Nahý mezi vlky
Bruno Apitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98517/mid_nahy-mezi-vlky-0aL-98517.jpg
4
66
66
Román o koncentračním táboře Buchenwaldu je založen na skutečné události. Ke konci války se v táboře objevil tříletý chlapec, aniž by o něm vedení tábora vědělo. Vězňové se o něj utajeně solidárně starali. Autor vylíčil Buchenwald v poslednícj měsících války, přípravu a průběh povstání vězňů a vzrušenou atmosféru v prvních okamžicích svobody.... celý text
Přidat komentář
Bohužel mě kniha vůbec neoslovila. Jak již psali mnozí, nejlepší na knize je závěr a doslov.
Mám ráda knihy od Remarque, mají hluboký příběh, dokáží vás vtáhnout do děje a nepustit. Tato kniha ve mně nezanechala vůbec nic. Možná pocit, že jsem trávený čas nad tímto příběhem promarnila.
V podstatě ke knihám o holokaustu a koncentračních táborech přistupuji téměř až s posvátní úctou, ale tohle bylo jiné, nedařilo se mi začíst se, až poslední cca 60 stránek byly strhující. Pořád se jen MTV scházelo, aby se domluvili, že ještě nebudou nic dělat, dítě se tam mihlo na pár stránkách. Nejlepší byl doslov a vzpomínky autora.
Spíš než vlastní román mě zaujal doslov, v němž jsem se dozvěděla informace o tom, že kniha byla vlastně psaná na objednávku, aby oslavila a vyzdvihla úlohu komunistů odbojářů, kteří ve vězeňské samosprávě a ilegální organizaci v Buchenwaldu bojovali proti nacistům a "chránili" své mezinárodní soudruhy, v době, kdy byli v NDR zbaveni funkcí frakcí komunistů, kteří se schovávali během války v SSSR a po osvobození se ujali vlády.
Scény z mučení v bunkru byly dost drastické. Čekala jsem, že dítěti bude věnován v knize větší prostor. Takto jeho objevení odstartovalo morální dilemata: zachránit ho a ohrozit odbojové hnutí nebo ho vydat nacistům a neupozorňovat na sebe?
Tak nějak- jak? Podle dědy vím, že ono v Buchenwaldu i v Mathausenu šlo "trošku" o život a můj děda- komunista to přežil možná i díky těm svým kamarádům komunistům. Že tady o život šlo o tom žádná. Doba byla taková jaká byla a každý si žil na svůj vrub. Nechtěla bych v té době žít.
Kniha byla napsaná - podle mě- zvláštně. Někdy se nedalo odejít , jindy jsem přeskakovala stránky.
Rozhodně , každý vzkaz o této době pro budoucí pokolení je dobrý.
Ale četla jsem o druhé světové i lépe propracované knihy.
Obsah knihy mě trochu překvapil, přeci jen podle názvu a nalezeného dítěte v táboře by se dalo soudit, že bude hlavním námětem, ale nebylo tomu tak. Spíše ono dítě spustilo vlnu jiných událostí a i díky němu se pak mohlo ukázat, co v kterém soudruhu je. Popsání života v táboře je opravdu realistické, ukazuje zlo, kterého byli schopni se lidé na jiných lidech dopouštět.
Kniha mne překvapila. Očekával jsem totiž, že v ní bude více využit motiv nalezeného dítěte, který dal konec konců knize i titul. Ten motiv se však stal pouhým spouštěčem vypravování o narůstajícím konfliktu táborového vedení s ilegální komunistickou organizací v táboře. Zpočátku téměř k neučtení kvůli topornosti dialogů, později přecejen čtivější. A to dítě? Jako by polidšťovalo vynuceně racionálně a pragmaticky uvažující šéfy odbojové organizace, kteří dali někdy (ovšem velmi těžce) přednost svému citu před stranickými instrukcemi.
Ani nevím, co napsat. Na knihu jsem se velmi těšila a nějak jsem se nemohla začíst. Přečetla jsem 150 stránek a dál to prostě nejde. Odložím na hodně později. Je to pro mne velmi zdlouhavé. Škoda, ale určitě si kniha svého čtenáře najde
V prvom rade musím uznať, že Bruno Apitz ako spisovateľ u mňa celkom obstál aj napriek tomu, že do príbehu začlenil strašne veľa postáv a miestami som sa strácala. Všetky udalosti, ktoré sa odohrávali v tábore boli naozaj dobre opísané - neľudské podmienky, otrasné zaobchádzanie s väzňami, mučenie väzňov, samotný život v tábore. Aj samotné čakanie na koniec, pod hrozbou nechcenej evakuácie, bolo napínavé. Ale všetko to zrážali dole tie strojené komunistické reči súdruhov, ktoré mi prišli umelé a nezáživné a vtedy moja pozornosť opadala. Aj napriek tomu si myslím, že je to obohacujúce svedectvo o Buchenwalde.
Soudruzi, čekala jsem víc.
Komouši jsou vykresleni jako hrdinové a v mnohých situacích asi i byli, ale mně to jejich bratrství lezlo na nervy.
Přivítala bych spíš dělení na kapitoly, ale o tuhle formu asi autor usiloval, aby přidávala na autentičnosti (u mě to bohužel nepodpořila).
Tato kniha je poněkud jiná než další knihy psané očima vězně koncentračního tábora. Apitz byl vězněn v Buchenwaldu jako politický vězeň, s hrůzou opravdového tábora (tzv. malý tábor) neměl co dočinění a byť jeho pobyt nebyl bůhvíjaký, nedá se srovnat s tím, co zažívali lidé ve skutenčém koncentráku jak to známe z jiných děl (např. výborná Jiskra života od Remarque nebo díla Eliho Wiesela). To nečiní jeho zkušenost o nic menší, lepší nebo méně hrůznou, to je jen na vysvětlenou - že jde o poněkud jiný druh literatury v tématice KT.
Mně román úplně nesednul a to z toho důvodu, že byl hodně upravovaný, proběhlo v něm mnoho redakčních zásahů i pod vlivem tehdejší politiky, ve které se Apitz pohyboval. Celkově mi rozhovory SSáků přišly umělé a nevěrohodné, autor z nich udělal bandu tupců a volů, kteří nejsou schopni domluvit se na ničem... Příběh dítěte jsem čekala s většími detaily, příliš tam nevystupuje... naopak výborné scény z bunkru a z gestapácké mučírny, tam je vidět, že si to opravdu prošel.
Nemám nic proti tomu, že je to kniha o komunistech, vynáší komunisty a je milována komunisty. Komunismus tehdá byl poměrně jiný než dnes a byl velmi důležitou součástí 2. sv. války i koncentračních táborů a odboje jako takového..
Celkový styl knihy mě, jak už jsem řekla, nenadchnul. Mám radši vyprávěcí spontánní příběh než slohově složitější a jakoby zatuchlejší úvahy. Ale pár míst se mi tam líbilo. Myslím, že kniha je dobrá pro velké "fandy" 2.sv.války, pro lidi, kteří se do hloubky zajímají o tehdejší odboj a politické spektrum.. Nechci chudáka Bruna úplně zatratit, protože žil v mém milovaném Lipsku, ale dávám max. tři hvězdy..
Nádherná kniha, skvěle psaná má děj i všechno co správná kniha potřebuje. Asi nejvíce sem se bála když se objevoval kufr a vše okolo bylo velice zvláštní, jako kdyby to byla bomba nebo něco takového, ale najednou se tam objevil chlapec a mě spadla čelist.........
Knihu jsem si dnes půjčila v knihovně mám přečtených asi 30str. a jsou úžasné velice knihu doporučuji těm co se zajímají o pravdivé příběhy a také těm co se zajímají o války a koncentrační tábory.. Kniha mi zatím velice otevíra oči :)
Námět je naprosto v pořádku, ovšem zpracování už moc ne. V příběhu se objevuje nepřeberné množství postav, které se tam objeví takřka najednou, aniž by to čtenář čekal. Kromě toho, že nevíme, kdo to je, co jsou zač, tak se hrozně pletou, zničehonic se objeví nová postava, těžko říct, kde se vzala, tu se vzala. Tak to chodí celou dobu, přičemž příběh je členěn do dvou kapitol, odstavců poskrovnu a celý text je plynulý text, který přechází z jedné scény do druhé, aniž by došlo k nějakému předělu. Je to nepřehledné, zmatené, chaotické a hrozně těžko se to čte. Samotné téma je složitější, ale zpracování ho dělá mnohem těžší.
Cenné svědectví o životě v koncentračním táboře Buchenwald od přímého účastníka. Škoda, že ho autor nepodal ve formě svých pamětí. Bylo by autentičtější a o to působivější. V románu působí dost nevěrohodně způsob, jakým se dítě do tábora dostalo. Hlavní postavy jsou vylíčeny velmi zjednodušeně a charakterově rozděleny na dobré a zlé. Závěr je však napsán tak napínavě, že knihu před dočtením nelze odložit.
Ke knížce jsem přistupovala se značnými rozpaky. Mám ráda literaturu, která se zabývá druhou světovou válkou a vším, co přinesla. Tady jsem si ale tak jistá nebyla. Totiž jedna věc je literatura faktu a druhá pak klasický román.
Dalším faktorem, který mě trochu odrazoval je fakt, že všichni hlavní protagonisté jsou komunisti. Ale na druhou stranu komunisti ve druhé světové a komunisti potom, to je přece jen trochu rozdíl.
A nakonec já to nechtěla číst kvůli politice, ale hlavně mě zaujal ten příběh - malý chlapec uprostřed Buchenwaldu.
Inu, jak často ráda říkám, není dobré soudit knížku jen podle toho, co si o ní člověk přečte - je třeba si ji přečíst sám. A v tomto případě to platí dvojnásob!
Nahý mezi vlky je úžasný příběh, který vás chytí za srdce. Jistě, komunismus se tam často ozývá, ale ne tak, aby narušil hlavní myšlenku příběhu. Totiž tady vedle sebe v úzké blízkosti stojí dva protipóly. Na jedné straně bezmezná krutost a na té druhé nekonečná laskavost - oboje plynoucí z lidského srdce.
Zajímavý příběh, který stojí za povšimnutí!
Kniha ukazuje solidaritu lidí při záchraně malého( skoro kojence ) , najednu stranu bylo pro mě nepochopitelné, že nezachránili člověka, který dítě pronášel, aby nacisté na něho nepřišli, na druhou stranu zachranili díky lidské solidaritě dětský život. Ovšem to bylo na konci války, kdy se pracovníci koncentračních táboru potřebovali nějaké aliby. V jedné knize jsem toho chlapečka viděla na fotce, jenom by mě zajímalo, jaký byl jeho osud po válce .
Kniha mě nezaujala. Přečetla jsem pouze prvních a posledních 40 stran (tedy celkem čtvrtinu knihy). Myslím, že tak jsem z knihy dostala to nejzajímavější, a ani to mě nebavilo. Problém pro mě představoval styl, kterému laicky říkám "socialistický". Nezáživný styl psaní, kde nejdůležitější je neustále zdůrazňovat kladnou úlohu komunistů, zejména sovětských (protože všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější). Dítě, kvůli kterému jsem knihu začala číst, hrálo jen vedlejší symbolickou úlohu a nakonec se ani nedozvíme, co se s ním stalo. Moje vydání, bohužel, nemělo doslov, tedy jsem si nemohla přečíst, jak moc musel autor své životní zkušenosti upravit.