Nanebepění
John Lennon
Po raných Lennonových textech z počátku 60. let sebraných do Písání (česky 1996) a Španěla na vesnici (česky 1999) vyšli v grafické úpravě Štěpána Danča do třetice Lennonovy pozdní texty vydané jako Nanebepění v roce 1986, shrnující jeho prózu i nebeletrii doprovázenou vlastními ilustracemi z let 1968–1979, včetně slavné Balady o Johnovi a Yoko, kde Lennon popisuje své seznámení s Yoko, rozpad Beatles, pronásledování americkými i britskými úřady a spojení s americkým undergroundem. Jeho beletrie je parodií na každý druh psaní a svou myšlenkovou i jazykovou hravostí navazuje na tradici, jež je v britské literatuře známá jako poetika nesmyslu.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2001 , ArgoOriginální název:
Skywriting by Word of Mouth, 1986
více info...
Přidat komentář
Knížka mne neoslovila, nesouvislý tok myšlenek mi nedával moc smysl, dokonce pochybuji, že by podobné dílko vůbec bylo vydáno, kdyby autorem nebyla slavná osobnost. Oceňuji překlad s mnoha hříčkami s písmenky. Zaujal mne tento výrok: "Jedině zkoušením cizích šatů zjistíme vlastní velikost." Možná jen nepatřím ke čtenářům, kterým knížka byla určena, ale za sebe knížku nemohu doporučit.
Hudbu Beatles a tvorbu samotného Johna zbožňuju, ale (bohužel), toto je slabší Lennonův počin ... Některé jeho písně mají mnohem zajímavější texty než obsahuje tato kniha.
Všetky jeho knihy nedokážem hodnotiť objektívne a prídu mi úžasné, nápadité a milé no pri tejto mi vadilo to, čo by sa v dnešnej dobe nazývalo hejterstvo (možno on to vyjadroval oveľa verejnejšie a neskrýval sa za svoj názor, ale i tak..). Na druhej strane niečo pozitívne: komolenie slov a jemné náznaky na deje, ktoré sú vo svete v neporiadku. "Král krysa přes palublbej zkurveněco se dějepis tě stejně nic nového nenaučíňane. Jedenáctá nebesa vědí jak dlouho to ještěrka zelená a ty černý vzaduj na trumpetu. Dobrovolný exil na náměstínové vládě tramvaje do stanice ouha hledajíci si známosti a prožívajíci projímadlochnesku jakoby s preciznosti vyměřené akry a akry panenské zeměžluče ušmudlaná slečna anna bankroftuje civilizace jako je naše a nuše hodin odpočinku se sparing partnery, prosím, ..." str. 116
Úvodem podotýkám, že jsem někdy až nekritickou obdivovatelkou Lennonovy hudební tvorby a tak jsem se na tuto knížku mocmoc těšila.
Určitě nelze popřít autorovu duševní velikost, schopnost žonglovat se slovy a jejich významem.
Ale z celé útlé knížečky, včetně úvodní životopisné části, ještě více však z následující literární exhibice, na mne čiší jakýsi citový, srdeční chlad. Zahleděnost do vlastní geniality dokonale schopné spojit nespojitelné do abstraktních obrazců, ovšem bez nějakého hlubšího, lidsky nosného smyslu. Nikoliv sdělování myšlenek, spíš neutuchající sarkasmus, neplodný výsměch všemu a všem, ale jaksi bez cíle, bez nějakého vyvrcholení, kvůli kterému se zamyslíme, přijmeme nebo odmítneme, ale aspoň tomu věnujeme svou část duše. Bez ONOHO TOHO, kvůli kterému já čtu.
Po tomto gejzíru prázdných slov mohu jen konstatovat Lennonovu brilantní schopnost manipulace s jazykem, všeobecný přehled a samolibost. K mému velkému, smutkem zabarvenému zklamání.
A také mohu, musím, vyslovit svou velikou poklonu překladatelům Tomáši Zábranskému a Davidovi Záleskému.
Pro lennonofily povinná četba, pro fanoušky Beatles pak zajímavý exkurz do hlubin Johnovy duše a pro ostatní nadčasové a neotřelých odboček plné brilantní úvahy originálního génia nebo naprosté bláboly poházené na papír bez ladu a skladu jedním zdrogovaným sebestředným grafomanem. Vyberte si – to je John Lennon. Já jsem se mnohdy bavil obsahem i formou, abych se ovšem jindy stejnou měrou nudil a bránil pocitu obyčejné manýry, a proto hodnotím 50 %. Každopádně velký obdiv překladatelům, pro mne odvedli dokonalou práci.
Po skvělém úvodním autobiografickém textu následuje ohňostroj ohromně originálního humoru, u nás nezvyklého, ale o to líp, že se k nám taky dostává. Občas může připomenout třeba Woodyho Allena, ale zuby, které sem tam vycení, ty jsou hodně svojské a taky hodně, hodně ostré. Nechte se do této krajiny pozvat.
V uživatelské recenzi na Kosmasu píše Jana z Prahy: „Johna Winstona Lennona miluju a ty dva co to přeložili bych pomilovala s chutí. Nemáte kontakt?“ Není to krásné?
Pár výpisků: „Většinu našich revolučních bratří nejvíc štval fakt, že nejsme PROTI něčemu, ale jen PRO něco – mír a lásku a všechny ty naivitky, že jo.“
„Přesto byla docela psina potkávat všechny slavné hrdiny (žádné hrdinky) undergroundu: (...) a starouška drahouška Allena Ginsberga, který, neležel-li zrovna na podlaze a nedělal „óm" , vždycky někoho odchytil a hulákal mu cosi, co on nazýval poezií, velmi silně do ucha. (Druhým uchem to šlo ven).“
Autorovy další knížky
| 1996 |  Písání |
| 1994 | Nanebepění |
| 2012 |  Dopisy Johna Lennona |
| 2015 | Španěl na vesnici |
| 2018 | Imagine |
John Lennon byl slušně rozporuplná osobnost a vyjít s ním v jedné kapele dalo ostatním asi zabrat. To, že kromě skládání (téměř) geniální hudby, se věnoval i psaní (nebo spíš písání) jsem věděl již dávno. Přesto je Nanebepění první jím psanou knihou, kterou jsem se pokusil čtenářsky zkrotit. Nepovedlo se. Kromě úvodní části jsem se chytal jen málokdy. A to mám absurdno celkem rád (například u filmů si v něm přímo libuji).
Je mi líto, pane Lennone, ale nanebepět s Vámi nemohu. Rozdali nám každému jiné partitury.
Tři hvězdičky za to, že je to John a také za jeho vztah k Yoko, ač mu to okolí dávalo řádně "sežrat".