Napořád Emily
Maria Navarro Skaranger
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514216/bmid_naporad-emily-FLK-514216.jpeg
3
49
49
Všichni vědí, jak by Emily měla žít. Emily není ani dvacet a je těhotná; otec dítěte nemá zájem se usadit a vytvořit rodinu. Emily pracuje v obchodě, jehož majitel nad ní drží ochrannou ruku. Náklonnost k ní chová také její soused, osamělý muž, kterého Emily od pohledu považuje za duchovního. A chystá se jí pomáhat i její matka, ostatně už se k dceři přistěhovala. Emily přece nemůže zůstat na všechno sama. Jenomže ona věci, které se s ní dějí, jako by ani nevnímala… Napořád Emily je román o odvrácené straně života v Norsku — jaké to je, když musíte počítat každou korunu a osud se s vámi nemazlí, ale přitom vás ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Empatický hlas vypravěče většinou s nadhledem komentuje nejen Emilyin život, ale reflektuje i vyprávění samotné; sleduje, jak hrdinku vnímají ostatní, tedy ti, kdo přesně vědí, kým Emily je a jak by měla žít. Výsledkem je román, který upřímně a s porozuměním vykresluje lidi bez ambicí a zájmů i lidi, kteří dělají, co můžou, aby druhým pomohli. ––– Maria Navarro Skarangerová se svým třetím románem trefila do černého. Napořád Emily je kniha o mladém člověku v nezáviděníhodné situaci, napsaná poctivě a nezaměnitelným stylem. Navzdory Emilyiným problémům však není nijak depresivní. — NRK... celý text
Přidat komentář
O životě, který se nežije, spíš tak nějak nezúčastněně pozoruje, o myšlenkách to změnit, které se nemění v činy. Krásná práce s jazykem, překlad, který plyne s lehkostí, jako by ani nebyl překladem (viz také širší nominace na Literu). Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tři nakonec proto, že to asi nebude kniha, po které bych měla v budoucnu potřebu sáhnout znovu, přesto o Emily i s odstupem několika dnů přemýšlím.
Na téma a prostředí jsem byla zvědavá, bohužel mě příběh zklamal. Děj přeskakoval sem a tam, že jsem občas nevěděla, koho se daná pasáž týká a v jaké době jsem, jednání postav zůstalo nevysvětlené, konec useknutý a celkově to bylo takové ploché.
Vlastně by to vůbec nemuselo být špatné, nevadila by mi ani zkratkovitost knihy, ale bylo to nesmírně ploché a člověk moc netušil, jaké jsou vlastně motivace hlavních postav. Škoda, potenciál to mělo velký
Přeskakování v čase, postavách, ději je hodně zmatené. Příběh je plochý, takový studený. Nevím co tím autorka chtěla říct. Mrzí mě to protože Host je pro mě zárukou dobré knihy. Tady se to nepovedlo.
Děj se pro mě v některých momentech absolutně ztrácel v nekonzistentním sledu událostí. Přílišná a někdy zbytečně detailní snaha o vysvětlení některých vedlejších postav mě odváděla od hlavního příběhu a zanechávala dojem neúplnosti a nerozhodnosti. Navíc nazdory snaze o vykreslení nelehké situace mladé prvorodičky samoživitelky, ve mě příběh vůbec nevyvolal žádnou emoci.
Bohužel ve mě celá kniha zanechala dojem absolutní slátaniny. Jediné co mě zaujalo, byl popis toho, jak v Norsku chodí porodní asistentky a sociální pracovnice ještě před porodem kontrolovat, do jakého zázemí se miminko narodí. Následně kontrolují návštevou doma také zdravotní stav a péči o miminko po porodu.
Knihu jsem získala v rámci spolupráce s vydavatelstvím Host Brno, tímto moc děkuji :)
Emily není ani dvacet. A je těhotná. Otec dítěte sice existuje, ale nefunguje. Naštěstí se ji chystá pomáhat její matka, která se k ní i nastěhuje. Emily přece nemůže na všechno zůstat sama. Jenže jí to je jedno.
Pokud máte chuť na jemnou, lehce depresivní, zvláštním způsobem hezkou a miloučkou knihu, jděte do ní. Napětí a spád tady nenajdete, kdežto skrytých myšlenek, životních přešlapů a omylů, těch je tu dost.
Chvílemi jsem se upřímně nudila, přišly části, které mě nebavily. Ale naopak přišla část, kdy jsem se v příběhu našla a kniha mě vtáhla do děje natolik, že jsem potřebovala vědět, jak to s Emily celé dopadne.
Absence uvozovek a vyprávění z třetí osoby se mi líbilo a dle mého názoru to přidává knize neobvyklost a jedinečnost.
Knihu hodnotím 3/5* a pokud této norské mladé spisovatelce vyjde další kniha v češtině, ráda si ji přečtu.
Napořád Emily, třetí román mladé norské spisovatelky Marii Navarro Skaranger, je výrazně jiný než většina současné skandinávské literatury, i proto rozumím jeho rozpačitému přijetí. Hlavní protagonistka, devatenáctiletá Emily, je ztvárněna tak odosobněně, pasivně a neemotivně, že čtenáři neumožňuje jakoukoliv identifikaci a budování vztahu, a vlastně tím dost přesně odráží přezíravost společnosti, s jakou se na lidi z nižší (až okrajové) sociální vrstvy nahlíží.
Příběh Emily je napsán přesně v souladu se zažitými předsudky. Je přístupný, zároveň ale drásavý, stylisticky zabordelený, a tím nesmírně autentický.
Mě oslovil velmi.
Osobně mám ráda příběhy života. Styl psaní je příjemný, jednoduchý. I když kniha rozhodně není plná lásky a optimismu nevyznívá hořce. Jen lidsky.
Napořád Emily je velmi zvláštní knížka. Pokud máte rádi knihy plné děje a napětí, Emily vás neuspokojí. Pokud však chcete číst knihu plnou myšlenek a zkoumání emocí, Emily je to pravé, po čem byste měli sáhnout.
Kniha vypráví o velmi mladé mamince samoživitelce; o jejím střetu s realitou, náhlém pádu z obláčku na tvrdou zem a o okolí, které ví přece mnohem lépe než ona, jak se chovat a co v její situaci dělat.
Děj si tak nějak pomalu plyne, je to jako byste nasedli do pomalého vlaku, chvíli oknem sledovali okolní krajinu a pak zase vystoupili. Nemáte moc ponětí, odkud vlak vyjel ani kam směřuje, načerpáváte pouze emoce po dobu jízdy. A přesně tohle ve mě vyvolala i kniha Napořád Emily. Čtenář moc neví, co bylo a co bude, po krátkou chvíli pouze sleduje život hlavní hrdinky, načerpává emoce, které jsou spíše negativní než pozitivní, a záhy hrdinku zase opouští.
Jak jsem psala v úvodu, kniha byla zvláštní - zvláštně pomalá, zvláštně emotivní, zvláštně zakončená. Ohodnotila jsem ji 3/5; myslím, že rozhodně stojí za přečtení, musíte se na ni však předem připravit.
Kniha hodně zvláštní.
Něčím mě zaujala, jen ten konec.... Mrzelo mě, že to nemá aspoň ještě deset stran ...
A nízké hodnocení je škoda. Kniha byla zajímavá, ale musí se člověku trefit do nálady.
Příběh mě moc zaujal a jaksi nechápu to nízké hodnocení zde - přišlo mi to velmi čtivé. Emily byla nemastná, neslaná, taková nijaká. Holčička, které tedy osud naložil víc, než mohla unést. Je tak pasivní, že mě to na jednu stranu dráždí a současně je mi jí líto. Prožilo to děvče někdy vůbec radost nebo dobrý pocit? Tolik koncentrované depky ufff. Vzhledem k tomu, že jsem pravděpodobně ve věku její matky, naprosto chápu, že matka měla nutkání Em věci organizovat, postrkávat ji a pomáhat.
Napořád Emily, knížka, která mě dokázala nalákat svou zajímavou anotací. Knížka, která pro mě byla jiná než ostatní knihy. Většinou jsou totiž příběhy narvané dějem k prasknutí a Vy ani nestíháte otáčet stránky. Naopak Napořád Emily je pomalá knížka a děj v ní poklidně plyne.
Pokud máte rádi příběhy, kde se spíše řeší myšlenky a emoce, tak tohle bude přesně něco pro Vás. Můžete se těšit na téma brzkého rodičovství, hledání sebe sama či například na problémy života v Norsku.
Za mě je Napořád Emily kniha, která neurazí ani nenadchne. Každopádně stojí za přečtení. Je fajn se občas při čtení knih zastavit a jen přemýšlet společně s hlavními postavami.
Příběh jsem přečetla velmi rychle, tudíž mu nelze odepřít jeho čtivost.
Není to příliš kompaktní, rozhodně to není román, spíš taková novelka, která se podobá charakterem stylu psaní například knize Roky, takové " eseje"..Ne přímo ale ani příliš daleko. Současný proud autoterapie, který vypovídá více méně o problémech jež mohou trápit nejednu z nás, ale v každodenním životě každá ( každý) 6 nás snadno zapadne do jakéhosi nevědomí. Kniha k zamyšlení, ale rozhodně jsou lepší knihy s podobným driftem. Něco mezi 3 a 4 * pokud bych už musela hodnotit, což u takových knih já osobně ani nemusím....
Velmi zvláštní čtení, které slibuje pohled na odvrácenou stranu Norska, avšak úplně tuto premisu nenaplňuje.
Jedná se o pomalejší vyprávění nahlížející do života Emily, která je ve svých devatenácti letech těhotná, opuštěná a bez žádné vize budoucnosti. Pracuje v supermarketu a my ji poznáváme zejména prostřednictvím jejích pocitů a myšlenek ostatních postav.
Mně bohužel kniha neoslnila. Vadilo mi neustále přeskakování v ději, chladný styl vypravování a fakt, že jsem se v příběhu dost ztrácela. Nicméně, pokud máte rádi tituly postavené především na myšlenkách druhých, a zároveň vám nevadí, když se toho moc vlastně v titulu neděje, mohla by vás zaujmout.