Napůl ve vzduchu
Irena Dousková
Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní a kolektivní paměti i přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: „Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál“. Milan Ohnisko... celý text
Přidat komentář


Má to říz, něhu, odhodlání i pár perliček na dně...
"Holé větve touží po doteku i za tu cenu, že se ulomí..."


Básníky příliš nečtu - a pokud ano, pečlivě si vybírám. Nad druhou sbírkou Ireny Douskové tajím dech rozkoší, stejně jako nad tou první. Šeď, bezútěšnost? Ani ne. Jen vůle sdělit, co je za slovy.


Svět z pohledu Ireny Douskové je poněkud bezútěšný a šedivý. Ovšem jeho atmosféru autorka umí velmi dobře vystihnout a čtenáři předat.
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
1998 | ![]() |
2006 | ![]() |
2011 | ![]() |
2014 | ![]() |
2008 | ![]() |
K poezii jsem se dlouho nedostala a teď to bylo milé pohlazení. Párkrát se koutky pokusily o úsměv, většinou spíš smutnější atmosféra.