Naplivu na vaše hroby
Vernon Sullivan (p)
Krátký román je parodií na „drsné“ americké detektivky. Vypráví o muži jménem Lee Anderson. Lee je mohutně stavěný muž bílé pleti, ve skutečnosti však pochází z rodiny míšenců a protože mu jeho mladšího bratra zabili rasističtí sousedé, nese si v srdci hlubokou nenávist vůči bílým lidem. První román francouzského spisovatele Borise Viana (1920-1959). Vian knihu napsal za pouhé dva týdny a prezentoval ji jako překlad románu černošského amerického spisovatele Vernona Sullivana, ač ve skutečnosti je Vian autorem románu a Sullivana si spolu se svým přítelem, vydavatelem románu Jeanem d'Halluinem vymysleli. Román vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy, ale zároveň se v roce 1946 stal jednou z nejprodávanějších francouzských knih. Ačkoli bylo brzy odhaleno, že Vian je skutečným autorem románu, Vian v mystifikaci pokračoval a pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Vydávání románu bylo několikrát zakázáno francouzskými úřady.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1995 , KraOriginální název:
J'irai cracher sur vos tombes, 1946
více info...
Přidat komentář
Kromě toho, co napsala již dost výstižně Terry přede mnou, bych přidal nepochopenou ( a zbytečnou) mystifikaci s autorstvím a nepochopeným vykáním (snad aby to bylo celé ještě víc odcizené nějakým pozitivním emocím?) v jazyce, který vykání nezná. Ještě že většina těch nechutností není naturalisticky popsána, to bych asi taky nedočetl. Nejsem žádná "cíťa", ale takhle ubližovat dětem, protože nikdo dospělý tam kromě hlavní postavy nebyl, o tom prostě nemohu ani číst.
Ne, tak tohle ne! Fakt nejsem puritánka, ale tohle vydávat za erotiku, a umělecké dílo vůbec? Proč? Pedofilie, sex se zvratky, odporně brutální msta na někom, kdo s problémem má souvislost jen velmi okrajově! Kdyby hlavní postava nebyl nechutný sexuální sociopat, úplně by bývalo stačilo pomstít se tím "zbouchnutím" bílých holek. Takhle to má s rasovou nesnášenlivostí (!) společného asi tolik jako kanibalismus s gurmánstvím.
Přečetla jsem to, jak se říká, jedním dechem. Celou dobu tušíte, že se musí stát něco špatného, ale nevíte co, ta kniha není dle mého názoru předvídatelná, což u knih s podobnou zápletkou bývá problém. Hodnotit detabuizaci násilí a erotiky je pro mě jako pouhého čtenáře v dnešní době zbytečné. Proto přidávám už jen - dobře a čtivě napsáno, téma je na zamyšlení ve stylu "nesnášenlivost plodí nesnášenlivost" a "násilí plodí zase jen násilí".
Po přečtení jsem byla značně "přešlá mrazem". Kniha mě velmi zklamala. Pravda, sama od sebe bych se k ní nikdy nedostala, ale dostala jsem doporučení, a tak jsem to zkusila. Nechápala jsem, proč je považována za umělecké dílo, ale přesto jsem ji nakonec dočetla. V závěru jsem si jistá, že na ni nikdy nezapomenu, protože prostě byla "něco jiného".
Popravdě... nevím, co je na tom patetického a naivního. Ve své době to URČITĚ čtenáře bralo, nakonec, literární historie pořád Viana cení jako velmi dobrého autora a konkrétně kniha "Naplivu na vaše hroby" je na seminářích světové literatury často zmiňována. Všechny velké texty erotické literatury znázorňují určitá tabu a jejich překračování, toho Vian docílil "otevřenou" erotikou na jedné straně a násilím na straně druhé. Osobně si myslím, že je v knize mnoho témat, nad kterými lze přemýšlet (pomsta, rasová nesnášenlivost...atd.)
No nevím, jestli to někdy někoho bralo, prý na čas jo, ale je to poněkud patetické a naivní.
Mladé dívky v náručí starších mužů, v cigaretovém dýmu, se skleničkou whisky. Otevřená erotika pomalu přecházející v čisté drama. Ze všeho nejvíce se při čtení evokují staré černobílé filmy, jeden za všechny - The Last Picture Show (Peter Bogdanovich, 1971).
Během předpremiérové projekce stejnojmenného filmu (J'irai cracher sur vos tombes, 1959) Boris Vian zemřel.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura zneužívání detektivní drsná škola
Autorovy další knížky
1994 | Pěna dní |
2005 | Naplivu na vaše hroby |
2009 | Srdcerváč |
1994 | Podzim v Pekingu |
2000 | Červená tráva |
To je strašná kniha! Vůbec se s tím neumím vyrovnat. Přemýšlím o tom, co vedlo autora k tomu, že tento příběh napsal. Co v životě prožil, že byl tak explicitně brutální? Včera jsem se vrátila z filmu Koleje osudu a tam člověk, který měl sakra důvod se mstít, svému mučiteli odpustil, a dokonce se časem stali přáteli. Ne, že bych s tím souhlasila, ale rozhodně to bylo lidštější a logičtější gesto než to, co předvedl Vian. Promiňte, že jsem plná emocí, ale to je podle mne přesně ta knížka, jíž se ohánějí příští vraždící psychopaté. Zvláště, přečtou-li si některé z komentářů.