Nana
Émile Zola
Příběh kurtizány Nany, která nemá žádný pěvecký ani herecký talent, a přesto díky své kráse získá věhlas jako divadelní herečka. Střídají se u ní bohatí milenci, které Nana trápí svými rozmary a zbyvuje je peněz i důstojnosti. Syrový příběh plný naturalistických scén je devátým románem z cyklu Rougon-Macquartové a volně navazuje na román Zabiják. Zolovi se zde podařilo velmi barvitě vykreslit prostředí nevěstinců, kabaretů, ale především společnosti, kde morálka nemá místo, ale zato je plné pokrytectví, nestoudnosti a hrubosti, i když navenek krytými leskem a přepychem. Zola se i v této próze představuje jako mistr literárního naturalismu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1985 , MelantrichOriginální název:
Nana, 1880
více info...
Přidat komentář
Nana jako modla všech mužů. Nana jako nestoudná děvka, která se prochází po hlavách pařížanů a vlastní tíhou drtí vše, čeho se dotkne. Tak by se dala shrnout celá kniha. Zola je dobrý autor, ovšem zdá se mi příliš jednotvárný. Jeho knihy jsou psané jako přes kopírák a jak čtete jednu za druhou, říkáte si, že by se vše dalo shrnout do krátké povídky. Příběhy jsou zajímavé, poutavé, celkem čtivé (po nějaké době si člověk zvykne na styl, jakým je kniha psána), ale zbytečně rozvleklé stále stejnými frázemi. Osobně jsem si koupila přímo knihu z nakladatelství Omega a mám chuť ji opravit a poslat zpět. Tolik překlepů jsem nepotkala ani ve stopadesátistránkových harlekýnkách. Je to ostuda.
Kniha byla docela čtivá a líbilo se mi postupné gradování děje.
K Naně snad ani není třeba vyjádření - dlouho bych hledala nějakou její dobrou vlastnost - na druhou stranu ani ostatní účastníci příběhu morálností nepřetékali.
K Zolovi jsem se vrátila asi po deseti letech, na gymplu jsem francouzský naturalismus četla docela dost. No vkus se mění, tak jsem byla zvědavá, co na to řeknu teď, a překvapivě mě to pořád bavilo! Zola píše tak květnatě, všechno popíše do detailu (a nejen ty hezký věci), sice tam bylo dost postav, některý se mi pletly, ale nakonec zjistíte, že žádná postava nebyla zbytečná.
Nana. Největší děvka, která se vychrápala s půlkou Paříže. Já se divím, že neskončila s nějakou pohlavní nemocí, ale nakonec dopadla jak dopadla. Jak já jsem jí přál, aby už zhebla. Ty její rozmary, manipulování s muži i ženami, hloupý a namyšlený fracek! Je to samozřejmě tím, jak vyrůstala a vlastně se jedná o pokračování knihy Zabiják, kde byla ještě malá dcerka Gervaisy, hlavní hrdinky Zabijáka. Zolu mám strašně moc rád, ale s touhle knihou jsem měl problém jí dočíst a vracet se k ní každý den. Mě to chování Nany tak odpuzovalo, že jsem ji dočetl jen kvůli tomu, jak Zola popisuje tehdejší pařížskou společnost se všemi jejími detaily a atmosférou. V tomhle byl on vždycky mistr. Každopádně ke knize se už nikdy nevrátím, radši si přečtu již počtvrté Rozvrat, který pokračuje právě koncem Nany, kdy v ulicích skupiny mužů v čepicích a bílých blůzách skandovaně křičí : "Na Berlín! Na Berlín! Na Berlín!" Nana tak přirozeně zapadá do mozaiky, kterou si spisovatel vytvořil pro svoji ságu Rougonů-Macquartů. Doslov Nany popisuje horlivou, důkladnou a náročnou práci Zoly, kdy chodil sbírat svoje postřehy do vykřičených domů (jeho žena si dokonce myslela, že tam chodí skrze jiné zkušenosti), do divadel, na dostihy a všechno si pečlivě zapisoval, až když měl všechny potřebné informace pohromadě, tak začal teprve psát. Tomu já říkám profesionální PAN spisovatel.
Prvních dvě stě stránek jsem musela překousnout, druhá část knihy se četla dobře. Společnost, v níž se to odehrává, je hloupá, zvrhlá a.. Vrcholem toho je Nana, krásná a náladová, žijící v iluzi o světě, vysávající z mužů peníze a důstojnost. Konec byl nevyhnutelný a lítost nebyla na místě. Naturalismus asi není nic moc pro mě.
Mně se to moc líbilo. Syrové, drsné, plné úkladů, chtíče, kurtizán, hereček, mužů, plné vášně, smíchu, lásky i nenávisti, plné boje o přežití, kdy člověk neváhá obětovat cokoli...
Některé scény byly naturalistické, ale to je prostě Zola. Nanu buď nenávidíte nebo milujete. Já jsem ji milovala. Všechny ty vzestupy a pády jsem s ní prožívala. Toužila jsem, aby se vymanila ze svého způsobu života. A i když jsem ji leckdy nechápala, stejně jsem si přála, aby to dopadlo...
...jinak ...
Za me skvela kniha, Nanu jsem cetla na stredni a i dnes, po 15 letech, si na ni casto vzpomenu a doporucuji. Ano, postav je v knize hodne, ale na to jsem u Zoly celkem zvykla
Dílo úžasně popisuje zvrhlost vyšších vrstev tehdejší Francie. Jsem si jist, že by se to dalo promítnout i do dnešní společností. Hvězdičku strhávám za pomalejší rozjezd, posléze to byla radost číst. :)
Ze začátku mi sice dost splývaly vedlejší postavy, ale pak když jsem si zvykla, se to četlo naprosto skvěle.
Zpočátku jsem s knihou trošku bojovala, nicméně nakonec mě pohltila a moc bavila. Je to jedna z mála knih, které jsem četla dvakrát a pořád ve mě zanechává takový zvláštní pocit.
První čtvrtinu knihy jsem četla vyloženě kvůli Výzvě a bojovala s chutí ji odložit a nedočíst (což nedělám). Pak se ale příběh začal rozvíjet a nakonec mě bavil.
Ze začátku pomalejší rozjezd, hodně jmen, méně záživné pasáże. Ale postupně se to rozjelo a příběh skvělej, četlo se to dobře. Pěkně ukazuje bláto Paříže (i jinych velkych měst, všude to bylo stejný nebo podobný) v 2. polovině 19. století.
Mně se to líbilo. Kvalit Zabijáka Nana asi nedosahuje, ale styl Zoly mi vyhovuje a jestli to je nebo není naturalismus a jestli ano, tak v jaké podobě, to je mi celkem jedno. Nanina postava by se určitě dala vykládat jako metafora toho nebo onoho, ale nad tím se mi nechce moc hloubat.
Slabší začátek, spousta jmen, nezáživné scény z divadla, ale postupně se to rozjede a pak už je to docela čtivé.
Moja prvá kniha od Zolu. A tak sa mi vidí, že aj posledná, aj keď som sa pôvodne chystala i na niektoré jeho iné texty. Totiž, nenachádzam potešenie v čítaní 360 strán toho, ako sa rozpadá základný pilier spoločnosti - rodina, a následne celá spoločnosť, aby sa nakoniec "rozložila" i samotná hrdinka, ktorá to v príbehu zapríčinila. Iste, vôkol boli a sú i javy takéto, ale konzervovať ich do literatúry a sýtiť nimi ľud bez akéhokoľvek poučenia, výstupu, riešenia, nádeje atď., v tom nevidím zmysel. Takéto "umenie pre umenie" akurát mätie a zavádza usilovných hľadačov...
Zolov realizmus je negustiózny, negatívny a deprimujúci. Často je taká i spoločnosť, áno. Ale tým, že sa donekonečna budú opakovať tieto jej nevábne vlastnosti bez zmienky o riešení, ju nikto nezlepší.
Mrzí mě, že musím dát této klasice jen dvě hvězdy. Těšila jsem se na pořádnou dávku naturalismu a na zajímavý a čtivý příběh, jak tomu bylo u skvělého Zabijáka. Bohužel téměř nic z toho se nedostavilo.
První dlouhou pasáž, ve které se nic nedělo a která nás měla seznámi s postavami, jsem nějak přetrpěla a těšila se, že se to rozjede. Nic. Bylo to táhlé, pro mě nijak moc zajímavé. Hlavní hrdinka mě chvílemi už hrozně štvala. Střídaly se lepší a horší pasáže, zas nemohu říct, že by celá kniha byla nuda, to ne. Ale těch, co mě vyloženě bavily, bylo prostě méně.
Asi jsem měla po Zabijákovi moc velká očekávání, nevím. Ale tahle knížka mi prostě moc nesedla. Vyloženě Zolovský byl závěr, drsný a nechutný. Ten se mi líbil. Jinak bohužel...
Autorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
Tento román byl krásný, ale jen střídavě. Rozjížděl se jak špatně namazaný tank. Rozvleklé líčení divadla, dostihů, pobytu v letním domě, plno lidí, kteří byli jen povrchně zmíňeni... Ale pak přišla i dobrá místa, například kousek života v lásce a násilí a prostituce nejnižších vrstev. Bylo to zajímavé, detailní a v přímo jmenovaných ulicích Paříže. Vrcholem díla bylo, jak Emile Zola jakoby stupňoval děj až do úžasného konce, melodramatického finále. Tam přichází i posouzení života Nany, kterou Zola považuje za "mouchu z hnoje", která ani nechápe, jak je škodlivá, a vlastně se i trochu mstí na bohatých mužích za bídu, ze které vzešla.