Nahej v trní

23.10.2019

S Nahým v trní jsme se potkala až kolem dvaceti a moc mě ty básně oslovily - dodnes si je ráda čtu. Myslím, že přesně odráží zmatek a nálady, které v sobě má dospívající. Pro dnešní děti jsou ale nesrozumitelné. Myslím, že to není tím, že uplynulo přes 30 let od napsání, ale spíš změnou literárního jazyka. Zkoušela jsme ty básně nabídnout svým žákům i svým vlastním dětem (10-15 let) - ti sečtělejší je chápali, ale stejně je nijak zvlášť je neoslovily. Pokud jde o srovnání s Tulikráskou níže - u mě je to opačně.

02.05.2019

Milena Lukešová se dokázala zachytit pocity náctiletých.

"Nějak jsem vyrost
bez bázně a hany,

nohou i rukou mám
na rozdávání,

jsem křehkej
na dotek

(ale zkuste mě
lámat)

a v hlavě nosím
značnej salát,

vlasy mám
vodivý,

až hlava
brní.

Jsem
nahej v trní. "(Kdo jsem, s. 16)


"Mám hlavu
glóbus.

Všecko se v ní
točí

kolem tý mojí
vratký osy,

jsem momentálně
k slunci zády

a padám všemi
sedmi pády.

Pátý volá:
- Do toho!

Je
groggy.
Říká:
- Nech toho." (Doučím se to až ráno, s. 34)

22.03.2019

Syn ji dostal jako povinnou četbu ve škole. Nejen že bylo náročné ji sehnat, ale některé básničky bylo i pro mě skoro náročné pochopit. Na druhou stranu některé byly moc krásné a úžasně vystihovaly to, jak je dospívání těžké a složité.