Nájdem odvahu
Lenka Vacvalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470274/bmid_najdem-odvahu-mxe-470274.jpg
4
177
177
Herečka, moderátorka a vytrvalostná bežkyňa Lenka Vacvalová prekonáva na 770 kilometrov dlhej trase náročný terén i samu seba. Cesta hrdinov Slovenského národného povstania je najdlhšia turistická trasa na Slovensku a zároveň zážitok na celý život. Vedie od Duklianskeho priesmyku na severo-východe krajiny až na hrad Devín na opačnom konci Slovenska. Ultrabeh je náročný, dlhý a vyčerpávajúci. Šestnásť dní plných dažďa, snehu, bahna a bolesti, ale aj nepredstaviteľných zážitkov. Lenka Vacvalová približuje čitateľom svoj osobný príbeh o zdolávaní strachu, každodenných výzvach a nekončiacom hľadaní odvahy. A nie len svojej vlastnej. Súčasne mapuje osudy hrdinov, ktorí padli v Slovenskom národnom povstaní. A žien, ktoré v sebe museli nájsť neuveriteľnú odvahu, aby mohli v ťažkom období povstania pomáhať. „Zastavil sa tam čas. Dukliansky priesmyk sa stal počas druhej svetovej vojny dejiskom krutých bojov. Spomienka na tieto udalosti je tu stále veľmi živá. Ľudia, ktorých pripomína monumentálny pamätník, tu zažili krutosti vojny a len oni a ich blízki vedeli, ako ťažko bola naša sloboda vybojovaná. Na cintoríne pod 28-metrovým kamenným monumentom sa nachádzajú hroby s menami všetkých 1265 padlých bojovníkov, medzi nimi boli i ženy. Tam, kdesi na konci Slovenska a na začiatku Cesty hrdinov SNP, na mieste poznačenom krvou a krutou históriou, sa mi ten malý moment zdal zrazu strašne veľký.“... celý text
Přidat komentář
Lenka je moje nejoblíbenější instagramová osobnost a kniha je nejen motivační o běhu, ale i poodkrývá Lenčinu zajímavou a dobrodružnou osobnost, což mne utvrdilo v mém dojmu, že Lenku stojí za to mít v mé top 3.
Těžko hodnotit...
Není to úplně můj šálek kávy. Prvních několik kapitol jsem prolétl a byl vcelku nadšený. Dál už to pro mě bylo ale zmítání v motivačních kapitolách, přičemž bych asi radši viděl podrobnější popis cesty.
Ale to je prostě stylem knihy. Ostatním může sednout lépe.
Autorku jako ultraběžkyni sleduju již delší dobu. Její přeběh přes SNP je krásnou ukázkou toho, co člověk dokáže, když v sobě najde odvahu.
Nejde jen o knihu o ultraběhu. Nejde jen o jakýsi cestopis. Jde o spojení těchto dvou věcí, a navíc je kniha doplněna životním příběhem, citáty, myšlenkami autorky a krásnými fotkami. I když nejsem žádný běžec, kniha mě moc bavila a určitě sáhnu i po druhé knize této ultraběžkyně.
Knížka se mi velice líbila. Původně jsem si ji zakoupila, jako další zdroj pro plánování SNP.
Nakonec mě však mnohem více zaujal Lenky příběh prokládaný dalšími zkušenostmi.
Upřímný, autentický popis + nevybarvovala vše růžově, což se v dnešní době cení zlatem!
A funguje i motivačně.
Čekala jsem, že to bude kniha více méně o běhání. Což by mi nevadilo, protože taky běhám. Najdu odvahu ale vůbec není jen o běhu. Je o historii, o přírodě, o odhodlání, o bolavých nohách a prostě o životě. Který je krásný právě tím, že není vždycky snadný. A kromě toho je kniha doplněna super fotkami. Jediné, co mi v knize trochu chybělo, byla nějaká aspoň jednoduchá mapka trasy, protože Slovensko zas tak moc neznám a musela jsem si jednotlivá místa vyhledávat, abych měla představu o tom, kde se Lenka zrovna v jaké části knihy nachází.
Jelikož jsem netušil, že autorka je u nás známá jako účinkující v bezduchých nekonečných seriálech, přistupoval jsem ke knize absolutně bez předsudků. A udělal jsem dobře. Lenka je ve skutečnosti borka a její kniha je fakt dobrá. Kdybych ji měl měl velmi stručně charakterizovat ( knihu), asi bych napsal, že je skrytě motivační. A to nemluvím jen o běhání, ale o přístupu k životu jako takovému a to z ní dělá zajímavou knihu nejen pro dálkové běžce.
Pro mě opravdu skvěle strávený čas s knihou a Lenkou, kterou jsem dosud nezaznamenala ani jako herečku, ani jako moderátorku. Při čtení jsem žasla a v teple u kamen si nedokázala představit, jak se nechá v kopcích běžet celý den v zimě a dešti. A druhý den zase. A třetí den pro změnu v mokrém sněhu s deštěm. Fuj. Klobouk dolů. A já vím, že opět začnu běhat, aspoň krátké výběhy kolem pískoven a o víkendu půjdu Himalájského tygra. Nějak mě to heclo, že si taky na nějaký ten limit potřebuju sáhnout :-)
Jediné, co bych knize vytkla, byl nedokonalý překlad, respektive korektura. Občasné chyby mě štvaly. A taky jsem nepochopila, proč bylo nutné překládat hashtag najdemodvahu. Věta ve smyslu, že si Lenka na batoh připnula slogan Najdu odvahu, a vedle textu fotka s originálem, se mi zdála taková podivná. Rušila mě.
Od odmítání přes předsudky až do obdivného cíle. Tak nějak by se dala popsat má knižní cesta s Lenkou Vacvalovou. Od té zmalované nány vyskytující se na místech, kde to miluji a chci tam být já (Kungsleden), jejíž obrázky mi furt nutí kolegyně, až po obdiv po dočtení, co všechno dokázala běžecky i lidsky. A to jsem ji před knihami neznala ani jako moderátorku ani ze sociálních sítí.
Často této knize bývá vyčítána sebestřednost, no ať někdo zkusí napsat o svém běhu či pochodu a nezaměřovat se na sebe, to je pěkná blbost. A spíše než o sebestřednosti je to o sebepo(/vy)znání.
A já dostala také pěknou lekci o předsudcích, přeci jenom ne každý, kdo nesmrdí a nezarůstá a na konci treku nevypadá jako kombinace yettiho a trolla (=můj případ), musí být dámička bez mozku.
Na závěr jsem zjistila, že jsem na trase byla ve stejnou dobu jako autorka, krčila se pár dní v dřevěné boudě a schovávala se před deštěm (fakt ho bylo hodně), abych pochod předčasně vzdala, zatímco ona běžela dál. Trochu pokory a obdivu k druhým (i těm s rtěnkou) by mi neuškodilo a za tuto lekci děkuji.
"Lidé si často myslí, že jsou jiní než ostatní. Že nesoudí, nestarají se o životy druhých, že žijí svobodně a mají otevřenou mysl. Avšak při prvním možném setkání s něčím, co je jiné než oni sami, jiné než to, čemu věří, úplně jiné než to, co žijí, začínají odsuzovat a nesouhlasí..."
Kniha je moc hezká. Běhat jsem začala už xkrát a tohle je zase motivace, kterou takhle z jara potřebuji. Nejvíc se mi líbilo, jak dojemná kniha uměla být a kolikrát jsem kroutila hlavou nad tím, kolik toho dokázala Lenka ze sebe odhalit. Ne každý dokáže přiznat, že to není jen o vyplavování štěstí a o radosti. A je tak osvěžující vědět, že ten člověk na síti, je taky jen bytost, která se umí vztekat, plakat a nadávat.
Úžasná kniha od úžasné ženy. Lenka se nebojí výzev a nebojí se být svá. Strašně moc se mi líbí otevřenost, s kterou píše. Je to jako vystavit svou duši, což je vlastně hrozně náročné a vyžaduje to odvahu.
Kniha vypráví o jejím ultraběhu po cestě SNP, která vede přes Slovensko a má 770 km. Ale skrývá se v ní mnohem víc. Najdete tu naději, lásku a mnoho neskutečných příběhů, které vás nutí vyjít z komfortu a vyzkoušet vlastní šílené sny a nápady.
Knihu jsem si moc užila a vzhledem k tomu, že také běhám, tak jsem si některé momenty dokázala poměrně živě představit a prožít společně s Lenkou. Kniha se dobře čte, je doplněna krásnými fotkami a celkově na mě působí opravdu motivačně.
Nejsem si jistá, zda autorka dokáže zaujmout kohokoliv i mimo běžeckou skupinu, ale myslím, že tento útlý příběh ze života stojí za přečtení. Mohu jedině doporučit.
Tahle kniha je skvost běžeckých příběhů. Kniha mě pohltila a dodala mi odvahu, znovu po tisicaté vyběhnout. Je v ní tolik pravdy, uvědomění a tolik pěkných myšlenek, že člověka nadechne udělat cokoliv. Lenka má můj velký obdiv, je mou velkou inspirací.
Lenka Vacvalová popisuje svůj ultraběh po cestě hrdinů Slovenského národního povstání. Nejen kdo má rád běhání, knihu ocení. 5* za zdolání strachu a hledání odvahy.
Kdo má rád běh, dlouhý běh, tak je to kniha pro něj. Příjemné čtení o velikých strastech i radostech při běhu na 770km. Autentické,upřímné a rozhodně jsem rád, že to rozšířilo mou ultra běžeckou knihovnu. Za mě, skvělé!!! Spousta pravdy a spousta zamyšlení... Skvělý počin! A veliká gratulace k úspěšné 16ti denní cestě sama sebou
Miestami sebastredne, miestami tak moderne “motivacne”, miestami velmi fajn. Necakajme pribeh o trase SNP, cakajme
pribeh o bezkyni na tejto trase a jej dennicku a pocitoch.
Proč pět hvězd?
Protože ultra je pro mě úplný scifi. Protože Lenka je krásná, i když uběhne 70 km za den. Protože pokorně přiznává, že někdy je protivná jako činže. Protože možná to není literární klenot, ale je to sonda do duše a hlavy nadšený běžkyně. Protože dělat něco nezištně a navíc pro dobrou věc je v dnešní době skoro sprostý slovo. Protože některý Lenky myšlenky ve mě hluboce zarezonovaly. A protože miluju Slovensko.
Lenka Vacvalová v jedné z posledních kapitol knihy píše, že od některých skalních ultratrailistů byla v diskuzích atakovaná tím, že Cesta SNP se zdolává jinak. Přiznám se, že toto mě během prvních stran také napadlo. Ano, tato dálková trasa na Slovensku se dá zdolat bez supportu, případně rychleji atd. Dá se ale zdolat i tak, jak to udělala Lenka, takřka v přímém přenosu, sledována velkým množstvím fanoušků, kteří navíc (a to mi přijde jako největší přidaná hodnota) dokázali přispět v součtu velkou sumou na to, aby onkologicky nemocné děti mohly zažít dobrodružné léto na pro ně připraveném táboře. Tohle je samozřejmě pozitivní, ale nevytváří to samotný čtenářský zážitek. Ten je kromě zajímavého tématu daný především kvalitním slohem (u sportovní literatury to nebývá pravidlem), kdy je autorčino zdolávání Cesty SNP velmi zdařile a nerušivě prokládáno zážitky z jiných závodů, úsměvnými příhodami z běžeckých začátků či exkurzemi do herecké kariéry. Nechybí sebekritičnost ani životní moudra (u sportovní literatury časté), která ale zapadají do kontextu toho, co autorka v průběhu života zažila, a tak místo patosu, kam by tyto pasáže mohly snadno zapadnout, dodávají knize spíše punc „kniha napsaná od (běžeckého) srdce“. Hodnotím jako člověk, který Lenku osobně nezná, ale již se s ní setkal ve starotvním poli několika stovek. Nic takhle dlouhého, jako je Cesta SNP, jsem neběžel, ale určitou představu mám.
Zmatečné a sebestředné: autorku neznám a z knihy jsem ani nepochopila, co je zač, že je tak mediálně známá, a co tím chtěla dokázat, že její nápad měl takovou podporu u lidí. O samotné cestě jsem se moc nedozvěděla, stále se přeskakovalo na jiná dobrodružství z dřívějška, a vždy to bylo "já, já, já". Fotky bez popisků byly nanic, a stále v popředí autorka, namalovaná a načesaná, ale vždy se širokým úsměvem a skoro vždy nalehko a v pohybu.
Kniha mi nedala vůbec nic, škoda. 50%
Štítky knihy
sport Slovensko, Slovenská republika běhání, běh turistika SNP - Slovenské národní povstání turistické trasy pěší turistika
Lenku už nějakou chvíli sleduju na instagramu a má můj neskutečný obdiv za to, co zvládla a dokázala. Přiznám se ale, že jsem se v knize trochu ztrácela. Pro mě spíše skrovný popis na trase SNP se mísil s filozofickými a motivačními myšlenkami. Občas se našla zmínka o nějakém dřívějším trailu nebo historická fakta. Než jsem se začetla do jednoho, už tam bylo druhé. Kniha by na mě asi působila autentičtěji, kdybych ji četla v originále. Druhý díl si ale taky přečtu.