• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Susanna Kaysen

Narušení

„na to jak moc miluji film girl, interrupted, tak tato knížka mě vůbec neoslovila a to nemluvím o tom, že podstatné věci z filmu se v knize ani neobjevují“
— vikky22

---

Narušení

„Upřímně - jak píše dole Luque17 - kniha jistě působí. Zároveň, ale i hodně "prázdně". Nevím kolik autorce bylo, případě nakolik měla odstup či nadhled. Jak se podařila léčba? Ale je to tak trochu dětské či terapeutické? Z druhé strany myslím, že i pro dnešní náctileté (když si uvědomí, že jde o 'zlatá šedesátá' v Americe) styl autorky může mít smysl. Snad už je psychiatrie o víc kroků dál než toto . . . byla jsem nedávno na festivalu Mezi ploty a přednášky i divadla na mě udělaly velmi dobrý dojem. . . Ovšem to, co píše Lidunka1 asi taky zůstane pravdou na věky: "psychiatr se někdy od pacienta liší jen tím, že má klíče . . ." Vlastně je hodně dobrá zpráva, že kniha zestárla až k nečtivosti!! 1/2“... celý text
— Chesterton

---

Narušení

„Krátké svižné útržky ze života. Nevím zda to byl záměr autorky, ale přestože vyprávěla v kapitole nejdříve o některé jiné pacientce, tak se stejně na závěr dostala ke své osobě.“... celý text
— sarekaslukova

---

---

Narušení

„Nevím, jak to zprznilo české vydání, ale legendární originál je mne bavil. Tehdy si autorka ještě mohla dovolit nevnucovat se čtenáři, takže to působí upřímně. Bavil mě i dobový popis US reálií. O hodně lepší než většina dnešních mediálních onanií tohoto žánru.“... celý text
— Luque17

---

Narušení

„Po přečtení téhle knížky mám dojem, že to celé byl jeden velký špatný vtip. Prakticky celá knížka je de facto o prázdných dialozích, které mnohdy postrádají absolutní literární smysl, děj, cokoliv, co by běžný člověk od takové literatury očekával. Viděla jsem film (mimochodem celkem vydařený) a měla jsem tudíž tušení, že v této knize půjde o hraniční poruchu osobnosti. Z čehož vyplývá, že jsem čekala autorčin pohled na svojí osobnost, tzn. jak vnímá a prožívá věci, vztahy, lidi... prostě cokoliv, čeho by se dalo tak nějak chytit. Místo toho na mě čekaly nekonečně zdlouhavé a nudné dialogy prakticky o ničem, pojednávající o prostředí v léčebně, některých pacientech (ale popisující spíše povrchně, strojeně) a tak dále, ale nic na co jsem zvyklá u tohoto typu literatury. Na druhou stranu, pouhé 2 kapitoly (možná s bídou 3) vnímám jako celkem vydařené - jsou to kapitoly pojednávající právě o této diagnóze a tímto stylem jsem tak nějak očekávala, že se bude knížka ubírat. Za ty dvě užitečné kapitoly dávám hvězdičky 2. Jinak jakože, si dělá autorka srandu? Asi jo.“... celý text
— hu_87