Nahlížení: Podivný začátek
Dana Zahoříková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278824/bmid_nahlizeni-VDs-278824.jpg
4
61
61
Napínavý příběh o dívce Meg, které Osud určí, že bude nahlížečkou. Vydává se na cestu do domu svého učitele a rádce, pana Plumberblicka. V novém světě se učí čtení myšlenek, ale brzy se dozví, že patří mezi ty vyvolené nahlížeče, kteří dokážou číst myšlenky mrtvých. A to zrovna v době, kdy se svět nahlížečů začíná otřásat v základech! „Meg se na to musela posadit. Ale dávalo to smysl. Všechno to teď dávalo smysl. Všechno do sebe zapadalo. Ty hlasy, co slyšela jen ona a nikdo jiný, které se objevily, až když viděla svoji první mrtvolu. To, že neslyšela myšlenky ostatních, i když byla nahlížečkou. I ty podivné řeči, že ani smrt nedokáže umlčet všechno. Všechno to nyní dávalo dokonalý smysl. „Jsem nahlížečkou, co slyší poslední myšlenky mrtvých!“ Další vražda na sebe nenechá dlouho čekat a Meg musí využít svůj talent při pátrání po vrahovi, který začne likvidovat nahlížeče… A aby toho nebylo málo, musí ještě bojovat o svého přítele Garetha. Velký výroční ples Slepence je za dveřmi… Podaří se Meg odhalit vraha mezi stovkami hostů? Úchvatný a strhující příběh, který tě zavede do zcela nového světa čtení myšlenek a vyšetřování zločinu.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem objevila v levných knihách a řeknu vám.. i kdybych ji objevila v normálním knihkupectví a i za vyšší cenu hned bych ji koupila.
Tato kniha se mi hodně libila a nelituji toho, že jsem si ji pořídila.
Škoda, že není třeba nějaký druhý díl... Bylo by to super ☺️.
Jen ten popis v zadu na knize hned řekne pomalu všechno co je v knize.. takže doporučuji nečíst popis a začít číst knihu.
Tuto knihu doporučuji.
Tak na doporučení jsem sáhla po této knize a nejsem vůbec zklamaná.. Ne, že bych byla největších fanoušek českých autorů, ale tohle bylo velmi milé překvapení... Ze začátku jsem si musela chvilku zvyknout na styl psaní, působilo to na mě trochu jako kniha pro děti, ale nakonec se mi to celkově líbilo.. Meg a Clerence jsou top! :D
Lehká nenáročná fantasy, která zvedne náladu a pobaví. Kdo čeká propracovaný příběh bude zklamaný. Na druhou stranu postavy jsou velmi sympatické a Meg, Clerence a inspektora Bluemana jsem si okamžitě zamilovala. Také se mi hodně libil autorčin styl a neotřelé popisy.
Příjemná oddechovka. Ale vidět někomu do hlavy a číst mýšlenky no brr... nechtěla bych ( a ještě myšlenky mrtvých).
Tak jo, tohle byl opravdu propadák. Kniha, která má u mě nejmenší hodnocení. Nápad to mělo, ano, ale to zpracování, noták. Na knížku jsem se hrozně těšila, jelikož podle obalu a podle popisu to zní hodně zajímavě, ale uvnitř. Četla jsem ji skoro měsíc. Už hodně krát jsem i říkala, že ji odložím, že nemám čas číst TOHLE, ale prostě jsem chtěla vědět jak to skončí i když mi to bylo jasné už od půlky knihy. Styl psaní mi strašně vadil. A jak se chovaly ty postavy, vždyť se chovaly jako malé děcka. Taky mi nedocvakávalo, proč by někomu vůbec vybíral "osud" co bude dělat, snad se rozhodnu sám ne?! Asi to až moc hrotím a kniha nebyla zase tak špatná jak píšu, ale každý má na to jiný názor a mě se to moc nelíbilo.
Doufám, že jsem vás zase tak moc neodlákala od toho si knihu přečíst, chtěla jsem tím spíše poukázat na to co se mi v této knize nezdálo.
P.S. Zase takto, psala to česká autorka a to se celkem cení
Zajímavý nápad. Hodně me to chytlo a vypadalo to skvěle. Což bylo ale trochu min. Meg tím příběhem nějak proplula a to bylo všechno. Jako jo ujde to ale když jsem pak četla Massovou tak to je pytel s*acek. Ovšem na to ze je to české to je dobrý...
Ehm, no tohle byl velký přešlap, ale co, aspoň je to česká autorka, takže když kniha stojí za prd, (a jakože fakt stojí) jsem alespoň vlastenec.
Ten styl psaní mnoha lidem připadá divný a neobyčejný, já bych mu vytkla jeho plytkost, žádné terno to opravdu nebylo, kupříkladu v porovnání se skvostnými popisy S.J. Maas je tohle úplný zameták.
A samotná myšlenka? No, je sice hezký že vám život určuje osud, ale jak to sakra funguje a vypadá? Na začátku je o něm menší zmínka, ale sakra, pak vyšumí někam do ztracena. A nahlížení? Popravdě, to mě teda moc neučarovalo, spolek na mě působil jako banda sběratelů pokémon kartiček, a ne jako mega-ultra-extra-super-tajná organizace. Celkově je tohle téma zastrčeno tak nějak dopozadu, autorka se spíše upíná k lince detektivní, která jí moc nejde. Prostě jí nedokážu odpustit, jak Meg nelogičně přicházela k vodítkům.
Takže za mě? Nápad ušel, zrealizování stojí za nic.
Podle obalu jsem si myslela, že to bude úplně něco jiného...Nevím jestli jsem byla mile překvapená, ale asi spíš ne. Chtěla jsem aby to bylo z dnešní doby, jenže to vypadalo jako kdyby se to odehrávalo někdy v minulém století...Ale později jsem se do toho závěrka neboli zažrala a jako kniha moc povedené
takové o ničem , námět dobrý ale nic moc dobře nevykresleno a celým příběhem proplujeme a bum už sme na konci
Těšila jsem se na ni, velmi ráda čtu knihy, kde se pojí svět tajemna s tím obyčejným. A tato autorka mě nezklamala. Doufám, že přijde další kniha, která bude ještě lepší, než tato. Věřím, že paní Zahoříková má ještě nějaké to eso v rukávu. :-) Více v recenzi v záložkách. :-)
Sáhla jsem po téhle knize kvůli nějaké oddechovější fantasy. A tenhle příběh rozhodně předčil prvotní očekávání. Autorka se mi v mnoha ohledech trefila do vkusu.
První a asi nejhlavnější bod; Dům smutku. Někdy mám takovou morbidní povahu a u téhle knihy jsem se mohla pořádně zasmát, protože pohřební vtipy například od ohníčkářů jsou typ humoru, který k nelibosti svého okolí mám.
A k tomu se váže taky hrdinčin vyvolený, Gareth. Ve většině knih jsou kluci zpodobněním princů na bílém koni a tady to byl pohřebák. Klobouk dolů. Velmi originální, ostatně i jako většina zbylých postavy. Nebo, kdo kdy někam obsadil paní Coockovou?
Jediné mínus představuje, že si čtenář dá rychle dvě a dvě dohromady a odhalí vraha tak o sto stránek před Meg. Ale nevadí, nic nemůže být dokonalé, a mě to vlastně ani tak nevadilo.
Tahle kniha vypadá jako první díl nějaké série, takže jestli se objeví další, okamžitě po něm skočím.
Bohužel mne kniha nezaujala.
Nápad podle mého dobrý, ale zpracování se mi nelíbilo.
Moc často se mi nestává, že bych knihu nedočetla, ale tady se to stalo. Možná se v budoucnu ke knize vrátím a dám ji ještě šanci.
Zatím však nemohu doporučit.
Kniha byla lepší než jsem si myslela. Líbilo se mi, jak autorka zvlaštně píše. Neobvyklé výrazy. Na začátku mě to dost překvapilo, ale nevadilo. Vraha jsem odhalila od 195 stránky. Na začátku by mě to ani nenapadlo. Mimochodem dobrý nápad s tím nahlížením.
Přišlo mi, že celá kniha byla postavena na velmi dobrém základě: hezký nápad, fantazie a velmi dobře propracovaná zápletka, ale to provedení?!
Když se dívám zpátky do knihy, nemohu si nevšimnout jistých podobností se sci-fi romány Divergence a Hunger Games a myslím, že je nemůže popřít nikdo. Možná jsou události v knize podobné ještě něčemu, co jsem bohužel nečetla...
Díky vypůjčení si myšlenek autorka shodila úroveň své knihy, aniž by chtěla, ale toto prostě nemůžu ignorovat. Ale i přes si myslím, že je to začátek slibné spisovatelské kariéry, a že o téhle autorce ještě hodně uslyšíme.
Kniha se mi moc líbila, měla zajímavý nápad, jediné co mi vadilo, bylo, že jsem od začátku věděla kdo bude vrah a to to bylo naprosto nepředvídatelné.
Moc hezký příběh s originální myšlenkou, u kterého se pobavíte a zároveň budete chtít vědět, jak to všechno vlastně dopadne. Ještě, že lidé neumí číst myšlenky, to bychom se velmi podivili....až by nás z toho jistě rozbolela hlava. Uvítám další příběh hlavních hrdidek...
Nahlížení: Podivný začátek
Námět není špatný, ale...
Celý děj knihy (až na úplné zakončení - asi posledních 10 stran) se dozvíte už jen z anotace na obálce knihy.
Kniha je tak moc umělecky napsaná - samá epiteta, metafory, metonymie, personifikace u kterých jsem si často říkala: Je tohle vážně nutné? A často jsem si je musela přečíst vícekrát, abych je alespoň trochu dokázala pochopit.
To mi opravdu vadilo a ještě víc zpomalovalo už tak dost vleklý děj.
Vyšetřování mě vůbec nebavilo. V knize nebyla žádná skrytá vodítka, která by nakonci se slávou určila vraha.
Postavy byly tak tvrdohlavé, každá stále dokola opakovala jen to svoje.
Dále mi vadilo, že i když to psala česká autorka, dala do příběhu cizí jména.
Tento styl psaní mi opravdu nesedl