tam pridal aj boj o lásku (rozmnožovanie) a boj o materiálne statky (ale to môže byť aj v boji o územie).
Jsem velmi ráda i za takový typ knih, zajímavé počtení. Osobně sympatizuji s názory Desmonda Morrise. Nadřazování lidí nad ostatní živočišné druhy je, dle mého názoru, hloupé a při nejmenším úsměvné. Ne vše, co je jistým způsobem jedinečné, je nejlepší.. :-)
Mnoho zajímavých informací jsem se dozvěděla v prvních dvou kapitolách a částečně i v poslední. Ostatní kapitoly mi mnohdy až příliš připomínaly základní odbornou literaturu vývojové psychologie, sociologie a sociální pedagogiky pro VŠ.. Popis člověka jako zvířete byl ve své podstatě překvapivě trefný. Termíny ze zoologie originální a častokrát i vtipné!
Nebýt některých, pro mě naprosto zřejmých, informací cca ve dvou kapitolách, hodnotila bych pěti hvězdičkami. Rozhodně se chystám na čtení i zbylých Morrisových knih!!
Tuto knihu jsem nebrala do ruky s cílem se pobavit i když v mnoha popisech této knihy se mluví o humorné literatuře. Čekala jsem od ní, že se dozvím něco nového a třeba mě to donutí se na člověka podívat se jiným okem, z jiného pohledu a odůvodnit si chování některých jedinců. To si myslím, že tato kniha splnila. I když některé kapitolky bych ráda probádala mnohem hlouběji než je v této knize ale to by musela mít pár set stránek navíc :D.
Mě se knížka líbila, i když mě často chybělo více informací, a těším se až se dostanu k dalším titulům jako je Betonové Zoo nebo Intimní chování.
Tak i přesto, že toto je první díl a údajně lepší než Lidská ZOO, tak já jsem se na rozdíl od Lidské ZOO, kterou jsem četla jako první nemohla začít. Přišlo mi to moc odborné, nezáživné.
Mam rad tenhle obsahovy tip knizek..vzdycky se clovek neco nauci,zamysli a dozvi..doporucuju..
I když první české vydání vyšlo v roce 1970, má Nahá opice kouzlo i dnes. Některé věci jsou trochu zastaralé, ale většina z nich jsou aktuální i v současnosti. Naučnou literaturu moc nečtu, ale tohle se mi líbilo.
četl jsem sice ještě v době předinternetové, ale doporučuji i dnešním mladým čtenářům, kniha tehdy velmi ovlivnila formování mého pohledu na svět
Zhodou okolností som na knihu narazil v období mojej rannej puberty a kapitolu 2. som priam hltal, aby som si ozrejmil niektoré fakty a pochopil ich. Väčšina mojich spoluvrstvovníkov, zrejme praktizovala prvé kroky k tomu, aby zaujala opačné pohlavie "skúsenou" praxou, ja som však zbrojil predovšetkým teóriou,...nechcel som byť nevzdelaný opičiak! :)
Štítky knihy
úvahy a zamyšlení sociobiologie člověk a zvíře populárně-naučné publikace lidskost, lidstvíAutorovy další knížky
| 1997 |  Lidský živočich |
| 2000 | Bodytalk – řeč těla |
| 1970 | Nahá opica |
| 2006 |  Nahá žena |
| 2004 | Psi |
Většina čtenářů píše, že jim kniha přijde „stále aktuální“. Dovolím si s tím nesouhlasit. V době prvního vydání (1967) jistě mohla svým zoologickým popisem člověka dráždit až šokovat, ačkoli tím navazuje na tradici, kterou začal už Linné tím, že lidi zařadil mezi primáty – v roce 1735. V každém případě se Morrisovi podařilo zpopularizovat zoologický způsob myšlení o nás samotných, tuhle zásluhu mu neupírám.
Dobře, ale co Nahá opice nabízí krom hlavní myšlenky, známé od osvícenství? Především teorie postavené na vodě. Morris se snaží být co nejstručnější, ale na úkor argumentace. Vyberu jediný příklad. Když řeší ztrátu srsti u lidí, předkládá různé teorie, načež se rozhoduje pro tu svoji: srst jsme podle něj pozbyli, když jsme se v savanách pleistocénní Afriky nadměrně potili při lovu. V tom případě by ale měl: 1. doložit, že lov se v této době v dostatečné míře skládal z pronásledování, a ne z méně fyzicky náročných aktivit jako kladení pastí; resp. že jsme se přehřívali víc než osrstění dravci, 2. vysvětlit, proč srst nezůstala ženám, které podle něj nelovily, když je tak důležitá pro termoregulaci a sociální život, 3. ideálně i uvést přesvědčivé argumenty pro to, že ženy opravdu vůbec nelovily (konec konců šimpanzice občas loví a v historické době se ženy sportovního lovu účastnily + argumentace chováním přírodních národů podle něj není relevantní).
Další slabinu vidím v metodologii a ozdrojování. V poděkování Morris vyjadřuje vděčnost řadě velikánů, s nimiž při psaní knihy korespondoval, ale přímo v textu necituje. Proto je obtížné zjistit, odkud svoje informace vlastně bral. Když tvrdí, že šimpanzi v malování nikdy nepokročí od kruhu ke ztvárnění tváře tak jako děti, zdá se, že při tom vychází jen ze svého experimentu se samcem Congem, což mi nepřijde moc vypovídající. Možná by stálo zato věnovat šimpanzím malířům víc výzkumné pozornosti; někteří sloni jsou schopni figurativní malby, proč odepsat lidoopy tak rychle? To by ovšem autor nesměl zvířata systematicky podceňovat.
Tvrdí třeba, že šimpům nebrání v mluvení nedokonalost hlasového ústrojí, nýbrž jen mozku, což není fér. Naše nejbližší příbuzné znevýhodňuje anatomie hrtanu atd., naopak s úspěchem znakují. Ok, slavný znakovací projekt s šimpanzicí Washoe proběhl až roku 1966, teprve rok před vydáním Nahé opice; dejme tomu, že rukopis byl hotový dřív a autor nedostal možnost ho editovat. Ale jak omluvíme třeba podceňování papoušků, o nichž Morris s nechutnou suverenitou tvrdí, že používají slova neintencionálně? Jak to, že Morris o šimpech neví, že loví a používají nástroje i ve volné přírodě, ačkoli si při psaní knihy dopisoval s Jane Goodallovou (která už tahle fakta měla)? Možná s ní nekorespondoval o primátech, ale o hyenách a psech hyenových – to bychom věděli, kdyby řádně citoval. Ale i kdyby byl na úrovni tehdejšího výzkumu (a já myslím, že nebyl), nic to nemění na tom, že v současnosti je kniha neúnosně zastaralá. A nejen pokud jde o mimolidské tvory.
Autor byl etolog, Tinbergenův žák. A s radostí uznávám, že kapitola o lidské agresi a pasáž o groomingu jsou – jako jediná věc v téhle knize – skvělé. Lidi Morris rozhodně pozoruje pečlivě, pouze pokusy jejich chování interpretovat mnohdy dopadají nešťastně. U výkladu lidských gest tím příliš škody nenapáchá, tragikomicky však vyznávají jeho vývody o homosexualitě. Ta mimochodem podle Morrise vzniká imprintingem prvního sexuálního partnera (což tehdy nebylo tak neobvyklé tvrzení, ale, bože, k jeho verifikaci by stačilo zeptat se staticky vypovídajícího vzorku homosexuálů). Celkově člověk žasne, že kniha vyšla v plném proudu sexuální revoluce. Morrisovy moralizující bláboly jsou až dojemné, třeba o homosexuálech a bezdětných: „Společnost je zplodila, ale oni se jí neodvděčují.“ Za čímž stojí zcela nereflektovaný a ve skutečnosti dost problematický filosofický axiom, že narodit se je žádoucí jednak pro nás, jednak pro druh.
Takže si myslím, že jedna z těch slavnějších biologických knih 20. století za druhé české vydání nestála. (Třetího se stejně nejspíš kvůli její politické nekorektnosti nedočkáme.) Zajímavá může být jako historický artefakt, ačkoli Morris tu skoro jen popularizuje známé informace – nebo desinformace. Konceptuálně s ničím novým nepřichází. A coby zdroj poučení v době, kdy se etablovala celá disciplína etologie člověka, se Nahá opice nachází v pokročilém stádiu rozkladu.