Náhradní život
Lidija Dimkovska
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314299/nahradni-zivot-BYc-314299.jpg
4
15
15
Náhradní život je dokonale komponovaným příběhem siamských dvojčat a současně alegorií dramatických změn, které se na sklonku devadesátých let odehrály na Balkánském poloostrově. Zlata a Srebra, jejichž jména odkazují na zlato a stříbro, žijí ve Skopji, dnes hlavním městě Makedonie, která je ještě součástí někdejší Jugoslávie. Sledujeme příběh dvojčat, jež si nepřejí víc, než žít jako ostatní. Bude chirurgický zákrok, který podstoupí, osvobozením, nebo obě sestry sváže ještě těsněji než dosavadní fyzické spojení? Zároveň se děj odehrává na pozadí společenských změn, Zlata i Srebra patří k první generaci, jež zažívá proměnu poměrů ve své zemi a její rozpad. Cenami ověnčená kniha makedonské literární hvězdy Lidije Dimkovske je kronikou jednoho života a jedním dechem historickou freskou zobrazující dobu, již jsme nedávno žili.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Větrné mlýnyOriginální název:
Резервен живот, 2013
více info...
Přidat komentář
Prvních šest měsíců letošního roku jsem strávil studiem na univerzitě ve Skopji. Přes léto jsem se myšlenkami sem tam v hlavním makedonském městě ocital. Nestačilo to. Potřeboval jsem Skopji cítit více. A když jsem v naší městské knihovně v Žatci objevil tuto knihu, doslova jsem žasnul. Ani jsem nečetl, co je obsahem, viděl jsem, že děj je zasazen do Skopje na úskalí velkých změn po celém regionu. Musel jsem po tom sáhnout a příběh doslova zhltal.
Asi nejdojemnější kniha tohoto roku. Opravdu ojedinělý příběh plný tragédií, ale sem tam i radostí. Doporučuji všemi deseti. Mimo příběh a vyobrazení postav mě velice bavilo pozorovat, jak hlavní hrdinové chápají politické změny, které se postav nepřímo dotýkají - rozpad Jugoslávie, vyhlášení nezávislosti Makedonské republiky, konflikt o jméno s Řeckem, makedonská "občanská válka" či "symbolický útok" na dvojčata. :) Boží!
Velice zajímavá kniha. Už jen téma siamských dvojčat nebývá tak časté. Jejich osud též koresponduje s osudem země, ve které vyrůstají. A ve fázi dospívání se přidává i ono těžké rozhodnutí, zda oddělit, či zůstat spojené. Nabízí se otázka, zda vůbec může být člověk na něco takového připraven... Kniha se mi moc líbila, četla se rychle a svižně, také jsem se dozvěděla i něco z dějin novodobé Makedonie.
Zlata a Srebra, sestry, siamská dvojčata žijí svůj nelehký život v bývalé Jugoslávii, ve Skopje. V devadesátých letech prochází jejich země bouřlivými změnami. Osobní a historická rovina příběhu se mísí a proplétají. Sestry jsou spojené pouze spánky, jinak jejich těla i mysli fungují odděleně a úplně normálně. Jak těžká je s takovým hendikepem každá, byť i prostá každodenní činnost. A nejen fyzická, naprostá absence soukromí a nutnost shody nebo úplného ustoupení jedné ze sester při každém rozhodování dělá z příběhu psychologické (nebo alespoň psychicky náročné) drama. Navíc rodiče ke svým „postiženým“ dcerám nenašli vztah ani cestu, žijí v chudobě, svým způsobem i dobrovolné a velmi přísné. Ve svých zaběhaných zvycích, tradicích, neměnných postojích a spletitých rodinných vztazích vytvářejí kolem dvojčat nelaskavé prostředí, ke kterému jsou i přesto obě sestry citově připoutané.
První část příběhu, od jejich společného dětství, přes dospívání až k vytoužené operaci je skvělá, napsaná tak, že se nelze od čtení odtrhnout. Žijete a trpíte se sestrami.
Celý příběh je vyprávěný z pohledu Zlaty a druhá část, po oddělení sester, najednou ztratí spád. Opravdu jako by polovina chyběla. Vyprávění se stane tak nějak odtažitým, Srebřina praktičnost a přímost v něm chybí. Zlata hledá vlastní cestu, konečně žije svůj život. Daleko více do něj prosakují politické a světové změny a události. Nevím, jestli autorce ve druhé části došel náboj a potřebovala prostě dopsat celé období vývoje bývalé Jugoslávie a okolního světa, nebo je ten proměněný styl úmyslem. Tak nebo tak, mě sice druhá část bavila méně, ale zároveň korespondovala s odtržením sester a ztrátou celé poloviny společné osobnosti.
Náhradní život
Kniha, která určitě stojí za přečtení. Jedna z mála knih (severo)makedonských autorů, která je dostupná v češtině. Já ji četla podobně jako Geri, Londýňan, který se v knize přijel podívat do Jugoslávie před jejím rozdělením. Díval se "ne jako turista, ale jako člověk, který chce lidi, kteří tu žijí opravdu poznat". I já jsem chtěla lépe poznat lidi, kteří žijí v Severní Makedonii, kam jsem se už mohla i osobně podívat. A to se mi dostalo.
Kniha mi přišla až dost rozsáhlá - kdyby autorka veškerou bohatou látku rozdělila do tří románů, byly by určitě čtenářsky přístupnější. Takhle to chce odvahu se do knihy začíst.
Četla jsem už určitě romány, které mi byly bližší. Tady se mi ale opravdu hodně líbily některé pasáže, některé podněty k zamyšlení a poznávání Severní Makedonie: její historie i toho, jak ji lidé prožívají.
Určitě doporučuji ke čtení.
"Milovali se čím dál víc. Tělesné touhy se u nich doslova rodily z lásky mezi jejich dušemi. Jejich tělesné vzrušení nevzniklo z jakéhosi sexuálního pnutí, jakože já jsem to pnutí znala z noci s mým klaunem a ze sebe samé, když jsem doslova chtěla, aby do mě vniklo cokoli, aby mě to uspokojilo, naplnilo potěšením, a potom, když vše skončilo, jsem se cítila prázdná a nenáviděla jsem sama sebe, že se sebeuspokojuji, protože to nebylo milování, ale obyčejná masturbace. Darko a Srebra se milovali tak moc, že pro ně bylo přirozené, že se budou milovat a líbat, a nakonec se spojí, aby zažili spojení těl zároveň s jejich dušemi, bez kondomu, bez antikoncepce, protože už dopředu milovali to miminko, které bby v tom momentě počali, už byli tři v jednom – a s nimi v každém okamžiku byl i Bůh. Ale bohužel jsem s nimi byla i já, od Srebry neoddělitelná, a teď i od Darka, vědoma si všeho, co se mezi nimi děje, ale bezmocná cokoli změnit."