Narušení
Susanna Kaysen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370779/bmid_naruseni-X8J-370779.png
3
76
76
Po sezení s psychiatrem, kterého nikdy předtím neviděla, je osmnáctiletá Susanna odeslána do psychiatrické léčebny McLean, aby podstoupila léčbu deprese. Dva roky pak tráví na oddělení pro dospívající dívky a líčí příběhy jednotlivých dívek i vlastních prožitků na pozadí bouřlivých 60. let. S humorem, nadsázkou, ale i s mrazivě kritickým pohledem na odosobněný režim psychiatrické nemocnice se zamýšlí nad tím, co je normální a co je známka šílenství, co je duševní nemoc a jakou cestou se dobrat uzdravení? Kniha byla zfilmována s Winonou Ryder v hlavní a Angelinou Jolie ve vedlejší roli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , PortálOriginální název:
Girl, Interrupted, 1993
více info...
Přidat komentář
Upřímně - jak píše dole Luque17 - kniha jistě působí. Zároveň, ale i hodně "prázdně".
Nevím kolik autorce bylo, případě nakolik měla odstup či nadhled. Jak se podařila léčba?
Ale je to tak trochu dětské či terapeutické?
Z druhé strany myslím, že i pro dnešní náctileté (když si uvědomí, že jde o 'zlatá šedesátá' v Americe) styl autorky může mít smysl.
Snad už je psychiatrie o víc kroků dál než toto . . . byla jsem nedávno na festivalu Mezi ploty a přednášky i divadla na mě udělaly velmi dobrý dojem. . .
Ovšem to, co píše Lidunka1 asi taky zůstane pravdou na věky: "psychiatr se někdy od pacienta liší jen tím, že má klíče . . ."
Vlastně je hodně dobrá zpráva, že kniha zestárla až k nečtivosti!!
1/2
Krátké svižné útržky ze života. Nevím zda to byl záměr autorky, ale přestože vyprávěla v kapitole nejdříve o některé jiné pacientce, tak se stejně na závěr dostala ke své osobě.
Nevím, jak to zprznilo české vydání, ale legendární originál je mne bavil. Tehdy si autorka ještě mohla dovolit nevnucovat se čtenáři, takže to působí upřímně. Bavil mě i dobový popis US reálií. O hodně lepší než většina dnešních mediálních onanií tohoto žánru.
Po přečtení téhle knížky mám dojem, že to celé byl jeden velký špatný vtip. Prakticky celá knížka je de facto o prázdných dialozích, které mnohdy postrádají absolutní literární smysl, děj, cokoliv, co by běžný člověk od takové literatury očekával. Viděla jsem film (mimochodem celkem vydařený) a měla jsem tudíž tušení, že v této knize půjde o hraniční poruchu osobnosti. Z čehož vyplývá, že jsem čekala autorčin pohled na svojí osobnost, tzn. jak vnímá a prožívá věci, vztahy, lidi... prostě cokoliv, čeho by se dalo tak nějak chytit.
Místo toho na mě čekaly nekonečně zdlouhavé a nudné dialogy prakticky o ničem, pojednávající o prostředí v léčebně, některých pacientech (ale popisující spíše povrchně, strojeně) a tak dále, ale nic na co jsem zvyklá u tohoto typu literatury.
Na druhou stranu, pouhé 2 kapitoly (možná s bídou 3) vnímám jako celkem vydařené - jsou to kapitoly pojednávající právě o této diagnóze a tímto stylem jsem tak nějak očekávala, že se bude knížka ubírat.
Za ty dvě užitečné kapitoly dávám hvězdičky 2. Jinak jakože, si dělá autorka srandu? Asi jo.
Kniha je taková o ničem. Autorka reflektuje svoje vzpomínky na pobyt v blázinci a pak nějak tak analyzuje svoji diagnózu. To, čemu se dá říct příběh, je sled převážně povrchních obrazů, připadá mi, jako by to byl nějaký stupeň její nové terapie. Rozhodně knihu ještě víc snižuje mizerný překlad a chyby (které způsobila spíš asi překladatelka). Kdyby kniha nevyšla, nejspíš by se naprosto nic nestalo, nicméně možná někomu pomůže v hledání svého psychického problému, i když nejspíš ani to ne.
Po x letech konečně překlad jedné z mých nej... Škoda, že je v prvním českém překladu tolik chyb a neobratných výrazů.
Přistihla jsem se, že jsem četla a nepamatovala si o čem.
To už je u mě známka toho, že je pro mě kniha naprosto nezáživná a vůbec mě neoslovila. Škoda, těšila jsem se tématu psychiatrické léčebny
a duševně chorých.
Jsou knihy na toto téma, co jsou 100x lepší..
Kniha mě celkem zaujala, ale nakonec jsem se musel nutit, abych ji dočetl. Příběhy z léčebny byly zajímavé, i když mě tam vadilo to, jak si autorka hrála s časovou osou. Jednou píše o smrti postavy a v dalších kapitolách se tam ta postava vyskytuje. To mi opravdu vadilo. Ale dokázal jsem to překousnout. Nejhorší pro mě bylo, že ke konci knihy nám autorka začala popisovat jednotlivé psychické poruchy a v tu dobu mě kniha naprosto přestala bavit.
Na knížku jsme se strašne tešila a čekala kdy ji přeloží do čestiny, protože se mi četla v angličtine velice težce. Bohužel ale i v češtine. Byla jsem asi premotivována filmem s Angelinou Jolie, kde jsme k hlavní hrdince vzhlížela. Knižka je asi vhodnější pro odborníky v psychologii než pro laického čtenáře.
Styl psaní mně vůbec nesedl, zvláštně napsáno, z obsahového hlediska taky slabé a neodborné. O narušených vychází mnohem lepší a objektivnější knížky.
Dg. moc neodpovídaly tomu, jak se pacient chová, například jedna z diagnóz Suzzan, těžká deprese, při té nemocný často ani není schopen vstát z postele nebo si vyčistí zuby a je z toho tak vyčerpaný, že si jde zase hned lehnout z toho strašného vysílení jednou činností, nic ho nezajímá, třeba ani nemluví, je těžkopádný atd. Pacientka se tu normálně bavila s druhými, byla celkem činorodá, poměrně energická a prakticky pořád něco podniká, to při velmi těžké depresi asi těžko.
Lékařský personál že byl odosobněný? Vždyť je tam obskakovali, asi tři sestry snad na dvě pacientky na oddělení (knihu už nemám, ale vím, že mě zaskočil ten nepoměr)! Ať je ráda, že se neléčila v ČR ( otřesná kamarádova zkušenost, který se vrátil z psychiatrie se zlomenou rukou a z té traumatické zkušenosti se vzpamatovával ještě hodně dlouho). Celé nedostatečné a zkreslené.
Když jsem se o knize doslechla věděla jsem, že to je něco pro mě.
Prostředí psychiatrické léčebny, navíc v 60. letech ve mě vyvolává spoustu pocitů.
Tato kniha ukrývá příběh, ženy, která navštívila psychiatra a následně byla umístěna do léčebny, kde pobyla téměř 2 roky.
Navíc se jedná o autobiografii.
Přiznám se, že jsem si její zážitky představovala drastičtější, ale to nemění nic na tom, že se mi kniha líbila a klidně bych ji snesla i delší. Musím doporučit i film, který nese stejný název.
Měla jsem pocit, že autorce vše nevěřím. Možná za to mohl styl jejího psaní, ale v jejím podání pobyt v zařízení nepůsobí tak děsivě, jaké to pro ni ve skutečnosti určitě muselo být. Je možnost, že její styl vyprávění s lehkým nadhledem příběh odosobňuje a to na mě vytváří výše zmíněný dojem.
Viděl jsem film a zjistil, že je i kniha. A ta se s filmem nedá srovnat. Je prostě lepší. Je to opravdu silný zážitek, tohle číst. Ty metody léčení v 60 letech. Je skoro k neuvěření, že tohle se dělo. Je to surový příběh, i když jsou zde i občas vtipné narážky. Je to taková ta kniha na kterou nezapomenete.
Kniha se četla hladce. Vyprávění z léčebny mě bavilo, místy humorné, jindy smutné.
Na tohle prostě musíte mít náladu. Je to napsané dost zvláštně - chvilkami to zavání šílenstvím, pak zase humorem. Suzanna nám však přináší možnost nahlédnout do psychiatrické léčebny v 60. letech a nezkresleně popisuje, jak taková "léčba" tenkrát probíhala. Určitě bych ji doporučila všem čtenářům, kteří se zajímají o psychologii, nebo se zkrátka chtějí dozvědět něco víc o hraniční poruše osobnosti, kterou autorka trpí.
Ještě bych dodala, že film je taky celkem povedený, ale kniha je lepší :-)
Kniha se mi četla špatně . Osmnáctiletá dívka v psychiatrické léčebně, její diagnóza by dle mého seděla na polovinu tzv teenagerů. Možná když se podívám na film, pochopím více.
Kniha se mi četla těžko, protože jsem sama pobyt v psych. léčebně zažila. Autorka si ale pokládá otázky: "Kdo je zdravý a kdo šílenec? A někdy je pravdou, že se psychiatr a pacientt liší jen tím, , že jeden z nich má klíče. Děj se odehrává na konci 60.let a chtělabych ubezpečit, že v psych. odděleních nemocnice a snad i v léčebnách už to vypadá jinak.
Tahle útlá kniha mě opravdu dostala. Je těžké otáčet stránky a dozvídat se o autorčiných vzpomínkách. Opravdu silný příběh.
Tato osoba je nemocná a je třeba ji izolovat a léčit:
a) výplachy a pijavicemi
b) odstraněním dělohy, pokud ji má
c) elekrošoky mozku
d) studenými zábaly celého těla
e) thorazinem nebo stelazinem
Narušení možná není kniha pro každého, na druhou stranu si ale myslím, že by si ji každý přečíst měl. Jedná se o skutečný příběh z prostředí psychiatrické léčebný v 60. letech, kdy se s kýmkoliv psychicky "narušeným" jednalo jako s bláznem, kterého je potřeba zavřít pod zámek a probíjet ho elektřinou nebo do něj cpát prášky. A možná by se ti zdálo až neskutečný, ale ekvivalentem naší doby jsou věty jako "Je to jen fáze." "To trochu přehráváš, ne?" "Zkus se jít projít." nebo "Já už viděl/zažil horší."
Tahle knížka je surová a přímá, zároveň sarkastická a vtipná, ale hlavně přirozená.
Je škoda, že se jí v propagaci nevěnovalo dost pozornosti, ale pokud tenhle příspěvek čtěte, nedělejte stejnou chybu a pusťte se do ní.
A na závěr, protože se tu určitě najde někdo, kdo to bude potřebovat - nejste sami, netlačte na sebe, všechno chce čas.
Narušení
na to jak moc miluji film girl, interrupted, tak tato knížka mě vůbec neoslovila a to nemluvím o tom, že podstatné věci z filmu se v knize ani neobjevují