Najšťastnejší človek na Zemi
Eddie Jaku (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470596/bmid_najstastnejsi-clovek-na-zemi-gnR-470596.jpg
5
1120
1120
Eddie Jaku sa vždy považoval v prvom rade za Nemca, až potom za Žida. Bol hrdý na svoju krajinu. Všetko sa zmenilo 9. novembra 1938, keď ho nacisti zbili, zatkli a odvliekli do koncentračného tábora. Počas nasledujúcich siedmich rokov Eddie denne čelil nepredstaviteľným hrôzam. Najskôr v Buchenwalde, potom v Auschwitzi a nakoniec počas nacistického pochodu smrti. Prišiel o rodinu, priateľov aj svoju vlasť. Eddie však prežil, a tak si slávnostne sľúbil, že sa bude každý deň usmievať. Dnes verejne rozpráva svoj príbeh, delí sa s poslucháčmi i čitateľmi o svoju múdrosť a žije najlepšie, ako vie. Vzdáva tým hold všetkým obetiam holokaustu a verí, že je „najšťastnejším človekom na zemi“. Eddieho biografia vyšla v roku 2020, keď autor dovŕšil sto rokov. Je to silná výpoveď plná bolesti, no v konečnom dôsledku aj nádeje, príbeh o tom, ako možno nájsť šťastie aj v tých najtemnejších časoch. Kniha Eddieho Jaku sa dostala do užšieho výberu nominácii v kategórii literatúra faktu na ocenenie Indie Book Awards 2021 pre výnimočné nezávisle vydané knihy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
Asi bych si tuto knihu nebýt výzvy u knižních závisláků nevybrala. Jelikož toto téma není nic moc pro mou citlivou duši. A musím fakt říct, že jsem měla co dělat, abych se u pár kapitol nerozbrečela. Kecám u jedné jsem brečela jak malá holka.
Fakt mě kniha rozložila natolik, že jsem hltala každé jeho slovo. Opravdu příběh, který vezme za srdce a už nepustí. Člověk si pak uvědomí spoustu věcí a pocítí nehoráznou vděčnost, za co má a kde právě žije. Opravdu bych doporučovala každému, aby si tuhle knížku přečetl. Jinak knihu hodnotit než pocitově nebudu, nejsem knižní kritik. Je to skutečný příběh člověka, kterému je sto let a zaslouží si uznání, že dokázal to, co dokázal.
Smekám.
Díky Eddie Jaku.
Ač je to neuvěřitelně náročné čtení na psychiku, přečetla jsem to za jediný večer. Byly slzy smutku, bylo nepochopení absence lidskosti, ale na konci byl i úsměv (což pravděpodobně bylo záměrem knihy). Doporučuji všema deseti.
Za takto osobni a neskutecne drasajici vzpominky, o ktere se pritel Eddie podelil s celym svetem - nikoliv aby plakal, ale aby oslavoval zivot a jeho krasy - nelze dat jinak nez 5*
Nesmi byt zapomenuto!
Toto téma bežně nevyhledávám. Ke knížce jsem se dostala v rámci výzvy a společného čtení Knižních Závisláků.
Přečteno za odpoledne. Opravdu silný příběh. Nedokážu si ani představit ty hrůzy, kterými Eddie musel projít. Hrdý Němec a až potom Žid, ale v očích Němců Žid a v očích ostatních Němec.
Neuvěřitelná vůle k životu a rozhodně teď mám o čem přemýšlet.
5*
(SPOILER) Neváhala bych knihu zařadit do povinné četby. To byla snad nejhezčí kniha o tom nejhnusnějším tématu, co jsem kdy četla. Eddie zemřel asi týden poté, co jsem knihu dočetla. A musím říct, že ten pán byl neskutečný člověk, především proto, že dokázal odpustit. Je potřeba o tomto neustále hovořit, protože je dosto možné, že např. v Sin-ťiangu se momentálně děje něco podobného s Ujgury. Kniha je velmi čtivá, opravdu jednoduše napsaná a vyloudila mi úsměv na tváři i přes to, jak závažné to bylo téma. Mimochodem Eddie byl vlastně neuvěřitelný klikař, když ho například několikrát dovedli až před plynovou komoru a chvilku předtím ho zase odvedli zpět. Nebo to, že vážil 27kg a přesto se dožil stovky. Svět potřebuje více Eddie Jaku :)
Knihu bych rozhodně zařadila mezi ty, které by si měl každý přečíst. Je to silný příběh a každý si z té knihy něco odnese. Toho, jenž přežil takové nepředstavitelné hrůzy, které Eddie popisuje a našel vůli žít dál a ještě se o tyto zážitky podělit s ostatními, nezbývá než obdivovat. Knihu velmi všem doporučuji.
Poutavé vyprávění o hrůzách holocaustu, které autor sám zažil, a krásný závěr, s plno povzbuzujícími myšlenkami, které platí v každou dobu
Příběh je vyprávěn neskutečně čtivě, navíc máte pocit, jako by to vyprávěl Eddie vám osobně. Byť se jedná o příběh z pekel, tak se to četlo krásně, protože Eddie zapomněl v kapitolách sdělit i něco pozitivního. Obdivuji jeho postoj k celé věci a jak se z toho dokázal dostat. Neskutečné díky za všechny, kteří se rozhodli svůj příběh povědět...
Jestli hledáte knihu s tematikou Holocaustu, ale máte pocit, že nemáte dost silný žaludek na všechny ty hrůzy, tak tahle kniha je pro vás ideální. Dozvíte se to důležité, ale nebudete muset knihu odložit, abyste si to potřebovali v hlavě zpracovat nebo vydechnout.
Osobně si myslím, že tahle kniha by byla i krásná v povinné četbě... zajímavá, čtivá a poměrně krátká.
Válku v koncentračních táborech přežili jen opravdu silné osobnosti. Mají můj hluboký obdiv, věřím, že jim nic jiného nezbývalo, žít ze dne na den, ale v tak příšerných podmínkách a bolestech a hladu, že to nepochopím, jak to dokázali.
Pan Eddie napsal knihu krásně. Nic nového jsem se moc nedozvěděla, protože už jsem četla spoustu knih o holocaustu. Ale každá kniha má trochu jiný příběh, každá mě velmi zasáhne a ptám se jako hlavní hrdina Proč? Jak může jeden člověk druhému dělat takové věci?
Čtěme takové knihy, je to potřeba!!!
Jak už tu mnohokrát zaznělo, kniha je navzdory tématu pozitivně laděná. Řekla bych stejně jako její autor Eddie, aspoň z fotek mi připadá jako někdo, o kom byste prohlásili, že je jako "sluníčko".
Tak proč ubírám na hodnocení?
Zážitky jsou popisovány poněkud trhaně. Něco zajímavého nebo důležitého se stane, ale bližší informace nedostanete. Často si vzpomínky trochu protiřečí, jednou se něco dělalo tak, příště to bylo nemyslitelné. Lidé, kteří byli na pokraji smrti jsou později zdraví, bez následků.
Mátlo mě to, jsem o věcech zvyklá hodně přemýšlet a když něco nesedí a odpověď proč? navíc chybí, není to komfortní.
Ale abych neskončila negativně, kniha se čte dobře, lehce, takže není důvod k nepřečtení
Pro ty, kteří přijali knihu jako ČTENÁŘSKOU VÝZVU jen malé upozornění. Autor se narodil až PO 1. Svět. Válce, ale knihu lze zařadit do kategorie zemřelých autorů, nebo mezi skrývající se hlavní hrdiny, popř. Mezi lit. faktu,
Ze začátku jsem se do knihy nemohla pořádně začíst, přišlo mi to ploché a jakoby pohádkové.... vzhledem k tomu, že na téma holocaustu mám načteno už opravdu hodně knih, z nichž dost bylo syrově drsných až přímo neuvěřitelně drastických mi tato knížka přišla prostě slabá... nicméně tento můj pocit se s pokračující četbou knihy vzdaloval a řádky, které popisují Eddiho život po válce mi daly pochopit, jak to vlastně starý pán měl poskládáné. Klobouk dolů před ním, klobouk dolů před tím, že přes všechno co jeho tělo bylo nucené vydržet se dožil 101,5 roku. Wau!! Kniha má v sobě velké poselství a mnoho neuvěřitelně silných myšlenek... Přečtěte si ji a zamyslete se. Určitě budete vědět nad čím.
Kniha na mě velice zapůsobila . O to více , že ji donesl syn ze školy, kde poprosil svou učitelku, zda by mu ji půjčila . Zaujalo ho, když jim z ní četla úryvek . Pak mi příběh začal vyprávět a tím se mi kniha dostala také do ruky . Teď sdílíme myšlenky a dojmy z té knihy spolu. Velice mě ten příběh emočně zasáhl a jsem vděčná , že i mého syna
Knihu jsem se rozhodla přečíst jen díky společnému čtení u Dobrovského. A jsem jím opravdu vděčná. Snad se to chytne a udrží !
Každopádně jsem o knize slyšela ze všech stran a tak jsem měla samozřejmě obrovská očekávání.
Ta se ale nenaplnila.... 150 stránek jsem si říkala, že tomu vlastně ani nevěřím. Je to napsané, jako smyšlený příběh. Ale pak jsem se nad tím zamyslela... a měla jsem vlastně pravdu.
Nikdy nedokážu pochopit, jaké to bylo si zažít holocaust, přežít ho a naučit se s tím vsím žít a znova se začlenit do společnosti. I když se snažím vžít se do situace, ale nejde to.
Ano, četla jsem knihy o druhé světové válce, holocaustu a pod. hodně knih. A ano, některé ve mě zanechali mnohem hlubší zničující pocity. Tohle ale od této knihy nečekejte.
Tahle kniha , i když vypráví hrozně smutný příběh, je protkána už od prvních slov pozitivním myšlením. Začíná to velmi nenápadně, ale nakonec jde vidět, že pán Eddie byl opravdu silný a schopný muž! A ač jsem z jeho životního příběhu ze začátku nebyla nadšená. Tak po dočtení jsem zůstala sedět smutná, rozebraná, ale tak nějak šťastná. Za to, že se Eddie nebál vydat svůj životní příběh a hlavně se nebál žít ! Děkuju za takovou knihu, která mi dokázala něco dát.
Na tuto knihu jsem se těšila, přečetla jsem na ni několik skvělých recenzí a proto jsem asi čekala mnohem víc. Kniha se čte hezky, není příliš dlouhá, přečetla jsem ji za večer. Popisuje životní příběh Eddieho, který přesto, že zažil mnoho špatného, dokázal být šťastný. Myslím, že je důležité na téma Holocaustu nezapomínat a každá kniha, která vyjde je připomínkou toho, co už se nikdy nesmí opakovat. Ale upřímně - už jsem četla mnohem lépe napsané knihy.
Není co dodat. Snad jen obdiv člověku, který po všech hrůzostrašných událostech svého života našel svůj životní smysl. Smysl rozdávat úsměvy, radost a štěstí. Reálný popis toho, co dokáže schopný manipulativni jedinec vyvolat za zvěrstva. Jak člověk dokáže jinému ublížit, ponížit, zlomit duši a poslapat lidskou důstojnost. Avšak i přesto tento člověk vyprávějící svůj příběh o přežití holokaustu zůstal lidskou a laskavou bytostí. V životě se mu nakonec dostalo tolik štěstí, že byl ochoten se podělit s ostatními. Jsi úžasný člověk Eddie.
Knihu jsem si pořídila v rámci společného čtení a od první stránky jsem zklamaná. Tento druh literatury normálně nečtu (v tomto žánru nedám dopustit snad jen na mého milovaného Arnošta Lustiga), ale bohužel mi to přijde psáno jako slohovka žáka druhého stupně. Možná je to i špatným překladem, občas jsou tam krkolomné věty, ale za mě fakt ne. Eddie Jaku si určitě prožil těžký život, nechci to v žádném případě zlehčovat, ale ne každý má ten dar psát. Jen mi přijde, že toto téma (holocaust), teď prostě frčí, tak se vydají kdejaké vzpomínky. Mám jako e-knihu, tak po přečtení s lehkým srdcem smažu.
Toto je příběh o muži, který přežil válku a Osvětim.
Viděl hrůzy holokaustu, přišel o rodiče, příbuzné, přátele.
Viděl jak se lidé změnili ve zrůdy.
Možná si řeknete, že takových jste už četli mnoho, ale Eddie přežil a dokázal jit dál.
Dokázal mít rodinu, lásku, vnoučata a radost ze života, z práce.
Radost z každého dne.
To je něco, co ani dnes plno lidí neumí..
Měj vždy hodně lásky a o ni se chtěj podělit, mnoho zdraví a snaž se ho uchránit, a mnoho dobrých přátel, kteří vzdy tě budou hájit.
Tato kniha vypráví příběh Eddieho, který si prošel peklem a i přesto všechno se rozhodl, že se po zbytek života bude usmívat. Od téhle knihy jsem měla vysoká očekávání, ale že se naplní až tak moc, jsem nečekala.
Kniha je sice o holokaustu, ale nejen o tom, je plná optimismu, lásky a radosti ze života. Eddieho život nebyl jednoduchý, prošel si několika koncentračními tábory až skončil v tom úplně nejhorším, v Osvětimi. I tady ale dokázal najít něco, kvůli čemu chtěl přežít. Zvládl i pochod smrti a dokázal čelit nástrahám života po válce, kdy to pro nikoho nebylo snadné, ale lidé, kteří přežili koncentrační tábory, to měli ještě těžší. Eddie dokázal o této době vyprávět takovým způsobem, který mě úplně dostal. Nedokážu to ani slovy popsat, jak moc se mi tahle kniha dostala pod kůži. Plakala jsem, usmívala jsem se, trnula jsem hrůzou, aby mě Eddie v další chvilce uklidnil, že to bude dobré.
Neskutečná kniha, která mě svou laskavostí a syrovostí dostala. Doporučuju také kouknout na Eddieho řeč na TEDx.
Sama bych se do teto knihy nepustila,cetla jsem v ramci spolecneho cteni.
Pribeh je to silny,na druhou stranu o koncentracnich taborech a zivotech lidi,kteri v nich byli nuceni zit, se najdou urcite lepsi knihy,vice popisne,literarne kvalitnejsi. Ale co v knize stoji za to je,jak se se svym zivotem dokazal Eddie vyporadat a jaky odkaz predava dal.