Chesterton komentáře u knih

[četba ČRo]
Vřelé díky pro marlowa! Díky jeho komentáři jsem prošvihla v četbě na Dvojce jen první dvě kapitoly!
Zamilovala jsem si buldoka Jajtelese a chtěla bych ochutnat Vinořskej výtok!
Zprvu jsem dost bojovala s textem, je znát má 'zpovykanost' všemi 'hloupými' a jednoduchými, současnými detektivkami typu Stvůra apod! Tohle je jiná kvalitní a silná káva ;o)
Luxusní atmosféra protektorátu v Praze, v místech, co všechny důvěrně znám (třeba u kostela sv. Rocha zůstali uvězněni synové jako malá skautská vlčata po zavíračce v listopadu na Dušičky a kdoví, přes kterou zeď lezli ven ;o)
Něčím mi pan Škvorecký připomněl Velinského Finkovky. Asi vynikající živou atmosférou - noblesní i trochu žižkovsky šmíráckou, i přes to hnusný temno zábavnou, moc fajn.
Lukáš Hlavica je výborná volba interpreta.
5/5

19 21.10.2024

Řemeslně jistě výborně čtivé (byť úvodní kapitoly z Afriky mě skoro odradily) první část v Evropě byla celkem vyvážená nejen pro kluky, dost mě to bavilo, i když nejde úplně o můj top žánr. Nalákal mě vynikající Jiří Vyorálek...
Část v Rusku byla z mojí optiky malinko zbytečná (poslouchala jsem zrychleně:) trochu shodila uvěřitelnost. A šlo odhadnout finále :o)
I když rešerše z Ruska autorovi dost věřím, protože stručně a polopaticky vysvětlí prolnutí pravoslaví s Putinem, za to palec nahoru. Vlastně dost obecně smutná zákonitost. Koho toto baví, jistě kvalitní styl.
4/4

14 18.10.2024

Vynikající lákadlo pro ty, kteří v sobě cítí poslání či povolání k pěstounství. Syrová a tvrdá realita smysluplnosti a možností, kterak se lidsky "realizovat" na nejvyšší úrovni.
Zároveň jsou všechny těžkosti a obtíže vylíčené laskavě až poeticky, s obrovskou láskou, talentem, humorem a nadhledem nad často tak krušnou realitou.
Smekám před desítkami schopností paní Dagmar, zejména před obrovskou empatií v přístupu k dětskému 'kolektivu' i každému jednomu originálu, třeba typu Saši !
Výborné i pro budoucí rodiče vlastních dětí.
10/10

13 16.10.2024

Výborná kniha, výborný doplněk Zábranových deníků, výborný vývoj obsahu komentářů během deseti let zde :o)
Určitě je to i odstupem let a přece jen větším povědomím o normalizačním osudu poctivého, citlivého a (asi) ke své škodě emotivního, vynikajícího básníka, spisovatele a překladatele.
Opravdu to není zahořklé!
Smutné, bolestné, prosycené úzkostí otce i dcery, ale daleko víc láskou a snahou o vzájemné pochopení.
Eviny vzpomínky rozkrývají mnohé. Třeba složitost a vrstvy tehdejšího (i otcova) přístupu k Církvi a víře, obtíže Zábranovy povahy včetně traumatu z rodinných poměrů.

"Tchán byl dělník a pokrytecký pámbíčkář."

"Vyrůstám s jejím umíráním a pochopím, co znamená ČEKAT."
Moc se mi líbila možnost chvilku kráčet ve stopách "velkého táty" očima holčičky a mladé ženy... A navíc teď bydlím kousek od jeho bytu v Malešicích :o)
6/6

19 16.10.2024

Složitost a rozporuplnost doby i osobnosti ikony české literatury na podkladě korespondence. Tatiana Medvecká v rozhlasové adaptaci vynikající.

12 10.10.2024

Nakonec je to podstatně líp vystavěno než Tři sekery, kde za mne autorka příliš tlačí na pilu nebo zapomněla cizelovat. Začátek stejně rozvláčný, ale květnatost líčení mě díky Vasilu Fridrichovi bavila. Vypráví příjemnou češtinou a když nejste netrpěliví, můžete si "napětí" docela dobře užít. Taky si u mě napravila reputaci ohledně exorcismu, který zde použila daleko realističtěji a ještě jí tolik nepadají "křesťanský hračky do kanálu" :o)
Je to docela pohodová směs žánrů, kterou jsem si užila pro svou jinakost a hlavně vykreslení vztahů víc než různá literární témata s nádechem růžové...
Bavila mě minulost i současnost, Orlické hory a ještě mám tip na knihu Mrtvý hraje šach :o)
Určitě bych nemusela opakovaně číst, kterak se Petrovi schovávají varlata do břicha, to bylo hodně slabé, asi jsme se místo toho mohli dozvědět víc o slovanské mytologii :o) A jo, 'rozšířila' jsem si obzory o techniku channelingu :o)
4/4

21 09.10.2024

Podepisuji milary. Výborný nápad, lehoučké čtení a přitom chytré. Jinak jsem zatím v papíru nenašla s paní Reinerovou souznění, ale je to vina mojí netrpělivosti! Zato jsem četla knihu její dcery Anny Fodorové :o)

Všechny vzpomínky byly výborné, laskavé, zasněné.
Jen mě malinko zesmutněla její úvodní slova:
"Kdybych byla věřící, mohla bych své přátele tam vysoko v nadpozemské kavárně považovat za jakési anděly strážné ..... Ostatně andělé strážní? Který bůh by mi je mohl poslat? A jakým jazykem bych se ho mohla dovolat? Máminou němčinou, tátovou češtinou anebo hebrejštinou svých předků?"
K čemuž mi napadla slova biblického Jóba:
"Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha."
Věřím, že dnes už i paní Lenka ví . . .
Poslechnuto na jeden zátah.
4/5

19 03.10.2024

Souhlasím s Kampal. Podstata obsahu by vystačila na silnější brožuru nikoli vázanou knihu o 287 stranách. Jistě jde najít i zásadní informace třeba o škodlivosti multitaskingu :o) a mnohé jiné praktické rady a pohledy na psychiku a pozornost. Tato grafika je hra na humor a na efekt na úkor struktury. Paradoxně úprava knihy trochu rozptyluje pozornost.
2/3

12 02.10.2024

Chtěla jsem po přečtení Pratchettova životopisu poznat jeho tvorbu pro mladší čtenáře....audiokniha je výborně načtena Terezou Dočkalovou, ocenila jsem humor i Toničku, samozřejmě smekám před luxusním překladem pana Kantůrka, ale děj mi chvílemi přišel zmatený a natahovaný. Sny ve snech mě nebraly. Chyběla mi jasnější či lákavější struktura přesahu. Humor, byť luxusní, nestačí. Ještě zkusím další díl v papíru.

"My truchlíme pro ty, kteří museli zůstat tady. Mrtví nepotřebují naše slzy. Pláčeme jen kvůli sobě."

"...a voni mě důle hrať nenechajů protože řékajů, že moje hrátí je jak dyž sa pavůk pokůší ubzdít ušiskama paňo!"
3/4

19 02.10.2024

Kterak se život může změnit nikoli skrze sny, ale jen vlastní iniciativou a navazováním vztahů. I když to často bolí ...

Vlastně naprosto geniálně vystavěný příběh. Pokud se do něho trefíte náladou a osobní empatií. Já se strefila na třetí pokus a lví podíl na tom má dostatek času a výborná interpretace Petry Špalkové.

Eleanor je tak hodně bolavá osamělostí a obalená tolika ochrannýma vrstvama, že působí jako totální asociál, jen celkem přirozeně inteligentní a umanutý. A právě to často působí hořkosladké humorné situace, pro které si ji zamilujete.

Zároveň si umím představit, odmávnout obsah za tři hvězdy, protože pravdu mají i ti, kterým tam něco skřípe.
Což bude asi tím, že autorka do svého debutu chtěla nacpat dost témat (a proto je tam zase plno vtipných drobností!) včetně "instantní reklamy na psychoterapii" a malinko nadsadila optimistický vývoj, ale v rámci beletrie proč ne?
Umím si představit, najít s Eleanor společnou řeč :o)
6/6

Ota se dožil kristových let; je to už devět let, co šli s Vildou Honzákem poprvně na pivo
a ... já si lebedím!
A lebedím si programově. Zpočátku mi přece jen pár dílů trvalo než jsem bez výhrad skousla páně Velinského občas krkolomný styl. A teď po osmnácti dílech se Ota/Jaroslav natrvalo zabydlel v mém srdci.
Odkládám jakoukoli kritiku a dosyta si užívám humor a vypravěčský talent autora.

Třeba vsuvku s Barborou a náměstkem Preissingrem, kterou bych jinde celkem kriticky smetla ze stolu :o)
Kouzelné odkazy od Břetislava z Levého Hradce, hraběte Monte Christa, Ludvíka XVIII. celníka Rusó, Ráchel, Rebeku a Juditu s Holofernem, Lovce jelenů s Juditou Čeřovskou, Julia Zeyera a mnohé další...
Stejně jako průlet Otovýma ženama a láskama.
Trochu pohádkový závěr mi to tentokrát vůbec nezkazil :o)
7/7

18 29.09.2024

"Tolkien také jako „papeženec“ zakoušel v dětství a mládí všelijaké ústrky i otevřené pohrdání, což jej ve věrnosti katolické víře ještě více utvrdilo. Celý život miloval kouzlo katolické bohoslužby a také mešní latinu, jistě také proto, že latině ho v dětství učila právě maminka. Rozhodnutí druhého vatikánského koncilu nahradit latinu při mši národními jazyky považoval za nešťastné a při bohoslužbě nadále hlasitě odpovídal na liturgické výzvy v latině.

Jak bylo uvedeno v první kapitole, Tolkien měl také v kritickém období dětství štěstí na moudré a laskavé kněze, jako byl Francis Morgan, který se stal po matčině smrti jeho poručníkem, a také vzdělaní otcové z Oratoře svatého Filipa Neriho, v jejímž prostředí vyrůstal.

Není pochyb o tom, že katolická liturgie a posvátný řád církevního roku rozhodujícím způsobem utvářely Tolkienovu představivost. Jeho osobité vidění světa bylo zásadně formováno symbolikou mešních obřadů, které miloval. Výstižnou ilustrací Tolkienovy svébytné optiky je jeho poznámka o verších Francise Thompsona: Poetické obrazy tohoto básníka podle Tolkiena vyjadřují „katolický rituál, napsaný velkými písmeny přes celý vesmír".

Uvážíme-li Tolkienova neobyčejně silná slova, jimiž vyjadřuje touhu po účasti na liturgickém dění, není vlastně nijak překvapivé, že je to právě symbolika světla a hudby, tedy základní prvky estetiky katolické mše, co tvoří hlubinnou strukturu symbolické stavby jeho legendária. Mimořádně silným svědectvím o hloubce Tolkienovy zbožnosti jsou jeho dopisy, zejména dopisy synům v průběhu druhé světové války. Z těchto dopisů je zřejmé, že jádrem Tolkienova duchovního života bylo svaté přijímání. Jeho úvaha o tajemství eucharistie obsahuje osobní vyznání, plné překvapivé, téměř mystické vroucnosti. V souvislosti s tajemstvím eucharistie také Tolkien vyjadřuje velmi kritický názor na církve vzešlé z reformace, a sice právě proto, že opustily pravověrné učení o Nejsvětější svátosti.

V dopisech se opakovaně ozývá Tolkienova hluboká úcta k Panně Marii, a také jeho důvěrná znalost Bible. Svému synovi Christopherovi radí, aby se naučil nazpaměť chvály a modlitby, nejlépe v latině, a také pokud možno celou mešní liturgii, aby z ní čerpal posilu v dobách tísně.

Vůči anglikánské církvi choval Tolkien podezření, že je v mnoha ohledech polovičatá a zabředlá do kompromisů. Dokonce se vyjádřil v tom smyslu, že podstatným rysem anglikánské církve je podle něj nenávist ke katolictví a že tímto postojem je "bezděky nakažen" i jeho přítel C. S. Lewis.

Tolkienův nápadně nevlídný postoj vůči anglikanismu je do jisté míry vysvětlitelný skutečností, že v Anglii byl jako 'papeženec' příslušníkem pronásledované a později přinejmenším diskriminované menšiny, zatímco anglikánská církev se těšila privilegovanému postavení státního náboženství."

Smekám před prof. Hoškem. Pohled na osobnost Tolkiena není nový, ale novým způsobem komplexní.
Děkuji.
10/10

21 23.09.2024

Český Stephen King v sukni - Kateřina - v mých extrémně kritických očích ohledně 'duchařiny' uspěl/a a zabavila mě na mnoho hodin v letadle i na pláži Kréty...
Nebylo to určitě díky mysteriózní lince, která snad mohla být méně naivní, abych mohla dát čtvrtou * (tu dostává Jiří Vyorálek za výbornou interpretaci), ale kvůli otevření tématu a postoji k zneužití děcka knězem, jehož možná temná zákoutí a rizika nahodila autorka celkem realisticky. Byť otec Václav je v pár rysech maličko pohádkový nebo svatý farář, ale pro potřeby příběhu proč ne :o) Zhostila se toho jistě lépe než Petra Dvořáková v Zahradě ...
Nejsem cílová skupina tohoto žánru, protože si skoro vždy nakonec "i dobrou historku trochu zkazím pravdou" :o(

SPOJLER MOŽNÝ
~ Zprvu je příběh šablonovitý a naplněný současnými stereotypy - a to neberu stereotypy a priori vždy negativně!
° Výborná je psychologie pokroucené křesťanské víry, leč v rámci stereotypů trochu zavádějící? ... zvláště, když i Bob měl nakonec přísnou katolickou výchovu ...
Protože, slovy z příběhu:
"Nejlepší lež je ta, co má pár styčných bodů s pravdou."
~Naivně až hloupě pojaté téma exorcismu, přilepené, odlepené duše ... schránka na sejmuté duše ... Lenčino vodění duší do kukuřice neskutečně hloupoučké ...
° Exorcismus je vážná realita, co by si zasloužila 'poznámku pod čarou' či doslov odborníka ...
~ Stejně jako 'škapulíř' se zoubky - to byla extra otravná urážka reality škapulíře ...
° Dokonale cizelovaná je v příběhu atmosféra všeprostupující vtíravé neuspořádané sexuality, na které zde celá ta duchařina vlastně stojí. A stejné je to vlastně i v realitě, to hodnotím docela vysoko ...

"Mám ráda dobře napsanej brak s vnitřní logikou, a ráda v ponurých ulicích a potocích krve hledám dobře ukryté perly v podobě nečekaně pěkných myšlenek." píše na svém profilu terimila. Myslím, že to mám podobně. Brak mi nevadí, ale musí mít určitý vnitřní řád i logiku a do toho Kateřině ještě kousek chybí. Ale atmosféra a práce s češtinou se mi hodně líbila ...

Není to moje odpočinková káva, ale přečtení určitě nelituju a možná někdy vstoupím i do Šepotu z lesa ...
Výborný komentář mnohoknih - takhle se to čte, když si to nekazíte realitou jako já!
Stejně jako komentář kanuska, jejíž vidění se víc blíží tomu mému ...
3/2

12 21.09.2024

Řemeslně jistě barvité, jistě zajímavé, jistě až hluboké a lidské myšlenky . . .
Jenže.
Proč se tahle témata TOLIK vezou na vlně emocionality? Proč se racio tolik krčí v koutě? A spolu s ním i etika?
Poslouchala jsem a utahalo mě to . . .sladké hlasy, přepjaté, květnaté, poetické . . .
Podepisují twigxi a Sigurd_Lesandi.
Nebo pakoshka:
"Niterní zpověď ukňouránka (kterej se změní v bohéma, když zjistí, že není jen ten jeden - jakožto člověk, který se věnuje konsensuálně nemonogamním vztahům v různých formách, nevěřím, že takhle by se opravdový Lars choval)"
Za mě takhle ne.
A taky mi to hodně připomnělo Plavce ve tmě.
1/2

Laskavé pohlazení, výborná kniha do podzimních plískanic a nekončící zimy :o)
Kniha, co má šanci na chvilku zastavit moderní shon nad krásou přírody, pokud se necháme přibrzdit. Milé jsou odstavce Očima malířky.

8 19.09.2024

[četba ČRo]
Obrovskej frajer! Díky výchově v rodině, klasickému vzdělání i víře měl hluboký, bohatý a odvahou k pravdivosti vytříbený, pestrý vnitřní život! Unikl povšechnému oblbování a zplošťování života, které nejen v našem národě přetrvává dodnes.
Čemu však neunikl byla zahořklost a deprese doby. Logicky a pochopitelně! Hořel pro pravdivost a literaturu, profesionalitu a hravost; semlela ho malost, krutost, ubohost, vnitřní prázdnota až popření duše...

Poslouchala jsem těch pět kratičkých dílů několikrát, pořád dokola...
Děkuji ČRo a výbornému Lukáši Hlavicovi za daleko plastičtější obraz než lze najít jen v knihách ....

Taky za to, že mi konečně vystoupil důvod Zábranova tragického osudu při jeho vlastním vyprávění o člověku, co svou víru neodsunul až do tmavého kouta:

"...27. října jsem byl na návštěvě u Bedřicha Fučíka. ... Jeho životnost, energie a paměť je fantastická. Nikdy dřív jsem si to tak neuvědomil jako včera. Je mu skoro jedna osmdesát let, kolem Vánoc prodělal těžkou operaci, několik dní byl po ní v bezvědomí ........ vykládal do nekonečna historie, vzpomínky, anekdoty ... stovky jmen, detailů, ani jedinkrát neztratil souvislost ... mluvil o živých a mrtvých ... Zahradníček, Halas, Čep, Deml, Nezval ... paměť má takovou, že se jedinkrát nespletl v pořadí Zahradníčkových sbírek .... vyprávěl o společnosti, která se u něho scházela Albert Vyskočil, starý Frynta, Rudolf Černý. O Nezvalově návštěvě u Demla, když měl Deml 70. narozeniny ..."

Výborné knihy. Není to deník, je to jeho vlastními slovy "diagnóza". Nechám si je přivézt z Vysočiny a přece jen se do nich znovu pokusím víc zanořit.
6/6

15 17.09.2024

Vřele děkuji Rihatama za dovysvětlení, dokreslení jemně magické atmosféry Brna z devadesátek, která mě provázela z Prahy až na slunnou Krétu :o)

Jiřího Kratochvíla jsem neznala, ale padli jsme si do oka od prvních stránek. Malinko jsem tápala, ale kunderovský nádech mě ovanul, ačkoli k řečenému Milanovi mám kontroverzní vztah.
Jak píše petrarka72:
"..čtivější a nejednoznačnější, tolik nedávající na odiv autorovu výjimečnost.."
Velice výstižné!
Tohle je hravě moudré, alegorické, lehce, ale správně přemýšlivé.
Bavilo mě to!
Můj poslední kousek do ČV 2024...
5/4

18 14.09.2024

Začítala jsem se pomalu a kostrbatě, (byť Jan Meduna je ideální interpret) ale o to víc jsem byla v závěru spokojená. Tolik si Kalmann získal moje srdce, že mi lehce přepálený závěr spíš doplnil humorně laskavou atmosféru než nazlobil. Kalmann je spíš pomalé čtení, kde není podstatné napětí a zápletka, ale atmosféra a příroda Islandu včetně človíčka, co je chvílemi na facku, ale srdce má na dlani. A přirozenou 'moudrost', co tito lidé mívají . . .
Místy příběh působí rozporuplně, (snad proto jsem zapomněla na komentář:) ale postupně vše zapadne na své místo a rozhodně stojí za to.
6/10

Chtěla jsem trochu víc poznat vnitřní svět neotřelého kouzelníka s fantazií a zábavou, která není prázdná.
Nadchnul mě styl psaní Roba, ze kterého čiší, kterak se mu Tery dostal pod kůži i do srdce, zejména humorným nadhledem a přímočarostí.
Všechnu tu skromnost až obyčejnost (protože pokora plyne se vztahuje k Bohu a tomu se prý Tery bránil - byť hledal kříž po mamince a diktoval dětské pasáže s ním v ruce) knize vdechl jistě sám Pratchett, to z textu jasně vysvítá a o to víc smekám jeho pověstný klobouk!

"Tery se celý život domníval, že by školy byly mnohem užitečnější, kdyby se mnohem víc snažily podporovat trouby a snílky!"
Úvod o dětství mi trochu osvětlil základy Teryho životní filozofie ohledně náboženství...
"Mami našel jsem klacek s akrobatem."
Hodně mě bavila část o autogramiádách, dojal/inspiroval boj s chorobou a obrovskou radost jsem měla z toho, že přece jen tento Pan spisovatel nepodlehl pozlátku eutanazie...
Lidsky je životopis excelentní a já budu teď číst jeho příběhy jinýma očima :o)

Mínusy. Jako celek na mě kniha působí jako až přílišná drobnokresba z hlediska detailů prodejnosti či jiné komerční úspěsnosti. Ta je přece známá a mě nutila občas zapnou větší rychlost přehrávání, protože se pod úspěšností ztrácela osobnost člověka. A určitě jsem se neubránila srovnáním s životopisem Tolkiena, byť vím, že to je v literatuře "trestné" :o)

A milan2310 co četl souběžně anglicky i česky asi umí angličtinu výborně a proto věřím, že překladu něco chybí (chápu, že Rob do Česka nedohlédl a jde to na vrub nakladatelství Argo) a to mě taky hodně mrzí.
4/6

15 05.09.2024

[četba ČRo]
Jsem na tom stejně. Nedokážu se zaposlouchat ani při jednoduché činnosti, stále jsem se vracela zpět...dnes už je to rozvláčně prázdné. Ale jistě je příčinou i naše zpovykanost a nadbytek kvalitnějších textů :o)
Nikoli chyba autora.
2/3

10 01.09.2024