Napíšu básně kytkám na listy
William Blake
Výbor z originálního díla jednoho z nejzajímavějších anglických básníků přelomu 18. a 19. století.
Přidat komentář
Poezie je náročný žánr sám o sobě. A pokud se jedná o překladovou, pak je vždycky vyšší riziko, že forma půjde na úkor obsahu, což u beletrie tolik cítit není. A bohužel, Hron se o rým a vzletné výrazy snažil tolik, že je i čtenáři originálu neznalému jasné, že autorovo sdělení zadupal. Tedy první setkání s Williamem Blakem je dost hořké, přestože za to Angličan nemůže. Čtenář musí použít hodně hodně jemné síto, aby na něj Blakovy myšlenky vůbec vykoukly. Přitom rozhodně stojí za pozornost.
Blakova fantazie musela být značně rozsáhlá - od lehce erotického nádechu po náboženský komentář až vlastní propracovaný svět a poezie v mnohém inspirovaná epickým Miltonem. Pokud mě přeci něco zaujalo, pak to byla Pamětihodná vidění a především naprosto brilantní Pekelná přísloví, kde jedna skvělá myšlenka střídá druhou.
A na závěr, pro ještě lepší pochopení hrozně chybí nějaký komentář či poznámky pod čarou. Jinak těžko pochopit Urizena i Lose (což mi v hlavě ohromně evokovalo sudokopytníka než co jiného). Takže suma sumárum, Blake rozhodně stojí za pozornost, nicméně bude potřeba najít mnohem lepší podání, než nabídlo vydavatelství Garamond v roce 2017.
Tahle kniha byla zklamáním. Od půlky jsem dočetla s donucením. Básně, ani myšlenky autora se mi nikterak nelíbily.
Netuším, zda je to chyba autora či překladu - ale za mě zklamání. První polovina knihy mi připadá jako snaha o rýmy za každou cenu. Naštěstí alespoň v druhé polovině je to trochu vypuštěno a autor se soustředí i na jiné věci.
Tuhle sbírku jsem chvíli sháněla a vím proč:
Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít si v hodině...
Proroctví
Kdo k sobě radost připoutá
žití křídla otrhá
kdo ale radost v letu políbí
žije v rozbřesku věčnosti
Kdo radost pojistí si klíči
okřídlený život zničí
kdo ale radost v letu políbí
žije v rozbřesku věčnosti.
Věčnost
Překlady Zdeňka Hrona
"Buď vždy ochoten říci, co si myslíš,
a nízký člověk ti půjde z cesty.
Vše, čemu lze věřit, je obrazem pravdy.
Orel nikdy netratil tolik času,
jako když se snížil k tomu, aby se učil od vrány."
Nutně potřebuju Blaka v originále. Překlad je těžkopádný, kostrbatý, při letmém nahlédnutí na původní podobu veršů, je zřejmé, že se Blakův génius nenávratně ztratil v překladu a zbylo cosi, co je místy zajímavé, co má potenciál a příslib, ale tím to taky končí. Plus zoufale chybí doslov nebo předmluva, která by tvorbu komentovala a zasazovala do až už kulturněhistorického rámce nebo literárního kánonu.
Rozhodla jsem se tuto knihu přečíst, protože je ve sbírce obsažena moje nejoblíbenější báseň. Bohužel já jsem znala jiný překlad a v té knize se mi vůbec nelíbil a ani se mi nelíbili některé další básně. Ale i když ne všechny básně jsem pochopila, tak ty které ano mě dostaly svou myšlenkou. Proto tuto knihu hodnotím průměrně.
Jsem dost zklamaná. Myslím, že pro kvalitu básně není rozhodující, zda obsahuje rýmy. Z těchto básní ale čiší obrovská snaha o to, aby se verše rýmovaly a přitom se to často ani moc nedaří. Bohužel to je na úkor srozumitelnosti a plynulosti. A přitom některé myšlenky nejsou špatné. Mrzí mě, že nejsem schopná básně přečíst v originále, takže to nemůžu s jistotou posoudit, ale řekla bych, že to je vina špatného překladu (jak se zmiňuje i v jiných komentářích). Blake asi i tak nebude zrovna mým oblíbencem, protože někdy mi neseděly ani ty myšlenky. Ale než si na něj udělám definitivní názor, rozhodně si ještě musím přečíst básně s jiným překladem.
Ze všech překladů Tygra mám nejraději překlad od Zdeňka Hrona, ostatní jeho překlady se mi moc nelíbí. Přiznám se ale, že jsem propadl Blakeovi v originále, a myslím, že jeho básně ani pořádně přeložit do českého jazyka nejdou. Je to jako s Poem, prostě nemáme tak krásné R jako angličtina...
No co k téhle sbírce nebo snad spíše k výboru z díla napsat?! Asi tolik, dost možná, že by to byl zážitek, kdyby byl lepší překlad, co se veršů týče. Některé autorovy myšlenky byly naopak úchvatné a donutily přemýšlet.
„Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo, se nikdy nestane hvězdou“
„Přemíra smutku se směje, přemíra radosti slzí“
„Co je dnes dokázáno, bývalo kdysi pouhou představou“
„Kdyby hlupák trval na své hlouposti, stal by se moudrým“
Zato ta jeho filosofie šla těžce mimo mě, to už byl snad nejvyšší level, připadalo mi to jako bych četla myšlenky nějakého proroka ve fanatickém rauši, tolik ohně, temných řek a co já vím čeho ještě… a všecky ty podivné názvy a emanace a co já vím…
Bezesporu jedna z nejzvláštnějších věcí, co jsem kdy četla a mám po přečtení pocit, že autor byl buď nepochopený génius nebo fanatický blázen… Každopádně kdyby překlad nepokulhával za obsahem a myšlenkami, bylo by to na hvězdu navíc, takhle mírný nadprůměr…
…“Mám sít bodlák místo pšenice, kopřivu místo chřestu.
Falešnou přísahu jsem vsadila – vyrost jedovatý strom.
Hada jsem si vybrala za rádce a psa
Za učitele svých dětí.
Ze světla i ze světa jsem vyhnala holubici se slavíkem
A kvůli mně žížala žebrá od domu k domu…“
Blake většinou píše velmi krásně, ale zde mám bohužel pocit, že kvalitu jeho dílu velmi snížil překlad - když se někde objeví nějaký volný verš, hned to zní mnohem lépe.
Skvělá kniha. Škoda toho překladu, první polovina mě příšerně tloukla do očí. Jakmile se objeví volný verš, hurá!
Autorovy další knížky
2010 | Tygře, tygře, žhavě žhneš |
1981 | Napíšu básně kytkám na listy |
1964 | Svět v zrnku písku |
2001 | Písničky nevinnosti a zkušenosti |
1994 | Snoubení nebe a pekla |
Čítal som od Blakea už niekoľko zbierok a všetky zahŕňajú prevažne rovnaké dielo.
Kvitujem názory v miestnych komentároch, že ten preklad bol slabý. Na to isté dielo som už dal v iných prekladoch 5*, tento spravil z geniality nudu. Svetlá výnimka bola Mary, tá sa mi páčila aj tu. Možno ešte pár ďalších, ale rozhodne som tým nelistoval s radosťou. Vyššie hodnotenie dávam asi len z rešpektu k autorovi. A za tú Mary.