Nana
Émile Zola
Příběh kurtizány Nany, která nemá žádný pěvecký ani herecký talent, a přesto díky své kráse získá věhlas jako divadelní herečka. Střídají se u ní bohatí milenci, které Nana trápí svými rozmary a zbyvuje je peněz i důstojnosti. Syrový příběh plný naturalistických scén je devátým románem z cyklu Rougon-Macquartové a volně navazuje na román Zabiják. Zolovi se zde podařilo velmi barvitě vykreslit prostředí nevěstinců, kabaretů, ale především společnosti, kde morálka nemá místo, ale zato je plné pokrytectví, nestoudnosti a hrubosti, i když navenek krytými leskem a přepychem. Zola se i v této próze představuje jako mistr literárního naturalismu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1985 , MelantrichOriginální název:
Nana, 1880
více info...
Přidat komentář
Místy pěkný spád, ale opravdu jenom místy, táhnoucí se pasáže převládají, děj postejnavý.
Ovšem, upřímně řečeno, o takové mrše jsem už dost dlouho nečetla, jestli vůbec někdy.
Již ze začátku se objevuje ohromné množství jmen a celkově se to dost pomalu rozjíždí. Mně (jako osobě neznalé francouzštiny) bohužel plno jmen splývalo, nebyly pro mě výrazné a zněly dost podobně. Postupně mě ale kniha dost chytla a svým způsobem jsem prostoduchou, hloupoučkou Nanu měla ráda. Jde o skvělé vykreslení zkažené společnosti, až se divíte jak moc a jak je to vůbec možné. Maličko mě zklamal konec, kdy se odehrálo všechno moc rychle na pár stranách. Já jsem spokojená a moc nerozumím, proč je Nana hodnocená tak špatně ve srovnání s ostatními knihami od Zoly.
Tahle kniha mne totálně zklamala. Nedočetla jsem ani do půlky a musela jsem skončit. Neustálé popisy mne deptaly. Všechny ostatní knihy od Zoly jsou skvělé, tahle rozhodně mezi ně nepatří.
Po Naně jsem sáhla po přečtení Zabijáka. Chtěla jsem vědět jak bude pokračovat život Nany. Detailně jsem se dozvěděla o mravech tehdejší společnosti, ale Nanin osud mě nijak zvlášť nepřekvapil. Od začátku to k tomu směřovalo... Ze začátku mi Nana přišla jako chudák holka, postupem času ale ukázala svou pravou tvář, hloupost a sobeckost... Na konci, i jsem jí ale stejně musela litovat.
Přečetl jsem cca prvních 60 stran a uvědomil jsem si, že mi příběh přijde naprosto nerealistický a nafouklý a taky nudný. Plochost postav, velmi špatná psycholog. prokreslenost postav. Nemohl jsem zde E. Zolu poznat. Nevím čím to je. Překlad pana J. Žáka by tady neměl hrát roli. Každopádně nechápu, jak je možné, že mě to absolutně neoslovilo, neboť Zolův Zabiják mi naopak připadal jako silný a unikátní a velmi uvěřitelný román. Právě kvůli jeho Zabijákovi jsem po této knize sáhl a dostalo se mi překvapivého zklamání. Je velmi zvláštní jaký rozptyl hodnocení se zde vyskytuje... Je to pro mě překvapení, ale knihu jsem musel odložit, pač mně přišla béčková v porovnání se Zabijákem... Dvě hvězdy sotva... pardon pane Zola-
Jelikož jsem od tohoto velmi známého autora dosud nic nečetl, sáhl jsem po jeho nejznámějším románu. Alespoň ti, kdo někdy luštili křížovky, se s názvem Nana jistě setkali. Především mě překvapilo, jak dodnes moderním stylem Zola Nanu před víc jak sto lety napsal. Obraz francouzské společnosti je podán vskutku velmi syrově až drsně. A příběh Nany, ženy, které svým tělem vyloženě požírá muže jednoho za druhým, přičemž ničí jejich životy, to je teda síla. A přitom to nedělá dle mého soudu nijak plánovaně, pouze jim dává to, co chtějí, sami padají do bahna hnáni chtíčem a neřestí, utápějíce v jejím objetí nejen svůj majetek, ale také důstojnost. Velké a nečekané překvápko byl tenhle skvělý román.
Nanu jsem si přečetla, protože jsem na střední četla Zabijáka a docela mě zaujal. Hlavní postavu Nanu jsem nejprve vůbec nebrala jako ,,svini" (jak tady někteří píší), brala jsem to jako popis té doby, prostě fakt jak to dříve vypadalo. Později, když už Zola popisoval, jak každýho chlapa vysála, tak už se mi začala hnusit. Bylo tam na mě moc postav a jmen, kolikrát jsem nevěděla, o koho se vlastně jedná. Zabiják byl pro mě zajímavější, přesto jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla.
Nanu jsem si přečetla kvůli křížovkám. "Zolův román na 4"
Knihu jsem nedočetla. Z jednoho prostého důvodu. Nesnášela jsem Nanu celým svým srdcem. Pokaždé , když o ní byla řeč jsem skoro vybuchla. Jak můžete dočíst knihu , když nesnášíte hlavní postavu? To prostě nejde.
dobový text oceňuju, rozšiřuje mi slovní zásobu. Obsahovost - nana je kráva a osud jí přeju. nevím do jaké míry je možno, aby se děj stal skutečným. Co se týče diskuze ohledně neštovic, dřív byly jiné podmínky a jiné nemoci, dnešní neštovice jsou slabým nedochůdčetem tehdejších neštovic. Nejvíc jsem si oblíbila postavu Jiřího, ačkoli to byla snad největší obět v knize. V dnešní době si myslím,že by podobnou zlatokopku kdejaký milionář prohodil oknem. Bohužel kniha se vleče, přeskočila jsem dohromady několik stran keců a pomluv osob, které jsem ani nevěděla kam patří. Vydavatelství omega tradiční chyby a překlepy. Ne vážně, děláte si legraci? Jo a ocenila bych u francouzských knih seznam jmen se správnou výslovností. Takhle jsem si v hlavě furt říkala f-a-u-ch-e-r-y
Nana je rozhodně zajímavé dílo, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Měla jsem jisté obavy, že se mi snad kniha nebude líbit, ale kupodivu to vůbec nebylo tak strašné, jak jsem si představovala. Pro poznání Zoly rozhodně doporučuji.
I přesto, že Zola patří k mým nejoblíbenějším autorům a právě na Nanu jsem se dost těšila, jsem naopak dost zklamaná. děj jako takový mě celkem sice bavil, ale bylo zde dost nudných pasáží a několikrát jsem chtěla knihu odložit. Dost tomu přidávalo i to, že jsem měla vydání od Omegy, které bylo plné pravopisných chyb a překlepů.
Zola rozhodně není pro každého a Nana to jen dokazuje. Čtenář se u Nany (a asi i u Zoly obecně) musí smířit s tím, že děj rozhodně není nejpodstatnější součástí díla, důležité jsou ale skvěle prezentované postavy a jejich psychologický vývoj, dále také dokonale popsané prostředí. Knize dominuje téma znuděných aristokratických vrstev, které nenacházejí uspokojení ve svém majetku a v domluvených sňatcích, takže musejí hledat pomíjivé štěstí jinde, třeba v dostizích či u luxusních prostitutek. Postav bylo možná trochu příliš, ale většina z nich byla vykreslena naprosto úžasně. Třeba hlavní hrdinka Nana, která je hloupoučká, hodná naivní holka, sloneček v porcelánu neuvědomující si důsledky svých činů a nevidící si dál než na špičku nosu, ale zároveň taky vychytralá, neukojitelná a nestydatá mrcha. Nebo pan hrabě, nejprv důstojný, pak zoufalý a zničený. Dále naivní a hodný hošánek, který si dost špatně vybral svou první lásku; zdánlivě úctyhodná služebná, která se ukáže být pouze krvežíznivým klíštětem; přisprostlý, ale bodrý ředitel kabaretu; herecký floutek, kterého přestává bavit to, co má jisté; na první pohled nevýrazná dívčina s charakterem silnějším než ocelová lana... A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Právě psychologie postav a její vývoj mě na celé knize zaujaly asi nejvíce, můžu tedy doporučit všem, komu Zolův styl sedí stejně jako mně.
Ze začátku jsem se hodně zamotávala do jmen postav, později jsem si to ale nějak dala dohromady a větší problém z toho nebyl. Od Zoly jsem četla zatím jen Terezu Raquinovou a ve srovnání s touto knihou mne Nana bavila mnohem více. Vřele doporučuji. :)
Nana mě nakonec docela překvapila. Ze začátku byla kniha dost zdlouhavá a nijak moc zábavná, ale tak od poloviny mě začala fakt bavit. A musím sklonit poklonu autorovi za živé popisy a vyzobrazení jak vyšší tak nižší (i když v menší míře) francouzské společnosti. Myslim, že je zajímavé si Nanu přečíst a doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst něco od Zoly ;)
"Nana snila o posteli, jaká dosud nikdy neexistovala, nikoliv o posteli, ale o trůnu, o oltáři, k němuž se bude chodit klanět celá Paříž a obdivovat se nahotě panovnice."
Tahle věta je celá kniha v pár slovech. Nana snila o poctě a moci markýzi, kterou viděla v úvodu knihy, ale byla to forma, jak toho dosáhnout, co jí dostalo tak daleko, ale vždy o vlásek dělilo od cíle. Odmítala role, které nepasovaly k postavení vážené dámy a slepá k vlastním chybám ignorovala, že je to ona sama, co se tak zoufale nehodí k vytouženému snu. Propadala marnivosti a bez záchvěvu svědomí sebou strhla každého, kdo byl nablízku.
Silné, ale bohužel příliš rozvleklé a nudné.
Ač se to někomu nemusí líbit, pro tuhle knihu bych našla snad jen tři slova: neskutečná, zdlouhavá nuda. Ani se nedivím, že se maturitní komise s Nanou moc často nesetká.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
3 hvězdičky jen z úcty k Zolově osobnosti a jeho dílu jako celku. Literárně kvalitní, ale věcně naivní, unylé a podivně natahované. (Že je Nana lidsky odpudivá, to je u Zolových "hrdinů" běžné, ač se nad tím mnozí pozastavují.)