Naplivu na vaše hroby
Vernon Sullivan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73566/bmid_naplivu-na-vase-hroby-A0z-73566.jpg
4
261
261
Krátký román je parodií na „drsné“ americké detektivky. Vypráví o muži jménem Lee Anderson. Lee je mohutně stavěný muž bílé pleti, ve skutečnosti však pochází z rodiny míšenců a protože mu jeho mladšího bratra zabili rasističtí sousedé, nese si v srdci hlubokou nenávist vůči bílým lidem. První román francouzského spisovatele Borise Viana (1920-1959). Vian knihu napsal za pouhé dva týdny a prezentoval ji jako překlad románu černošského amerického spisovatele Vernona Sullivana, ač ve skutečnosti je Vian autorem románu a Sullivana si spolu se svým přítelem, vydavatelem románu Jeanem d'Halluinem vymysleli. Román vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy, ale zároveň se v roce 1946 stal jednou z nejprodávanějších francouzských knih. Ačkoli bylo brzy odhaleno, že Vian je skutečným autorem románu, Vian v mystifikaci pokračoval a pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Vydávání románu bylo několikrát zakázáno francouzskými úřady.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1995 , KraOriginální název:
J'irai cracher sur vos tombes, 1946
více info...
Přidat komentář
Úplně jiná káva než Srdcerváč nebo Červená tráva. Dobře napsáno, děj frčí, stejně jako hlavní postava. Musela jsem si dávat pozor, abych s ní nesympatizovala (totéž se mi dělo při čtení knihy Mechanický pomeranč, divné?). Bavilo mě to.
Zní to divně, ale mně se to četlo dobře. Jen jsem nějak nepochopila posledních pár vět.
Překvapuje mě vlna pobouření.. a co čekáte od románu s takovým názvem..?
V dnešní době už kniha tak nešokuje, jak šokolovala roku 1946. Jednoduše napsaný svazek, kde si autor moc nebral servítky jak s příběhem, tak s popisem daných situací. Kniha se stala ,,oficiálně" i jako předloha pro jiného vraha.
Dříve šokující a skandální dílo současného čtenáře spíš značně znepokojuje. Vian používá jednoduchý a stručný jazyk, a tak děj pádí ke konci dost překotně. I v tomto ďábelském tempu dokázal spisovatel děsivě vykreslit brutální vraždy, znásilnění a pedofilii. Leeho cesta za pomstou "Vernona Sullivana" dokázala lomcovat těmi, kterým byla určena, to se musí nechat.
Vian uměl psát, ale mohl svůj talent využít lépe. Dokázal to i v tak obskurním díle jako je Rozruch v Andénách. Možná, že kdyby se tak strašně nesnažil šokovat veřejnost, byl by za svého života proslul jako spisovatel a opravdu by se říkalo V jako Vian.
Také jsem četl Pěnu dní a musím říct, že toto se zdá daleko jednodušší a přímočarejší. Nevím, proč někteří dumají nad tím, jak to vlastně myslel a proč to tak napsal? Stejně to nezjistíte, tak proč to prostě jen nevzít tak, jak je to napsáno? Hromada chlastu a sprosťačin, magor, který svoje prasácké činy zdůvodňuje dle zajetých dogmat všech ukřivděných. Nepřipadá vám to povědové i vzhledem k dnešku?
Kniha je velice dobře a čtivě napsaná, ale pro ten obsah lituji, že jsem ji kdy četla.
(SPOILER)
Věřím, že v době vydání kniha působila jinak než dnes - ať už z pohledu pochopení, významu nebo poprasku kolem ní... Já hodnotím z dnešního pohledu a tak, jak ji vnímám já. Je mi líto, ale motiv chování hlavní postavy autorovi nevěřím. Je vidět, že kniha byla psána na objednávku a rychle. Autor měl napsat něco na tu dobu nevídaného a šokujícího. Napsal knihu, kde dospělý muž souloží s mladistvými a v závěru nechybí brutalita. Nezapomněl ani na sex s dětmi. Jako zdůvodnění chování hlavní postavy slouží pomsta bělochům za smrt jeho bratra. Komu se ten člověk vlastně mstil když zneužil dvanáctiletou černošku? Zdůrazňuji černošku, ne bělošku.
Při motivu pomsty mně v knize chybělo odpovídající vylíčení myšlenek a pocitů hlavní postavy.
Kdyby autor vynechal údajné téma pomsty a rovnou to pojal jako drama o vyšinutém mladém muži, dalo by se hodnotit výš. Je to sice odporné, ale uvěřitelné. Ovšem zpracování témat rasismu, nenávisti a pomsty tady vidím jako slabé, jednoduché a především myšlenkově prázdné.
Pokud jsem knihu nepochopila a měla to být parodie, musela bych hodnotit ještě níž. Parodii si představuji jinak.
Možná bych se za to měla stydět, ale líbilo se mi to. Prostě celkem vzrušující čtení.
Kdyby to nebylo napsané na obálce, snad bych ani nevěřil, že tohle je Boris Vian. Je to úplně jiný styl než všechno ostatní, co se mi od něj dostalo do rukou.
Obvykle se o téhle knížce uvádí, že je to parodie na americkou drsnou školu, no nevím... Mě to připadá spíše jako jedna velká provokace, což by mi k Vianovi i víc sedělo. v roce 1946 to musel být docela výbuch, však to také skončilo i pokutami a vězením.
Mě ovšem daleko víc než Chandlera či Hammetta připomíná třeba Americké psycho. Čili na můj vkus trochu moc sadismu, nic k čemu bych se ještě chtěl vracet.
Málokdy je v knize hlavní hrdina, který by byl tak jednoznačně záporný. Ale i přes to, že je tak podlý, je jeho vyprávění vzrušující (a drastické). Lee je jako predátor, jako divoké zvíře, které si vyhlédlo svou oběť. Cloumají s ním silné emoce, nenávist, zlost, pomstychtivost, ale vyplouvají na povrch s postupnou gradací. Šokující scény i jazyk mladého vypravěče korespondují s tématem nenávisti vůči americké rasistické společnosti, která hlavního hrdinu ponížila, připravila o rodinu a přinutila ho (svým způsobem) skrývat svou pravou identitu... "Naplivu na vaše hroby" je taková kratší "jednohubka" o mstě a nenávisti.
Jedním dechem přečteno. Fascinující, vcelku jednoduchá věc, ale velice osobitě napsaná a hlavně temně gradující do dramatického konce. Pravda, netoužím se k tomu vracet, ale jsem hrozně rád, že mi kamarád tuhle knihu doporučil.
Velmi slabé pseudoumělecké dílko, žvanivé a až na několik nápaditých scén nepříliš zajímavé. Kultovním dílem se to zřejmě stalo u polovzdělané, dekadentní francouzské mládeže, které autor imponoval přemrštěnými scénami a nesložitým dějem, který byli schopni pobrat.
Fascinující! Nemám příliš v lásce obhajobu jakýchkoli děl, které je nutno dávat do kontextu života autora a jeho další tvorby, proto i zde musím říci, že na knihu nedám dopustit a tečka. I bez dalšího vysvětlování a "polehčujících" okolností. Dá se snad říci, že autor nevládl příběhu? Dá se snad říci, že chtěl tímto dílem nabádat k tomu, abychom jej následovali? (i pokud si představíme, že nevíme nic o Vianově lásce k mystifikaci). Dá se snad říci, že nechceme číst knihy, z kterých nás mrazí a které nás pohoršují? (ano, někteří možná nechceme, ale myslím, že tohle k literatuře patří mnohem více, než touha číst jen kvůli "relaxaci"). Dá se snad říci, že musíme vyzkoušet sami všechno, o čem čteme? (jistěže ne, právě proto je zvláštně přitažlivé o tom "pouze" číst a vychutnávat si především, JAK je dílo napsané, nikoli samotnou realitu příběhu). V knize jsem si libovala, poprvé, podruhé, potřetí... tentokrát snad po x-té. A vezmeme-li navíc v potaz i přídavné informace, tak každý, kdo četl Pěnu dní, musí tušit, že Vian moc dobře věděl, kde je ta nenápadná hranice mezi něhou a krutostí. V těchto souvislostech pak působí Naplivu na vaše hroby ještě obludněji a přímočařeji.
Kniha se mi líbila, četla se velmi dobře a tak celkově jsem z ní nadšená, ale některé scény na mě byly už vážně trochu moc drastické...
Jak tak sleduju předchozí šokované komentáře, hodnotitelé asi neznají slovo humor a nedochází jim, že jde víceméně o parodii na americké laciné krváky a drsnou školu detektivek. Nebuďte takoví korektní šprti a uvědomte si, že autor nemusí všechno myslet smrtelně vážně a zastávat stejný světonázor jako jeho postavy. A že se - stejně jako já při čtení - prostě královsky bavil.
PS pro Wercayka: Vian a Bukowski byli oba ročník 1920. Vian ale zemřel v roce 1959, zatímco Bukowskému vyšla první kniha až v roce 1960 (proslavil se na starší kolena). Takže to, že Naplivu na vaše hroby je jakousi mladší verzí Bukowského, bych netvrdil.
Jsem trochu v rozpacích ze zdejších "plivajících" komentářů. Jistě, téma není žádný med, hlavní hrdina je pošuk, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku. Ale je třeba zachovávat odstup od vyprávěného. Čtivo cca na dvě hodiny, které mě zanechalo klidnou. Úsečný autorův styl chválím.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Jasně. Na jednu stranu to je šokující, přípustné, nemravné, neslušné, cokoliv chcete. Na druhou stranu je to ale pekelně dobře napsané. Dialogy, linka, tah, gradace, finále, všechno. Pecka