Náměsíčníci: Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce
Christopher Clark
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401471/bmid_namesicnici-jak-evropa-v-roce-1914--lJl-401471.jpg
5
42
42
Okamžiky, v nichž Gavrilo Princip přistoupil k automobilu, který zůstal bezmocně stát na místě, a zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda i jeho choť, snad patří k nejosudnějším v celém novověku. Teroristický čin ohromující účinnosti dosáhl svého cíle - původně chtěl osvobodit Bosnu od habsburské vlády a nakonec vytvořil silné moderní Srbsko, ale zároveň způsobil pád čtyř významných impérií, smrt milionů lidí a zkázu civilizace. Hrozné následky zřetězení událostí, jež ten čin rozpoutal, jsou dobře známé, zato faktory, jež způsobily, že zdánlivě prosperující a samolibá Evropa nedokázala odolat důsledkům zmíněného atentátu, jsou mnohem méně zřejmé a sporné. Christopher Clark v knize Náměsíčníci líčí, jak došlo k vypuknutí první světové války a jaké byly její příčiny. Práce čerpá z četných nových pramenů, ukazuje Evropu, jež se velice liší od obrazu, jaký známe, a soustřeďuje pozornost na Srbsko a Balkán. Clark začíná zavražděním srbského krále Alexandra I. v roce 1903 a konstatuje, že tehdejší Evropa nebyla, alespoň jak nám to někdy připadá, dnešním ostrovem záviděníhodné stability, nýbrž ji sužovaly chronické problémy. Veskutečnosti se poté, co Německo roku 1890 odmítlo prodloužit platnost zajišťovací smlouvy s Ruskem, postupně změnila z multipolárního světa 80. let 19. století v bipolární systém rozdělený ve dvě aliance - Dohodu, uzavřenou Francií a Ruskem, k níž se později volně přidružila Velká Británie, a Trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a jejich nespolehlivého spojence Itálie - v svět plný terorismu, bojechtivosti a nestability, v němž se „volná síť aliancí na Evropském kontinentu zapletla do konfliktů, jež se odehrávaly na Balkáně“, což dodalo sarajevskému atentátu vpravdě seizmickou sílu, a který politicky řídila řada neuvěřitelně neschopných politických představitelů. Autor odhaluje, že se muži, kteří vládli Evropě a pyšnili se svou moderností a rozumností, chovali jako náměsíčníci, potáceli se od jedné krize ke druhé a nakonec sami sebe přesvědčili, že jediným východiskem je válka. Christopher Clark ve své obsažné a převratné studii boří zavedené mýty a líčí, jak došlo k vypuknutí první světové války a jaké byly její příčiny. Práce čerpá z četných nových pramenů, ukazuje Evropu, jež se velice liší od obrazu, jaký známe.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2019 , Tomáš KrsekOriginální název:
The Sleepwalkers: How Europe Went to War in 1914, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha by si zasloužila poloviční stopáž. Přišlo mi, že pán neumí vypichnout to důležité, a tak tam projistotu dal uplně všechno. 200 stránek čtete jenom o tom, co se dělo na balkáně. A když už se konečně dočtete k onomu atentátu, tak zjistíte, že je před vámi ještě dalšich 200 stran. Odloženo na neurčito.
Naprosto skvělé. Za nejtragickokomičtější považuji stav, kdy všechny zúčastněné strany pouze tvrdily, že reagují na cizí agresi a že se jen a jen brání.
Tahle kniha je opravdu pecka. Četlo se to báječně. U některých kapitol bych ani nevěřil že popisují 120 let staré události. Ruský imperialismus a Srbský nacionalismus stále ještě rezonují v obou národech. Tak doufejme, že nezpůsobí žádný další průšvih.
Rozsáhlá a fakty nabitá kniha o dění v Evropě především po roce 1900 a příčinách vzniku I. světové války. Nic lepšího na toto téma nebylo a ani nemohlo být napsáno - Clark v knize zachycuje všechny významné politické i společenské události, vytváří psychologické profily jednotlivých aktérů a snaží se přiblížit náladu v jednotlivých zemích. Balast tam nehledejte, svůj rozsah si obhájí neuvěřitelným výčtem faktů až je s podivem, jak něco takového může dát jeden člověk dohromady.
Po přečtení je rozhodně nutné přehodnotit všeobecně přijímaný narativ o bezvýhradné vině Německa za rozpoutání konfliktu. Autor se nesnaží na někoho ukazovat prstem, podíl větší nebo menší měly všechny zúčastněné strany.
V dnešní době kniha ještě aktuálnější, než v době svého vzniku. Člověk si zase znovu uvědomí, jak moc odtržené od reality je to, co se učí u nás na škole v rámci výuky dějepisu. Že jde jen o selektivně vybraná fakta a z nich seskládanou národní mytologii. A že jiné národy mají své zcela jiné verze historie. A také to, že vlastně celou dobu se učí jen české dějiny, protože zmínky o dění v jiných zemích jsou vždy jen výběrové, ve vztahu k našim dějinám. Rozhodně by stálo zato zařadit do výuky alespoň balkánské války 1911/1912. A naopak bych klidně vypustil dějiny pravěku, kterým se věnuje jeden rok na druhém stupni a druhý rok na SŠ.
Uff, po 3 měsících dočteno. Kniha je bezesporu výborně napsaná, přináší zajímavý pohled na rozpoutání 1.světové války. Četla se mi hlavně ze začátku dost obtížně, ale to není chyba knihy, ale moje. O období před 1.světovou válkou ( myslím období let 1880-1910), tolik toho nevím a to mě doběhlo. Každopádně mezery v historii si výhledově doplním a za pár let se knize ráda vrátím.
Tak tohle opravdu stalo za to. Ano, v mém případě to byla jízda na hodně dlouhou trať - některé kapitoly měly spád, jako kdyby se to dělo právě teď, jiné zase velmi hutně popisovaly kdo, co, kdy a jak, u těch jsem se vždy trochu zasekla.
Ale celkový dojem je výborný, konečně jsem na jednom místě získala ucelený přehled o důvodech vzniku první světové války. A že v tom Němci a Rakušané nebyli tak úplně sami, že si za to mohly v podstatě všechny ústřední mocnosti Evropy, vnímám jako velmi sympatickou a svým způsobem i konečně smysluplnou interpretaci.
Jediná výtka je k překladu - takhle skvělá kniha by si jistě zasloužila lepší, občas to na mě působilo, jako když se překladatel ztratil v záporech a druhý odstavec pak občas negoval ten první.
Tak to byla jízda! Na to že se jedná o perfektně ozdrojovanou a obornou historickou monografii, není to v žádném případě suché čtení! Autor má nesporný vypravěčský talent a vykresluje tak živý obraz jednotlivých postav (a postaviček) a událostí konce "dlouhého století". A ten obraz je rozhodně jiný a snad i pravdivější, než jaký malují středoškolské učebnice historie ještě teď poznamenané poválečnou "propagandou" vítězů a ČSR. P.S. Už tehdy působila představa "slovanské vzájemnosti" jako strašný bullshit. O to víc nechápu ty lidi, kteří se něčím takovým dokáží ohánět ještě dneska.
Studie o příčinách Velké války, která bortí zavedené interpretace o výlučné vině Německa. Politici již léta vytvářeli situaci, která je v létě 1914 kunderovsky přerostla, udělala z nich pouhé statisty, kteří jen bezmocně sledují vývoj, který nezadržitelně spěje ke katastrofě.
Chtěl jsem se něco dozvědět, o příčínách vzniku I. světové války. Asi jsem si nemohl vybrat vhodnější knihu. Knize hodně pomohlo, že autor není Evropan.
Veľmi obsiahle a fundované pojednanie o príčinách prvej svetovej vojny. A jedná sa o pohľad značne netradičný, avšak určite nie kontroverzný či dokonca nesprávny. Pri čítaní knihy môžme nadobudnúť dojem, že autor (mimochodom britský) straní Nemecku a naopak hľadá vinu za rozpútanie vojny predovšetkým na strane Dohody. Tak jednoduché to však rozhodne nie je. Predovšetkým sa musí čitateľ vysporiadať s mnohými svojimi zaužívanými názormi, vedomosťami ale i predsudkami. Predsa len je mnoho desaťročí zaužívaný názor, že malé Srbsko sa stalo obeťou skostnatelej a spiatočníckej C. a K. monarchie, cisárske Nemecko čakalo len a len na zámienku, aby mohlo povaliť zaužívaný poriadok v Európe, a ostatné mocnosti boli na strane dobra a všemožne im vzdorovali. Holt, históriu často píšu víťazi.
Autor ponúka v knihe trochu iný obraz a buduje ho od základu a veľmi poctivo. Snaží sa nepozerať na vtedajšiu dobu optikou neskorších tragických udalostí, ale pohľadom vtedajších politikov, diplomatov, armádnych funkcionárov ale i novinárov a verejnej mienky. Nikto z nich netušil, k akým dôsledkom ich politika Európu privedie. Napríklad Srbsko nebolo obeťou, bolo primárnym agresorom, šovinistickým a poloteroristickým štátom túžiacim po veľkosrbskej hegemónií na Balkáne. Rakúsko-Uhorsko a Nemecko taktiež neboli hlavní hýbatelia udalostí, v podstate boli často v ich vleku. Kto najviac šľapal v prevojnových rokoch na plyn, boli dohodové veľmoci Francúzsko a Rusko. Francúzsko netúžilo po ničom tak veľmi, ako po návrate strateného Alsaska - Lotrinska. Súčasne sa snažilo zosnovať sieť obrany proti hospodársky a vojensky sa vzmáhajúcemu Nemecku. Rusko bolo zase dlhé desaťročia posadnuté ovládnutím tureckých úžin Bospor a Dardanely. Cestou k tomu mal byť zásadný ruský vplyv na Balkáne, kde sa ovšem stretal so záujmamy Rakúska-Uhorska. Hlavným koňom, na ktorého Rusko vsadilo, bolo práve Srbsko. To potom, s východnou veľmocou za chrbtom bolo čím ďalej trúfalejšie a čím ďalej očividnejšie šlo za svojim cieľom nie menším ako Veľké Srbsko.
Takže autor nesníma úplne vinu z Nemecka, avšak podstatnú jej časť prisudzuje i dohodovým mocnostiam, predovšetkým Rusku a Francúzsku. Mimochodom Francúzsko malo mohutné finančné záujmy v samotnom Rusku i v Srbsku. Možno si docela živo predstaviť pocit nespravodlivosti u nemeckého národa i jeho predstaviteľov. Prvú svetovú vojnu zďaleka nespôsobili sami a možno na tej vine nemali ani hlavný a najdôležitejší podiel, pritom však schytali úlohu hlavného, ak nie jediného vinníka. Tento pocit nespravodlivosti patril k najsilnejším faktorom, ktoré priviedli Hitlera k moci a svet do ešte katastrofálnejšej vojny.
Knihu považujem za dôležitý príspevok k objasneniu histórie 20. storočia a predpokladám, že mnohé názory dnes považované za nekonvenčné sa blízkej budúcnosti dočkajú širokého prijatia. Určite všetkým doporučujem zoznámiť sa s touto ojedinelou publikáciou. Buďto si svoje názory a vedomosti poopravíte alebo budete autorovi v duchu oponovať. Jedno i druhé bude prínosné.
Christopher Clark je v Nemecku (malou) hviezdou. Jednak hovorí perfektne po nemecky a pre tamojšiu televíziu moderoval dokumentárny seriál o dejinách Európy. Ale hlavne pre jeho odvážny výklad príčin vzniku Prvej svetovej vojny v tejto knihe. Bremeno viny sňal z Nemecka a naložil ho na plecia Francúzska a Ruska. Vedeli ste, že v roku 1916 Nemci navrhli mierové jednania? Vojna sa mohla skrátiť o polovicu, keby bolo viac snahy.
Časť nemeckých historikov sa tomu bráni a odmieta zmiernenie viny. V Európe niet krajiny, ktorá by bola viac sebakritická. Či už je Clarkov výklad správny alebo nie, mnoho krajín by si malo spytovať svedomie: Udalosti, ktoré sa tvária ako obrana, hospodárske záujmy alebo odsun boli obyčajné zločiny. Veľký národ by sa k svojej minulosti nemal postaviť inak ako s odvahou. Že, milé Slovensko?
Sleduji hodně německá média a mohu dosvědčit, že "Náměsíčníci" se stali prvotřídním hitem a jsou soustavně prohlašováni za nový standard myšlení o příčinách vzniku první světové války.
Z hlediska versaillského uspořádání (na němž stojí i česká státnost) jde o revizionistický výklad, který vinu za první světovou válku přesouvá z centrálních mocností na Rusko a Srbsko, přičemž z pohledu autora krajně neblahou epizodu sehrává i náš p. Masaryk.
Kniha končí vyhlášením války; začíná zhruba kolem roku 1900 s výpady do starší doby 19. století, zejména při popisu vzniku Trojspolku a Trojdohody. Jak je v moderní literatuře zvykem, úvodní pasáž je naprosto absolutně a definitivně dechberoucí: začíná popisem vraždy královského páru v Srbsku v roce 1903, kdy skupina důstojníků vpadla do královského paláce a zuřivě hledala krále Alexandra a královnu Dragu (jejímž prvním manželem byl český inženýr Inž. Svetozár Mašín); když je našli schované v komoře u ložnice, rozsekali je na kousky. Tato první třetina či polovina knihy, která objasňuje dění na Balkáně a snaží se nově ukázat Rakousko-Uhersko, je skutečně naprosto fascinující.
Knihu rozhodně doporučuji, jedná se dle mého názoru o skvělé dílo. Český národní dějinný příběh je s "Náměsíčníky" nepříliš kompatibilní, ale je požitkem a ctí mít takovouto oponenturu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Náměsíčníci - Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce |
| 2008 | Prusko: Vzestup a pád železného království |
Vyše 500 strán obšírnych a podrobných informácií z vnútropolitického diania predvojnovej Európy.
Počiatočné nadšenie z čítania vystriedala po niekoľkých kapitolách nechuť a knihu som dočítal takmer po roku. Autor ako keby nevedel čo má do knihy dať, tak tam dal zrejme všetko. Veľa opakujúcich sa pasáží, množstvo korešpondencie medzi veľvyslancami a zbytočné niektoré kapitoly. Určite neodporúčam pre niekoho kto sa chce oboznámiť s tematikou prvej svetovej vojny.