Chesterton přečtené 1144

S písní kolem světa 1971, Maria Augusta Trapp

Mrazivé tání 2023, Dana Stabenow

Klára a Slunce 2022, Kazuo Ishiguro

Plná slávy 2003, Bruce Marshall

Šedesát let v psychiatrii jako majitel klíčů 2024, Radkin Honzák

Záleží kolik máte od Radkina Honzáka a o něm načteno a naposloucháno. Pokud hodně jako já budete se možná zpočátku trochu nudit. První zájem přišel se sedmou kapitolou a léčebnou v Kosmonosích... "Na přijímacím oddělení jsem poznal jednu kuriozitu, která stojí za zmínku. V případě majetnictví falešného chrupu neboli zubní protézy ji pacientky odevzdávaly. Aby s tím nebylo nutno dělat velké ciráty, vložila se protéza po omytí k ostatním do pětilitrové láhve od okurek s mírně dezinfekčním nálevem. Když pacientka odcházela, postupně si zuby vyzkoušela a s těmi, které jí sedly, odešla." Před životním příběhem tohoto žoviálního psychiatra hluboce smekám a těším se na jeho Desatero.... Ale tentokrát je to hodně opakování, byť mnohé kapitoly hlavně mezi řádky hodně vypovídají o stavu nejen české psychiatrie: "Co bylo zásadní: ze systému svěřené psychiatrické péče vypadla homosexualita, přestala být chorobnou deviací a stala se odchylkou od normy. To byly chytré změny. Hloupou a farmaceutickými firmami protlačenou změnou bylo zrušení rozdělení depresí podle způsobu vzniku na reaktivní a endogenní a vytvoření směsky zvané velká depresivní porucha s guidelines léčení antidepresivy. A to je ještě legrace proti americkému DSM-5, jehož ohlasu se dočkáme, kde za depresi se počítá, když už někdo brečí déle než dva týdny po pohřbu blízké osoby. A má dostat antidepresiva! To je opravdu prasečina!" Celá kniha se nese v duchu oscilace mezi těmito dvěma pohledy na psychiatrii ... 5/10... celý text

Spravedlivá pistole 2024, Jaroslav Velinský

Před čtyřmi lety jsem si slíbila opáčko, přišla skvostná audiokniha, silvestrovská pohoda a všechno do sebe zapadlo jak má. Miluju na Mistru Velinském tu lehkost až klauniádu, se kterou podá téma v závěru mrazivé. Je to vlastně trochu klukovina s báječnýma postavama, což přesně sedí k věku autora, ve kterém dílko poslal do světa. Augustin Veliký (nevím proč) mi nepatrně evokoval komisaře Adamsberga Fred Vargas a zamilovala jsem se do sochařky Gréty Hornové i Jozífka ... Děkuji vřele!... celý text

Juditin kříž 2018, Bryan Houghton

V mnohém kontroverzní kniha, která se obrací do minulosti s (za mne) až se zbytečným steskem! Tridentská mše se dnes na mnoha místech slouží a to velice důstojně. Třeba na Praze 1 v kostele sv. Vojtěcha ... Na druhé straně jsem nedávno jednu zažila ve zcela nevyhovující kapli na poutním místě na Šumavě a upřímně, bylo to dost tristní ... Obsah příběhu je mix pohádky a kruté reality, obojí je trochu nadsazené, protože Druhý vatikánský koncil nebylo žádné zvěrstvo nebo tragédie - podivnosti a pochybení, popisované v knize se jistě v místních anglických církvích děly, autor je kněz (byť asi trochu zhrzený) jistě by vyloženě nelhal, ale ... třeba česká situace se od anglické přece jen liší. Osobně jsem za současnou liturgii vděčná, byť jak píše Netopýr07 'one man show' jsem už taky mnohokrát zažila a to je potom k pláči, to uznávám ... Linka s Juditiným (Edmundovým) křížem je pro mě asi nejvíc vypovídající. V době probíhajícího agiornamenta jsem se narodila a mám ráda pokoncilní liturgii protože jsem dlouho neměla srovnání. Teď už ho mám a některé tridentské mše vnímám jako obrovské obohacení, pokud jsou slouženy důstojně v důstojném prostoru ... Zároveň se může stát, že kněz v barokním ornátu (lidově basičce) zády k lidu (což už vím, že je pejorativní - kněz slouží v čele shromáždění!) mě (nebo komukoli z věřících) minimálně poučené přivodí nulovou soustředěnost, protože mi chybí dlouholetá zkušenost a poučení třeba z této knihy nebo od moudrého kněze či duchovní literatury. Musím uznat, že na druhé straně je v příběhu nespočet hlubokých, pravdivých, lidsky průzračných a obohacujících myšlenek. Určitě nemohu dát palec dolů jako los - u něhož by mě dost zajímal komentář k jeho hodnocení ... Jediné totiž ,na čem může Církev přežít, aby ji "brány pekelné nepřemohly" je Juditina modlitba, kdy měla před sebou na stojanu krucifix, který dal knize jméno: „Milý Bože, ano, uvědomuji si, že jsi zjevil, co žádný člověk nemohl vymyslet: svou pokoru. Ponížil ses ještě víc než k smrti na kříži, když jsi sestoupil do pekel. Pokora Boha a pýcha člověka – to je to, oč v životě ve skutečnosti jde... Pomoz mi být pokorná. Jsem tak nabroušená, tak drsná... Pomoz mi být laskavá a trpělivá ke knězi, který mě přijal do tvé Církve." To je jediná cesta ven z údajné krize Církve, o které se někteří zmiňují i v komentářích zde a kterou rozhodně nenastartoval koncil, ale vlažnost a laxnost nás věřících ... Mimochodem části o "přerodu" církevních škol a řeholních řádů byly výborné už proto, že nechybí humor :o) "Hedónisté, kteří vykládají o radosti z prožitku, nevědí nic i radosti z neprožitku." "Dívej se raději pohledem Boha než červa." "Člověk má jen jednu vznešenost: ušlechtile nesené utrpení." V novém půlhvězdičkovém hodnocení to vidím na 5 z 10 Postaru možná klidně 4 :o)... celý text

Žárlivost... a co s ní? 2013, Catherine Dolto

Výstižné texty co stručným způsobem mapují dětskou žárlivost a výborné obrázky, nad kterými jde rozvinout nejrůznější dialogy o emoci žárlivosti v různých situacích. Obrázky zapamatovatelné, co jdou připomenout i v podobných situacích s odstupem. Zkusím na vnoučata šest a tři a půl a uvidíme co se dozvíme :o) 10/10... celý text

Bratři Lví srdce 2017, Astrid Lindgren

[audiokniha] "Jsou věci, které musíme udělat. Jinak nejsme lidé, ale pouhé třasořitky." Optika skrz kterou nemůže být příběh dětské odvahy a překonání sama sebe nezáživnou nudou, ale třeba povzbuzením k dávání se? Je škoda profrčet v dospěláckém věku tímhle příběhem o citlivém srdci a přátelství sourozenců skrz měřítka zábavnosti, ale stát se to může. Přesto, že Astrid sama prý v život po životě nevěřila, (což je cítit a lehce to mate) vystavěla mu pevnou oporu v příběhu o nejvyšších hodnotách lidskosti, které snesou být podporou věčnosti. SPOJLER „Nevěřím ani na Nangijalu, ani na Nangilimu, nebo na nebe nebo na něco takového. A vlastně je to tak i v knížce, že Suchárek umře na kuchyňském gauči až na poslední straně. V Nangijale se děje to, co si představuje, že by mohl prožít, kdyby mu Jonatán neumřel při požáru. A když nakonec skočí, udělá to také ve fantazii. Ano, je to tak, dospělý člověk ve mně ví, že to tak je, ale dítě ve mně to nepřijímá, a tak vám říkám, dětem to neříkejte, nebo vás praštím.“ píše v autorském komentáři ke knize. A drak s hadem? To jsem taky našla v jedné studentské diplomce :o) "Někteří autoři interpretují také závěrečný vzájemně zničující souboj dvou děsivých příšer v Bratrech Lví srdce jako symboliku boje dvojího zla: Hitlera a Stalina (resp. národního socialismu a bolševismu)." Tereza Kostková je hodně dobrou interpretkou.... celý text

Drak spí 2021, Michaela Klevisová

Michaela Klevisová se po výletech do Holandska a Norska vrací přes Beskydy do Sudet. Její příběhy jsou na pomezí detektivního a psychologického románu, ale zápletka nikdy příliš nepokulhává. Její poklidný styl s plastickými konturami lidských povah mi hodně sedí stejně jako popisy prostředí. V první části uvádí na scénu mnoho celkem nesympatických postav spolu s kontrastem města a malé vesnice, ale děj se rozjíždí a zamotává, nahlížíme různé motivy a pohledy na lidské osudy..... Taktéž Bergmannova kolegyně Sylvie se vydařila stejně jako jejich pracovní partnerství. Díky za příjemně přemýšlivé chvíle na jihu Čech. ☀️... celý text

Drak na polní cestě 2024, Jiří Hájíček

Mistr melancholických atmosfér JH mi hodně připomněl náladu z Rybí krve a provázelo mě stejné nadšení z poslechu i díky naprosto výbornému, k obsahu dokonale ladícímu, Robertu Mikušovi. Střet minulých časů se současnými akcionáři a jejich praktikami přeplácení, zarámované vztahovým tápáním, odlišným pohledem na ukotvení ve vesnici nebo mimo ni, odkaz předků a geniálními popisy poetiky venkova. Tomáš je postava v mnohém podobná mužům z jiných autorových příběhů... krize středního věku, co potká novou lásku... Kristýna tápe mezi ženatým mužem z města (kterého by mohla rozvést - jediné místo, kde jsem měla dost osypky, ale současné to je extrémně) a totálním venkovanem, co je s ní evidentně nekompatibilní nejen kvůli věku... Jako celek se vším prolíná venkovský zdravý selský rozum, který v postavě Tomáše působí "nerozumně", ale zaplať Bůh za podobné typy venkovanů v kontrastu se současnou tápající neuchopitelností líbivých, ale často prázdných, ideálů... Hodně povedená záležitost! Nemohla jsem potkat lepší poslední knihu do Výzvy. Obálka je křehce krásná. 8/10... celý text

Lidé milují Židy mrtvé: Zprávy z děsivé přítomnosti 2023, Dara Horn

"Tyto legendy, které vyprávějí o životě tam, kde je člověk velmi zranitelný a nedokáže si to připustit, mají všechny stejný vzorec. Vyjadřují dvě největší naděje a nejhlubší obavy židovské komunity. První nadějí je, že si Židé na novém místě zachovají židovskou tradici, a druhou, že je místní obyvatelstvo přijme. A samozřejmě se obávají opaku: že Židé budou od této tradice, jež sahá až k hoře Sinaj, odtrženi a stanou se předmětem rozmarů nežidovské většiny. Tyto obavy ani nemohou být skutečnější, protože komunita v diaspoře znamená zranitelnost. Je to riskantní podnik nejvyššího řádu." Starý Zákon a Židé představují pro křesťany nejhlubší kořeny víry a starší bratry, kterým ovšem zejména jejich zakonzervováním se v ortodoxní minulosti historicky přineslo nekončící množství nelidského utrpení. Vůbec jsem netušila detaily krutého osudu Židů v Číně, ani zvrácený postoj Ruska před a mezi válkami, (byť mě nepřekvapil) nebo příběhy amerického Ellis Islandu. Stejně tak mi unikl hrdinský postoj Dánska nebo příběh Variana Frye z druhé strany spektra. Jen mi na tom všem vždy drásá, že napětí mezi Židy a nežidy asi reálně nemá řešení směrem do budoucnosti. Díky výrazné odlišnosti židovské kultury vlastně nemohou přestat ultraortodoxní Židé být trnem v oku všem netolerantním a nerespektujícím nevzdělancům už proto, že to je kultura, co si svou semknutostí a nepřehlédnutelností tak často (bohužel) nabíhá na vidle. Jak si autorka všímá, Židé jsou vlastně nejsnazší cíl jakékoli nenávisti a v tom nejhrubším a nejprimitivnějším zlu se tomu asi nelze bránit protože my, co tyhle knihy čteme máme většinou jasno v tom co je dobro a co zlo. Ti, kteří nikdy nepřestanou útočit na slabší a odlišné protože se třeba jen mstí za vlastní zranění, takovéhle knihy bohužel nečtou a ani by jim to asi nepomohlo. Výborná kniha. Nově 6,5/10 :o)... celý text

Sbohem buď, lásko má 2011, Raymond Chandler

[četba ČRo] Cynismus, sarkasmus, nihilismus, drsná škola, vše zabalené v nepřekonatelné barevnosti jazyka, popisu atmosféry a chandlerovském humoru. Mnoho částí je radost sama. Ovšem mou sklenkou kvalitní whisky už se spíš asi nestane. Sbližujeme se už mnoho let a teprve tentokrát jsem se kvůli vynikajícímu Petru Lněničkovi kousla a dotáhla americkou káru do cíle. Až příliš často mám u Chandlerovy stylizace pocity, které popisuje possekre . . . Ale zamilovala jsem se do hudrmanice (tak mi s láskou říkala kdysi mamča - tleskám překladateli) a taky do růžového brouka. A do komentáře od HerrPilot samozřejmě. 4/3... celý text

Tovaryšstvo Ježíšovo 2000, Jiří Šotola

[četba ČRo] "Co chcete dělat? Rozdávat růžence? Mírnit hřích. Mírnit barbarství a surovost a nemravnost a bídu. Mírnit zášť a nevědomost, zahánět bludy a strach!" Výborně znázorněná doba jiráskovského pobělohorského temna. Taky díky naprosto excelentnímu Janu Vlasákovi. Obsahem se autor dopustil klasického totalitního posunu reality, který nás dodnes dohání. Ano. Nepopírám, že v jednotlivcích se mohla posunout realita směrem od víry k hmotným statkům. Vidíme to ostatně v církvi i dnes, pokušení jsou velká. Ale Jiří Šotola se veze na Jiráskově vlně odpudivých jezuitů pálících knihy a to je velká škoda. To je ten rozpor formy a obsahu, kterého si všímá marlove. Přitom v mnohém jsou rozhovory Vojtěcha Hada hluboké, mířící k podstatě víry i evangelia, protože jezuité zanechali samozřejmě ve společnosti převážně dobrou stopu. Jenže v prvoplánovém povrchním vnímání českého čtenáře může poškodit nejen vztah ke katolíkům, ale jako bumerang může po staletích škodit i církvím reformovaným. Kontroverze obrovská. Viz komentář 666Jitka... Mě osobně nepřišel text extrémně temný na první dobrou a četl se mi ušima velice dobře a vnímám formu, kterou JŠ zvolil jako naprosto dokonale sevřenou. (Oproti zmíněnému rozvláčnému Steibeckovi:) Často jsem proto poslouchala jednotlivé kapitoly opakovaně kvůli radosti z přesných formulací. Moje představy o období rekatolizace jsou v zásadě nepředstavitelně temné! Nutit kohokoli k jakékoli víře je děsivé a kruté! Přesto Habsburky i jezuity svým způsobem v něčem chápu a jsem vděčná každému jednomu nepatrnému Vojtěchu Hadovi, že se poklady katolické tradice v českých a moravských zemích uchovaly dodnes ... V textu je mnoho moudrých slov i přes obsahovou kontroverzi a zaslouženě dostává plný počet hvězd. "Bez víry a o hladu je člověk jenom lepší slepice!" "Svoboda vůle je jen pro toho, kdo je jí schopen! Nedělejte z ní komedii, svoboda je příliš vzácný kohoutek, kdo si jí jenom někde upytlačil a nese si jí za křídlo, aby jí doma upekl a snědl a kosti hodil psům, tomu se musí poradit, co s ní .... co vy tvrdíte, to je jen kalvínský kožich obrácený na ruby a nevoďte krávu za ocas, voďte jí za rohy ..." "Celé Čechy jsou naše v neděli ... a od pondělka do soboty nejsou ničí, pletou si oremus a ornát. Kdyby sem zítra vpadli Turci nebo Švédové, náš drahý obrácený lid zase uláme kříže na kaplích. Nedá tam už možná kalich, ale třeba půlku prasete. Anebo nůž ... jsou zlí ..." "A to už bylo vítězství černých mužů, kteří považovali za nezbytné získat moc, aby mohli rychleji šířit pravdu. Kteří museli dokonale zvítězit neboť měli poslání a měli ideu. Boj byl těžký, komplikoval se a vlekl, mezitím přestávalo být jasné jejich poslání a idea se povytrácela, nicméně oni zvítězili dokonale. Oni získali moc a zalíbilo se jim v ní. Moc je železná klisna, která si jede kam chce!" Extrémně luxusní rozhlasová četba. Děkuji. 6,5/10... celý text

Zeptej se táty 2012, Jan Balabán

Je asi dobré občas sebrat odvahu a pohlédnout smrti do tváře ... abychom jednou nebyli příliš zaskočeni ... "Bože, Hospodine Šéfe, Mistře..." Vrátila jsem se k textu potřetí, tentokrát po roce, díky rozhlasové četbě a nebýt mnohých biblických odkazů, docela by mi Jan Balabán místy dost připomínal Jáchyma Topola. Minimálně záblesky hrubosti a vulgarity. Zároveň jsem si na druhý poslech užívala daleko víc místa, která se podobají čepovskému jazyku a jeho 'poetice'. Překvapilo mě, že sám ve svém textu zmiňuje "protestantskou úzkost", kterou jsem vepsala do minulého komentáře... vůbec jsem biblické a církevní odkazy vnímala daleko ostřeji a pozitivněji než při prvním poslechu... Používá, za mě hanlivé, slůvko 'pobožný' nebo míří kriticky do vlastních řad ohledně návštěvnosti protestatských bohoslužeb stejně jako do řad katolických... Chvilku jsem pomýšlela nad pátou hvězdou, ale totalitní reminiscence to pro mě trochu zabily i tentokrát... Jooo a ženské postavy zase nic - ale netuším, zda audiopodoba s excelentním Norbertem Lichým není trochu zkrácená oproti papíru? Nikde jsem to nenašla ... Možná, že jsme se nepotkali s Janem a Nedomovými naposledy :o) "Ty rozhodni, jestli to bude příběh soucitný nebo bezcitný." 4/5... celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

Ještě dlouho potom, co jsem několikrát po sobě vyposlechla hlas Terezy Ramba prosycený láskou k životu, světu, cestování, životnímu partnerovi i všem parťákům....listuju excelentně provedenou knihou papírovou a cestuju s Terezkou skrze fotky a znovu a znovu k tomu poslouchám i její hlas ;o) Stále to probouzí mojí dobrou náladu!!! "Spí. Zadělávám na kvásek a piju ranní kávu. Nejdřív se na náš kávovar jen tak dívám a raduju se. Dlouho přemýšlím, jestli si dám kávu normální, nebo vanilkovou a mléko normální, nebo kokosové. Těm možnostem se usmívám. Tyhle drobnosti si vždycky snažím užívat co nejdýl, než si zase zvyknu a budu je považovat za samo- zřejmost. Namíchám těsto, hezky rukama. Kyne a já si listuju Rettigovou. Mám ještě čaj a džus a všechno to mixuju v břiše. Je před sedmou ráno. V Praze je zima a mlha. Město spí. Já mám jet lag a tyhle tři hodiny ranní budu věnovat lívancům. A domácí šlehačce. Rozbordelím milión mističek, protože můžu. Větrám a topím, protože můžu. Vypiju milión kafí, protože můžu. Protelefonuju milión minut s babičkama, tetama a mámama, protože můžu. Vyperu milión praček, protože musím. Moje oblečení je hlínou úplně ztvrdlý, ale je pravda, že nikdo jinej tolik nepadal. Pozvu ty, co mám ráda, a kdo nebude moct, tomu rozvezu. Budou v nich jablka a skořice s cukrem. S bílým cukrem! Budou nadýchaný a tlustý jako ruka. Přesně tak, jak je dělá babi Mařenka. Abych si připomněla, že jsem doma. Abych si připomněla, že je podzim. A že civilizace není tak špatná, protože generuje lívance. A i když teď budu bojovat s časovým posunem. Nedostatkem samoty. Nedostatkem času. Dostatkem lidí. Dneska tě vzbudí vůně."... celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

Ještě dlouho potom, co jsem několikrát po sobě vyposlechla hlas Terezy Ramba prosycený láskou k životu, světu, cestování, životnímu partnerovi i všem parťákům....listuju excelentně provedenou knihou papírovou a cestuju s Terezkou skrze fotky a znovu a znovu k tomu poslouchám i její hlas ;o) Stále to probouzí mojí dobrou náladu!!! "Spí. Zadělávám na kvásek a piju ranní kávu. Nejdřív se na náš kávovar jen tak dívám a raduju se. Dlouho přemýšlím, jestli si dám kávu normální, nebo vanilkovou a mléko normální, nebo kokosové. Těm možnostem se usmívám. Tyhle drobnosti si vždycky snažím užívat co nejdýl, než si zase zvyknu a budu je považovat za samo- zřejmost. Namíchám těsto, hezky rukama. Kyne a já si listuju Rettigovou. Mám ještě čaj a džus a všechno to mixuju v břiše. Je před sedmou ráno. V Praze je zima a mlha. Město spí. Já mám jet lag a tyhle tři hodiny ranní budu věnovat lívancům. A domácí šlehačce. Rozbordelím milión mističek, protože můžu. Větrám a topím, protože můžu. Vypiju milión kafí, protože můžu. Protelefonuju milión minut s babičkama, tetama a mámama, protože můžu. Vyperu milión praček, protože musím. Moje oblečení je hlínou úplně ztvrdlý, ale je pravda, že nikdo jinej tolik nepadal. Pozvu ty, co mám ráda, a kdo nebude moct, tomu rozvezu. Budou v nich jablka a skořice s cukrem. S bílým cukrem! Budou nadýchaný a tlustý jako ruka. Přesně tak, jak je dělá babi Mařenka. Abych si připomněla, že jsem doma. Abych si připomněla, že je podzim. A že civilizace není tak špatná, protože generuje lívance. A i když teď budu bojovat s časovým posunem. Nedostatkem samoty. Nedostatkem času. Dostatkem lidí. Dneska tě vzbudí vůně."... celý text

Glatz 2023, Tomasz Duszyński

Obrovsky mě zaujala práce se slovy a úsporný styl psaní, který autor používá k plastickému vystižení atmosféry Klodzka po Velké válce. Zprvu jsem se musela mnohokrát vracet zpět, abych pochopila o čem čtu, ale potom všechno zaklaplo a chraplák Jakuba Gottwalda výborně dokreslil ponurou meziválečnou atmosféru. Stejně jako jaroivu mě detektivní linka až tolik nebrala. Daleko víc mě bavilo, kterak Duszyński slovy dokonale vykreslil poválečnou temnotu nedůvěry, podezřívání, pomsty, která měla sílu zplodit následné příšery ... všechno je pečlivě cizelováno, jak píše milary! Taky bylo fajn nutné dohledávání informací o Výmarské republice a jiné oprášené dějepisné mezery v mém vzdělání ... Úvod s opilým profesorem pobavil, ale i tajemný Klein a jím vybraný Franz Koschella jsou dobrá dvojka a občas něco zajiskřilo. Dlouho jsem váhala, ale nakonec dám plný počet i přesto, že závěrečné ultratemno v podobě zednáře Langera a jeho vizí mi překombinovaností trochu zkazilo celkový dojem, ale stejně se už těším na další díly. 5/4... celý text

Dobro a zlo 21. století 2022, Marek Vácha

"Zlo je absolutně nekreativní, je pořád stejné. Dobro je naopak jiskřivé, tvůrčí, roztančené, sebeironické a velmi humorné. Znáte snad nějakého diktátora, který by měl smysl pro humor? Když přijde kajícník ke zpovědi, myslí si, jaké kdovíjak extra originální hříchy má. Ale není to pravda, každý máme stejné. Zlo je opravdu zoufale nekreativní." "Všichni vyčítají křesťanům, že jsou pokrytci, že hlásají Desatero, ale že sami podle něj nežijí, že jsou závistiví, sobečtí a pokrytečtí. Ten postřeh je přesný a je to tak. Všechny kritiky zvu na prvních pět minut jakékoli mše svaté. První společnou a nahlas deklarovanou modlitbou je: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky, a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina..." Do kostela tedy přicházíme jako parta průšvihářů, lidí, kteří velmi dobře vědí, že s Desaterem problémy mají, že by podle něj mohli a asi i chtěli žít, ale že vůle člověka je slabá, že nám to moc nejde a že víme moc dobře, že nám to nejde a že nejsme lepší než ostatní. Opět Chesterton řekne, že světec je ten, kdo ví že je hříšník. To je ten rozdíl. Zdá se, že Putin, Stalin a další diktátoři takto o sobě neuvažují." Další rozhovor, který měl dělat úplně někdo jiný. Zejména úvodní slova Kláry Mandausové mě donutila na chvíli knihu odhodit. Manžel ji četl neskutečně dlouho z podobných důvodů. Orko je v zásadě stále stejný a konzistentní, ale špatně si vybírá s kým rozhovor vést. Mohu podepsat komentář Žirka. Takový Martin Veselovský by určitě vedl čtivější i hlubší rozhovor :o) Ovšem, komu KM nepřekáží, určitě čtěte a přidejte si čtvrtou hvězdu. Inspirativních témat a pohledů je v knize dostatek! 3/4... celý text

Dýně útočí 2023, Paolo Gulisano

Název není ideální, ale naznačuje směr, kterým může kráčet bezduchá část společnosti. Stejně tak text mohl mít ještě nepatrně lepší strukturu ... Podstatou je vysvětlit původní keltský význam a smysl předvečera svátku všech svatých, kterému křesťanství přidalo hloubku a realismus. Komerční Helloween potom postupně vyprazdňuje a překrucuje obojí. Je Helloween snahou zesměšnit realitu a vážnost smrti? Odsunout vážnější myšlenky do pozadí a rozptýlit se rejem masek? Může za tím být i víc a minimálně je dobré to vědět a mluvit o tom, protože žádné naše konání by nemělo být bezduché. Je tu komentář odpad, který obsah textu asi příliš nepochopil - nejde o to brát dětem oblíbenou zábavu, ale upozornit na možné směřování hravé formy do hlubin okultismu. Což asi u velké části dětí vyřezávajících dýně nehrozí, ale dospělí by to vědět měli a dětem vysvětlit. Smyslem textu není něco odsoudit, ale dát vše do správných souvislostí. 5/4... celý text