Kalmann
Joachim B. Schmidt
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532657/bmid_kalmann-65d60262f1265.jpg
4
268
268
Jako rapl a šašek vypátrá víc, než je zdrávo. A to i bez zdravého rozumu Kalmann Óðinsson z rybářské vísky Raufarhöfn na nejsevernější výspě Islandu má o kolečko víc. Nebo míň, což je mu putna, protože matematiku a celou školu protrpěl a v Kristových letech dál ztělesňuje obecního rapla s tátou bůhvíkde. A místní, co nemíní pocítit sílu jeho vzteku, jeho stav respektují i s hvězdou samozvaného šerifa na klopě. Má taky udržovanou starou mauserovku, chuť najít si ženu a řešit záhady, kterých mu život do cesty nastavěl habaděj. Když jednou na návrší nad vesnicí objeví kaluž krve a hned poté se začne pohřešovat zdejší prachatý hoteliér, je v kulisách arktické běloby zaděláno na černou grotesku s praštěným antihrdinou. Jenže tady cosi smrdí. Že by dobře uleželá krize v zemi, již dávno neuživí pouze turisté? Vraždila tu snad litevská drogová mafie? Anebo žralok, kterého umí Kalmann ulovit a naložit stejně božsky jako jeho milovaný děda? Houby. Policistka Birna i my budeme ještě čubrnět. Značně nespolehlivý šaškovský vypravěč je sice „tam nahoře pomalejší“, zato ví o islandské přírodě víc než kdo jiný. Korrektomundo!... celý text
Přidat komentář
Milé, ale vlastně trochu nudné. Kalmanna jsem četla snad přes týden a vlastně jsem se ke čtečce musela trochu nutit.
Ze začátku mi to přišlo trochu divné a neuchopitelné, ale postupem času se to začalo skládat do velmi zajímavé a zábavné historky s trochou napětí.
Velké překvapení! Vhled na Island byl perfektní touto optikou tak trochu autisty. Laskavé, chytré a neotřelé. Podle google maps i velmi reálné. Ten styl mi sedl jak prdel na hrnec, ale delikatesu praženou ovčí hlavu si nechám ujit, ale smrdutého žraloka bych ochutnala!
Kniha se odehrává v malé zapadlé vesnici na severu Islandu a hlavním hrdinou je Kalmann, který je tak trochu jiný. Ale jak mu dědeček vždycky říkal, každý jsme jiný, takže klid.
Jednoho dne zmizí nejbohatší člověk této skomírající vesnice a začíná pátrání. Také ale nahlédneme do života místních obyvatel. Vše je vyprávěno Kalmannem, čímž příběh získává jiný úhel pohledu. Takže netradiční detektivka, neobvyklý hlavní hrdina, můj oblíbený Island a za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Mohu jen doporučit.
Poslouchala jsem jako audioknihu a vřele doporučuji. Není to typická kriminálka, příběh se pomalu rozvíjí a je ukončen důmyslnou vraždou. Hlavní hrdina má jednoduché myšlení, tím je kniha zajímavější. Žije si svůj spokojený život. Je zde krásně popsaná příroda na Islandu a soudržnost sousedů.
Za mě to přesně vystihuje komentář "changaj".Bonusem k pohádce je popis přírody a lovu grónských žraloků.
Začítala jsem se pomalu a kostrbatě, (byť Jan Meduna je ideální interpret) ale o to víc jsem byla v závěru spokojená. Tolik si Kalmann získal moje srdce, že mi lehce přepálený závěr spíš doplnil humorně laskavou atmosféru než nazlobil. Kalmann je spíš pomalé čtení, kde není podstatné napětí a zápletka, ale atmosféra a příroda Islandu včetně človíčka, co je chvílemi na facku, ale srdce má na dlani. A přirozenou 'moudrost', co tito lidé mívají . . .
Místy příběh působí rozporuplně, (snad proto jsem zapomněla na komentář:) ale postupně vše zapadne na své místo a rozhodně stojí za to.
3,5/4
Kalmann je totálně roztomilý mudrlant, kterého ale není radno naštvat. Všechny jeho úvahy a přemýšlení o životě byly milé, jeho slabost pro jídlo, čokoládu, čokoládové křupky taková uvěřitelná. Moc jsem mu přála, aby potkal tu svoji vysněnou ženu .,.tak snad se mu to splnilo. Kniha je takovým výletem na konec světa...a tam do leva, kde vás může překvapit lední medvědice, žralok, polární liška či bělokur. Ten nakládaný smrdutý žralok je vlastně islandská podoba našich tvarůžků :D
Zde překvapení .....pomalu jsem se začítala do vyprávění z dalekého Islandu ....
V hlavní roli se představuje hrdina trochu neobvyklý .... ale ....
I když to většina obyvatel netuší, Kalmann to má v hlavě uspořádané a ví, jaká je jeho pozice lovce, šerifa i ochránce ....
A při řešení záhadného úmrtí umí tyto schopnosti uplatnit ....
A k tomu popis prostředí Islandu a charaktery postav ....
Originální .... doporučuji.
Je super číst knížku, kterou nás provází ne úplně oduševnělý obyvatel Islandu. Jeho myšlenkové pochody, nálady, lovecké schopnosti vás dostávají téměř na každé stránce. A to, k čemu se připletl, to jen tak někdo nevymyslí.
Nádherně vylíčená krajina, Kalmannův přístup ke všemu živému - lidé by měli lovit jen to, co sami snědí, i jednotlivé postavičky vesnice, to se prostě povedlo. Severský smysl pro humor i u tragických událostí je prostě můj oblíbený. Islandské Fargo není na přebalu knihy vůbec od věci! :)
Skvělý překlad, knížka téměř bez tiskových chybek, což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.
" Birna měla pravdu. Zbývala nám jediná šance: útěk. Člověk však nikdy nemůže utíkat rychleji než lední medvěd. To jsem věděl. Lední medvědi mají čtyři nohy, proto jsou dvakrát rychlejší. Na světě je jen málo šelem, kterým se dá utéct. Lední medvěd k nim nepatří.
Takže z nás dvou by mohl přežít jen ten, kdo poběží rychleji. Pak už je všechno jasné, rozhodně jsem rychlejší než Birna. A taky vím, kterým směrem leží vesnice. Birna to nevěděla. Kdybychom se dali na útěk, lední medvěd by běžel za námi, Birna by byla pomalejší než já a medvěd by se na ní vrhl, stačilo by jen pár kousnutí do hlavy a do krku a umlčel by jí. To lední medvědi dělají, někdy dokonce ukousnou i celou hlavu. Ale ne vždycky. Někdy kořist ještě žije, když už jí medvěd pojídá. U zvířat neplatí povinnost anestezie. To je holt příroda. Přestože v přírodě existují velmi jasné zákony. Například: Já přežiju, Birnu medvěd sežere, protože já jsem rychlejší a ona pomalejší. Jednoduché jak facka.
V životě jsou chvíle, kdy člověk nepřemýšlí. Prostě jedná. Velení přebírá tělo, mozek si může odpočinout, na hloubání není čas. V takových chvílích jsem docela normální. A přesně to nastalo. Nemyslel jsem. Reagoval jsem. Zkrátka jsem zůstal stát, protože moje tělo přesně vědělo, že má zůstat stát. Protože šerif neutíká. "
Další kniha, k níž mě navigovaly zdejší komentáře. Zajímavé vyprávění – o místě, které je pro většinu z nás velmi exotické („na konci světa doleva,“ říkávala Kalmannova máma), od člověka, s nímž bychom si asi v reálném životě moc nepopovídali. Skvělé byly ty pasáže, ve kterých Kalmann líčí své soužití s dědečkem, se svým mentorem, jak ho sám nazývá.
Velký podíl na příjemné četbě má určitě i velmi sympatický překlad a naprosté minimum tiskových chyb, takže jsem se mohla soustředit na neuvěřitelná islandská jména; vysvětlen je tady i systém islandských příjmení a dozvíme se, že stejně jako čeština, islandština nemá (resp. nepoužívá) písmeno Q! Moc se mi líbilo, jak hlavnímu hrdinovi říkala mamka, když ho chtěla ukonejšit: „Kalli minn“.
P.S. A četla jsem papírovou knihu - audiokniha mi tam naskočila, aniž bych se o to prosila, ale já si s technikou nerozumím, takže chyba bude spíš ve mně.
„Možná toho moc věděla,“ přemítala Elínborg.
„Ne,“ prohlásil jsem. „Hodně mluvila.“
„To je prašť jako uhoď,“ ohradila se Elínborg.
„To není prašť jako uhoď,“ namítl jsem.
„Málo mluv a hodně slyš, řečmi se moc nepoctíš,“ zadeklamoval Sigfús od mrazáku.
„Mluviti stříbro, mlčeti zlato,“ přidala se Yrsa.
„Plané řeči, hluché uši,“ zamumlala máma.
Pointa skoro detektivní zápletky se mi zdála slabší, ale moc se mi líbily zde vylíčené islandské reálie, Kalmannův způsob života i místní příroda.
A opravdu se rázem setmělo, byla to černá bezhvězdná noc, takže teď vím, že umírání vůbec nebolí tolik jako život. str. 234
Možná jsem nikoho ze svých zachránců neznal a nejspíš to byli jen nějací lidé, protože my lidi jsme všichni tak nějak stejní, a ne odlišní, jak si myslíme. str. 235
Asi půjdu proti proudu většiny, ale mě to moc nebavilo. Těžko se mi kniha četla. Zdlouhavé. Konec to malinko vylepšil, ale hodnocení zůstává stejné.
Hodně zvláštní kniha vůbec jsem nevěděla, co čekat...
Autor vytvořil autentickou postavu a vypráví jak Kalmann nahlíží a chápe svět a občas je nepochopen, nádherně zpracovaný příběh. Odehrává se na severním poloostrově Raufarhöfn na Islandu dodává celé knize kouzlo, zobrazuje krásu divoká zvířata a prostředí obyvatel vesnice.
Obchodník a hoteliér Robert McKenzi zmizel a pátrá se po těle , proč mohl zmizet?? Napínavé do konce odhalení, čtení na jeden večer a těším se na další díl
Anotace knihy příliš neodpovídá skutečnosti. Příběh je lepší, než jsem si na základě anotace představovala. Přináší zajímavý popis života v malé vesnici na pobřeží Islandu, včetně problémů souvisejících s útlumem rybolovu. Děj sledujeme očima hlavního hrdiny, který nemá život snadný. A aby to měl ještě těžší, policie potřebuje jeho pomoc při vyšetřování, což Kalliho psychice neprospívá. Zmizení Róberta se nakonec vysvětlí pro mne zcela nečekaně, to překvapení jsem opravdu ocenila! Neméně si cením islandských reálií. A také toho, že se autorovi podařilo do nevelké knihy přirozeně včlenit citlivá témata, aniž by čtenáře zdeptala. Kalmannův handicap a krásný přístup dědečka k výchově vnuka. Dědečkovu demenci a Kalliho radost, když žraločí kousky na chvíli rozjasní dědečkovu mysl a ten Kalmanna pozná.
Kniha se mi líbila, blíží se druhý díl, rozhodně si ho přečtu. Snad se autorovi podaří kvalitně navázat a příběh neztratí kouzlo.
Co se týče autora, překvapilo mě, že půlku života prožil v rodném Švýcarsku, na Islandu žije cca 20 let. Ale zjevně si ho zamiloval.
Kalmann je taková svérázná postavička, má asi o pár koleček víc, ale je nedílnou součástí vesnice Raufarhofnu, do jejíž semknuté komunity patří.
Příběh, který se kolem Kalmanna rozehrál, se mi líbil, byl humorně laděný, vyprávěný z pohledu autistického hlavního hrdiny. Takže klid :-)
Trochu mi vrtá hlavou, kam zmizel Nói, tajemný internetový přítel. Něco mi snad uniklo?
Zajímavé pro mě bylo prostředí drsného Islandu, přestože není v knize nijak podrobně popsáno, ta atmosféra tam prostě byla.
Chválím krásnou obálku, která mě ke čtení nalákala.
To bylo tak zvláštní, tak jiné. Čtení bylo ze začátku náročné, protože je to moje první setkání s autorem.
Ale od cca půlky už to jelo a konec mě opravdu dostal. Jestli jsem dýchala, nevím, ale mám za to, že ne. Max jedno nadechnutí na otočení stránky.
Kalmann je opravdu svéráz, možná má mozek trošku jinak poštelovaný, ale!
Je zajímavé to číst.
Kniha mě velmi překvapila a jsem ráda, že jsem po ní sáhla.
Příběh s "forrestgump" nádechem vás zahřeje u srdce. Vesnické pako s čistou duší, které se připomotá k nečemu, kde nemělo být. Lehce úsměvné a zároveň empatické detektivní vypravování v drsné krajině.