Nápady svaté Kláry
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66967/bmid_napady-svate-klary-WAu-66967.png
4
153
153
V osmačce Kláře se objeví schopnost hádat budoucí děje. Nejprve ji používá pro předpovědi příkladů pro písemku z matematiky, ale následné vyšetřování ředitele vyvolá pozornost městečka... Kniha je humorně napsaná, prokládaná autorovými obecnějšími historickými myšlenkami. Ideologická tupost strany je konfrontována s přirozeným lidským světem.... celý text
Přidat komentář
Přemýšlím, proč mě knihy pana Kohouta /Katyně plus tahle Klára/ nebavilo číst a je to zřejmě tím, že jeho hrdinové jsou všichni nesympatičtí trotlové poznamenaní starým režimem. Tím pro mě přestává být kniha nadčasová.
Zprvu to skoro vypadalo, že to bude nenáročné čtení před spaním. Proto to neoznačuji přimo jako odpad, určitý pokus o humor a grácii tu byly, ale… jaksi…třeba jsem moc hnidopych, ale postavy byly povrchní, zápletla ubohá a ten neutuchající pokus o politockou satiru mi dost připomínal doby, kdy u moci byli komančové a snažili se lidem předžvýkat, co si mají myslet o imperialistech.
Tahle originální směs poetiky a satiry mě moc bavila. Rodina Zimových je kouzelná, trápaní dospívajícího Jiřího Tikala až dojemné, působení mocipánů a jejich schopnost přizpůsobovat si realitu k obrazu svému mrazivě humorné... Zajímalo by mě, jaký poprask by taková vševědoucí Klára vyvolala dnes.
Izraelský film je tématicky posunutý, ale musím říci, že i ten se mi dostal pod kůži.
Politická satira z maloměstského prostředí. O tom, jak nadpřirozené schopnosti vstoupí do poklidného života obyvatel. Nadpřirozenost stojí v kontrastu s vládnoucí mocí a odkrývá slabost a skutečně povahy představitelů města. Myslím že jde o stejný typ příběhů jako třeba filmy Až přijde kocour nebo Bílá paní, které taky opatrně nastavovaly režimu zrcadlo a pak skončily v trezoru.
Klára byla docela obyčejná školačka, dokud ji jen tak nenapadlo, jaké by mohlo být správné řešení písemky z matiky. A pak už to šlo ráz na ráz. O Klářiny věštecké schopnosti má zájem každý, místním národním výborem počínaje a církví konče. A překvapivě nikoho nezajímá světový mír, zato na výhru ve Sportce je adeptů hned celá řada.
Zábavný, čtivě napsaný příběh, který těží z přirozeného sklonu lidí k malosti, podezíravosti, nevěře, intrikám, touze po moci a majetku.
Tak zábavný a rychlý začátek a tak pomalý a natahovaný konec. Škoda, přeškoda. Souhlasím s ostatními komentáři, ale jako jednu z mála knih tuhle pošlu dál do světa.
I přestože je knížka, oproti jiným dílům tohoto autora, humoristická, nic to neubírá na její kvalitě. Skvělé a zábavné čtení.
Četla jsem kdysi a dala tři hvězdičky, teď jednu přidávám. Za to krásné rýpání do struktur vztahů, politických i lidských, a jejich propletení. :)
Knížka mě zaujala svou anotací, tak jsem si ji koupila. A vůbec to nebyl špatný kup. :) Příběh sám je skvělý, styl psaní velmi zajímavý a některé gagy prostě dokonalé, jak např. .. když mu vykradl pokladničku, přebral holku a ušpinil logaritmické pravítko! :D Velmi jsem se bavila a velmi doporučuji k přečtení.
Na tuhle knížku jsem přišla zcela náhodou a půjčila si ji v knihovně, protože jsem si vzpomněla na úryvek z čítanky na základní škole, který se mi moc líbil. Opravdu jsem se občas dost dobře pobavila. Na druhou stranu autorova souvětí se mi zdála až příliš složitá. Je třeba přiznat, že já bych tak dlouhá souvětí asi nikdy nevytvořila. Střídaly se pasáže, kdy se mi kniha četla velmi dobře s pasážemi, které mě moc nebavily. Podle mého názoru ty nejlepší scény byly především s rodinou Kláry Zimové.
Místy velice vtipná knížka s jednoduchým příběhem (a složitými souvětími) o jednom maloměstě a jeho „malých“ lidech, zažívajících nevšední události a malé otřesy v už zevšednělém životě, které předcházejí velkému zemětřesení zvanému normalizace. Zajímavý styl, kterým je psáno.
Četla jsem to na základce, kdy bylo středobodem vesmíru trauma z matiky, a takovou spolužačku jsem si hrozně přála:D Kohout má hrozně zvláštní, specifický humor, který v tomto případě pobavil.
Vtipně rozvedený nápad. Z pohledu dospívající hrdinky Kohout trefně a vtipně kritizuje socialistické maloměsto. V městečku S. bych v té době opravdu nechtěl pracovat na poště:-)
Štítky knihy
humoristické rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Zprvu se mi zamlouvala kombinace satiry, nadpřirozených mystérií a prostředí totalitního státu - Československa. V tomto ohledu mi Nápady svaté Kláry mírně připomínají fantastickou Bulgakovova Mistra a Markétku dějově usazenou do Sovětského svazu. Pozor, díla v žádném případě nesrovnávám, jsou nesouměřitelná, jde čistě jen o tento jediný bod.
Do knížky jsem se nejdřív zabral, dost mě bavila, čekal jsem, jaký další zázrak Klára způsobí, nadšení mě ale postupně opustilo, když začalo vycházet najevo, jak jsou vlastně jednotlivé charaktery ploché a že postrádají jakoukoliv komplexnější vnitřní psychologii. Samotná hlavní hrdinka Klára působí vyloženě přihlouple, podivnosti, které sama způsobuje, absolutně nereflektuje, nepřemýšlí nad nimi, nic.
Vyloženě mě pak zklamalo vysvětlení příčin její zázračné moci a ještě víc její eliminace. V tomto ohledu nemohl být příběh triviálnější.