Chesterton přečtené 1132

Židovka z Toleda 2018, Lion Feuchtwanger

Obrovský tlak i síla dějin a malost lidská, člověčí se setkávají se vskutku vynikajícími mistry slova. Aleš Procházka je pro mě o chlup větším mistrem než Feuchtwanger, ke kterému bych výhrady měla :) Apoteóza arabské civilizace? Ano. Ztuha se mi úvodem kousalo, byť všechny klady znám a jsou nesporné! Rihatama to napsala výborně, skoro nemám, co dodat. Šablonovitost a určitý stereotyp (nejvíc ohledně křesťanů), je tam bohužel obrovský. Hodně se Feuchtwanger dotýká diplomacie i přetvářky v soužití tří monoteistických náboženství ve středověkém Španělsku. Jehuda ibn Ezra je vlastně dost šílená postava vzhledem ke svým dětem. V milostném vztahu muslima a židovky se potom potkávají zprvu pozitiva a možnosti pokojného soužití, což je ovšem vzhledem ke kořenům a tradicím islámu, který nikdy nebyl a nebude nepolitický, více než nereálné. Bolestná naivita židovské dívky je věčná. Bohužel. Dvojakost nikdy není štěstí. Tma hříchu vyniká ve zprvu sympatické postavě zahradníka Belarda. "Mojžíš pro mě znamená stejně tolik co Kristus a ten stejně tolik, co Mohamed." "Pozemská láska, to je jako lízat med z trnů." "Rozkoš z moci je nejtrvalejší ze všech vášní. Je to báječná zábava." "Kdo chce, aby mu jeho sokol prokazoval dobré služby, nesmí mu dát žrádlo, musí mu tím žrádlem kývat před očima." Bylo to moje první rande s Feuchtwangrem a jistě ne poslední. Velice mě to celé bavilo. Zejména pomalý rytmus knihy. Taky bych nevynechala ani písmeno! Každé velké náboženství má své ideály a trochu odlišné kladné stránky a všechna zhruba stejné hříšníky. A ano, tolik se od 12. století nezměnilo protože temné i světlé stránky jednotlivého člověka se nezmění a výchova celé společnosti je nadlidský úkol. Četla jsem trochu jako přípravu na muslimskou Albánii (a protože krásná Sevilla byla vloni) a tam mě spíš trochu jímal smutek než oslava arabské kultury. Už třeba z prázdných mešit a odpudivých muezinů z trapných amplionů ve tři hodiny v noci. Obrovský úpadek středověké kultury! Pravoslaví tam působí jako skanzen a katolické funkční kostely by spočítal na pár prstech. Hodně mi tam bylo smutno. 8/8... celý text

Mosazná postel 2008, Jaroslav Velinský

Snad pro vyvážení historické dramatičnosti začíná tahle Finkovka úžasně hravě, slovně tvořivě a odlehčeně. Je to přesně styl, co miluju. Ve spodních i svrchních proudech obrovské historické drama, co doznívá dodnes, ale všechno luxusně zabalené do finkovského dobového humoru s odkazy nejen na brakovou literaturu, ale i třeba stavební slohy od baroka po Gočára :o) Pobavil mě lososový krém a otisk chrupu v něm. Celkově na dovolenou ideální. Jen finále mi přišlo trochu přitažené za pačesy, takže jedna hvězda spadla do kanálu. \_(``)_/ 6/4... celý text

Mnich v zajetí islamistů 2020, Jacques Mourad

"Lze vůbec na jedné straně prožívat vztah s Bohem a na druhé straně uplatňovat násilí?" "Tito lidé zemřeli, abychom my mohli žít." "Ano. Násilí je součástí muslimské tradice, je dokonce zmiňováno častěji než milosrdenství, jak mi řekli sami džihádisté. Není třeba bát se vyslovit to nahlas." Extrémně radikálně pokojný syrský katolík Jacques Mourad tváří v tvář extrémně radikálnímu politickému islámu. V prvních kapitolách se dozvídáme o autorově dětství, rodině a ne zcela snadné cestě ke kněžství v Aleppu; soužití s muslimy v klášteře Svatého Mojžíše Habešského a v dnes již neexistujícím klášteře St. Elian (1500 let starý, zničen islamisty v roce 2015) A souběžně o zajetí a bolestných prožitcích s islamisty... V závěru potom o vyhlídkách Evropy co popírá svoje křesťanské kořeny a otvírá se svou mentalitou budoucnosti podobně společného soužití s extrémním islámem v množství současných uprchlíků jejichž islám nikdy nebude nepolitický! "Je krásné nazývat se křesťany a uctívat kříž, ale pakliže naším životem, naší prací a našimi závazky podporujeme spíše ukřižování je to k ničemu." "Pokud se nic nezmění, náš svět se ocitne ve skutečné třetí světové válce, která se už po kouscích odehrává, jak zmínil papež František." Extrémně silný příběh, škoda, že zde má kniha tak málo čtenářů. "Skutečnou hrozbou je nevíra, ne ostatní náboženství." Čeká mě dovolená v Albánii :o) :') 4/5... celý text

Inkoust 2020, Alison Belsham

Moje druhé rande s autorkou, vyhovují mi krátké kapitoly a neotřelé téma tatérů, styl psaní. Sem tam trochu vaty či lehce násilně vpravené osobní téma Marnii, co navazuje na předchozí díl a v klidu šlo vypustit ... Ovšem finále? Proč tak často autorům nejdou? Trochu dramatu na sílu, trocha hlouposti, zamícháme, osolíme, opepříme. Vtipně to vystihla JezinkaJ ... Od Balzamovače mě to ovšem neodradí, už ho mám nachystaného do ucha, v zásadě mě to i přes nedostatky baví :o) 4/3... celý text

Klášterem obchází ďábel 2021, Jan Bauer

Hodně prostinká oddychovka, co se veze na totalitní vlně zesměšnění života řeholníků. Ostatně ani královští úředníci na tom nejsou o moc lépe, když soudce Melichar označuje královu stráž jako zvyjebance, což je slůvko, které vás bude textem dost provázet. Velice přesně to vystihla Vesmich. A Galadwen. Druhá hvězda je pro Libora Hrušku v audioverzi :o) 2/1... celý text

Sedm věží 2022, Sara Baume

Zprvu jsem byla nadšená z křehké poetiky, detailů, barev jantarové, fialkové, broskvové či fuchsiové. Ze zvuků, jmen ptáků, brouků, žížal...kouzla slov... Křehká nádhera a poetika pomalu plynoucího času, domu ve kterém bydlí dvojice lidí, co jsou trochu jiní. Navíc poetika okolo plynoucích proměn přírody a soužití s ní a dvěma psy. Nejvíc mě asi bavilo jak z textu pomalu vystupovaly povahové zvláštnosti Cinky a Acha, stejně jako jejich postřehy ohledně psů, každodenního provozu a detailů jejich poklidného soužití! "Jak těžké jim připadalo zachovat upravenost." "Jen jediná změna za jejich nepřítomnosti nastala - dům byl cítit jinak. Směs mokrých psů, vonných tyčinek, vařené kapusty, plísně a hnijícího kompostu. V jejich nepřítomnosti to všechno během pár hodin nabylo na síle, zaostřilo se a znepříjemnilo, stalo se exotickým." Příběh ovšem postupně přešel do zkoušky mojí trpělivosti až odevzdanosti. Sebekriticky jsem se podezřívala z moderní zpovykanosti a navyklosti na každodenní rozptýlení a brala jsem příběh jako nastavené zrcadlo. Myslím, že to až tak není. Utahala mě rezignace na vývoj, směřování a hlavně na vztahy. Snad ani jeden z Palánových Samotářů není takhle rezignovaný a netečný. Když jsem se vysílena po několikerém odložením knihy, dobrala konce na pokraji vyčerpání...dostavilo se nic.. Mám velice ráda pomalu plynoucí čas v lehkém nicnedělání uprostřed lehkého nepořádku, dokážu tak žít i pár dnů po sobě, ale tohle bylo moc i na mě. Ještě, že jsem objevila výstižný komentář od marlowa až skoro v závěru četby! Potkat ho dříve, nedočetla bych :o) Ale z druhé strany - to, co píše pode mnou hermína14 a KristinTJ je taky pravda a pár perel a pokladů si přece jen odnáším a na Acha a Cinku hned tak nezapomenu :o) A po přečtení betys6914 se mi po chvílích v horách trochu zastesklo - výborný komentář ! 3/5... celý text

Srpny 2023, Jakub Stanjura

"Pravda je jen jedna. Nehmatatelná, přesto objektivní." Říká v příběhu Daniela. A přesně toho se měla držet jako klíště... Předností zpracování je úsporný a zároveň jednoduchý styl vyprávění. Přesto je popis atmosféry dokonalý natolik, že dusný srpen na vás dýchne na první stránce... A hlavně. Jednak jsou do textu výborně vpletené momenty jasného vidění, které máme všichni a záleží na ochotě a síle uposlechnout varující momenty nejlépe hned... A jednak je pěkně naznačený i směr cesty, kudy Daniela mohla jít a z pastí manipulace se dostat... Pěkně se to nám, co jsme nevyrostli s matkou typu Danieliny matky, říká. Sama mám výrazně flegmatické, ale i racionální rysy povahy, takže jsem prožívala spíš pocity "tak už se prober" a bylo neskutečně trýznivé projít si s Danielou celou cestu rozpadu osobnosti! Pouhé tři hvězdy dávám za to, že na druhé straně mi příběh přišel příliš černobílý, schématický s nedokreslenými charaktery a souvislostmi. Atmosféra na prvotinu vynikající, ale chtěla bych číst víc... Ale číst by to měl každý, co jako kamarádka Daniely nevěří. Role naslouchajících a pomáhajících je rozhodující! 2/4... celý text

Princezna z kapradí 1970, Karel Schulz

Největší dětská láska. Perla mojí první knihovničky. Nevím, kdo moudrý mi ji věnoval, ale DÍKY!!

Severka 2024, Nina Špitálníková

"Mohla jsem jít kam jsem chtěla, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, ale, co jsem vlastně měla chtít?" Příběh je úplně jiným způsobem výborný, než stejně vynikající knihy rozhovorů NŠ. Kdo prožil naši totalitu, uvědomí si nakolik je Korea podobná s Československem a zároveň diametrálně odlišná... Třeba soudružka URPUTNÁ, která byla Severčiným vzorem ? Promítalo se mi vlastní "ideologické dětství" a jak jsem podobné soudružky vnímala naprosto opačně, protože jsem měla tu úžasnou možnost mít vzory a zázemí od totality tolik odlišné... Četla jsem v příběhu zejména to, nakolik je ovlivnění v dětství pevné a trvanlivé. Natož indoktrinace... "Pro nás představoval Kim celý svět. Vy se domníváte, že tu samou pozici by měl zastávat Bůh. Ale kdo z vás toho Boha opravdu viděl? Přesto jsem se nakonec zapsala k evangelíkům, na každé sezení nosili koblihy a horkou čokoládu. Ti ostatní nepřinesli nikdy nic..." Vůbec by mi nenapadlo Severku soudit. Naopak má můj obrovský soucit a pochopení. Spíš mi zpočátku šel hlavou kontrast mezi extrémně upnutým korzetem korejské/asijské totality s naší/evropskou současností rozpadlých hodnot...proč neumíme něco mezi tím ? 5/5... celý text

Bordeline 2020, Ivana Gibová

Jako sonda do duše "hraničáře" se zdá být tohle dílko výborné. Přes poměrnou úspornost textu, což mi přišlo dobré, (na delší vyprávění bych asi reagovala spíš odmítnutím, stejně jako společnost může snadno reagovat na lidi s touhle psychiatrickou diagnózou) obsahuje zejména v audioknize stylem četby Viktorie Pejkové všechny poměrně výrazné nesnesitelnosti, jakými lidé s HPO trápí sebe i své okolí. Nevím zda může přispět i k destigmatizaci psychiatrické péče mezi mladšími ročníky, ale proč ne. Určitě mnohé lze (s doplněním o odborné texty) o vzniku a projevech následků dětských traumat pochopit. Rozhodně výborné nastínění, jak lze poškodit děcko na celý život. . . Mě to trošku trápilo, ale koukala jsem se do bolavé duše jenom chvilku, co je to proti tomu, žít s ní napořád ?! Děkuji soupik2012 za inspiraci :o) 4/5... celý text

Roztěkaná mysl - Původ a léčení poruch pozornosti 2021, Gabor Maté

Jediné hodnocení "odpad" a jinak většinou nadšení zde... Nejsem ADHD a ani nikdo z rodiny. Přesto myslím, že mnoho postřehů a zkušeností velice sedí. Pokud je opravdu pravda, že jedním ze zdrojů a příčin poruchy je i narušení pevné vazby s pečující osobou a nepodmíněné lásky v nejrannějším dětství, není divu, že počet těchto dětí roste. Stejně tak přístup autora k medikaci Ritalinem je zdravý, střízlivý a respektující. Přečtení vám rozhodně rozšíří obzory a zkvalitní sebepoznání i když také ADHD netrpíte. Výborná kniha. Malinko víc detailní za mě, ale prospěšná pro zkvalitnění respektujícího vztahu ke všem dětem, i k těm zcela zdravým ! ____________ A pod čarou ještě pro mě podstaná zmínka ohledně v současnosti rozšířené medikace nejen na ADHD, ale třeba i na deprese. "Nedostatek a narušená rovnováha chemických látek v mozku jsou zde přinejmenším stejnou měrou následkem jako příčinou. Jsou významně ovlivňovány emočními prožitky. Některé prožitky zásoby neurotransmiterů vyčerpávají, zatímco jiné je doplňují. Dostupnost či nedostupnost těchto látek v mozku pak na druhou stranu může vést k určitým typům chování a emočních reakcí nebo je potlačovat. Znovu tady vidíme, že vrtah mezi chováním a biologickými procesy není jednosměrná ulice." 5/5... celý text

Podezřelý 2014, Robert Crais

Příběh vnímám stejně jako velká část komentářů zde. Psí linka byla těžištěm zážitku s knihou, detektivní jen na okraj, ale ani ta nebyla vůbec marná. Poslouchala jsem výbornou nahrávku pro nevidomé a jsem za to vděčná :o) 5/5... celý text

Rozložíš paměť 2023, Marek Torčík

Souhlasím. Je to bolestné, smutné, intenzivní. Vyrovnávání se se zraňujícími vzpomínkami na rodinu, která už historicky, skrze dědečka i otce poznamenává kluka, chlapce, mladíka, co se možná i proto identifikuje jako queer? Ke vzpomínkám a zážitkům z dětství se přidává kolektiv vrstevníků a sociální prostředí a dotváří tak rozbitý obraz hlavního hrdiny. Výrazně nadějeplnou roli má v příběhu matka Marka (jak si všímá ve své recenzi zde i Petra Hůlová). Zároveň je styl psaní místy velice poetický v kontrastu k bolesti. Hodně mi to rezonovalo s Roztěkanou myslí, co jsem nedávno dočetla i s Nevratným poškozením, co řeší podobné sociální nejistoty u dívek. Poslouchala jsem výbornou adaptaci ČRo v podání skvělého Marka Huláka. Magnesia litera v dobrých rukou :o) 4/5... celý text

Tady nikdo není, jen já: Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů 2023, Miloš Doležal

[četba ČRo] Taky si vážím a mám ráda většinu knih Miloše Doležala a témat, kterými se zabývá. Tahle vyniká nezaměnitelnou atmosférou židovské komunity a nekonečnou hlubinou temnoty, jež ji v dějinách obklopuje. Jenže. Jde o téma, kterým se cítím v současnosti až přesycená a vnímám ho jako lehce zprofanované... Určitě je to i můj problém, ale tzv. židovská otázka a vše kolem, bude vždy asi lákavým a zároveň třaskavým tématem... Na útržky z dějin Židů z Vysočiny a okolí jsem se dost obtížně soustředila a vyjma atmosféry kolem světové války a mnohých jemností i složitostí židovských tradic, jsem si nic moc neodnesla... 3/3... celý text

Noční brána 2022, Peter May

Peter May je zdatný pohádkář, často až přebytečně bruslící vztahovými propletenci a třeba zde Enzovou patchworkovou rodinou... Zároveň umí na výbornou historické kulisy a atmosféru. Starší linka to zde výrazně zachraňuje natolik, že se mi chvílemi chtělo dát plný počet... George byla velká vzpurná sympaťačka, co si u mě získala hodně plusových bodů. Z druhé strany návštěva Charlotte ve vězení byla zcela ztrátová scéna :o) Navrch mě pobavilo pár covidových momentů... Jako oddychovka maximální spokojenost i kvůli hlasu a stylu četby Davida Matáska... 4/5... celý text

Café Groll 2020, Jan Štifter

[četba ČRo] Poetická, střízlivá, noblesní novela s dokonalou prvorepublikovou atmosférou. Prostředí šantánů a nevěstinců, vztahy lidí kolem popsané až kouzelně decentně na úrovni doby. 'Lesk' i bída do nejmenších detailů, České Budějovice a Římov jako bonus. Dějem se prolíná hořký přechod skrz válku do padesátých let. V rozhlasovém podání jde o nevšední záležitost. A navrch ten konec . . . vzhledem k ožehavému tématu velice příznačný . . . P.S. Po roce jsem se vrátila k papírové knize - na druhé čtení mi víc vystoupila geniálně zachycená kontroverze 'podnikání' v osudu Rudolfa Slívy, postavy tragikomické, už podle jména . . . 5/5... celý text

Zpronevěřené nebe 2010, Franz Werfel

"Jediný člověk široko daleko, který se uměl vypořádat se smrtí byla Teta. Jen pro ni měla smrt smysl a stála na svém místě v řádu věcí. Pouze ona si vůči ní zachovávala formu. My, moderní lidé, jsme však tváří v tvář největší události v našem životě ve formě rozhodně nebyli. Stáli jsme před stěžejním bodem všeho pozemského dění bezmocní, nepořádní, zpustlí, nejistí, neurčití, pasivní a zbabělí. Kdo se stavěl k otázce všech otázek oduševněleji? My, takzvaní intelektuálové, kteří ve smrti viděli jen rozklad? Nebo tato prostá kuchařka, jež v ní poznávala nejpozoruhodnější stupeň jasné a zářivé stavby světa? Její představy o této světlé architektuře jsme označovali za dětinské a primitivní. Jenomže my, my jsme neměli ani ty dětinské a primitivní představy, nýbrž jen duchovní nic. Jako zvířata s vyhaslými dušemi jsme se upínali k tradovaným zvyklostem z oduševnělejších časů, abychom nemuseli své mrtvé zahrabávat mlčky a beze zpěvu, jak by si to zasloužili oni i my. Toto poznání mě u dlouhého bdění u mrtvého pronikavě trýznilo." Zprvu je to lehce rozvláčné s docela odhadnutelnou pointou, nic moc nenasvědčuje tomu, co můžete získat, když Werflovi věnujete svou trpělivost a plnou pozornost. Když se necháte vtáhnout pod povrchní hladinu geniálně odvyprávěného příběhu, dostane se Vám přesně takových hlubin a křehkých zákoutí života z víry, kolik máte za život v sobě nastřádaných zkušeností a znalostí o katolické církvi, její historii a hlavně úskalím a záludnostem vnitřního života... úžasná kniha, co vydá svoje krystalicky čisté hlubiny jen čtenáři připravenému slyšet boží hlas v tichém ranním vánku :o) Pro Radio Proglas kvalitně načetl Vladimír Hauser. 8/10... celý text

Anděl 2000, Jáchym Topol

A tak nevím. Není to můj první Topol. Není to úplně marné. Ale ani něco, co by se mi trochu víc poskládalo v hlavě ve smysluplný útvar. Nevím, zda je pan Topol nejpřeceňovanější autor, myslím, že nikoli, ale VÝZVA to pro mě jistě byla... Dokonalá je atmosféra devadesátek kolem Anděla a vlastně i dneška pokud jde o životní lúzry, spodinu a různé existence, co skrz sebe nechávají proudit chemii či alkohol. Svět těhle lidiček je asi nadčasový. Jen kulisy ulic a psychiatrií se trochu proměňují... Proto taky chápu koment "nihil čtenářská lahůdka" po pěti lahvích vína a tripem za víkend :o) Styl psaní je drsný, surový, bláznivý, opojný, chemický až mimosmyslový či psychedelický - často jsem měla pocit, že bydlím v hlavě pacienta Bohnic. Kdyby to nenapsal Jáchym Topol, utrousím hvězdu, maximálně dvě. Tolik mi to místy lezlo na nerv. A z toho zase chvilku naprosto dokonalé... Je v tom Topolova vzdělanost, hledání v mytologiích i vztah k undergroundu a podobným typům. 2/3 ____________________________ Omlouvám se za délku, ale vracet se už nikdy nebudu, tak alespoň slovní lahůdky co mě oslovily :o) "Kdysi se tu cvičil undergroundový potěr, dnes si mládež brala míru na máry sama. Ti z bývalého undergroundu, co se chytili v politice nebo někde po kulturních rubrikách, sem chodili jen na výlety, zavzpomínat. Nad umakartem a s těmi, kteří tu zůstali, jim bylo zřejmější, jak vysoko postoupili. Bývalí spojenci z psychiatrií, fízláren a demonstrací tu na sebe zkoušeli mluvit každý svou novořečí, prodavači drog s ministerským úředníkem. Každému z nich se rozpadl svět, každý z nich si ho musel vytvořit znova a jinde. A underground se ve svých klasických kulisách vrátil k jednomu ze svých nejstarších ohnisek; stal se podsvětím." "Prostě: pokud by z božího úradku náhodný medievalista, okolo projíždějící na letiště, přímo z mezinárodního kongresu a snad ještě omámený z dlouhotrvajícího potlesku po svém referátu příhodně nazvaném „Příspěvek k vzniku, vývoji a pauperizaci ghett v regionu Střední a Východní Evropy", propadl nezvladatelnému puzení a zašel na časnou sklenku, lehko by nabyl dojmu, že se octl přímo v běsnícím středu orgií dosud neznámé sekty šebestianistů." "Když ji Jatek přivezl, taxíkem, byl trochu opilý. Zjistil, že vrchní sestra, jediný člověk na příjmu, ji taky slušně drží. Oba dva se hned vycítili, a zatímco Ljubě nebylo do řeči ani do kroku, Jatek a vrchní sestra se dorozumívali spodními signály alkoholických pragmatiků. Je to řeč trvale ohrožených. Je to řeč zvířat, která přežívají své lovce, pasti i dráty nabité elektřinou. Je to řeč ohroženého druhu degenerovaných městských kočkodanů. Totální cynismus vrchní sestry vytvářel obranný štít proti nevyjádřitelné hrůze, že mu Ljuba zamře v náručí, skoro dokonale."... celý text

Peníze od Hitlera 2009, Radka Denemarková

Ponořila jsem se podruhé do nekončících hlubin válečných křivd, co jsou bohužel opět nedaleko nás každodenní realitou ... Tentokrát oproti rozhlasové četbě do papírové knihy... Na druhé čtení mě zaujala hluboko zakořeněná hrdost Gity na vlastního otce a celou rodinu. Na předválečnou minulost. Hrdost a sounáležitost, která jí přes všechno zlo udržela nad vodou? Možná my, později narození a naše děti vyrostlé v míru, vůbec nedokážeme pochopit nakolik dvě války pokřivili Evropu? Nakolik znovu doutnají křivdy na východ od nás a co probouzejí... A druhý motiv, co se knihou prolíná, je urputná snaha viníků a spoluviníků nechat spát staré hříchy pod nánosy lží, ubohostí, zbabělosti a trapných snah zakrýt pravdu čímkoli. Třebas pomluvou nebo pytlíčkem s čočkou. Kolik z této ubohé mentality stále žije mezi námi? 10/10 A když už druhý komentář po letech, tak i s citátem, co mě tentokrát nadchnul :o) "Po celé horkokrevné léto se Praha rozkošnicky protahuje a předklání, aby svůdněji zaplnila hluboký výstřih, aby vyboulila, co nabízí. Po těle jí putovaly rojnice turistů a ona se chtivě předváděla. S nocí uhlazovala boky, kurevnicky povytáhla krátkou sukni a odkopávala kalhotky. Teď je Praha vlídnější. Jako servírka, která si po namáhavé šichtě, kdy šiky turistů v lokále řídnou, může konečně v klidu noci odběhnout na opuštěný dvorek: zády se opřít o chladivou zeď, vydechnout a s klidnou potěchou vykouřit dlouho odkládanou cigaretu. Nervozita vyprchává s prvními hvězdami a modrými šlahouny dýmu." Radka Denemarková je geniální slovní ekvilibristka.... celý text

Peníze od Hitlera 2006, Radka Denemarková

Ponořila jsem se podruhé do nekončících hlubin válečných křivd, co jsou bohužel opět nedaleko nás každodenní realitou ... Tentokrát oproti rozhlasové četbě do papírové knihy... Na druhé čtení mě zaujala hluboko zakořeněná hrdost Gity na vlastního otce a celou rodinu. Na předválečnou minulost. Hrdost a sounáležitost, která jí přes všechno zlo udržela nad vodou? Možná my, později narození a naše děti vyrostlé v míru, vůbec nedokážeme pochopit nakolik dvě války pokřivili Evropu? Nakolik znovu doutnají křivdy na východ od nás a co probouzejí... A druhý motiv, co se knihou prolíná, je urputná snaha viníků a spoluviníků nechat spát staré hříchy pod nánosy lží, ubohostí, zbabělosti a trapných snah zakrýt pravdu čímkoli. Třebas pomluvou nebo pytlíčkem s čočkou. Kolik z této ubohé mentality stále žije mezi námi? 10/10 A když už druhý komentář po letech, tak i s citátem, co mě tentokrát nadchnul :o) "Po celé horkokrevné léto se Praha rozkošnicky protahuje a předklání, aby svůdněji zaplnila hluboký výstřih, aby vyboulila, co nabízí. Po těle jí putovaly rojnice turistů a ona se chtivě předváděla. S nocí uhlazovala boky, kurevnicky povytáhla krátkou sukni a odkopávala kalhotky. Teď je Praha vlídnější. Jako servírka, která si po namáhavé šichtě, kdy šiky turistů v lokále řídnou, může konečně v klidu noci odběhnout na opuštěný dvorek: zády se opřít o chladivou zeď, vydechnout a s klidnou potěchou vykouřit dlouho odkládanou cigaretu. Nervozita vyprchává s prvními hvězdami a modrými šlahouny dýmu." Radka Denemarková je geniální slovní ekvilibristka.... celý text