Chesterton komentáře u knih

Obrovsky mě zaujala práce se slovy a úsporný styl psaní, který autor používá k plastickému vystižení atmosféry Klodzka po Velké válce. Zprvu jsem se musela mnohokrát vracet zpět, abych pochopila o čem čtu, ale potom všechno zaklaplo a chraplák Jakuba Gottwalda výborně dokreslil ponurou meziválečnou atmosféru.

Stejně jako jaroivu mě detektivní linka až tolik nebrala.
Daleko víc mě bavilo, kterak Duszyński slovy dokonale vykreslil poválečnou temnotu nedůvěry, podezřívání, pomsty, která měla sílu zplodit následné příšery ... všechno je pečlivě cizelováno, jak píše milary!
Taky bylo fajn nutné dohledávání informací o Výmarské republice a jiné oprášené dějepisné mezery v mém vzdělání ...

Úvod s opilým profesorem pobavil, ale i tajemný Klein a jím vybraný Franz Koschella jsou dobrá dvojka a občas něco zajiskřilo.
Dlouho jsem váhala, ale nakonec dám plný počet i přesto, že závěrečné ultratemno v podobě zednáře Langera a jeho vizí mi překombinovaností trochu zkazilo celkový dojem, ale stejně se už těším na další díly.
5/4

4 21.11.2024

"Zlo je absolutně nekreativní, je pořád stejné. Dobro je naopak jiskřivé, tvůrčí, roztančené, sebeironické a velmi humorné. Znáte snad nějakého diktátora, který by měl smysl pro humor? Když přijde kajícník ke zpovědi, myslí si, jaké kdovíjak extra originální hříchy má. Ale není to pravda, každý máme stejné. Zlo je opravdu zoufale nekreativní."

"Všichni vyčítají křesťanům, že jsou pokrytci, že hlásají Desatero, ale že sami podle něj nežijí, že jsou závistiví, sobečtí a pokrytečtí. Ten postřeh je přesný a je to tak. Všechny kritiky zvu na prvních pět minut jakékoli mše svaté. První společnou a nahlas deklarovanou modlitbou je: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky, a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina..." Do kostela tedy přicházíme jako parta průšvihářů, lidí, kteří velmi dobře vědí, že s Desaterem problémy mají, že by podle něj mohli a asi i chtěli žít, ale že vůle člověka je slabá, že nám to moc nejde a že víme moc dobře, že nám to nejde a že nejsme lepší než ostatní. Opět Chesterton řekne, že světec je ten, kdo ví že je hříšník. To je ten rozdíl. Zdá se, že Putin, Stalin a další diktátoři takto o sobě neuvažují."

Další rozhovor, který měl dělat úplně někdo jiný. Zejména úvodní slova Kláry Mandausové mě donutila na chvíli knihu odhodit. Manžel ji četl neskutečně dlouho z podobných důvodů. Orko je v zásadě stále stejný a konzistentní, ale špatně si vybírá s kým rozhovor vést. Mohu podepsat komentář Žirka. Takový Martin Veselovský by určitě vedl čtivější i hlubší rozhovor :o)
Ovšem, komu KM nepřekáží, určitě čtěte a přidejte si čtvrtou hvězdu. Inspirativních témat a pohledů je v knize dostatek!
3/4

7 18.11.2024

"Ari Ben Kanaan patří k těm výjimečným lidem, kteří se dokážou spolehnout jen sami na sebe. Od té doby, co se jako chlapec naučil zacházet s býkovcem svého otce, už nikdy nepotřeboval jiného člověka .... je povznesen nad všechny pocity, které ovládají ostatní smrtelníky..."

Krutý a bolestný příběh z mnoha důvodů i z toho současného stavu věcí v Gaze.
Četla jsem v roce 1991, když kniha poprvé vyšla česky a byla jsem 'nadšená'. Zejména z informační hodnoty příběhu zjemněné příběhem románovým.
Druhý kontakt po letech už byl střízlivější.
Samozřejmě jsem cítila stejnou bolest a nespravedlnost nekončícího utrpení židovského národa, co je stále obětním beránkem pro svou semknutost, odlišnost a určitou věrnost. Zároveň opovržení až zhnusení nad poválečnou britskou správou.
Jen k tomu vnímám navrch smutnou marnost lpění národa na překonaných starozákonních formách.
V něčem mnohé chápu, ale zároveň bych tomuto národu přála, aby alespoň trochu a alespoň část Židů dokázala v něčem překročit svůj stín. Což je samozřejmě obrovsky těžké až nereálné se staletími kulturního i bolestného dědictví v zádech. Ale u tohoto textu a reality současnosti mi to nemohlo nejít hlavou...

"Izrael je mostem mezi temnotou a světlem"?

Moc se mi líbí poslední odstavec komentáře lilites! A hodně souzním i s helena8303 a Sobolosh nebo dědekhank.
Rozhodně stojí za přečtení i přes lehkou idealizaci Židů a možná zbytečnou americko-izraelskou milostnou linku :o)
Vladislav Beneš se zhostil audiopodoby na výbornou!
6/6

Název není ideální, ale naznačuje směr, kterým může kráčet bezduchá část společnosti.
Stejně tak text mohl mít ještě nepatrně lepší strukturu ...

Podstatou je vysvětlit původní keltský význam a smysl předvečera svátku všech svatých, kterému křesťanství přidalo hloubku a realismus. Komerční Helloween potom postupně vyprazdňuje a překrucuje obojí.

Je Helloween snahou zesměšnit realitu a vážnost smrti? Odsunout vážnější myšlenky do pozadí a rozptýlit se rejem masek?
Může za tím být i víc a minimálně je dobré to vědět a mluvit o tom, protože žádné naše konání by nemělo být bezduché.

Je tu komentář odpad, který obsah textu asi příliš nepochopil - nejde o to brát dětem oblíbenou zábavu, ale upozornit na možné směřování hravé formy do hlubin okultismu. Což asi u velké části dětí vyřezávajících dýně nehrozí, ale dospělí by to vědět měli a dětem vysvětlit. Smyslem textu není něco odsoudit, ale dát vše do správných souvislostí.
5/4

8 14.11.2024

Starosvětské, nenáročné, ale čtivé. Phyllida je svou nesnesitelností často vtipná zvlášť v kombinaci s řidičem Brandfordem a štěnětem Myrtle. Další díly spíš vyhledávat nebudu, ale pro jednou jsem si tu laskavou jednoduchost užila.
3/4

8 13.11.2024

Měla jsem maličko strach, jak bude Ota Fink znít do ucha a bylo to excelentní. Libor Hruška je vynikající interpret našeho Oťáska a jde mu i holka House a kdejakej komunistickej týpek.
Vychutnala jsem si podruhé atmosféru padesátých let s návratem do poválečných časů Otova mládí do posledního detailu. A už vím, co je flachcangle :o)
Děkuji nakladatelství Tympanum, že sáhlo do tvorby Mistra Velinského. Jen tak dál.
6/6

Podobně jako u J. R. R. Tolkiena jsem nadšená z úvodních životopisných kapitol, kde jsem se dozvěděla i pár maličkostí, které jsem jinde nečetla. Třeba, že:
"Z nenápadného oxfordského akademika se v průběhu válečných let stala celebrita mezinárodního věhlasu. Jeho nezaměnitelný hlas byl díky rozhlasovým promluvám v domácnostech po celé Velké Británii druhým nejznámějším. Tím prvním byl hlas Winstona Churchilla."
Nebo Lewisovy dětské zážitky s MacDonaldovou knihou Snílci, kdy: "Kvalita, která mě okouzlovala v jeho fantazijních dílech, se nakonec ukázala být kvalitou skutečného vesmíru, té božské, zázračné, děsivé a úžasné skutečnosti, ve které všichni žijeme."

Ovšem části, které se týkají více teologie než osobnosti C.S.Lewise, jsou pro mě zvláštním způsobem krkolomné. Je to už pár let, co jsem přečetla velkou část Lewisova díla svěžím zrakem třiceti let věku, ale snaha Pavla Hoška o napasování na motiv tance mi nevím proč úplně nesedí. Radši zase někdy sáhnu po knize přímo od Lewise :o)
3/3

10 31.10.2024

Takoví jsme!

Duše pápěrkové létají ze země do země
Duše lehkovážné vyměňují zemi svou za zemi cizí
Duše pevné ve své zemi setrvávají
ale z nejvyšší Duše, Duše přesvaté
Do země padají, takže my chodíme po duších,
chodíme si po Duších a bereme chaos na lehkou váhu---
jako by bylo samozřejmé procházeti chaosem
a přitom vycházeti z řádu !


1967 Ivan Diviš
9. května
____________
Fascinující, třpytivý kamínek do mozaiky obrovské šíře a dosahu víry, kultury, ale i prostého života rodiny Reynků.
Kromě veršů, grafik či fotek, objevíte kdo dělal korouhvičku s kohoutem na petrkovský zámeček či čítával s Jirkou a Daníkem "prostonárodní" pohádky na "pohádkové lavici"... Kterak Bohdan Holomíček fotil Annu Fárovou při kydání hnoje a francouzské konverzaci...
A vůbec nevadí, že se vám každý rukopis nepovede do detailu rozluštit.
Díky Aleši Paláne.
7/7

13 30.10.2024

"„Stane se tím člověkem?" opakovala. „Ajto. Zvostane tomu aj vaše vzpomínání a všecko. Jenomže... vás to změní. Dá vám to spoustu sily, ale oplantá vás to a přívlastní si vás to. A ten poslední maličký zvostateček, co z vás eště zbývá... no, ten sa nejspíš bude bránit a bránit, ale bude čím dál tím menší a menší, až zmizí docela a z vás zvostanou enem vzpomínky."

Výrazně lepší než první díl. Humor je stejně vynikající jako pozorování mezilidských vztahů a zákonitostí. A hodně vážných témat. Tonička v dialogu s bábi Zlopočasnou výborné. Dost tady autor zabrousil do magie a občas mu to zaskřípalo, ale to je jen má rozmazlenost Lewisem a Tolkienem. Terry asi neměl na víc...
3/4

14 26.10.2024

[četba ČRo]
Nevím zda bych sáhla po papírové knize, byť má výbornou obálku. Zuzana Slavíková mi zprvu taky nepřišla ideální interpretkou, ale postupně jsem si na její styl zvykla a nebylo to zlé.
Vynikající a zcela pravdivý název knihy. Moc jsem se bavila Betiným nadhledem a humornou nadsázkou. Věřím, že až tak velká nadsázka to není - soudě podle vlastního vnímání Pavla Landovského po revoluci.
Jenže kniha má tak dokonalou atmosféru totalitních Vokovic, zážitků se soudružkami v krimplenových kostýmcích, parádními pokoji a dalšími normalizačními laskominami, že si mě získala téměř okamžitě.
Znamenitý příběh, který je výrazně zábavnější číst než doopravdy žít. Autorka se vypsala z dětských trablů stylem "co tě nezabije ..." Další kamínek z bolavé mozaiky normalizace.
"Ve světě, kde jsme vyrůstali nikdo netušil, že i děti mají duši."
Díky.
5/5

22 25.10.2024

Tušila jsem, že si tuhle knihu nemám vůbec půjčovat...zvědavost a stará úcta k písničkáři kvůli neprázdnotě a poetice jeho textů převážila...

Měl talent i rodinnou dispozici.
Jeho tvorba měla hloubku a smysl.
Chtěl zpívat.
Zapletl se proto s režimem.
Měl strach.
Dobrá.
Ale zapletl se až natolik, že vězí v myšlenkovém světě, co se nedokáže postavit na stranu pravdivosti v obranné válce a vypráví cosi o laciných gestech?
Obhajuje to zbaběle a nese za to následky?
Jeho boj a jeho válka sám se sebou. A ano určitě i naše válka.
Proč ovšem kolem celkem pochopitelné lidské slabosti vrstvit vrstvy myšlenek jenom proto, že dostanu kufr s písemnou minulostí ?
Smutná chaotická kniha a celkem prázdná exhibice historika.

Zaujala mě a z duše mi mluví recenze Aleše Palána:
"Přemysl Houda se v knize o Nohavicovi tak důsledně snaží nepodlehnout "současnému kategorickému požadavku černobílého vidění minulosti a pevných hranic mezi morálním a nemorálním", jak na přebalu knihy píše filozof Václav Bělohradský, až do této pasti sám padá. Tím, jaká fakta vybírá, kterak je řadí a o čem nemluví, se jednoznačně staví na jednu z těchto stran. A také už opravdu nejde jen o nějakou "malou válku" o jednoho písničkáře."

Stejně jako tento pohled:
"Sečtělejšímu čtenáři pak může padnout na mysl varovná metafora cibule z Ibsenova Peera Gynta, kdy ve snaze proniknout vrstvami harlekýnovské neuchopitelnosti člověk postupným sloupáváním jednotlivých vrstev nakonec dojde ke zjištění, že se pod jejich nánosem žádné jádro neskrývá."
Mrhání vzácným časem.
2/1

20 24.10.2024

Několikrát jsem zkoušela číst a nešlo mi to. Teď jsem se dozvěděla v dokumentu Juráček je můj osud, že Vaculík v textu lže o Daňe Horákové, které svědčil na svatbě.
(Čt2 22.10.2024 21:05 (1:00:4) ) Takže už asi nikdy nebudu zkoušet Český snář číst. Možná je to škoda, ale toto je v literatuře neodpustitelné.

Zkusila jsem, bavilo mě pár povídek, ale nijak uchvácená z toho nejsem. Není to můj talířek s ovocem :o) nebo chyběla soustředěnost a čas.
Bavila jsem se, to určitě, ale chtěla jsem víc ve stylu Roalda Dahla.
Psí oči už jsem obešla, zkusila chválenou Cibuli - vtipné rozhodně, ale pak už jsem se ke knize nevrátila...trochu mě to mrzí, ale vím, kde ji v pražské síti MLP hledat - v Záhřebské v dětském oddělení, kdyby přišla chuť na toto :o)
3/2

11 21.10.2024

Takový povšechný psychologický "pindy" na téma smrti, umírání a všeho kolem.
Takové křesťanství bez Boha.
Charakterizováno citátem v úvodu kapitoly INVENTURA ŽIVOTA:
"Bůh není otázkou víry, ale lásky."
To asi hovoří za vše.
Je tam spousta moudrých pohledů a praktických věcí kolem smrti, ale chybí podstata reálného vztahu k živému Bohu evropské křesťanské civilizace. Takže za mne prázdná sláma, jakkoli je sláma velice užitečná věc :o)

Četla moje snacha o prázdninách, jinak bych se k textu asi nikdy nedostala.
1/1

9 21.10.2024

"Mrtvý dítě, blbý dítě."
Miluju babičku Amazonku, ale babičku Marušku trochu víc :o)

Laskavé. Hladivé.
Psáno z nadhledu pětatřicetiletého mládí.
Přátelské. Lehce naivní.
Moudré.
Vyloženě prorodinné.
Otevřené.
Vztahům, cestám, blízkosti.
Pobaví vás a zároveň nepatrně poučí.
Stojí to za to a bavilo mě všechno. Nejvíc asi realistická cesta do Santiaga de Compostela.
Mám doma i knihu papírovou, takže jistě ještě přihodím nějaký ten citát časem . . .
"Sdílení je jediná forma života."
Jako bonus je to autorské čtení a Tereza umí.
10/10

[četba ČRo]
Vřelé díky pro marlowa! Díky jeho komentáři jsem prošvihla v četbě na Dvojce jen první dvě kapitoly!
Zamilovala jsem si buldoka Jajtelese a chtěla bych ochutnat Vinořskej výtok!
Zprvu jsem dost bojovala s textem, je znát má 'zpovykanost' všemi 'hloupými' a jednoduchými, současnými detektivkami typu Stvůra apod! Tohle je jiná kvalitní a silná káva ;o)
Luxusní atmosféra protektorátu v Praze, v místech, co všechny důvěrně znám (třeba u kostela sv. Rocha zůstali uvězněni synové jako malá skautská vlčata po zavíračce v listopadu na Dušičky a kdoví, přes kterou zeď lezli ven ;o)
Něčím mi pan Škvorecký připomněl Velinského Finkovky. Asi vynikající živou atmosférou - noblesní i trochu žižkovsky šmíráckou, i přes to hnusný temno zábavnou, moc fajn.
Lukáš Hlavica je výborná volba interpreta.
5/5

Řemeslně jistě výborně čtivé (byť úvodní kapitoly z Afriky mě skoro odradily) první část v Evropě byla celkem vyvážená nejen pro kluky, dost mě to bavilo, i když nejde úplně o můj top žánr. Nalákal mě vynikající Jiří Vyorálek...
Část v Rusku byla z mojí optiky malinko zbytečná (poslouchala jsem zrychleně:) trochu shodila uvěřitelnost. A šlo odhadnout finále :o)
I když rešerše z Ruska autorovi dost věřím, protože stručně a polopaticky vysvětlí prolnutí pravoslaví s Putinem, za to palec nahoru. Vlastně dost obecně smutná zákonitost. Koho toto baví, jistě kvalitní styl.
4/4

14 18.10.2024

Vynikající lákadlo pro ty, kteří v sobě cítí poslání či povolání k pěstounství. Syrová a tvrdá realita smysluplnosti a možností, kterak se lidsky "realizovat" na nejvyšší úrovni.
Zároveň jsou všechny těžkosti a obtíže vylíčené laskavě až poeticky, s obrovskou láskou, talentem, humorem a nadhledem nad často tak krušnou realitou.
Smekám před desítkami schopností paní Dagmar, zejména před obrovskou empatií v přístupu k dětskému 'kolektivu' i každému jednomu originálu, třeba typu Saši !
Výborné i pro budoucí rodiče vlastních dětí.
10/10

12 16.10.2024

Výborná kniha, výborný doplněk Zábranových deníků, výborný vývoj obsahu komentářů během deseti let zde :o)
Určitě je to i odstupem let a přece jen větším povědomím o normalizačním osudu poctivého, citlivého a (asi) ke své škodě emotivního, vynikajícího básníka, spisovatele a překladatele.
Opravdu to není zahořklé!
Smutné, bolestné, prosycené úzkostí otce i dcery, ale daleko víc láskou a snahou o vzájemné pochopení.
Eviny vzpomínky rozkrývají mnohé. Třeba složitost a vrstvy tehdejšího (i otcova) přístupu k Církvi a víře, obtíže Zábranovy povahy včetně traumatu z rodinných poměrů.

"Tchán byl dělník a pokrytecký pámbíčkář."

"Vyrůstám s jejím umíráním a pochopím, co znamená ČEKAT."
Moc se mi líbila možnost chvilku kráčet ve stopách "velkého táty" očima holčičky a mladé ženy... A navíc teď bydlím kousek od jeho bytu v Malešicích :o)
6/6

16 16.10.2024

Složitost a rozporuplnost doby i osobnosti ikony české literatury na podkladě korespondence. Tatiana Medvecká v rozhlasové adaptaci vynikající.

11 10.10.2024