Najšťastnejší človek na Zemi
Eddie Jaku (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470596/bmid_najstastnejsi-clovek-na-zemi-gnR-470596.jpg
5
1120
1120
Eddie Jaku sa vždy považoval v prvom rade za Nemca, až potom za Žida. Bol hrdý na svoju krajinu. Všetko sa zmenilo 9. novembra 1938, keď ho nacisti zbili, zatkli a odvliekli do koncentračného tábora. Počas nasledujúcich siedmich rokov Eddie denne čelil nepredstaviteľným hrôzam. Najskôr v Buchenwalde, potom v Auschwitzi a nakoniec počas nacistického pochodu smrti. Prišiel o rodinu, priateľov aj svoju vlasť. Eddie však prežil, a tak si slávnostne sľúbil, že sa bude každý deň usmievať. Dnes verejne rozpráva svoj príbeh, delí sa s poslucháčmi i čitateľmi o svoju múdrosť a žije najlepšie, ako vie. Vzdáva tým hold všetkým obetiam holokaustu a verí, že je „najšťastnejším človekom na zemi“. Eddieho biografia vyšla v roku 2020, keď autor dovŕšil sto rokov. Je to silná výpoveď plná bolesti, no v konečnom dôsledku aj nádeje, príbeh o tom, ako možno nájsť šťastie aj v tých najtemnejších časoch. Kniha Eddieho Jaku sa dostala do užšieho výberu nominácii v kategórii literatúra faktu na ocenenie Indie Book Awards 2021 pre výnimočné nezávisle vydané knihy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Happiest Man on Earth
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Na přečtení knihy jsem se nechala nalákat kvůli mnoha důvodům- hezká obálka, pozitivní název a taky hezké hodnocení nejenom na databázi, ale i v mém okolí. Navíc se mi hodila do čtenářské výzvy.
Ale samozřejmě jako všechny typy těchto knih, které posledních pár let vyšly, se jedná dle mého o zcela prvoplánově napsané příběhy. Bohužel. Opravdu nebylo řečeno doslova nic, co by nebylo řečeno ve všech tatérech, cilkách, porodních dam, houslistů a dalších povoláních a jmen z Osvětimi. Vůbec nechci znevažovat závažnost a ponaučení těchto příběhů, je dobře, že se o tom mluví, kvůli minulosti i budoucnosti, ale za mě je to pořád dokola stejný příběh i zpracování. Prostě nic nového, co by mě nějak ovlivnilo a říkala jsem si WAU TO JE PŘÍBĚH! Ale je to příběh, kdy jsem si s hlavní postavou ani její rodinou, případně někým jiným nedokázala nějak navázat vztah nebo spojení. Nerozporuji ale, že vypravěč je silná osoba, která zažila něco, co my snad nikdy nepocítíme.
Abych nebyla jen negativní, kniha se docela snadno čte, příběh opravdu není komplikovaný a v knížce se objevuje pár hezkých pasáží:
SPOILER/ Úryvek:
To samé platí o každé práci, kterou vykonáváš.
Jsi učitel? Každý den obohacuješ životy mladých lidí! Jsi šéfkuchař? Každé jídlo, které uvaříš, přináší světu potěšení! Možná svou práci nemiluješ, možná jsi obklopen lidmi, se kterými se těžko spolupracuje. I tak děláš důležité věci, svou troškou přispíváš světu, ve kterém žijeme. Na to nesmíme nikdy zapomenout. Tvé dnešní úsilí bude mít dopad na lidi , které nepoznáš. Je na tobě, jestli ten vliv bude pozitivní, nebo negativní. Každý den, každou hodinu si můžeš vybrat, zda budeš jednat tak, aby to druhým pomohlo, či je to potopilo. Volba je snadná. A je na tobě.
Nemohla jsem rok 2022 začít lepší knihou. Tohle byl totiž tak hezký, procítěný příběh. Snad poprvé jsem se setkala s druhou světovou válkou v knize, přičemž jsem nakonec byla tak inspirovaná a celkem i nabuzená.
Jsou tam popsány hrůzy koncentračních táborů, hrůzy režimu, hrůzy transportů atd. Ale zároveň je to vyprávěno tak, že nám to má dát to pozitivní. Že se vlastně máme radovat, protože Eddie se taky raduje, a přitom Eddie je ten, který si tím vším musel projít.
Je to psáno čtivým způsobem, a člověk to má za chviličku zhltnutý. Cítila jsem, jako bych byla součástí toho vyprávění, součástí příběhu. O něco víc emočnější je to možná i díky faktu, že Eddie Jaku nás loňský rok opustil.
Myslím si, že by tato kniha mohla patřit mezi ty, které by si mohl každý alespoň jednou za život přečíst.
Knihám na téma holocaust se vyhýbám, ale tentokrát jsem udělala výjimku a rozhodně nelituji. Ještě dlouho budu obsah zpracovávat.
Těžké téma zpracováno lidsky. Bolest, hrůza, paleta emocí a nosné myšlenky.
Kniha o holocaustu, a přitom plná optimismu a naděje. Eddie Jaku bezpochyby prožil jednu z nejstrašnějších hrůz, které lidé spáchali na jiných lidech. Jeho vyprávění z válečné doby popisuje jednu děsivou a nespravedlivou událost za sebou. Na rozdíl od jiných výpovědích se ale celou knihou vine linka přátelství a drobných činů pomoci, které Eddimu pomáhají nejenom přežít fyzicky, ale především psychicky.
Cenná je také výpověď o době, která následovala bezprostředně po válce a která všem přeživším přichystala další, neméně těžkou zkoušku v podobě střetávání s přetrvávajícími antisemitskými názory, vyrovnání se se ztrátou rodiny a znovunalezení radosti ze života. Eddie Jaku i z této zkoušky vyšel jako psychicky silný muž, který, byť pachatelům nikdy neodpustil, se nenechal sžírat nenávistí a rozhodl se prožít život, jak nejlépe mohl.
Začnem vizuálom. Všimli ste si čo drží Eddie v rukách? Opasok...v knihe nájdete aj dôvod, prečo drží v rukách práve ten. Tento 101-ročný deduško s priateľskými očami sa rozhodol podeliť o svoju životnú cestu. Nie pre slávu,pre peniaze,ale preto,aby každá jedna obeť holokaustu nebola zabudnutá. Abraham Jakubowicz(s týmto menom prišiel na svet)sa narodil ako hrdý Nemec a miloval svoju rodnú zem. Avšak v roku 1933, keď sa Hitler dostal k moci,Nemecko ovládol antisemitizmus. Abraham mal zakázané chodiť do školy,ale jeho otec mu vybavil doklady-zrazu z neho bola nemecká sirota a pokračoval v štúdiu na škole vzdialenej 9 hodín cesty od rodiny v Lipsku. Úspešne doštudoval v roku 38, síce pod falošným menom. Bez rodiny. V škole netušil, čo sa deje v krajine a zatúžil po domovine. Kúpil si lístok na vlak a to bola jeho osudová chyba…
Čo sa dialo ďalej,si prečítajte. Nie zo zvedavosti,ale preto, že Eddie je naozaj múdry muž. Nezvyknem si lepíkovať,ale v tejto knihe sa striedajú krásne a hlboké myšlienky so zážitkami, ktoré by bolo lepšie nezažiť.
Kniha je rozdelená do 15.kapitol, každá rozpráva úsek Eddieho života. Pre mňa bol najemotívnejší moment knihy,kde po vojne v nemocnici nedávali Eddiemu veľkú šancu na prežitie. Nakoniec je tu(pár dní po dočítaní pán Eddie umrel X( ) vo veku nádherných 101 rokov. Jeho dvaja synovia ani dlho nevedeli, že prežil hrôzy 2.sv.vojny. K tomu povedal: "Mnohí príslušníci mojej generácie vychovali svoje deti s tieňom tejto nenávisti a strachu. Deťom nijako neprospieva, keď budeme učiť, aby sa báli. Je to predsa ich život! Mali by oslavovať každú minútu. Priviedli sme ich na svet, musíme ich podporovať, pomáhať im a nie podrážať nohy negatívnym myslením…. neberme slobodu svojim deťom."
Kniha mě nezaujala ani v rámci tématu ani v rámci stylu. Tímto hodnocením nijak nezpochybňuji co autor zažil a specielně za jeho charakter jsem dala o hvězdu navíc, jeho osobnost je totiž to jediné co z této knihy dělá čitelnou věc.
Tato knížka je plná bolesti. Ale také naděje, lásky a přátelství. Určitě mi dala podněty, nad kterými se člověk má zamyslet. Eddie bude v mé hlavě dlouho, asi spíš navždy. Úžasná kniha! Daleko lepší než něco na osobní rozvoj. Tady si člověk uvědomí, co je opravdu důležité a jaké máme štěstí, kde žijeme.
Sami jsme bezbranní, ale společně jsme silní.!!
Na téma holocaust jsem přečetla spoustu knih, tahle mě zasáhla úplně jinak..
Člověk nedokáže pochopit kolik zvěrstva se událo a TI LIDÉ byli stále silní a věřili, že to zvládnou,...že to přežijí..
Eddie byl výborný vypravěč (spisovatel), knihu jsem přečetla za jediný večer.
Není to zdaleka první kniha s touto tématikou, kterou jsem četla. A stejně jsem měla stažené hrdlo a spolu s autorem přemýšlela jak mohou být lidé k druhým tak neskutečně nenávistní a krutí. A tak prosím slovy autora i přes nejrůznější příkoří, které nám život nachystá “nezapomínejte být každý den šťastní a buďme světu přítelem”.
Kniha o něčem, co se člověkovi nemá číst dobře. Ale Pan Eddie Jaku a překladatel odvedli výbornou práci. Kniha se četla naprosto úžasně, hltal jsem stránku za stránkou. Člověk se dobrou formou dozví věci, které mu o tomto tématu ve škole neřekli nebo si ty informace líp uspořádá.
Kniha od Eddieho je o přátelství v těch nejtěžších chvílích, naději, která doslova umírá úplně jako poslední. Je plná síly, odvahy a lásky k rodině.
Každý, kdo si tímto peklem prošel, si zaslouží obdiv, úctu a může být vzorem nám všem. A Eddie je bezpochyby jedním z nich.
Ke všem, kteří mají odvahu podělit se o hrůzy, které zažili, chovám velikou úctu. Proto bych si netroufla knihu kritizovat. Na toto téma jsem toho přečetla už opravdu hodně. Velmi zajímavé je pro mě porovnání, když svůj příběh vypráví žena, nebo muž.
Krásně napsaný těžkých a smutný životní příběh se šťastným koncem. Neumím si vůbec představit "to zlé a ošklivé".
Eddie už mezi námi není a o to více si musíme vážit jeho přátelství prostřednictvím knihy, je to VZKAZ! Jen se každý nad světem i sebou zamysleme.... děkuji velice Eddiemu i všem lidem s dobrým srdcem.
Pohlazení po duši, které občas potřebuje každý z nás bez ohledu na náturu. Příběh Eddieho je během války plný zvratů, utrpení, naděje a přátelství. Z knihy by byl rozhodně skvělý film.
Nejcennější jsou na Eddieho výpovědi ty malé skutky, které dělal, nebo hodnoty, za kterými si stál i na pokraji smrti, vysílený a zlomený. Protože laskavost, trocha pomoci druhému, to jsou možná ty nejzákladnější věci, které z dnešní sprinterské doby mizí s děsivou rychlostí. Útlá knížka připomínající, co je důležité a že chuť žít se dá najít i když už to vypadá, že není co hledat.
Prekrasna kniha! Moc doporucuji!
Je neskutecne, cim vsim si Eddie prosel a jak i pres to vsechno k nikomu necitil nenavist a dokazal zit nadherny zivot.
V dnesni dobe kdy mame vseho dostatek a porad nejsme s nicim spokojeni se ptam, co se s nami stalo. Jsem vdecna za to, ze tato kniha JE.
Piše úsečně, leč jasně. Přímo a bez okolků. To co prožil velmi těžko pochopím. Přítel Eddie ve mě zanechal nesmazatelnou stopu a otevřel oči. Děkuji.
Medzinárodný deň pamiatky obetí holokaustu je práve dnes, 27. januára. Viem, že nie každý číta knihy, ktoré hovoria o holokauste, ale je to téma, na ktorú sa nesmie zabudnúť.
„Tam, kde je život, je aj nádej.“
Eddie Jaku, vlastným menom Abraham Jakubowicz sa narodil v roku 1920 v Nemecku a ako storočný sa vo svojej autobiografii podelil o spomienky a skúsenosti. Nedá sa pri čítaní nemať hrču v hrdle, veď zažil príšerné veci počas druhej svetovej vojny v koncentračných táboroch Auschwitz a Buchenwald, aj mimo nich, a napriek všetkému sa rozhodol po útrapách žiť naplno. Zvolil si šťastie...
Túžil, aby bol svet lepším miestom, aby sa čítaním tejto knihy vzbudila ľudskosť, a aby sme sa nevzdávali nádeje. Rodina a priatelia sú najdôležitejší, na nich najviac záleží. Možno sú to maličkosti, z ktorých sa oplatí tešiť, no robia život krásnym. Objať rodičov, kým sa dá, príbuzných, súrodencov, stráviť čas s priateľmi, ktorým na vás záleží, byť s milovanou osobou, vidieť vyrastať vlastné deti, vzdelávať sa.
Nebáť sa byť láskavý a slušný aj v temnote, v čase, kedy sa to zdá nemožné. Lebo šťastie má každý vo svojich rukách, je v rukách, tých, ktorých milujeme, znásobuje sa, keď sa delíme.
Kniha je krátka, ale plná ľudskosti. Vznikla za tých, ktorí nehovoria za seba.
Ďakujem za tvoj príbeh, môj nový priateľ!